Litocha komentáře u knih

Úžasný, propracovaný svět, ve kterém je pořád co objevovat, doplněný o drobné příběhy ze života. Jejich srozumitelnost, jednoduchost a reálnost oslovily nejen našeho prcka, nadšené komentáře slýchám i od dalších rodičů. Myšky u nás zkrátka zabodovaly - u malého i velkých (dokonce odsunuly do pozadí Čtyřlístek, který do té doby vše válcoval).

3 03.08.2019

Zaplaťbůh, že se Radek Malý pustil do poezie pro děti. Zatímco veršům jeho dospělé prvotiny nějak ne a ne přijít na chuť (ale ještě to nevzdávám), básničky pro děti si vychutnávám.
Moc se mi líbí, že má sbírka jednotné téma (že si neskutečně užívám Čechovy ilustrace, snad ani nemusím zdůrazňovat, to se rozumí samo sebou) i to, že se jedná o to Čechy vytoužené (a proto možná i zromantizované) moře s jeho tajemstvím, zvuky, vůněmi, životem... Poezie (a ilustrace) pro děti, které nejsou banální, nebojí se být poetické a probouzí ve čtenáři otázky i city - jen tak dál, pánové!

7 30.07.2019

Nejdřív jsem knížce nemohla přijít na chuť, připadala mi místy trochu křečovitá (hlavně bludička a ježibabí miminko), ale postupně si mě získala. Leccos do sebe zapadlo, té nesourodé partě jsem začala fandit a ve výsledku působí příběh ohromně lidsky (palec nahoru hlavně za Sudíčka, ten hoch si mě získal) a poskytuje i náměty k zamyšlení. Kouzelné byly některé hravé nápady (třeba o Sudíčkově selektivní paměti nebo o bludičce mluvící jako navigace), které mi připomněly, jak moc se mi líbí autorčina nonsensová poezie.

6 30.07.2019

Pro mě zatím nejpovedenější myší příběh. Kromě tradičně neskutečně propracovaných detailů domu myšek oceňuji, že tentokrát se jedná o jeden příběh s postupně se vyvíjející zápletkou a některými momenty, kdy jde o víc než jen o zábavnost (třeba že peníze na pouť si musí myšky vydělat nebo vyrovnávání se s tím, že maminka musí do práce, a tak zařídila dítěti hlídání).
P.S. Dostaly mě dotazy našeho myšáka u obrázku jízdy ve vozíčku: "Proč řídí Julie? A kdy bude řídit Sam?"

3 30.07.2019

Autorka napsala i povedenější knížky, ale asi budu jedna z mála, které se první díl téhle série líbil víc než druhý (který jsem ovšem četla dřív - kupodivu mi ani moc nevadilo, že jsem kvůli tomu od začátku znala hlavního zloducha). Byla tady sympatičtější ústřední dvojice, líbilo se mi postupné sbližování.
Je fakt, že rozmazlená Tricky a to, jak si z ní všichni sedali na zadek, mi místy dost pily krev a Boina přepjatá reakce na cokoliv, co souviselo s jejím psem, byla neméně otravná, ale celkově byla knížka docela příjemné letní čtení (přece jen jsem ale v závěru čekala trochu více akce).

10 30.07.2019

Z kategorie "romantická knížka o opuštěné holce plná trapasů" určitě patří tohle dílko k těm lepším, hlavně v první půlce jsem se upřímně bavila. Později mi to trošku pokazila předvídatelnost části zápletky a hlavně absurdní chování Trevva a Tess (to už byla vážně parodie). Začala mi vadit neschopnost Annie (která jinak byla vyloženě sympatická) se nad situaci povznést a snaha dětinsky Trevvovi pořád něco dokazovat. Knížka opravdu připomíná filmovou romantickou komedii, docela dobře si ji umím představit na plátně.

8 30.07.2019

Zajímavá kniha rozhovorů - dobře zvolené osobnosti z různých oblastí, neprvoplánové otázky a vyvážená směs vzpomínek, zážitků i názorů, pro mě většinou (snad až na jednu nebo dvě výjimky) poutavých. Mnohé vzpomínky na dětství/mládí byly fascinující, ale neméně zajímavý byl i pohled na skauting a na dnešní společnost z hlediska odbornosti zpovídaných osobností. A zajímavé bylo připomenout si, čím jsme před několika lety žili, a porovnat, jak a jestli vyšly prognózy (třeba týkající se prezidentských voleb). Klidně bych těch rozhovorů uvítala více. Škoda jen, že knížce ubližuje hodně ledabylá korektura.

