Lodja komentáře u knih

Plátěné střevíce jsou zkrátka legendární. Sice jsem vlastně nikdy nezjistila, co to má jako být, ale hrozně se mi to líbí (ostatně jako celá knížka). A ani za ta leta nezestárla, vždyť děti se moc nemění, takže Honzíkova cesta bude silně použitelná ještě dlouho.

3 07.03.2014

Jediná chyba téhle knížky (tedy pardón, Knížky) je ten, že je tak teňoučká. Jinak můžu jen potvrdit, že děti velmi baví a že slouží jako výborný a kreativní dárek, který potěší a mezi stovkami panenek nebo hrajících a blikajících šíleností se bude vyjímat nádherně.

3 07.03.2014

Trošku přitažené za vlasy, ale jinak knížka splňuje vše, co je vám v aliteraci slíbeno - hrdiny, zbabělce, boje, zázraky, romantickou zápletku a mnoho dalšího. Knížka pro děti, protože je pohádková a zároveň knížka pro dospělé, protože jsou v ní humorné narážky, které pětileté dítě asi nepochopí (já sama jsem s ní určitě neskončila a věřím, že když se k ní vrátím, dá mi toho mnohem víc, než když jsem ji četla poprvé). Knížka prostě pro všechny generace, kontinenty, druhy povah nebo lidi všech vzhledů, protože každý si v ní něco musí najít. Dílo mi taky dost připomíná Hvězdný prach, takže všem jeho fanouškům to doporučuji ještě o to víc.
Navíc je vidět, že Goldman tímto příběhem žije, že sám v sobě má kus z malého kluka a že nikdy nezapomněl, jak si jako malý četl pohádky o statečných princích a krásných princeznách. A já věřím, že každý, kdo má tyto opravdové pohádky rád, tak si Princeznu nevěstu musí zamilovat.

3 07.03.2014

Na Větrné hůrce jsem četla, protože se mi líbil název. Jeli jsme na zájezd do Anglie, já jsem nevěděla, co s sebou za knihu do autobuse, tak jsem si vzala Na Větrné hůrce. Knížku jsem za ten týden přečetla a když jsem si o ní doma něco dohledávala, nestačila jsem věřit svým očím. Jednak jsem zjistila, že slečna spisovatelka je spřízněna s autorkou Jany Eyrové, což mě překvapilo (ano, jak mladá a nezkušená jsem tehdy před půlrokem já byla) a taky jsem si téměř všude na netu mohla přečíst, že se jedná o temné psychologické, mistrně napsané dílo, což mě překvapilo ještě víc.
Já jsem v Anglii četla poměrně dobrý román s působivým koncem, ale postavy mi přišly hrozně nevýrazné. Takové chodící mrtvoly, u kterých, když je potřeba dokázat dobrosrdečnost, řeknou "Miluji tě" a když ta strašlivá zlá povaha, řeknou "Nenávidím tě". Téměř všechny mi byly ukradené a nějaký vnitřní boj či rozervání jsem při čtení rozhodně nepociťovala.
Taky mě poměrně zklamala celá forma knížky - čekala jsem, že vyprávění příběhu bude jenom na začátku a potom se do něj pan Lockwood už pořádně vloží. To jsem ale čekala nadarmo. Vždyť přece vyprávění příběhů, ať jsou sebepoutavější, přece nemůže být tak zajímavé jako ta příhoda sama.

Sice moc nechápu zařazení Na Větrné hůrce do té nejnablýskanější síně slávy anglické literatury, ale budiž, tato knížka mi zkrátila nekonečné přejíždění autobusem sem a tam a já jsem jí za to vděčná.

3 06.03.2014

Normálně bych si asi řekla "tady se chce někdo přiživit na cizím nápadu, to nechám plavat", ale Dnem trifidů jsem byla tak unesená, že jsem si prostě musela přečíst pokračování. Je tu vidět, že autor má rád takové ty akčnější filmy či knížka, s krutým diktátorem (ze kterého se ale vlastně vyklube starý známý) a ghettem plným otroků jeho režimu. Je to o dost křečovitější než první díl a pan Clark se očividně nechává unášet tím svým úžasným mega super huper New Yorkem, ale co naplat, je to sakra zábavné a čtivé a já jsem ráda, že jsem se dozvěděla, jak to s Williamem a Josellou dopadlo, byť od někoho jiného.

