Litocha komentáře u knih

Nemůžu se rozhodnout, jak knížku hodnotit. Svěží námět, přehršel bláznivých nápadů, ale přitom pěkně promyšlený časoprostorový propletenec, vtipné a poutavé zpracování (z hlediska jazyka i ilustrací), ale na druhé straně to chvilkami na mě bylo ujeté až moc a některé příhody (hlavně poníci) byly nadbytečné / ne moc zajímavé. I když vzhledem k pointě jejich zařazení chápu.
Synovi se ale tohle dobrodružství líbilo hodně, a to je koneckonců nejdůležitější.

7 10.03.2024

Před lety se mi autorčiny knížky moc líbily, a tak jsem zajásala nad zjištěním, že konečně vyšla další. Ale popravdě jsem docela zklamaná.
Především proto, že mi hrubě nesedla hlavní postava (a ani její matinka a nejlepší kamarádka mě neuchvátily). Minimálně půlku knížky na mě působila jako rozmazlená, sebestředná a dost povrchní nanynka (ostatně, Jonah ji zhodnotil dost přesně). Vytáčelo mě, jak se všechno muselo točit jen kolem ní, jak pořád remcá, když není po jejím, jak jí nepřijde hloupé úplně zadarmo bydlet u rodičů, přestože už dávno sama vydělává, její povrchní zaměření jen na vlastní vzhled.
Na Aljašce se jí naštěstí trochu srovnal žebříček hodnot, ale než k tomu došlo, málem jsem knížku odložila. Popravdě úplně nechápu, co kromě tvářičky na ní Jonah viděl, a té lásce až za hrob mezi nimi prostě nevěřím.
Nejzajímavější pro mě byl popis života na Aljašce, budování vztahu s otcem a některé vedlejší postavy, i když mi jich bylo často dost líto (nejvíc otčíma, to byl světec, který si rozhodně zasloužil něco víc).
Za mě s přehledem nejslabší autorčina kniha, ale další si asi přečtu, třeba to bude lepší (anebo si potvrdím podezření, že jsem z těchhle knížek už vyrostla).

9 10.03.2024

Návrat do rodiny, která mi přirostla k srdci, byl příjemný, milý, místy dojemný, místy vtipný (jak už to autorka umí), ale popravdě, kdyby nevznikla, nic moc by se nestalo.
Bylo to pár jednohubek, ale do plnohodnotného hlavního chodu tomu dost chybělo. Vadilo mi, že jakmile situace začala být zajímavá (zvlášť tam, kde vznikaly nové vztahy - u Amandy, Posy , Violet), byl konec (však taky mají epilogy jen kolem třiceti stránek).
Nejsem čtenář povídek a s tímhle souborem epilogů je to stejné, některé jsou lepší, některé horší. Violet by si určitě zasloužila svoji knihu. Z epilogů mě nejvíce bavil Anthony a Kate (je to koneckonců asi můj nejoblíbenější díl), nejméně asi Hyacinth.

9 03.03.2024

I třetí díl série jsme si doma ohromně užili, jistě i proto, že se odehrává přímo v našem kraji. Dívčí element byl příjemným oživením a syna zaujala nová strašidla (především ostník).
Tahle knížka má vlastně všechno, co by čtení pro malé čtenáře mělo mít. Zajímavý, napínavý příběh, lehké poučení umně zakomponované do děje, takže vůbec nepůsobí rušivě a výchovně, skvělé ilustrace, fantazii, lehkou komičnost (nejvíc u nás zabodovalo Ondrovo výstižné: "Někdy si říkám, proč se tenhle druh strašidla jmenuje střapáč, a ne prasáč.") Tentokrát jsem se víc než dřív zaměřila na jazyk (možná proto, že jsem téměř zároveň četla texty pro tuhle věkovou kategorii, které působí mnohem stereotypněji, úmorněji) a moc jsem si ho užívala.
Lehkou výtku mám jen k bysme (zvlášť když v prvním díle bylo, pokud si dobře vzpomínám, použito bychom, a i sem výjimečně proklouzlo). A mrzí mě, že jsem u takhle vymazlené knížky narazila na několik pravopisných chyb.
O kousek sice u mě pořád vede Strašidelnická, ale ostatní díly nezůstávají pozadu a už se moc těším na ten čtvrtý.

