Litocha komentáře u knih

Z autorových knih mě tahle zaujala nejméně. Bylo sice hezké hledat Františkovi v patách rostlinky, i tady je knížka jako obvykle krásná na pohled, ale chyběla mi gradace a pointa mě taky tentokrát do kolen nedostala. Kdybych ji četla jako první, jistě by si vysloužila o hvězdičku více a z porovnání s jinými tituly pro malé děti vychází více než dobře, ale na jiné Horáčkovy kousky prostě (pro mě) nestačí.

5 24.11.2019

Rámcový příběh vede čtenáře k seznámení se s množstvím (v poměru k rozsahu knížky) faktů o starověkém Egyptě. Interaktivnost bude pro děti pravděpodobně atraktivní a líbila se mi promyšlená struktura i to, že mnohé odpovědi nebyly jasné na první pohled a že i dospělý se leccos nového dozví.

5 24.11.2019

Autorka zúročila své zkušenosti s psaním detektivek, tyhle romance s kriminální zápletkou jí jdou nejlépe. Povolené ztráty mě bavily víc než většina Nořiných knížek z poslední doby (Evu Dallasovou z toho vyjímám, ta se mi líbí dlouhodobě). V mnohém je to typická Nora Roberts, komu tenhle styl a kulisy menšího města vyhovují, bude spokojený. Tentokrát se více povedla hlavní mužská postava, Reed mě bavil mnohem více než Simone a jejich vztah byl takový nemastný neslaný. Tradičně se ale podařily vedlejší postavy. Je obdivuhodné, že spisovatelka dokáže i na malém prostoru představit oběť vraždy tak, že s ní čtenář soucítí.
Zaznamenala jsem ostřejší slovník, než na jaký jsem od autorky zvyklá, a bohužel i zvýšené množství pravopisných chyb. Knížka je čtivá, s napínavými i vtipnými momenty a patří k Nořině dobrému standardu, i když jede na jistotu podle zavedené šablony. Povedlo se jí ale vyhmátnout aktuální a hrůzu nahánějící téma – možná je trochu škoda, že z něj nevytěžila víc.

9 24.11.2019

Zatímco první díl byl i přes výhrady, které jsem k němu měla, čtivý a odsýpal, tenhle se naopak táhl. Děje pomálu, všechno se omílá do umrtvení, víceméně se tam (na 450 stranách!) řeší jen tři věci: kdy si spolu teda konečně začnou, Dawnino psaní a kdy se všichni svěří se svými traumaty. Kdyby byla knížka poloviční, vyzněla by mnohem líp.
Dawn u mě moc sympatií neposbírala, je to taková do sebe zahleděná ukňouraná královna dramatu, která všechno jen zbytečně komplikuje. Její postoj ke psaní mě neskutečně vytáčel. Pokud jí to přináší takovou radost, tak proč se za to stydí? A nevím, proč se zároveň tváří, jako by psala romány na Pulitzerovu cenu.
Nejvíce mě bavil Nolan a jeho hodiny/úkoly.
Je tady sice jakási snaha o více než povrchní vykreslení postav, dotýká se závažnějších témat, ale výsledek mohl být mnohem lepší. Moc mi tam nezapadaly ani erotické scény, kniha kvůli nim vydává smíšené signály. Ono taky napsat tyhle scény dobře je umění a Moně Kasten se moc nevedlo, některé pasáže jsem rovnou přeskakovala.
Takže žádné velké nadšení u mě nevládne, je to prostě průměrná young adult, ale věřím, že cílová skupina z knížky může být nadšená.

P.S. Knížku už jsem vrátila, takže nevím, kdo (nebo jestli vůbec někdo) jí dělal korekturu, ale opravdu by neškodilo, kdyby si dotyčný zopakoval skloňování zájmena já. To totiž textový editor sám neopraví...

9 13.11.2019

Knížka má hezké ilustrace a chvályhodný záměr, ale příběh mě do kolen nedostal. Ignáce mi bylo až líto. Vtipné ale bylo setkání s mravenečníkem.

7 10.11.2019

Na téhle knize nebylo nic překvapivého, ale já jsem dostala přesně to, na co jsem se těšila. Líbí se mi autorčin styl, knihy jsou psány zábavně, do velké míry postavené na (vtipných) dialozích a jiskření mezi hlavní dvojicí. Jsem ráda, že do nich nevnáší žádné umělé konflikty, milostné trojúhelníky a že se postavy chovají jako dospělí a zároveň v duchu svého charakteru (asi jsem v poslední době četla až moc young adult, které jsou na pubertálních a postpubertálních dramatech do značné míry postavené). Líbí se mi vztahy, které postavy mají se svými přáteli. Konec byl sice opravdu trošku selankovitý, ale kdo nechce u tohoto žánru dobré konce?

