Litocha komentáře u knih

Četla jsem krátce po Vzestupu slečny Notleyové, která je podobně jako tato "čistou" historickou romancí, a ve srovnání s ní Sídlo Blackmoore prohrává. Ze začátku mi byla Kate docela nesympatická a místy nepříjemně naivní. Její chování bylo postupně docela obstojně vysvětleno a nakonec z toho byl docela poutavý, i když v lecčem nedotažený příběh (s celkem nečekaným vyústěním). U tohoto žánru mi ale nesedí ich-forma (s tou jsem bojovala i u předchozího dílu), obohacení o alespoň letmý pohled jiných osob by příběhu prospělo.

6 21.12.2019

Hezká knížka o vzniku jednoho nečekaného přátelství. Ti otravní králíci, kteří zpracovávají podobné téma, mě ale doslova uchvátili, tady se mi to "jen" hodně líbilo. U syna taky vyhrává medvěd s králíky, Juliana jsme na rozdíl od nich četli snad jen jednou.

2 21.12.2019

Vizuálně krásná, obsahově slabší kniha (syna přesto docela zaujala, nějakou dobu jsme si pak taky hráli na draka plivajícího kosti). Některé reakce dospělých mě nicméně docela pobavily. Čekala jsem ale nějakou zajímavější pointu. A kdyby autor nenapsal doslov, ve kterém zopakoval a dovysvětlil celý příběh, udělal by asi líp.

6 21.12.2019

V Rachael Anderson jsem objevila svou další oblíbenou autorku. V dnešní době knížek zahlcených sexuálními scénami je osvěžující (a hodnověrnější) číst příběh, kde dojde maximálně k polibku. O to více se musí příběh soustředit na rozvíjení vztahu mezi ústřední dvojicí. Kniha mě zaujala netradiční zápletkou, přestřelkami mezi Corou a Jonathanem a Cořina praktičnost, rozumnost (je fakt, že byla až andělsky hodná). První část jsem si i přes jistou pohádkovost vyloženě užívala, druhá byla chvílemi trochu rozvláčná, ale i tak to byl pro mě příjemný objev, který navnadil na další díly (tuhle knihu jsem totiž četla jako první).

5 21.12.2019

Po několika Colleeniných knihách, které mě spíše zklamaly, mě tahle zaujala o něco více. Podařilo se jí vytvořit netradiční, excentrické prostředí a komplikovanou (a místy ne tak úplně sympatickou) hlavní hrdinku a vlastně docela zajímavý příběh. Sagan byl sympaťák, ale na svůj věk až neuvěřitelně vyspělý a rozumný. Rodiče by zasloužili. Oceňuji, že se autorka snaží poukazovat na závažná témata, ale jednak to tak úplně nezvládla, jednak bohužel často příliš klouže po povrchu a problémy bagatelizuje. (Aneb stačí si psychické problémy přiznat a je rázem vše vyřešeno, svět zrůžoví a zalije se sluncem?).

7 21.12.2019

Už jsem asi Sandry Brown trochu přesycená, protože tahle knížka přesně zapadá do linie její tvorby, ale ničím neohromí. Autorka jede podle zavedené šablony, drsný hrdina, samostatná, sebejistá hrdinka, vzájemná přitažlivost, sex, akce a nebezpečí, komplikované (rodinné) vztahy, nějaké ty nečekané a "nečekané" zvraty... Jak to je se Shawem, je tomu, kdo má už pár těchhle knížek za sebou, jasné hned od začátku. A Jordie mi tedy přišla na oběť únosu pitomě a zbrkle odvážná. Knížka má tradičně spád, ale nepřináší vůbec nic nového.

9 21.12.2019

Já mám prostě a jednoduše Julii Quinn ráda, její styl mi nanejvýš vyhovuje a tenhle příběh mi nepřipadal výrazně slabší než jiné její počiny. Cecilii jsem dokázala chápat, Edward byl pro mě ukázkový hrdina a dočkala jsem se i nějakého toho překvapení. Dost mě mrzí, že má tahle knížka tak nízké hodnocení, znám spoustu mnohem horších, které sklízejí ovace, ale sto lidí, sto chutí. Mně se tyhle sbližovací příběhy s jemnou dávkou humoru a nepřepjatými hrdinkami líbí mnohem víc než překombinované akční romance s jalovými dialogy.

