Litocha komentáře u knih
Praktických nápadů podporujících čtenářství není nikdy dost. Tyhle mají často vazbu na autorčinu knihu Knihožrouti, zpracování je veselé a myslím, že by děti mohly bavit. Jedna z oblastí se zabývá i funkcí knihoven a vznikem knihy, takže nejen pro učitele, ale i pro knihovníky to může být vítaná pomůcka. Bylo by fajn, kdyby se i díky téhle příručce alespoň pár děti do knihy zakouslo.
Připadalo mi to nějak mdlé. Vypravování v třetí osobě mi hlavně zpočátku moc nesedělo, moc jsem nepochopila to Oliverovo a Hadleyino setkání u kostela a na to, že se vše odehrává během jednoho dne, Hadley nějak podezřele rychle zmoudřela a dospěla. Knížku jsem si půjčila na základě autorčiny povídky v Letních dnech a nocích, ale kdybych ji nečetla, vůbec o nic bych nepřišla...
Autorka si mě získala už Náhradním klukem a i tuhle knížku jsem četla s potěšením. Líbí se mi, jak umí vytvořit a popsat zajímavé charaktery postav, líbí se mi, že se knížky soustřeďují na vývoj hrdinek, líbí se mi i velká role, kterou v příbězích hrají rodinní příslušníci, i dotek vážnějších témat. V jednu chvíli tady ale Abby byla na proplesknutí a ten až moc sluncem zalitý happyend mě donutil tu 3,5 hvězdičky zaokrouhlit dolů, ne nahoru.
Náhradní kluk pro mě sice zůstává pořád nejlepší, ale i tahle knížka stála za přečtení a už se těším na další kousek.
P.S. Dědeček byl vážně skvělý a na každou jeho přestřelku s Abby jsem se neskutečně těšila.
P.P.S. A líbí se mi (už poněkolikáté) i obálka.
Pavel Čech maluje štětcem, Radek Malý slovy - tady se sešli a úžasně to zapadlo dohromady. Z obrázků se mi tajil dech a z některých básniček jsem měla mrazení (a to jsem prosím četla v tramvaji!). Jsem moc ráda, že se najde současný básník pro děti, který se neschovává za nonsens, umí to s jazykem, jeho metafory jsou objevné, ale přitom srozumitelné, rýmy nepodbízivé a ještě si básničky uchovávají tajemství a lehkou melancholii - stejně jako obráz(k)y. Škoda, že mi některý nevisí na zdi.
Kniha mě zpočátku bavila, ale postupně mi Jina čím dál víc lezla na nervy. Celá její motivace a její vyústění byly prostě divné, při tom jejím neustálém zpochybňování jsem skřípala zuby. Autorka si sice vybrala atraktivní prostředí, ale podle všeho o něm neví ani ň. Leccos bylo přitažené za vlasy a mnohé si odporovalo, akční scéna v závěru byla tak nesmyslná, až byla směšná. Zápletka v pozadí - pomsta - by mě nemohla nechat víc chladnou. Levi byl možná o něco sympatičtější než Jina a vzájemnou přitažlivost bych jim věřila, ale lásku? Tu ani omylem. Navíc moc nemusím tyhle suverénní alfa samce. Tohle se Lindě bohužel nepovedlo.
Knížku jsem poslouchala na cédéčku v nezaměnitelném podaní samotného autora. A je to podle mě jeden z textů, který právě autorským podáním získává další přidanou hodnotu. I v tištěné podobě ale jistě zůstává vyprávění stejně milým a úsměvným, se spoustou nečekaných a moudrých postřehů, se specifickým pohledem na historii, památky, s pochopením pro rozličné postavičky a lidskou povahu. Naštěstí Werich oplýval nadhledem, jazykovým umem, pozorovacím talentem. Je se tady čemu smát, je tady nad čím přemýšlet. Za mě palec nahoru.
Nijak originální námět? Ano. Předvídatelné? Ano. Pohádkové a nereálné? Ano. Čtivé? Rozhodně. Navíc se sympatickou hrdinkou, která si umí stát za svým a nenechá se omráčit slávou. Z knížek pro dospívající holky mám raději ty, kde se moc neřeší sex, ale spíše vztah těch dvou a v ideálním případě i nějaký posun a dozrávání postav. A i když tohle není žádné veledílo, knížka je prostě milá a na relaxaci ideální.
