Litocha
komentáře u knih
Tily a knižní tuláci
Anna James
Na knížku jsem se těšila - knihy, toulání se v příbězích, dobrodružství, to znělo více než slibně. Ve výsledku jsem ale docela zklamaná.
Že nemám ráda Alenku, je můj problém, ale touhle knihou se to jen potvrdilo, byla mi neskutečně protivná.
Větší problém je, že mi absolutně nesedla hlavní postava. Tily mi připadala nepříjemně umanutá, do sebe zahleděná a vlastně nevychovaná. Její přístup "účel světí prostředky" mě dost vytáčel. A to nemluvím o tom, jak byla zabedněná při prvním setkání s Annou. Pokud je to jeden z jejích nejmilejších příběhů, jak se tam všude tvrdí, jak ji mohla nepoznat?
Taky z toho slibovaného dobrodružství jsem dost zklamaná. Většinu doby se vlastně nic moc neděje, Tily se učí cestovat po knížkách (a ta knižní dobrodružství jsou zoufale nevyužitá) a pak se zápletka s maminkou vyřeší lusknutím prstu. Zato je ale kniha prošpikovaná množstvím mouder a pseudomouder...
Nejzajímavější mi tak přišel samotný koncept knižního tuláctví, i když mi připadá, že trochu plave na vodě. Nějak jsem nepobrala všechny ty záležitosti s knihami Pramene a s Křídou. Některé "vychytávky" jsou ovšem kouzelné.
Ve výsledku se u mě knížka jen tak tak vyšplhala aspoň na průměrné tři hvězdičky. Opravdu škoda.
První setkání
Brigitte Luciani
Největším kladem knížky jsou neskutečně roztomilé obrázky. Co se týče příběhu, je mi jasné, co chtěla autorka sdělit, ale je jaksi mdlý, nedotažený. A Rézinka je teda většinu doby na proplesknutí. Vdovec jezevec starající se o své ratolesti (i když nějaká výchova šla zcela mimo něj) si získal mé sympatie, ale nejlepší byla malá sestřička Šiška :) Jezevčí bratři mi popravdě trošku splývali.
Čtení to bylo vlastně docela milé, ale nějak nemám potřebu vyhledat další díl.
Pohádka o ovečkách: Jak se beránek Miloš stal medvědem a pak zase beránkem
Ivo Lukáš
Váhám nad tím, jestli je ta kniha tak blbá, až je skoro dobrá, nebo je jen blbá. Celé ty cca tři minuty, co jsem ji četla, jsem nevěřila svým očím. Beran chodí na lov bažantů, dětičky nechává ovce prostřednictvím andělů strážných vyválet v hnoji, zápletka s medvědem-beránkem je naprosto šílená... Jestli si mám vybrat, jestli nad knížkou ječet, nebo se smát, vybírám si smích - ale nejsem si jista, jestli to autor takhle zamýšlel :)
Nové sny
Lilly Lucas
Dlouho to vypadalo, že třetí díl bude mým nejoblíbenějším. Knížka se dobře četla a byla i přiměřeně vtipná. Elara byla celkem sympatická, i když poněkud naivní, Noah byl sympatický hodně. Jejich postavy byly ale vylíčeny dost povrchně, takže jsem si k nim žádný zvláštní vztah nevybudovala. Moc tomu nepomohlo, že se většinu knihy chovali dost pasivně.
Trochu mě vytáčely některé nesrovnalosti a těžko uvěřitelné chování postav. Třeba že Elaře hrozí, že jí matka nezaplatí školu, ale stejně v jednom kuse vyráží na nákupy (když je to ve slevě, je to asi v pořádku). A začíná mi vadit přílišná selankovitost - všichni (i naprosto cizí lidé) jsou tak chápaví a nápomocní, pro naši lepou hrdinku by se klidně obětovali.
Když se děj přesunul k táboření, lezly mi na nervy dvě věci: americké pojetí táboření/skautingu a Elara, která se v přírodě projevila jako neskutečná bábovka. Až jsem si říkala, co na ní Noah vidí. (Ta jejich milostná linka mi celkově moc neseděla. Elaře bych ještě její okouzlení věřila, ale Noahovi ani za mák.) Navíc přibývalo nesrovnalostí a nepravděpodobností. Třeba Noahovo chování po návratu je neskutečně postavené na hlavu. Ale je toho mnohem víc. Když nepočítám celou situaci s Annie, nejnevěrohodněji na mě působila Elařina matka.