13 21.12.2019

Pořád u mě vede Pouť, ale ani divadelní příběh nezklamal. Do detailu dovedený dům s myškami přímo vybízí k tomu, aby se ke knížce čtenář vracel, protože je pořád co objevovat.

1 21.12.2019

O knížce jsem hodně slyšela, takže jsem byla natěšená možná až příliš. Sice bych si představovala propracovanější příběh a z rozdílů mezi dvěma světy by se jistě dalo vytěžit i více, ale i tak si mě napínavý příběh Martina a Lojzka získal. Pro cílovou skupinu je to jistě trefa (pokud tedy mohu soudit z reakcí cca desetiletých čtenářů).

3 21.12.2019

Hned šestinásobná porce Winnie – hurá! Vtipné příběhy, ilustrace, které mají šmrnc, tak trochu smolařská čarodějnice a její (někdy trochu chudák) černý kocour. Líbí se mi, jakými cestami se příběhy ubírají. Nejvíce mě zaujaly první dva, ale všechny stojí za to. (Jen můj synek setrvale ignoruje Winniino univerzální zaklínadlo abrakadabra a trvá si na čáry máry pod kočáry :-) )

5 21.12.2019

Čarodějka Winnie nás okouzlila a už jsme přelouskali všechny její příběhy. Škoda, že jich v češtině nevyšlo víc. Vtipný, vypointovaný příběh doplněný krásnými ilustracemi – to je něco pro mě. (A Wilbur bude asi má nejoblíbenější literární kočka.)

7 21.12.2019

Tyhle verše jsou takové dívčí. Někdy trošku naivní, s opakujícími se náměty, dost se v nich objevují velká slova. Mám raději, když se s nimi spíše šetří, ale tady mi to ani nevadí. Poezie krásně plyne, působí upřímně, je citlivá, je v ní ukryta spousta – často hořkosladkých – pocitů. Nejvíc si ji asi užijí poprvé zamilovaní (či poprvé zklamaní), ale i mě stále ještě oslovuje podobně jako před více než dvaceti lety, kdy jsem ji četla poprvé.

7 13.12.2019

Celou dobu jsem doufala, že se třeba knížka vyšplhá aspoň na tři hvězdičky, ale ne. Hlavní hrdinka byla občas na proplesknutí, její sestřenice byla na proplesknutí skoro pořád, lásce jsem nevěřila, styl psaní byl mnohdy křečovitý, charaktery postav si protiřečily a hora klišé byla korunována pointou jako z telenovely. Ne, tohle mě opravdu neohromí.

3 13.12.2019

Ilustrace jsou magické a strhující. Příběh bohužel pokulhává. Autorům se naneštěstí nepodařilo do těch pár vět vpravit nějaký zajímavý děj, přitom potenciál by tu byl (ta příšera vykukující na ptačím ostrově si vyloženě říkala o nějakou zápletku, stejně tak mě nemůže uspokojit konstatování, že prozkoumali ostrov mušlí – to tam jako nic nezažili?). Přišlo mi líto, že v knížce tak úžasné napohled se neskrývá nějaký dobrodružný příběh nebo nějaký přesah, ale dost tuctová pointa. Velká škoda.

4 12.12.2019

Nemám nic proti tomu, když se knížka pro holky věnuje hledání sebe samé místo romantickým vztahům. Problémem je zpracování. Předchozí autorčina kniha se mi moc líbila, tahle je těžce nezvládnutá. Addie se často chová stěží snesitelně (hlavně ze začátku) nebo dětinsky, Ian u mě moc sympatií taky neposbíral, většinu času se nic moc neděje a i ta cesta k hledání sobě samé a vyrovnávání se s nešťastnou láskou byla až moc povrchní na to, aby mě zasáhla. Úryvky z průvodce byly příšerné (švestička, koloušek, mazlíček, cukroušek, květinka... - co to jako má být?) , chyb v textu více, než je mi milé, vadilo mi, že se dělají takové tajnosti z toho, co se vlastně stalo.
Knížka se zdaleka nevyrovná Lásce & gelatu, snad jen některé popisy Irska byly poutavé. A vůbec nejvíc se mi líbily Lininy kočičí smsky.