7 03.03.2024

Měla jsem pocit, že Kainara a jeho tvorbu celkem znám, ale tahle perla mi skoro unikla. Naštěstí mají Zlatovlásku liberečtí studenti jako povinnou četbu, takže se mi dostala do rukou a já jí s potěšením listovala. A radost udělala i mému synovi.

Kainar používá melodickou, živou češtinu, známý příběh plyne jako voda v potoce, autor se ale nebojí ani jistých aktualizací, takže Zlatovláska krásně zapadá k Hrubínovým veršovaným pohádkám. Vzpomněla jsem si i na Renčovu Perníkovou chaloupku.

Jen ilustrace Aleny Ladové mi bohužel tak úplně nesedly. Co naplat, Trnka, to je úplně jiná liga.

6 03.03.2024

Popravdě mě knížka příliš nezasáhla. Za myšlenku o opravdovosti, kterou věcem zajistí láska dítěte/člověka, si autorka zaslouží uznání, mnohem lépe ji ovšem uchopila a zpracovala Rowlingová. Tady mi nesedl konec, kde je ne úplně obratně dovedena ad absurdum.
Celý text na mě působil trochu strojeně, upachtěně. A korunu tomu bohužel nasadila předmluva, jsem poněkud citlivá na přepjaté, manipulativně optimistické texty podobného ražení. Za to sice autorka nemůže, ale můj postoj ke knize to bohužel ovlivnilo. Za mě tedy bohužel slabší průměr.

7 03.03.2024

Pěkný příběh o vzájemné pomoci s roztomilými obrázky.

5 27.02.2024

Dinosauříci jsou pořád roztomilí, příběh mě moc nezaujal. Jiné ze stejného světa jsou zajímavější.

3 27.02.2024

Moje druhé setkání s autorkou. Ano, bylo to o něco lepší než Záhada školní půdy (však je to taky vedeno jako druhé čtení, takže věty jsou lehce složitější), ale ani tak nejásám nadšením.

Samotný příběh není z nejhorších, i když je dost průhledný a poněkud naivní. Celkově je knížka taková instantní, nijak osobitá, chybí jí lehkost nebo nějaký závan originality. Děti jsou (když nepočítám ustrašeného mladšího brášku) volně zaměnitelné, neustálé uvozovací věty působí úmorně a jazykové prostředky jsou bez chuti a bez zápachu. Ilustrace jsou fajn.

Navíc se mi kvůli podobné tematice pořád vnucovalo srovnání s Emilem a upíry, který (minimálně první díl) z toho souboje vychází jako suverénní vítěz.

Celkově je knížce na hodně poznat, že autorka je řemeslná spisovatelka, prostě seká jednu knihu za druhou bez nějaké zvláštní invence (někde zákonitě musí být poznat, že pravidelně vydává i víc než deset knih ročně).

6 27.02.2024

První díl série mě příjemně překvapil, druhý zase spadl do průměru (stejně jako zbytek autorčiných knih). Na hlavních postavách jsem neshledala nic moc zajímavého, celý příběh byl absolutně nereálný (vím, jaký je to žánr, ale přesto), postavy se chovaly, jako by jim bylo o polovinu míň a repliky typu "ty můj hrdino", "jsi můj zachránce, ty jsi takový gentleman" způsobovaly, že mi oči málem vyrotovaly z hlavy. Jo, a autorka buď nebyla těhotná, nebo trpí amnézií (a k tomu musel být Tuck neskutečně zabedněný a nevšímavý). Nejvíc mě bavila postava nerudného souseda.
Celkově je to ničím nevybočující knížka, u které se nemusíte bát, že byste snad nějak zatížili mozkové buňky.

