Litocha komentáře u knih
Knížka se mi líbila, ale k úplnému nadšení něco chybí. Více mě asi zaujala první polovina - měla sice trošku líné tempo, ale oblíbila jsem si Hannah a ocenila jsem, že je hlavně zpočátku ve středu příběhu. Líbilo se mi plastické a uvěřitelné líčení prostředí a života "lovců" velryb i popsané vztahy mezi nimi, Kathleen i to naznačené tajemství v minulosti Hannah a její mámy (i když ta mi úplně k srdci nepřirostla). Změny vypravěče mě bavily, získala jsem tak celistvější obrázek.
Hlavní zápletka je bohužel tak nějak předvídatelná a ještě předvídatelnější je další vývoj - u Mikea a jeho konání i v Lisině případě. Líbilo se mi, že autorka nemá potřebu zahlcovat čtenáře sexuálními scénami. Bohužel ale postupně ubývá uvěřitelnosti, přibývá cukru a nereálné pohádkovosti, které (alespoň pro mě) moc nejdou dohromady s první částí knihy. Kdyby spisovatelka nechtěla všechno šťastně zakončit, úhledně zabalit a převázat mašlí, kdyby si v některých případech odpustila zbytečné drama, byl by můj konečný dojem z knížky mnohem lepší. Takhle to na čtvrtou hvězdičku o kousek nedosáhlo.
Mile napsaný, nepřeslazený mozaikovitý příběh, který opravdu trochu působí jako o něco pohádkovější Láska nebeská. Až na to, že spojujícím prvkem tady jsou šaty. Většina naznačených příběhů se mi zamlouvala, u některých mi bylo líto, že nedostaly více prostoru. Snad jen Sophie, její vylhaný život a posedlost lajky mi moc neseděly.
Líbilo se mi zapojení humoru, líbilo se mi vyprávění z hlediska různých postav (a že dostávají prostor i muži), vyhovovaly mi krátké kapitoly, oblíbila jsem si zaměstnance Bloomingdale's i další stěžejní postavy a životní postoj Morrise byl úžasný. Zamlouvalo se mi i netradiční pojetí New Yorku, v knížce ani nepůsobí jako velkoměsto. Některé konce bych sice napsala trošku jinak, ale zase díky nim knížka vyznívá pozitivně.
Jen se mi nějak nechce věřit, že existují šaty, které sluší absolutně každé ženě, a hlavně že všechny dívky a ženy (až na jednu čestnou výjimku) v USA nosí velikost S. Ale protože je na tom postavená základní koncepce knížky, budiž.
Tyhle knížky mě baví. Tentokrát jsem měla příležitost podívat se na právnickou profesi zase trošku z jiného úhlu. Potěšil mě návrat známých postav a líbila se mi i společná minulost hlavních hrdinů (ta byla pro mě zpracovaná líp než u Na ostří nože). Rylann mi byla moc sympatická a jako vždycky jsem si užívala slovní přestřelky, mám ráda pohotové hrdinky s ostrým jazykem. Možná to bylo trošku zkratkovité a pohádkové, ale i tak si myslím, že jsem si knížku do letních veder vybrala dobře.
Bavilo mě to. Zajímavý případ ze zajímavého prostředí, zajímavé postavy (opravdu jsem si oblíbila Daisy a jsem ráda, že se objevila i v téhle knížce), mělo to napětí i spád, dokonce i nějaké to překvapení by se našlo. Jen ta Tempina nešťastná tendence strkat do všeho nos a hlavně se hnát bez rozmyslu do nebezpečí mi dost pije krev. A taky jsem dost dobře nechápala tu její přepjatou emancipovanost.
Zajímavý, pro Evu (a nejen ji) hodně osobní případ. Líbila se mi předvánoční atmosféra (mám moc ráda Mavis i manžele Mirovy) i netradičnost případu - pátrá se v minulosti, takže rozplétání nitek případu je o to náročnější. Zaujaly mě nové postavy, doufám že třeba s Quillou se ještě někdy setkáme. Zklamaná jsem jen ze zdejší anotace, podle mě prozrazuje příliš mnoho.
Milá knížka pro mladší ročníky. NN je samozřejmě jasný od začátku, ale i tak se mi líbily postavy i děj. Sice mě Jessie chvílemi štvala svou neprůbojností a tím, co si nechala od Gem líbit, ale pak jsem si uvědomila, že je jí šestnáct, takže všechna ta nejistota, pochyby, sebepodceňování, dramatické prožívání skutečnosti a hledání sebe sama tam prostě patří (no, fakt mi tohle období života neschází). Jen mi připadalo, že některé situace se vyřešily moc náhle, zasloužilo by si to trochu propracovat. Za tu lásku ke knihám a dopisování s NN kousek v hodnocení přidávám.