(Jen mě dráždí záliba některých autorek - a některých Američanů obecně - v používání obskurních a co nejneobvyklejších jmen. Vaughn a Oakley?)
Hezké ilustrace, sympatický a věrohodně napsaný hrdina, zápletka ukazující, že i z jednoduché záležitosti se může vyvinout dobrodružství a trocha nenásilných mouder k tomu. Jako dospělá bych si možná představovala o něco složitější zápletku, ale myslím, že malí čtenáři, kterým je příběh určen, budou spokojeni.
Knížku jsem odložila po pár desítkách stran. Dash na mě působil jako pozér, Lily mě ničím neupoutala, popisované situace byly bizarní. Škoda promrhání zajímavého nápadu.
Zpočátku jsem byla z Emmy nadšená, protože se jevila jako asertivní osoba se smyslem pro humor. Bohužel se z ní postupně stávala natvrdlá sebestředná nána. Děj se vlekl, postavy působily mnohdy jako karikatury a po slibném začátku mi pak velká část situací ani nepřipadala vtipná. Další věcí jsou ty pitomoučké básničky - budu ale doufat, že se na nich podepsal překlad. A začínám být alergická na postavy, které se prostě nedokáží vyžvejknout.
Lisa se nezapře, bylo to docela příjemné čtení, ale bohužel moc zkratkovité. Láska se dostavila okamžitě, změna z flamendra byla příliš rychlá (a tím i méně uvěřitelná), několik událostí, které by si zasloužily rozpracovat a zahrnout do děje, bylo jenom naznačeno. Kdyby autorka příběh rozpracovala do plnohodnotného románu, byla bych mnohem spokojenější.
Zpočátku mi Luisa lezla na nervy, jak ze sebe nechala dělat rohožku. Pak se to sice změnilo, ale do druhého extrému, takže tahle proměna moc hodnověrně nepůsobí. Bavily mě některé vedlejší postavy. Místy je to naivní až běda, místy dost zábavné a ve výsledku z toho vychází docela příjemné čtení. (Jen by si korektor měl zjistit, jak se píše vymiškovat - oči mi krvácejí ještě teď.)
Zajímavý koncept, ale příběh byl kvůli tomu zbytečně zamotaný, místy nelogický a těch veletočů tam bylo až moc. Některé pasáže na mě působily křečovitě. A u knížky pro děti bych uvítala větší písmenka. Bylo ale zajímavé sledovat rozdíly autorských stylů. Někteří spisovatelé mi seděli více, někteří méně, ale tak už to bývá.
Odhodlat se k četbě mi trvalo docela dlouho - snad že mi kniha na první pohled připadala až moc inspirovaná Lichožrouty. Hned po začtení jsem ale byla vyvedena z omylu a ve výsledku mě Poťouch bavil víc než Šrutova kniha.
Koncept je hezky vymyšlený. Příběh je dostatečně srozumitelný dětem, ale díky přehršli nápadů a zajímavých formulací ho ocení i dospělý. Líbí se mi, že není okatě výchovný, ale přesto přináší mnohé náměty k přemýšlení.
Kniha ze zajímavého prostředí, která má spád. Příběh je ve své podstatě vlastně docela jednoduchý, ale obrazová složka přidává další rozměr. Možná tam ale na mě bylo trošku moc náhod a postavy by si zasloužily líp prokreslit. Ale jako dobrodružství pro děti a hold prvním filmům, proč ne.
Knihy ze série Stage Dive (no, četla jsem jednu a kousek) mi připadaly pitomoučké a i tady jsem myslela, že knížku odložím nedočtenou. Nakonec jsem se začetla a nebylo to tak špatné, i když u mě Edie moc bodů za sympatii nepobrala a John byl jako postava naprosto nevěrohodný (drogový dealer se srdcem ze zlata, no jasně, sem s ním). Nemůžu posoudit, jak s člověkem zamává takhle traumatický zážitek, ale Ediina postava mi připadala nekonsistentní, chvíli jednala nějak, chvíli přesně opačně. Hlavní postavy se celkově občas chovaly jako pětileté děti.