6 30.07.2019

Bez debat nejlepší autorčina kniha s mimořádně sympatickými a netuctovými hrdiny, humorem i romantikou. Četla jsem ji několikrát (poprvé jsem několik desítek stran přečetla v knihkupectví), a přestože se poslední dobou moc často k dříve přečteným knihám nevracím, tahle je adept na nové přečtení, až budu mít chuť na pohodovou romantickou knížku.
(A mně milostné scény nechyběly, v poslední době je toho sexu nějak všude plno a knížek tohohle žánru, které bych bez uzardění půjčila svojí mamince, zase tolik není.)

Mé první setkání s Heinovskými nocemi se uskutečnilo právě v době, kdy jsme si připomínali lidickou tragédii - a o to bylo to setkání působivější. I po těch více než patnácti letech si přesně vybavím, kde jsem ji četla, připomene se mi mrazení v zádech i svírající se hrdlo.
Čas od času se k téhle knížce vracím, protože bychom zkrátka neměli zapomínat. Autentičnost výpovědi, skoro reportážní popis hrůzné události podaný básnickými prostředky a umocněný melodičností působí i při opakovaném čtení. Obraz střídá obraz a konkrétní osudy, konkrétní jména, zkáza lidí, zvířat, všeho ve vesnici, bezvýchodnost, bezmocnost, ale i tvrdohlavý vzdor dávají dohromady nezapomenutelnou básnickou skladbu silně působící na city.

6 28.07.2019

Z některých básniček mě mrazilo, některé podle mě dost přesně zachycují pocity dospívající holky (přestože autor je muž), ale jiné na mě působily banálně - hodně to asi bylo kvůli mnohdy laciným rýmům. (Dost čtenářů asi dává Tulikrásce přednost před podobnými knížkami Nahej v trní a Big beat a aritmetika, ale u mě na celé čáře vede Lukešová.)

1 19.07.2019

Ano, tyhle knížky můžu, jiskření a špičkování mezi ústřední dvojicí je na jedničku
(a i ostatní postavy se povedly). Až na to, že zvláštní agent v utajení určitě na každém kroku vytrubuje, co je jeho práce. Zatímco právnické prostředí autorce věřím, její líčení práce FBI mi přijde poněkud naivní (a mohla nějak uzavřít Vaughnův případ). Jinak ale nanejvýš zábavné. Další, prosím.

12 19.07.2019

Nic, co by mě dostalo do kolen, ale na rozdíl od knížek podobného typu měla tahle aspoň nějaký děj. Jen mi prostě tihle arogantní machři, ze kterých všem ženám, které potkají, vlhnou kalhotky, přestože (nebo protože?) s nimi ten chlap zachází jako s onucí, moc (vlastně vůbec) neimponují (a Gillian se pro změnu uměla chovat jako slepice). A originalitu u takových knížek nikdo nečeká, že ne? Pokud ale nepředpokládáte nějakou věrohodnost a použití mozku a nevadí vám hrubší výrazy, nemusí být tahle pohádka pro ženy tak špatnou volbou.

3 19.07.2019

Autorčin styl mi prostě sedí, takže se na každou další knížku těším a doufám, že se dočkáme dalších. Líbí se mi, že má sympatické, věrohodné hrdiny s individuálními vlastnostmi (a její specialitou jsou různé excentrické rodiny, které přesto nepůsobí jako parodie). Líbí se mi celkem uvěřitelný popis americké střední školy (všechny ty stereotypní roztlečkávačsko-sportovní knížky nabité pařbami, intrikami a šikanou jsou už pěkně otravné), líbí se mi pozornost, kterou věnuje vývoji vztahu mezi postavami, a že hrdinky mívají i jiné starosti než jen kluky. Knížky jsou to něžné, milé, zábavné a čtivé, a přestože se občas nevyhnou klišé, zpracování to pro mě víc než vyvažuje.
Ani Lily se svými hudebními ambicemi a rušným rodinným zázemím z toho nevybočuje. Dopisový parťák je sice jasný skoro hned, ale o to tady nejde - koneckonců i Lily ho na rozdíl od jiných knížek s podobným motivem neodhalí až na konci, a o to víc si čtenář vychutnává jejich společné scény. Ocenila jsem poukázání na to, že to, co vnímáme a co si nějak vykládáme, nemusí vždycky druzí vnímat stejně.