Na jedné straně musím ocenit, že mezi hlavní dvojici nevstoupil umělý a natahovaný konflikt a taky že občas dokázala Elara svým chováním překvapit, na druhé straně se jejich vztah motal v kruhu, v knížce byla spousta nedořešeného a jen těžko uvěřitelného.
Ve výsledku je tedy můj dojem spíše rozpačitý a ani tenhle díl se přes tři hvězdičky nevyšplhá.
Ptala se Františky Marta
Ivan Martin Jirous
(Pro mě) nejpovedenější z Magorových básní dcerám dostala krásný kabátek. Rodinné propojení je k tomu třešnička na dortu.
Na básničce se mi líbí groteskno provázané se strašidelností, živost a zachycení dětského světa (a ani mi nevadí hovorový jazyk, ke kterému mívám občas výhrady). Ilustrace báječně dokreslují text. Ještě musím vyzkoušet, jak to bude působit na našeho strašpytlíka.
Tohle se Meandru povedlo (což zdaleka nemůžu říct o všech jeho leporelech.)
Stánek s polibky
Beth Reekles
Zpočátku mi byla Elle moc sympatická svým přátelstvím s Leem i tím, že se nebrala moc vážně. Jak ale knížka pokračovala, byla jsem víc a víc mrzutá. U Elle se projevila sobeckost, nerozhodnost a zbabělost a sklon k hysterii. Navíc je z mně neznámého důvodu utvrzována v přesvědčení, že si zaslouží něco víc než Noaha. Ten je paradoxně představován jako největší idol, vzápětí jako zavrženíhodný vyvrhel a násilník a za chvíli jako tokající tetřev, takže jeho postava působí až schizofrenně.
Přestože Noah mi nebyl dvakrát sympatický a za jeho machistické chování bych ho poslala do háje, vadilo mi, že ho snad Elle ani nemá ráda. A vůbec jsem nepochopila, proč na něj proboha Elle a Lee házeli vinu a proč se musel tolik plazit? Dohromady mi k sobě Noah a Elle neseděli.
Opakovaly se tu nejen situace, dialogy a fráze, ale i stejná (hloupá) rozhodnutí. Nelíbil se mi ani vyobrazený životní styl šestnáctiletých.
Celkově mi to prostě přijde špatně napsané, a přestože na YA už dávno nemám věk, dokážu si povedené příběhy užít a vychutnat. Tenhle k nim ale opravdu nepatří. (A ještě poznámka: když se přímo v textu něco označí jako klišé, neznamená to, že to klišé být přestane.)
Zuzanka a ježeček
Daniela Krolupperová
Pro děti od pěti let je podle mě příběh příliš kraťoučký a jednoduchý. Vlastně jsem na něm nenašla nic moc zajímavého – u příběhu bych čekala více invence, na naučnou knížku to zase obsahuje minimum faktických informací. Synovi jsem ho ani domů nebrala, dávno už čteme propracovanější a originálnější příběhy. Ale obrázky jsou milé, to zase ano.
Mortina a přízračný kamarád
Barbara Cantini
Tenhle díl se mi líbil nejmíň. Kromě neslaného nemastného příběhu mě zarazilo i podsouvání čtenářům, že je vlastně v pořádku lhát a krást. Zůstaly ovšem tradičně vtipné drobnůstky a detaily a povedená vizuální stránka.
Skutek utek!
Irena Hejdová
Z předchozí autorčiny knížky jsem byla nadšená. Tady to na mě bohužel působilo moc chtěně a křečovitě. Jako by autorka vzala všechno, za co sklízela ovace v Nedráždi bráchu bosou nohou, a dvojnásobek toho nacpala do další knihy. Na mě to ale mělo ten účinek, že se postavy staly tak trochu karikaturami a prakticky bez výjimky mi byly nesympatické. Nelíbily se mi zobrazené rodinné vztahy. Pointa navíc trochu vyšuměla do ztracena, stejně jako můj celkový dojem z knihy. Škoda.
Mortina a protivný bratranec
Barbara Cantini
Tenhle díl se mi líbil o dost víc než první. Zápletka je hezky promyšlená, ilustrace i grafické ztvárnění včetně různých vtípků tradičně na jedničku. Jen je škoda, že je příběh tak kratinký.
Kdo si prdnul u dvora
Jonáš Ovanul
(SPOILER) Škoda, že se autorovi z nesporně originálního námětu nepodařilo vytěžit více. Takhle knížka svou úsečností, nelogickým jednáním postav a zkratkovitostí zůstala na půli cesty (i když princezna Prdlenka pobavila, to zase ano).