11 10.11.2019

Nevím, na romanci je tam málo pozornosti soustředěno na hlavní dvojici (a necítila jsem tam moc vzájemné přitažlivosti), na humorný román je tam málo humoru a nadsázky, na vážněji míněné dílo to nejde dost do hloubky. Ve výsledku je to takový kočkopes, od každého trošku.
Možná až moc pozornosti bylo věnováno tomu, jak se v tom Darby plácá, chvílemi se kniha docela táhla. Chyběl mi zajímavější děj a styl psaní mě tak docela nevtáhl. Scény ze světa celebrit na mě působily uměle. Kamarádky byly skvělé.
Celkově je to taková kniha neurazí, nenadchne, kterou nemám nejmenší potřebu číst znovu. V porovnání s předchozí autorčinou knížkou vycházejí obě dost podobně, i když Ve třiceti (poprvé) single se mi asi líbila o něco víc.

4 10.11.2019

Poláčkovsky laděný příběh zachycující skutečné události a odehrávající se na skutečné výběrové internátní škole, o které většina lidí neměla dosud ani tušení. V rozhovoru s autorkou jsem pochytila, že mluvila s mnoha žáky Koleje Jiřího z Poděbrad a do knížky použila ty příhody, které se ve vzpomínkách pamětníků objevovaly opakovaně.
Kniha je spíše epizodická (zpočátku mi chyběla právě nějaká výraznější dějová linka, ale postupně si mě kniha získala), psaná z pohledu desetiletého kluka (výborně zachycuje klukovský svět - postoj k válkám, přezíravost vůči holkám, sny a touhy, siláctví i zranitelnost) se spoustou humorných i vážných a později až mrazivých momentů. Nesmím opomenout ani skvělé ilustrace Galiny Miklínové.
Popravdě netuším, jak budou knížku vnímat děti, které o tehdejší době nemají ponětí. Je to očividně text pro přemýšlivého čtenáře, který bude dál pátrat po událostech zde jen zmíněných a naznačených, který se bude ptát a hledat odpovědi. Může se totiž stát, že množství odkazů zůstane nepovšimnuto (pro mě osobně byla zajímavá třeba scéna, kdy po spatření roháče prohlásil Batík, že by byl raději, kdyby se mu říkalo raději třeba Chrobák, než Batík – to ale člověk musí vědět, jakou skautskou přezdívku Václav Havel měl). Mě ale kniha zaujala a ocenění Zlatou stuhou chápu.
Líbí se mi využití skutečných dokumentů formou koláže (škoda, že jsou často skoro nečitelné). Taky bych ocenila, kdybych se dozvěděla více o skutečných osobách a osobnostech, které školu navštěvovaly, třeba formou medailonků na konci, jak zmiňuje triatlet. Stručná a zastřená zmínka v doslovu o některých z nich je málo a moc ráda bych věděla, kam osud zavál nejen ty, kteří se proslavili, ale i ty zdánlivě „obyčejnější“ kluky.
(A je mi moc líto, jak krátký čas byl tomuhle projektu dopřán. I ty necelé dva roky musely několik desítek kluků výrazně ovlivnit. Mohlo jich být mnohem víc.)

...
Na básničky je nejlepší Batík, ale musím ho kontrolovat. Nedávno si psal ve verších tahák na zeměpis:

Hlavní město Sýrie je Bejrút,
hej rup,
hlavní město Íránu je Teherán,
hej rup,
taháček je vykonán.

Taháček byl zachycen profesorem a psali jsme všichni za trest test na hlavní města. Sykl jsem na Batíka:
„Nauč se zemák, vole! Houby, hej rup Bejrút, ale hej rup Damašek.“
Batík si zaklepal na čelo a snažil se mi říct, že se to nerýmuje, ale byli jsme napomenuti a dostali jsme ještě navíc Omán a Nepál. Za ten Omán mu teda pěkně děkuji. Omán prostě nemám. (str. 56)

8 10.11.2019

Jednoduše kouzelná kniha, kde se brilantním způsobem propojily úchvatné tajemné ilustrace a působivé, nádhernou češtinou psané verše. Na synovi ji musím ještě vyzkoušet, ale u mě bez debat pět hvězdiček.