10 19.07.2019

Jiné díly se mi líbily více, ty tři holčičky tam byly nějak navíc (ke všemu byly libovolně zaměnitelné). A koho proboha napadlo vyžvanit pointu už v anotaci?

4 19.07.2019

Působivá vyjádření a básnické obrazy, autentičnost, melodičnost, rytmičnost a překvapivě dobrá práce s jazykem zdobí verše pro mě dosud zcela neznámé autorky.
Zapůsobila na mě už autorčina předmluva. Čtyřicítka básní se vrací k zážitkům z vězení (útržky lidských osudů bodají jako třísky), obrací se ke snům, kraji jižních Čech, lásce, víře, rodinným poutům, mateřskému jazyku, tradičním hodnotám, přírodním dějům i stáří. Silně působí například i báseň řešící dilema, zda emigrovat.
Velkou devízou je pravdivost a upřímnost, která i přes mnohdy zprofanované motivy nedovolí básním sklouznout k sentimentu. Zaujaly mě básnické obrazy, přirovnání, metafory, nebanální rýmy i to, jak je přitom text srozumitelný.
Za tohle náhodné setkání jsem moc ráda.

Ukolébavka v bouři

Spinkej, má dívčičko,
mé malé klubíčko,
spinkej už.
Tma deštěm šlehaná
houstne jak smetana,
po blatech chodí divý muž.

Voda mu kape z modrého límce,
v rukách má paličky orobince,
a jak se dotkne hladiny,
naráz se zavřou lekníny.

Jak zdvihne hřeben z jehličí,
labutě vzlétnou a zakřičí,
jak vlny prudce rozčesá,
zčernají nebesa.

A když hrom ze skály
balvany kutálí,
strhává blesky na dno tůní,
na bubny rybníků po kraji
duní a duní a duní.

Při této písni kdysi tvé babičky
stavěly na stůl rozžaté hromničky
o Velké noci svěcené
stříbrem a vodou z lučního pramene.

Při této písni divně se usíná,
padají hvězdy jak prsteny do vína,
z poháru vodních lilií
divý muž s námi si připíjí
na smutek, na krásu této země.

Dívčičko moje, pojď blíž ke mně,
divého muže se nesmíš bát.
Nejsi tu cizí, jsi krev naší krve,
uč se i v bouři klidně spát.

5 18.07.2019

Tenhle díl se mi líbil - zápletka sice není třeskutě originální, ale zpracování je výborné. Na Nořiných detektivkách obdivuji, že dokáže postavy vylíčit tak, jako by opravdu byly živé, takže je čtenář vtažen do příběhu, je mu líto obětí a drží palce, aby chytili vraha dřív, než zabije někoho dalšího.
(Jaký rozdíl proti knížce, kterou jsem zrovna dočetla!) Sice se tady nejedná o nic hlubokomyslného, ale odpočinu si u toho výborně.
Místy mě sice trochu dráždí některé neustále se opakující návyky, reakce a situace (co bych ale chtěla u 46. dílu, že?) a tentokrát jsem docela bojovala s překladem a jeho nekonzistentností (kdy jsme přešli k textovkám, tabletům apod.?), ale za to poslední Nora fakt nemůže. A veliké plus za obálku (a další za české názvy dílů, ke kterým se postupně přešlo, ve všech těch původních Smrtících... se pěkně ztrácím).
P.S. Radost mám z Quilly, tušila jsem, že si ji autorka jen tak nenechá proklouznout mezi prsty.