Knížka by si zasloužila propracovat, takhle všechny problémy prosvištěly kolem, aniž by po sobě zanechaly nějakou hlubší stopu. Celkově zapadá do kategorie nenadchne-neurazí, prošumí okolo bez jakékoli trvalejší stopy.
Zatímco zimní varianta knížky se mi docela líbila (asi čtyři povídky stály za přečtení), tady byly prakticky všechny průměrné nebo rovnou podprůměrné. I ta Stephanie Perkinsová, která je normálně sázkou na jistotu, tentokrát nějak neoslnila.
Zase se ukázalo, že povídky nemůže a neumí psát každý. Některé měly docela zajímavý námět, ale žalostně selhalo zpracování. Některé byly plné nesmyslných situací a dialogů, některé měly dost otravné hrdiny/hrdinky, jiné byly nedotažené, uspěchané a useknuté, nevěrohodné (hlavně co se týče popisovaných vztahů a citů). A ani grafická úprava knihy mě neuchvátila, ta zářivá sluníčka mi připadala laciná a k atmosféře knihy se nehodila (a taky se mi docela špatně četla ta malá písmenka).
Od letních příběhů bych čekala více pohody a bezstarostnosti, tady byly povídky chvílemi spíše ponuré. S klidným svědomím bych tedy doporučila jen Tisíc způsobů, jak by se to všechno mohlo pokazit a s přivřenýma očima ještě tak dvě další.
Hlava, šupiny, jazyk, ocas - 3* - Líbilo se mi, že se povídka odehrávala během delšího časového období.
Konec lásky - 3* - Docela příjemné.
Poslední bitva v Krváku - 2* - Fantasmagorie.
Zvrácená rozkoš - 1* - Naprosto o ničem.
Za devadesát minut zabočte na sever - 3,5* - Počátek Marigoldina příběhu byl lepší.
Suvenýry - 3,5* - Hezky zachycené pocity dospívajícího.
Setrvačnost - 3* - Pěkná výchozí myšlenka, ale dalo se z toho vytěžit víc.
Milostný labyrint - 2* - Tohle na mě působilo jako parodie (a parodie nemám ráda).
Hodně štěstí a na shledanou - 2* - Nesnesitelná hlavní hrdinka, nevěrohodný vztah.
Zbrusu nová atrakce - 2* - Nevěrohodné prostředí a dost naivní vyústění.
Tisíc způsobů, jak by se to všechno mohlo pokazit - 4* - Konečně fajn letní příběh s uvěřitelnými postavami.
Mapa perfektních maličkostí - 3* - Zajímavý námět, ale celkově rozvláčné a pointa mě do kolen nedostala.
Samotný příběh byl možná tentokrát trochu slabší, vrah poměrně snadno odhadnutelný, tempo celkem pomalé. Docela mě bavilo, že hodně pozornosti bylo věnováno Evě a jejím blízkým, dokonce vyšlo na světlo i jedno tajemství. Eviny otázky "proč se to říká takhle, a ne jinak?" už mi začínají připadat samoúčelné, chování postav je (bodejť by ne) často dost předvídatelné. Pořád čtu o Evě hodně ráda, ale tentokrát mě knížka výrazněji nezasáhla.
Jednoduché, veselé čtení s několika hravými nápady o skupince školáků, kteří se skamarádili s malým mamutem. Okouzlily mě ilustrace.
Námět a začátek výborný, nastavenou laťku se ale autorovi nepodařilo udržet. Neustálé bloumání Prašinou se stalo monotónní a původní tajemná atmosféra se vytrácela. Proti dospělým protivníkům sice děti realisticky nemají šanci (to je třeba ocenit, nejsou to žádní nindžové), ale o to víc musí vstupovat do hry náhoda. Milostné poblouznění mě popravdě trochu rušilo. A nejvíc si podle mě autor podkopal nohy pointou, Prašina na mě podle líčení začala působit jako nevlídný, nepřátelský, vybydlený prostor, žádné romantické a idylické místo, kde se zastavil čas, takže jsem se prostě neztotožnila s důvody pro její zachování. Samotný nápad na Prašinu a její nejdůležitější osobu, její historie a zčásti i dobrodružná linka mě zaujaly, celkově ale pro mě knížka zůstala na půli cesty.