6 10.11.2019

Tuhle knížku jsem jako malá měla moc ráda – a ani v další generaci to není jinak. Kocourkova dobrodružství jsou dobrodružná, živě a srozumitelně napsaná, krásně zachycují kočičí podstatu a zvyky a pohled na svět kočičíma očima je zajímavý. Kapitoly zároveň nejsou moc dlouhé a složité, takže dítě krásně udrží pozornost po celou dobu předčítání. Syna moc bavilo hádat, o čem právě Modroočko vlastně píše a většinou to podle jeho popisu dokázal krásně odhadnout (měsíc, žába, autobus, auto...). Mě zaujalo, jak přirozeně je v knížce zachycena proměna z kotěte v dospělého kocoura. (Jen ta scéna s koupajícími se kočkami mě moc nepřesvědčila.) I když autor je postava ideologicky sporná, Modroočko se mu opravdu povedl.

20 10.11.2019

Další Horáčkova kniha, hurá! Tentokrát autor použil svou postavu myšky a poslal ji na průzkumnou výpravu lesem obývaným velkými zvířaty. Kniha je jako vždycky hezoučká, vypointovaná, nenásilně poučná, ale tahle mi v některých rysech dost připomněla Nový domek pro myšku (a není to jen stejnou hlavní postavičkou, ta je nanejvýš sympatická, ale spíše cestou od jednoho k druhému a změnou u posledního navštíveného). I když jiné autorovy knížky mám o chloupek radši, i tahle je výborná a nepochybně si zaslouží místo v dětské knihovničce.
P.S. Jsem sama, komu zdejší anotace připadá zbytečně spoilerová?

9 10.11.2019

Vizuálně nádherné zpracování klasické pohádky, text bohužel trošku drhnul. Nějak jsem třeba nepochopila (pozor, spoiler :-)), proč prvního dne ptáci Jeníčkovy drobečky nesežrali, ale dalšího dne ano (Hrubínova verze s oblázky dává větší smysl). Některé věty působí dost kostrbatě.
P.S. Není to chyba knížky, ale se čtením jsme se asi netrefili do nejlepšího období. Syn je citlivější dušička a začíná nad přečteným přemýšlet, takže opravdu špatně nesl, že macecha nemá děti ráda a chce se jich zbavit. Takže to stálo spoustu vysvětlování a ujišťování a chvíli to vypadalo, že knížku ani nedočteme. Nakonec jsme to zvládli a dalšího dne na přání posluchače znovu, takže obrázky i příběh přece jen zaujaly.

3 10.11.2019

Jsem moc ráda, že se Horáčkových knih chopilo nakladatelství a po odmlce znovu začínají vycházet, je to pro mě totiž sázka na jistotu. Nenažraná koza mě bavila náramně (spolu s Husou Lízou se u mě dokonce drží na vrcholu žebříčku jeho knih). Je nejhumornější, vycizelovaná (opravdu tam není ani slovo navíc), s tradičně úžasnými ilustracemi i grafikou. Jsem ráda i za větší formát, takže ilustrace více vyniknou. Pro děti je přehledná, hned při prvním čtení zvládl syn doplňovat, co se s kozou po žracích orgiích dělo a po čem se kdo sháněl.
Za mě nejvyšší hodnocení a nedočkavě čekám na další knížku.

7 10.11.2019

Hm, po vší té chvále jsem čekala skvost, ale za sebe musím říct, že se knížka vyvedla jen po vizuální stránce. Ilustrace jsou kouzelné, ale příběh na mě působí, jako by si neúspěšně hrál na Malého prince. Obsahuje snůšku toporných, coelhovsky manipulativních (tady jednoznačně souhlasím s hanou1070), prvoplánových „mouder“, o nějakém dramatickém oblouku nemůže být řeč – Gerda prostě bloumá mořem a potkává různá zvířata. Mohlo by jich být třicet, stejně jako tři, na vyznění by to vlastně nic moc neměnilo. Konec je useknutý. Knížka se sice dotýká závažných témat, ale činí tak dost toporně.
Samotný jazyk na mě taky působí místy strojeně až knižně, autor se sice snaží o lyrické navození atmosféry pomocí básnických prostředků, ale jsem si dost jistá, že prcci spoustě vyjádření rozumět nebudou. Tučňáci jsou taky docela úlet.
Knížku jsme četli doma se synem a moje čtyřleté dítko stejně nejvíc zajímalo, „kdy už bude zase s maminkou?“ Jak tady psali už jiní, (nevysvětlená) ztráta rodiny mi připadá vzhledem k cílové skupině jako příliš drsný motiv.