9 30.01.2024

Za mě je tahle drobnůstka jedna z nejlepších knížek, jakou jsem loni potkala. Okouzlily mě vtipné ilustrace, které mají šmrnc a zajímavé detaily, i vtipný a moc milý příběh, který se ale jednoduše a pro děti srozumitelně dotýká i vážnějšího tématu. Bavili jsme se celá rodina. Kniha má jen jednu vadu, od autora nevyšlo nic dalšího.

7 30.01.2024

Nové setkání se strašidly udělalo mně i zbytku rodiny radost. Tentokrát nás příběh vzal do Krušných hor s jejich zajímavou historií. V onom kraji máme také část rodinných kořenů, o to bylo čtení pro nás poutavější (a dokonce jeden náš výlet vedl na Měděnec).

Ocenila jsem nová strašidla (se synem u nás vedou břichurky následované Bultem), historický exkurz tak akorát pro děti (který není na úkor zábavnosti a dobrodružnosti) a samozřejmě ilustrace, které knížku posouvají ještě o kus výš. Jsem nadšená z toho, jak je knížka po všech stránkách poctivá, neošizená (formát, velikost písma, jazyk, ilustrace, grafické řešení, korektura). Líbily se mi i vážnější podtóny – zodpovědnost člověka a dopad jeho činů na krajinu.

Zatímco synovi se tento příběh zamlouval víc než Strašidelnická, já přece jen o kousek výš hodnotím příběh z pražského metra – možná kvůli neobvyklosti a tomu, jak dodává tajemnosti zdánlivě obyčejným místům, možná mi více vyhovují hravější, převážně nemluvná strašidla z pražského příběhu. To ale neznamená, že by snad Dole nestálo za přečtení, naopak. Doma už na nás čeká Z ohně a písku i s věnováním milé autorky, věřím, že i to bude příjemným čtenářským zážitkem.

7 21.01.2024

Jsem na rozpacích. V souladu s nakladatelským doporučením jsem knížku četla se sedmiletým (brzy osmiletým) synem, a přestože zvládá i poměrně složité knihy, tady toho bylo na vysvětlování strašně moc. Zobrazované období a problémy jsou záslužné a svou neobvyklostí v dětské literatuře i osvěžující (přestože čtení to je i přes úsměvné momenty melancholické), bohužel ale knížka zůstala na půl cesty. Určitě se z ní dalo vytěžit mnohem víc. Za textem je sice cítit skutečný prožitek a některé situace jsou velice emotivní, ale jistá úsečnost ve vyjádření a nedořečenost (spousta je toho zmíněna jen jakoby mimochodem, pár větami, i když by si situace zasloužila více rozvést, uzavřít) ubírá na účinku. Dospělý čtenář, zvlášť když má osobní zkušenosti s dětstvím v komunismu, jistě knihu ocení víc než dítě, pro které je (naštěstí) zachycená realita na úrovni pohádky/fantasy.

P.S. Učitelka byla tedy neskutečná kravka. Kéž by se v současnosti už takové nevyskytovaly.

12 21.10.2023

Autorčin Chobot se mi hodně líbil, a tak jsem pro začínajícího čtenáře vybrala její další knížku. Ale výsledek není nic moc. Ocenění zaslouží opravdu krátké kapitoly, které předem neodrazují od čtení, a velké množství obrázků (zaujalo mě hlavně, co všechno připomíná písmenko Q). Zápletka je ale nenápaditá, děj skoro žádný (dal by se pohodlně shrnout třemi větami), vyústění nijaké. Těžko jsem skousávala nelogičnosti. V první třídě se děti neučí odříkávat abecedu. Na konci první třídy jen málokdo čte plynule. A hlavně, když už umí tu abecedu a přijdou na název chybějícího písmenka, jak mohla celou třídu postihnout kolektivní amnézie? To si fakt nikdo nevybaví, jak Q vypadá? Ona i samotná výchozí situace je neskutečně přitažená za vlasy.
Celkově si myslím, že kdyby právě tahle knížka nevznikla, vůbec nic by se nestalo. Ani u syna se nedočkala vřelé reakce. Zatímco skoro všechny knížky hodnotí na pět, případně čtyři hvězdičky, tady byl sice ze začátku nadšený, ale po dočtení svůj dojem shrnul: hm, tak na tři.