Jediná knížka ze série, kterou jsem nedočetla (a to si tohohle dílu autorka mimořádně cení). Četla jsem před delší dobou a téma mě nějak neoslovilo. Nakonec jsem knížku musela vrátit, tak jsem zbytek jen prolistovala a nemám pocit, že bych o něco zásadního přišla.
S povídkami obecně mám ten problém, že často nenaplní svůj potenciál. Vtáhnout čtenáře, vykreslit postavy i prostředí na malém prostoru, zhustit a dovést děj i postavy k nějakému smysluplnému konci, to už chce šikovného spisovatele. A když je těch spisovatelů navíc dvanáct, zákonitě se leccos nepovede.
Myslím, že tady se to povedlo tak napůl. Celkový dojem z knihy mám docela dobrý, nepochybně i proto, že jsem povídky nečetla v pořadí, v jakém jsou v knize, ale osvědčené autorky a nejlépe hodnocené povídky jsem si nechávala nakonec.
O půlnocích - Milé, ale předvídatelné. Noel má sice osobité rysy (jak je u R. Rowellové koneckonců zvykem), takže působí uvěřitelně, ale celkově jsem od téhle autorky čekala trochu víc. ***
Dáma a liška - Slabé. Zkratkovitý děj, nezajímavé postavy, zápletka prostinká. Jediné, čím se povídka trošku vymykala, byly ta "kostýmní" podrobnosti. **
Andílci ve sněhu - Nepravděpodobné a klišoidní, ale celkem příjemné. ***
Najdeš mě podle Polárky - Nápad zajímavý, zpracování pokulhává. Krátké, nepropracované. Celkově promrhaný potenciál. **
To je yulský zázrak, Charlie Browne - Tady jsem spokojená, oblíbená autorka mě nezklamala. Sice se napohled nic moc neděje, ale opak je pravdou, postavy jsou jako živé a jejich příběh mě zaujal. ****
Váš záskok za Santu - Docela zajímavé náznaky a podněty k zamyšlení, ale je to neuzavřené, spousta věcí je hrubě nedotažená. Působí to jako vytržené z většího celku, jako samostatná povídka příliš neobstojí. ***
Krampuslauf - šlápnutí vedle **
Cos to sakra provedla, Sophie Rothová? - Něco takového jsem si představovala. Mimořádně sympatická hrdinka se smyslem pro humor, tak trochu pohádková atmosféra, ale přitom reálné problémy. Dojde i k vývoji hlavní postavy. Výborně. ****
Kyblíky s pivem a jezulátko - Přes všechny nedostatky mi to přišlo milé. I ten andělsky hodný pastor mi k těm Vánocům docela sedí. ***
Vítejte ve Vánocích, CA - Hezké. Obávala jsem se nějaké velké magie, ale naštěstí na ni nedošlo. Sice to skončí selankovitě, všechno je úhledně zabaleno a převázáno lesklou stužkou, ale když jsou ty Vánoce... ****
Betlémská hvězda - Neskutečně přitažené za vlasy (na mnoha frontách). A tu lásku jsem jim nějak nevěřila. Ale jinak docela hezký příběh o hledání domova. ***
Dívka, která probudila Snílka - Pro mě další omyl. Taková Popelka dovedená do extrému, všechno je vyhrocené, přepjaté. Podmínky nuznější než nuzné, kazatel čiré zlo, Neve naopak úplná bohyně. Vymyšlený svět jsem autorce moc nevěřila a pojmenování takové mocné bytosti Snílek? Co to má být? **
Průměrný příběh s typickým autorčiným rukopisem. Mám sice její "obyčejné" knihy ze současnosti (zvláště ty starší vydávané pod jejím skutečným jménem) raději než její historické a paranormálnem nahuštěné romance, ale připadá mi, že začíná až moc vykrádat sama sebe. Neustálé upozorňování na rodinné rysy - ty jsi Hartová, ty jsi Madison, tak přece musíš být taková nebo onaký - mě rozčilovalo a připomínalo Stíny minulosti. Nechyběla ani záliba ve vaření (taky použitá leckde jinde) a občas nějaká ta svým způsobem vyšinutá nekonformní figurka. Dialogy byly ale občas vtipné a některé až absurdní situace docela zábavné. Jen mě mrzí, že celý ten vztah-nevztah hrdinů v současnosti byl tak nějak odfláknutý.
