Litocha komentáře u knih
Kouzelná knížka pro malé děti se srozumitelným poselstvím a hlavně půvabnými snovými obrázky. (Mám ráda knížky, kde je autor zároveň i ilustrátorem, a tady se to povedlo opravdu na jedničku. Rozhodně jí prospěl větší formát, kde mohou obrázky vyniknout.) Měla jsem trošku pochybnosti, jestli ilustrace ocení i malé děti, ale ze školky mám potvrzeno, že si knížku prohlížejí rády a že se jim putování čarodějnice a havrana líbí.
Některé básně mě zaujaly, některé ne. Podobně a pro mě přitažlivěji (a pro děti nejspíš i srozumitelněji) pracuje s jazykem i s grafickou podobou básně Milena Lukešová. Grafická stránka je moc hezká, texty mnohdy docela náročné a trochu tápu v tom, pro jak staré děti by měla být knížka vlastně určena. Od Daisy Mrázkové budu mít asi raději její prózu.
Slabota. Po nadějném začátku prudký sešup dolů. Nijak zvlášť objevné téma, protivná hrdinka, protivný hrdina (kdyby mi někdo dělal to, co on, určitě bych mu skočila do náruče, to zrovna - a chabé a pomýlené vysvětlení jeho chování na tom nic nezmění), protivná většina vedlejších postav (hlavně K.C. mi pila krev, jsou věci, které se mezi kamarádkami fakt nedělají - no, ne že by Tate taky neměla máslo na hlavě...), nepravděpodobný příběh, neustálé omílání jednoho a téhož pořád dokola... Na druhý díl jsou lepší ohlasy, tak ho možná někdy zkusím, ale tohle už znova fakt ne.
Zachytit českou společnost 19. století v průběhu několika desetiletí je ambiciózní projekt a musela být za ním náročná příprava. Neupírám autorovi erudici, musel toho jistě spoustu načíst. Přesto jsem s knihou docela bojovala, a to hned z několika důvodů.
Předně mi nebyla sympatická hlavní postava - a to je vždycky problém. Na začátku jsem toho sobeckého floutka s podivnou morálkou nemohla vystát. Časem se trošku zklidnil (nebo jsem si zvykla), takže už mi i knížka připadala zajímavější.
Vadilo mi často násilné začleňování motivů z tvorby, hlavně Povídek malostranských. Citace konkrétních básní byly pro mě v pořádku, ale manévrování hlavní postavy do situací, které se objevují v povídkách a které Neruda knižně vydal až o několik desítek let později, je podle mě mnohdy zbytečné.
Hodně jsem se zamýšlela nad věrohodností popisovaného. Jasně, jedná se o beletrii, ale jednak jsou tady nepřesnosti, které příliš důvěry v další obsah nevzbuzují, jednak líčení událostí očima Jana Nerudy působí dost subjektivně.
Taky mi chybělo přesnější časové zasazení - nikdy jsem si nebyla jistá, jestli mezi jednotlivými událostmi uplynulo pár týdnů, nebo pár let.
Přes tyto výhrady byl pohled na tehdejší dění mnohdy fascinující, zvláště v druhé části knihy, která už se přece jen místo na Nerudovy citečky a výstřelky více soustředila na společenské dění. Pokud čtenář uvítá plasticky vylíčenou interpretaci tehdejších událostí a přiblížení osobností více či méně známých veřejně činných osob, je tahle kniha dobrá volba.
Kouzelná knížka. Poutavé ilustrace, zábavný, přehledný, výborně vypointovaný příběh, knížka krásná na pohled nejen kvůli obrázkům, ale i kvůli vyhrání si s písmem. Za mě rozhodně palec nahoru.
Bohulibý záměr, plno informací, práce se rčeními, ale edukační funkce pro mě trošku zastínila funkci zábavnou, která je u malých školáků prostě důležitá. Zkrátka bych více ocenila o něco zajímavější příběh. Ale co já vím, třeba bude mít knížka u začínajících čtenářů úspěch. (Pointa je ale povedená.)
Příběh s multikulturním vyzněním mi nepřišel nijak originální, ale byl milý, bohužel mi ale moc nesedly ilustrace.
Působivé vylíčení jednoho osudu (a z logiky věci tedy i vylíčení subjektivní) z dob, kdy jsme žili za zdí a s rudou hvězdou nad hlavou. Nejvíce mě oslovily úryvky z deníku.