6 18.07.2019

Docela příjemné čtení, ale jedno klišé střídá druhé, Kaden se chová tak schizofrenně, až mě to otravovalo a Allie je pro mě (poněkud stereotypním) zosobněním americké puberťačky (a píšu to s vědomím, že autorka je Němka).
Obecně mi trochu vadí, když si autoři hrají na něco, co nejsou - ale kdyby hrdinka studovala na provinční německé univerzitě a na výlety chodila do Alp, moc čtenářek by se asi do knížky nepustilo. A musím uznat, že to spisovatelka naimitovala celkem věrohodně.
Taky mám radši knihy, kde nejsou všichni hlavni hrdinové citově narušení jedinci s traumaty z dětství. Ale ocenila jsem, že spolu ústřední pár hned neskončil v posteli, ale postupně k sobě hledali cestu.
Znovu už se do knihy asi nepustím, ale na další díl jsem docela zvědavá.

10 18.07.2019

Bohužel se nemůžu přidat k oslavným komentářům. Slova, která pro mě nejvíce tuhle knížku vystihují, jsou nevěrohodná a odtažitá. Stěží uvěřitelná, povrchní psychologie postav, nesympatické hrdinky i další postavy (obětí mi líto nebylo a marně jsem mezi postavami hledala někoho, kdo by mě více zaujal a komu bych fandila), vykonstruovaná, nepříliš propracovaná zápletka, nemastné neslané vyšetřování s dost násilným odhalením podezřelého, cituplné výlevy a silná slova nepodpořené činy, které jsem postavám prostě nezbaštila, rozvláčné tempo, scházel mi i nějaký výraznější moment překvapení... Kladem je to, že si autorka nelibuje v potocích krve, a krátké kapitoly, díky kterým se knížka tolik nevlekla. I tak jsem ji ale dočetla spíše ze setrvačnosti. Celkově jsou to u mě hodně slabé tři hvězdičky a další díl s klidným srdcem oželím.

10 18.07.2019

Na začátku jsem si čtení opravdu užívala. Zápletka sice není nijak originální, navíc je dost přitažená za vlasy, ale střety mezi Richardem a Katy mě bavily a Penny byla skvělá.
Stránky rychle ubývaly, ale pak se Richard změnil a ta jeho proměna bohužel moc zvládnutá nebyla. Z cynického hajzlíka par excellence se stal rozněžnělý cíťa jak po lobotomii mozku, který obrátil naruby své pocity, pracovní návyky, názory, prostě všechno. Skoro jako by se najednou převtělil do ženy. (V tom apendixu na konci je z něho navíc ještě pěkný ňouma.)
Tu změnu osobnosti bych ještě akceptovala (koneckonců od tohohle typu knížek nikdo nečeká hlubokou realistickou sondu do lidských vztahů, čteme to právě kvůli té pohádkové romantice), ale bohužel se k tomu přidal nezvládnutý konec. Posledních cca 100 stran už bylo tak cukrkandlových, až mě z toho rozbolely zuby, a táhly se jak žvýkačka. Skoro nic se tam nedělo, ale málem mě umiláčkovaly do bezvědomí.
Další věc je neustálé propagování rodiny. Samozřejmě to je důležitá hodnota, ale tady to bylo dovedeno do extrému. Rodina má vždycky přednost před vším ostatním (klidně si vem, kolik volna chceš, však práce je podružná), když svou ženu nemiluješ, nebudeš u nás pracovat, můj konkurent mě nenávidí, protože dávám rodinu na první místo... Rodinný přístup v reklamní branži, no jasně.
Má autorka děti? Ty slzy kutálející se po tvářích novorozeněte a smrduté plínky malého kojence byly vážně k smíchu.
Dost mě mrzí, že ten nepovedený konec přehlušil většinu knížky, která byla zábavná. Snad se autorce povede další knihu vypilovat a tyhle rozporuplné pocity nepřijdou.

20 19.06.2019

Jsem nadšená. Nonsensová poezie se musí umět a Daniela Fischerová ji umí. Ohňostroj nápadů, (často zvukových) hříček a absurdních nebo nečekaných situací. Mám ráda autory, kteří si umějí hrát s češtinou. Autorka tady pro mě důstojně navázala na Emanuela Fryntu. Rozhodně se musím poohlédnout po jejích dalších básničkách. (V psané i nazpívané podobě mě nejvíce oslovily Dvojice.)

6 15.06.2019