Anotace zněla celkem zajímavě, ale stačilo si přečíst úryvek na zadní straně a okamžitě jsem ztratila většinu chuti číst. Takže jsem si knížku prolistovala a ten sirup, co ze stránek ukapával, mi úplně stačil. Taková šílená láska až za hrob v sedmnácti letech? Ale prosím vás. Je to jenom laciná ždímačka slz. Nejsem sice ani zdaleka cílová skupina, ale i pro tuhle věkovou kategorii existují knížky, které se i dospělými dají přečíst bez skřípění zubů.
Kdyby to alespoň mělo realističtější epilog, ale tohle? To jako vážně?
Pohled do světa písničkářů byl zajímavý a mnohé písně-básně byly působivé (mě osobně nejvíce zaujal Jacques Brel a Joni Mitchellová), mám ale výhrady k přebásnění. Rýmy na mě mnohdy působily lacině a neobratně, slovosled byl někdy šroubovaný a celkové vyznění tím dost utrpělo. Navíc mi u písní, které znám v originále, vadilo, že český text nezapadá do hudby (uznávám ale, že by to byla mamutí práce). Když srovnám tyto verze s přebásněnými texty Jarka Nohavici (Okudžava) nebo Roberta Křesťana (Dylan), které zachovávají původního ducha, a navíc se zpívají na původní melodii, vychází mi z toho překladatel o dost hůř. Ani doprovodné fotografie mě moc neoslovily.
Ocenit ale musím medailonky písničkářů, potěšilo mě, že přes dobu vydání neobsahují příliš ideologie. Je malý zázrak, že takováhle knížka mohla vůbec vyjít.
Bravurní bych knihu nenazvala. Možná je to tím, že z podstaty nemám ráda parodie. Najde se tam několik vtipných momentů a nečekaných nápadů, které chvílemi přinutí i k zamyšlení, ale nejsem s to ocenit rozevlátost a absurdnost celku nebo nesympatické postavy - místo aby mě knížka vtáhla, celou dobu jsem si říkala, na čem to proboha autor ujížděl.
Jednotlivé příběhy jsou, jak je u Herriota zvykem, zábavné, přívětivé, veselé i dojemné. Bohužel ale nechápu smysl knížky, protože se jedná o výběr povídek z ostatních knih, takže neobsahuje nic nového, žádnou přidanou hodnotu - krátké autorovy komentáře na konci každého příběhu to bohužel nevytrhnou.
Knížka je sice docela předvídatelná a příběh není zvlášť originální, ale nad průměr ji pro mě pozvedávají dvě věci: sympatické postavy (tedy hlavně Lina, její nejlepší kamarádka, Ren a Howard), kterým jsem prostě musela fandit, a skvěle zachycené prostředí Florencie - skoro jsem tu Itálii cítila na jazyku, z knížky navíc dýchá léto a radost z objevování. Jde poznat, že autorka zažila Itálii na vlastní kůži. Dalším plusem je určitá uměřenost - přestože některé situace jsou docela dramatické, knížka není přepjatá a přeslazená.
Kdybych ji četla jako dítě, možná bych ji hodnotila jinak, ale jako dospělou mě neuchvátila. Oceňuji dost přesně odpozorované chování, vyjadřování a nápady malých dětí (soucítila jsem s paní učitelkou), ale jako celek je na mě knížka málo dobrodružná nebo poetická a Mikulkovy ilustrace jsem nikdy moc nemusela, i když k téhle knížce se docela hodí.
Knížka mi úplně nesedla. Působila na mě tak nějak naivně, příběh byl jednoduchoučký a místy nelogický, s nepříliš umně zakomponovanou magií, hrdinka ne zrovna sympatická a místy docela natvrdlá, zkrátka takový slabší průměr.
Říkanky mi připadají o něco méně povedené než u bagristy. Knížku jsme přečetli v čekárně u lékařky a na chvíli nás zabavila, žádný zázrak to ale není a doma mi chybět nebude.
Veselá knížečka s opravdu minimem velice jednoduchého textu, ale samotná pohádka je tak trochu "o ničem" (za to samozřejmě tvůrci nemohou, možná ale mohli vybrat zajímavější pohádku), takže pro jen trošku odrostlejší děti už není moc zajímavá. Ze tří knížek, které z téhle edice máme, je tahle u nás zdaleka nejméně oblíbená. Existují i povedenější ztvárnění klasických pohádek.
Ilustrace jsou veselé (Edita Plicková má osobitý styl, který asi nemusí sedět každému), textu je tak akorát, je opravdu hodně jednoduchý, takže si knížku nejvíce užijí úplně malé děti.
Ilustrace Plickové jsou hezké, ale proč proboha ten alternativní konec?