14 04.10.2019

Na Kytici obdivuji hned několik věcí. To, že je to Erbenova jediná básnická sbírka, a přesto jsou některé básně úchvatné. To, že je stará přes sto padesát let, a přesto působí dodnes živě. To, jak se autorovi podařilo vystihnout všeobecně platné vztahy, pocity, touhy, takže jímavé příběhy zasáhnou různé věkové kategorie i generace. Úplně jinak jsem Kytici vnímala jako studentka a úplně jinak ji vnímám jako matka (a v obou případech se mi líbila). Je názorným příkladem toho, že velké dílo zasáhne množství generací, protože přes všechny změny postojů a životního stylu, přes vývoj jazyka jsou láska, vina, touhy a obavy stejné a tím i srozumitelné (vždyť koneckonců mnohé balady vycházejí z lidové slovesnosti, ty příběhy jsou tu s námi od pradávna a Erben jejich přetavením do veršů jen ještě zesílil jejich účinek). Tu jednu hvězdičku mají na svědomí Věštkyně a Záhořovo lože, se kterými jsem se minula.
P.S. Při čtení jsem musela vzpomínat na scénu líčenou v románu Srdce v kleci, kdy mladý Jan Neruda s kulturně založenými přáteli čte (na Petříně?) čerstvě vydanou Kytici a tohle dílo trošku vysmívaného, churavějícího Erbena na ně zapůsobí jako zjevení.

32 30.09.2019

Knížka není špatná, ale interaktivních prvků je tam docela málo a některé úkoly jsou trošku stereotypní. U nás doma máme už raději knížky s příběhem.

3 29.09.2019

Petr Horáček je sázka na jistotu a podnikavá Líza je naše oblíbenkyně (i když její původní příběh se mi líbí asi o malinko víc). Knížka je (jako u tohoto autora vždycky) nádherná na pohled (s nepodbízivými ilustracemi), vypointovaná i nenásilně poučná, tentokrát o cennosti přátelství.

5 29.09.2019

O téhle půvabné knížce mají kolegyně u nás v knihovně program pro školkové děti, takže jsem měla dost přesnou představu, co nesu domů. Syn (necelé čtyři roky) je nadšený skoro stejně jako já. Mě uchvacuje jednoduchý, ale výmluvný příběh a vtipné detaily ilustrací (nejvíc mě baví myška a medvědovy vychytávky na odrazení návštěvníků), on nadšeně klepe na dveře jako králíci, bručí a odpovídá jako medvěd a na opravdu půvabných obrázcích si všímá zase jiných detailů (třeba žebříku na půdu - "on má nahoře postel", co všechno králíci opravují na domečku nebo toho, jak je sekera pro králíky těžká). Něco bylo třeba dovysvětlit, ale i tak nás oba knížka okouzlila.

16 29.09.2019

Fotografie strojů jsou názorné a přehledně dělené do skupin, ale u knížky mi není jasné, komu je vlastně určena. Pro větší děti je tam málo textu (a taky je to leporelo), pro malé se zdá být v textu až moc cizích slov a odborných výrazů.
"Secím strojem se sejí semena plodin do řádků. Moderní secí stroje umí zároveň s osivem aplikovat také hnojiva."

4 29.09.2019

Pro mě šlápnutí vedle. Neoriginální zápletka, klišé (neodolatelný, bohatý, úchvatně krásný a k tomu geniální hrdina, ze kterého všechny servávají oblečení, to jsme tady dlouho neměli), hlavní mužská postava s pořádně přebujelým egem a siláckými řečičkami (jeho myšlenkových pochodů bych docela ráda zůstala ušetřena), situace pořádně přitažené za vlasy (z nich asi nejvíc vyčnívá ten Ianův postoj) , prakticky nulový děj a k tomu dialogy jako přes kopírák.
(A k tomu je sama autorka přesvědčená o tom, jak skvělou odvádí práci – soudím podle poděkování na konci, které mě pobavilo z celé knížky nejvíc, i když to asi záměrem nebylo.)
Zvládla jsem souvisle přečíst prvních asi padesát stránek, pak už to stačilo vzít stylem hop sem, hop tam. Postupně se sice knížka trochu zlepšila, ale i tak si první díl (nebo kterýkoli případný další) nechám ujít.

5 29.09.2019