5 06.12.2019

Winnie je dalším příkladem knihy spojující hravý, vtipný příběh s úžasnými ilustracemi do jednoho celku, kde jedno umocňuje druhé. Na první dojem nesourodé spojení čarodějnice a počítače jsem autorům spolkla i s navijákem a moc mě potěšilo, že hodně prostoru tentokrát dostal Wilbur.

5 27.11.2019

Jakožto Evropanka asi nejsem s to patřičně ocenit několik století staré básně z naprosto odlišné kultury. Některé haiku byly jako zářivé kapky chladivé rosy, chvění větru zachycené a uchované pro desítky generací čtenářů, jiné se dost opakovaly (ať už motivy nebo celkovou stavbou), takže ztrácely na působivosti, některé mě úplně minuly. Minimálně stejně jako básně tak oceňuji poučný doslov, který leccos osvětlil.

3 27.11.2019

V porovnání s jinými historickými romancemi by si Ďáblova dcera určitě zasloužila více než jen tři hvězdičky, mezi Lisinými knihami ale trochu zaniká. Chyběla mi pořádná zápletka, knížka byla nevyvážená (uprostřed se mi trochu táhla, zato konec vzala autorka hopem), chvílemi mi tak úplně nesedělo chování postav (nejvíce asi rozpor, že West strašně řešil, že si Phoebe nezaslouží a že nechce, aby doplácela na jeho skandály, ale nemá problém k ní přijet a týden či jak dlouho u ní sám bydlet – to by skandál nezpůsobilo?) a ty Westovy cavyky byly až nepřirozeně natahované.
Postavy byly sympatické (i když u Westa mi při jeho osobnosti to náhlé naprosté propadnutí Phoebe moc hodnověrné nepřišlo), historickou věrnost neřeším (i když Phoebina výchova působí vzhledem k době a postavení nebývale osvíceně), milý byl návrat čekanek i Phoebini synové, líbí se mi specifické detaily, kterými jsou postavy ozvláštněny (třeba Phoebino "klení"). Kniha je lehce vtipná, romantická, příjemně se čte a dává čtenářkám přesně to, co očekávají (za mě osobně by ale erotické scény nemusely být až tak detailní).

8 27.11.2019

Knížku jsem četla jako druhou (první díl série mě ještě čeká), ale byla jsem spokojená. Jedná se o čistou historickou romanci, kde se děj netočí kolem sexu, ale kolem toho, jak si k sobě hlavní postavy najdou cestu.
Autorka představila uvěřitelné postavy, Christopherovo chování slona v porcelánu bylo osvěžující. Bylo tady hezky znázorněno, že zdání může klamat (motivy a chování druhého nemusí nutně být takové, jak je ze svého pohledu vnímáme my) a že druzí na nás mohou oceňovat právě to, co vnímáme jako svou slabost.

7 24.11.2019

Autorčiny knihy ze série Hledání mě postupně přestávaly bavit, tahle mi do určité míry spravila chuť. V mnohém mi připomínala knihy Nory Roberts, ale Nora píše trošku lehčím perem, tady jsem postrádala větší švih a odlehčenost (a erotických scén by klidně mohlo být ještě míň).
Autorčini hrdinové bývají poměrně dominantní, Caleb byl přesně takový, ale k tomu ještě navíc mnohdy pěkně zaslepený pařez s komplexem nepostradatelnosti (být na místě jeho bratrů, byla bych v každodenním pokušení mu nakopat zadek). Přesto mi ale byl zpočátku sympatičtější než Morgan, tu jsem vzala na milost až časem.
Na oddech to není špatná knížka, i když nepřináší vůbec nic nového.

9 24.11.2019