7 21.10.2023

Příběh jako takový je nemastný, neslaný a moc mě neoslovil, chybí mi vtip a vypointování, které nacházím v některých dalších autorových knihách. Bohatě to ale vyrovnávají ilustrace a celkový vzhled. Prořezy v Horáčkových knihách mě moc baví, jsou perfektně vymyšlené. Jeho ilustrace mám ráda. A tentokrát bylo opravdu co zkoumat a prohlížet, protože se knížka soustředí na drobné a snadno přehlédnutelné zázraky kolem nás a je přínosná zase trochu jinak.
Docela mě mrzí, že syn už z Horáčkových knih vyrostl, ráda bych viděla reakci nějakého prťouska při otočení poslední stránky...

8 21.10.2023

Tohle je poklad. Očekávané i originální způsoby, jak zpracovat záznamy z četby a proniknout blíže ke knižním hrdinům. Co rádi jedí? Jaké knihy asi mají doma v poličce? Co bude na jejich identifikační kartě? Jaké mají vlastnosti a jak silně se u nich projevují? Co svého nejcennějšího by si uložili do trezoru?
Skvělé jsou i příklady vyplněných listů. Jednak poslouží jako návod k vyplnění, jednak mohou být zajímavou inspirací k četbě. (Seznam doporučených knížek je navíc i vzadu v publikaci.) Jako dítě školou povinné by mě vyplňování moc bavilo. Jednoznačně palec nahoru.

5 02.10.2023

Za mě bomba. Spousta skvělých nápadů na různé úrovni obtížnosti, jak zpracovat dojmy ze čtené/přečtené knihy. Graficky jednoduché, ale zajímavé listy umožňují přistoupit ke čtené knížce na různých úrovních, uplatnit kreativitu, znovu si přečtené prožít a vyjádřit se jinak než opisováním často stažených obsahů z internetu.
Je mi líto, že jsem tenhle nástroj neměla k dispozici během mých učitelských let, nápady jsou totiž jak dělané na soustavnou práci. Takový čtenářský deník bych chtěla mít (a možná se do něj pustím a vyrobím si ho).

5 02.10.2023

Knížka mě pozitivně překvapila (a naladila). Lízinka je pěkné číslo. Dostala mě její dětská naivita a umanutost a od srdce jsem se zasmála. A moc se mi líbí i laskavé vyznění. Ilustrace krásně doplňují a rozvíjejí ducha příběhu. Určitě si vyhledám další Lízinčiny příhody.

4 02.10.2023

Autor se začíná vyčerpávat, za mě nejslabší ze všech tří knih. Některé nápady jsou recyklované, jiné mě neoslovily. Nejvíce mě svou překvapivostí zaujal asi had.
Z knih jsem se rozhodla udělat kompilaci a použít ji na besedu s dětmi. Z tohohle dílu jsem použila nejméně stránek. Jsem ale zvědavá, jak sérii přijmou děti. Mám tušení, že by se jim mohla dost líbit.

3 02.10.2023

Druhá ze série, a pro mě nejpovedenější bláznivá kniha. Jaké finty dokáže "kniha" vymyslet, aby odradila od čtení? Nápady jsou ještě bláznivější a originálnější než poprvé (a až na výjimky se neopakují). Moc se mi líbí nápad s klíči, dává knížce rámec. Některé novotvary jsou super. Vizuálně mi knížka pořád moc nesedí, ale docela si zvykám.

4 02.10.2023