Ztracená sovička
Chris Haughton
Oblíbený princip postupného zpřesňování, tentokrát v podání pro nejmenší. Líbily se mi poutavé obrázky, promyšlená podoba stránek i laskavé vyústění. Prcci díky ní mohou poznávat svět. Povedené leporelo.
10 rande naslepo
Ashley Elston
Knížka, která mi vyzněním, ale taky dost neortodoxní rodinou připomínala knížky Kasie Westové. Ústřední zápletka sice byla dost přitažená za vlasy, ale zpracování se mi líbilo a čtení jsem si užila. Líbilo se mi, jak byly vykresleny postavy a vztahy mezi nimi, humorné situace i zachycení pubertálního hledání. Hezké a rozmanité byly i jednotlivé akce a navštívená místa a vánoční atmosféra ještě přidala k celkovému pocitu (rozto)milosti. Na volné pokračování se určitě chystám.
Jak pohlídat dědečka
Jean Reagan
Zábavná kniha s roztomilými obrázky, jakýsi průvodce naopak plný vtipných rad dětem, jak se postarat o dědečka, když přijde hlídat malého caparta. Jen si říkám, že se bude dědeček z toho, že a jak je hlídán, možná pár dní vzpamatovávat :)
Bětka a ztracený míč
Kateřina Svozilová
Kniha pracující s oblíbeným principem postupného zpřesňování popisu a vylučování nesedících věcí. Myslím, že nejvíce ji ocení opravdu malé děti, které zaujme nejen jednoduchý příběh umožňující poznávání okolního světa, ale i barevné, okaté ilustrace. Ty na mě byly přece jen trochu moc a i ono hledání toho pravého mě více zaujalo ve zpracování Petra Horáčka nebo Arnolda Lobela.
Evvie Drakeová začíná znovu
Linda Holmes
Poslední dobou více oceňuji civilněji pojaté příběhy pro ženy bez přehnaných erotických scén a nepravděpodobných dramatických zvratů. Evvie je právě taková. Pomalejší tempo mi vyhovovalo, alespoň se vytvořil prostor na přirozeně působící vývoj vztahu a místo erotiky byla pozornost upřena na hledání se a uzdravování hlavní postavy/hlavních postav.
Líbily se mi drobnosti, které dodávaly líčení plastičnost, i zábavné absurdní historky "ze života". Zaujal mě způsob psaní. Možná jsem vždycky nechápala Evvino jednání, ale nejsem v její kůži, takže nevím, jak bych sama reagovala.
Není to zázrak, i tak mi ale tahle knížka zpříjemnila několik odpolední.
"Vybrala si dvoudílný růžový set, rudý set a černý set, den předtím je v umyvadle vyprala ve Woolitu, pověsila uschnout a potom je složila zpátky do tašky ve skříni, jako by kvůli svojí hříšnosti musely do karantény od zbytku oblečení, aby se snad její mikiny necítily pohoršeně."
Sourozenci
Rocio Bonilla
Zábavná jednohubka, která ale i s minimem textu dokáže trefně postihnout sourozenecké vztahy.
Půjdeme do Mů
Ivan Wernisch
Se světem Ivana Wernische se mi popravdě nepodařilo příliš propojit. Našlo se pár textů, které mě zaujaly a soustředěním na prchavý okamžik a hutností, stručností vyjadřování mi trochu připomínaly mého oblíbence Skácela (nebo možná i haiku), některé zapůsobily svou bezvýchodností, na druhé straně jsem se ale dost často ztrácela ve slovech, která mě minula bez toho, aby ve mně něco rozezněla, nesouzněla jsem s nimi.
Dračí nezbedové tropí neplechu
Natalie Jane Prior
Knížku jsem půjčila hlavně kvůli ilustracím a zajímavě znějící anotaci. Bohužel jsou ale na ní to nejzajímavější. Samotný příběh je prostinký a nijak zvlášť zajímavý, vyjadřování jednoduché. Být na mně, do dalšího dílu nejdu, ale synovi předškolákovi se líbila (hlavně asi obrázky a téma), takže mě čeká i druhý díl.
Hotel Zimní spánek
Thomas Krüger
Knížka nijak neutkví v paměti, hlavně textově mě nijak nezaujala. Ilustrace nejsou špatné a líbil se mi třeba nápad, jak se vypořádat s ježčími bodlinami, ale co naplat, když verše klopýtají. Tenhle typ knížek by prostě měli překládat básníci...