Mě knížka až tolik neuchvátila. Celkové pojetí mě moc nezaujalo, našla jsem tam nějaké nelogičnosti a ze všeho až moc trčí okatá výchovnost. Příběh je tak zkratkovitý a jednoduchý, že starší děti asi moc nezaujme a na ty malé je tam podle mě zase dost komplikované vyjadřování. Znám spoustu lepších knížek pro děti.
Po delší době konečně kniha tohohle typu, která mě bavila a kterou jsem nedokázala odložit. Lola mi sice povahově moc blízká nebyla, ale to mi nebránilo, abych jí nedržela palce. Stephanie Perkinsová totiž umí věrohodně a plasticky vykreslit postavy, barvitě líčí prostředí (i když Paříž je možná atraktivnější) a moc se mi líbí zachycení toho, co se s postavou děje, jak prožívá různé události, které ji potkají. Z jejích knih mám pocit, že se jedná o skutečné lidi a že je po přečtení knihy znám a chápu. Navíc vše umí podat tak, že mě opravdu zajímá, co se bude dál dít. Moc se mi líbil Cricket. Bylo fajn se znovu setkat s Annou, i když Étienne mi místy trošičku lezl na nervy. Anna a Isla se mi možná líbily o něco víc, ale i tahle knížka stojí za přečtení.
Čekala jsem víc. Nedávno jsem četla Něco skutečného a ten jednoduchý příběh se mi líbil. Tady jsem k hezké obálce dostala nesnesitelnou puberťačku bouřící se za každou cenu s podobně nesnesitelnými rodiči, mnohdy nelogicky jednajícími postavami a zapomenutelným dějem. Napsáno je to čtivě, ale celkově kniha spadá do kategorie neurazí, nenadchne.
Autorku mám celkem ráda, a tak jsem s potěšením zaznamenala, že po delší době jí u nás vyšla další kniha. Zklamaná nejsem. Leccos je sice dost předvídatelné a moc originálního byste tady taky nenašli, ale čte se to hezky, postavy jsou sympatické a spíše poklidné maloměstské prostředí je mi bližší než hektický svět amerických velkoměst. Na oddech to pro romantické duše není vůbec špatná volba.
Hezká knížka s několika zajímavými posuvnými a otevíracími prvky a krátkými texty. Líbilo by se mi, kdyby tam toho bylo víc, takhle ji máme "přečtenou" na to šup.
Knížka pro starší děti, než kterým jsou běžně určena odkrývací leporela. Oceňuji spoustu informací, kniha se stavbou zabývá opravdu zgruntu. Chtělo by to ale lépe vyřešit odkrývací okénka, bez výřezů se špatně odkrývají a mají tendenci se brzy třepit.
Další skvělá kniha od Svojtky se spoustou různých vozidel, se kterou si náš motorista vydržel hrát dlouho a dlouho. Atraktivní téma, propracované posuvné prvky a detaily. Škoda jen, že je knížka tak náchylná k poškození, třeba popelnice visící na úzkém proužku i přes všechnu opatrnost dětským prstíkům neodolala a utrhla se prakticky okamžitě.
Úžasná kniha pro všechny malé stavitele, která zavede čtenáře na stavbu různých budov. Interaktivní prvky jsou úžasně vymyšlené, bohužel je ale knížka dost křehká a vyžaduje pečlivý dozor, jinak z ní za chvíli zbude otrhané torzo. Ale stavění šapitó, to je něco.
Spousta informací zpracovaných formou srozumitelnou i malým dětem, navíc s oblíbenými odkrývacími okénky. Pobavil mě genderový aspekt - máme tady holčičku hrající fotbal i kosmonautku.
Tahle interaktivní knížka měla u nás úspěch, syn ocenil dobře vymyšlené odkrývací prvky (třeba netopýr je úžasný), já nekýčovité ilustrace.
Z dosavadních tří dílů se mi tenhle líbil asi nejvíc, i když to na druhé straně není nic nezapomenutelného. Colleen mi byla sympatická, snad jen to její všeználkovství kolem namlouvání mě chvílemi trochu dráždilo. Jinak je to ale místy úsměvný poklidně plynoucí romantický příběh z malého města. Na relaxaci fajn, poměrně rychle se ale vykouří z hlavy.
Příručka, která jde na čtení tak trochu oklikou - přes vlastní psaní. Dalo by se říci, že je to takový rádce pro začínající spisovatele. Děti si pomocí pracovních listů vlastně samy vyzkouší, jak spisovatel pracuje s postavami, s tempem vyprávění, jaké volí ve které situaci vyjadřovací prostředky a podobně. Úkoly jsou zajímavé a jako dělané pro zpestření hodin češtiny.