3 03.03.2014

Víc než jen příjemné překvapení. Skvělé, svěží, ohromně vtipné a nedostatečně krátké.

3 03.03.2014

Nevím, co mě to popadlo, přečíst si ve třinácti letech Annu Kareninovou. Ze začátku jsem se sice trošku obávala, přece jenom dvě tlusté bichle s nezáživnou obálkou nejsou zrovna největším lákadlem, ale i tak jsem se do toho pustila a byla jsem nadšená. V prvním díle totiž děj odsýpá skvěle, že se ani nenadějete a Anna už je těhotná. Druhý díl zase tak úžasný nebyl - byla v něm cítit o dost temnější atmosféra, Anna začínala mít takové ty svoje šílené nálady a navíc děj jako kdyby byl už takový nějaký "těžkopádnější" - volby do družstva zemědělců na dvacet stránek, popis domu na deset stránek, no asi nic pro mě. Samozřejmě že příběh má velkou hodnotu co se týká té psychologické stránky a vší té atmosféry, ale kdyby v druhém díle bylo více příběhu a méně přemýšlení, ocenila bych to spíš.

Na co ale budu hrozně ráda vzpomínat, bude ta pozitivnější linie a tou je Levin+Kitty. Oba dva jsou tak úžasné a navíc uvěřitelné postavy, vyvíjející se a uvědomující si, že láska není jenom nějaké počáteční okouzlení hezkou tvářičkou, ale něco mnohem hlubšího. Z tohoto příběhu se dá skvěle inspirovat i v dnešní době. (Konkrétně mě přinesl něco jako, že ne každý dobrý člověk musí být vidět a slyšet na míle daleko a že dobré skutky jsou velmi často neviditelné.) Z linky Anny bych si asi moc dobrý příklad nebrala, z toho se dá jenom krásně poučit.

Asi jsem hloupá, že jsem si to dopředu nezjistila, ale kniha složená z jednotlivých časopiseckých studií a článků je prostě neucelená, nepřiblíží člověku žádnou problematiku pořádně. Trošku mě její zařazení do edice Historické myšlení mrzí.
Kdybych od ní neměla zase taková očekávání a brala ji jako žánrově neomezenou sbírku zajímavostí a informací o středověku, obstojí ale docela dobře, Františku Šmahelovi se samozřejmě úroveň upírat nedá.

2 16.09.2019

Budu se opakovat, ale pro mě mnohem čtivější, poučnější a zajímavější než třeba ten notoricky známý, kanonizovaný a češtinářkami adorovaný Nikola Šuhaj. Je to skvěle popsané, jako kdyby se vám před očima přímo honily krásné, leč syrové výjevy z prvorepublikové Podkarpatské Rusi. Sice mě tu trošku mrzela docela neoprávněná kritika českých úředníků - respektive řečení polopravd, ale zase chápu Olbrachtovo levicové vidění světa a docela se s ním ztotožňuji - ne však úplně na úkor objektivy...

Ráda bych se ale vyhnula sentimentálním komentářům, že v Zakarpatí se zastavil čas a život je tam téměř jako za první republiky. Není, globalizace udělala své všude na světě - ať už se jedná o přírodu, migraci, technologie... Ráda bych tedy, aby k Horám a staletím bylo přistupováno jako k turistickému průvodci a k místním lidem jako k exemplářům ze zoo.

"Náboženství karpatských pastevů a dřevorubců je směsice pohanství a křesťanství, táž, proti které bojoval na sklonku prvního tisíciletí v Čechách svatý Vojtěch. Žijí-li karpatští horalé celým svým vnějším životem v jedenáctém století, proč by mělo být jejich náboženství jiné? Nevkročili ještě ani oběma nohama do historického stadia zemědělského. Jsou namnoze posud ve stadiu pasteveckém. K čemu jim je tedy křesťanský bůh? Bůh feudální společnosti, bůh dokonale organizované nebeské i světské hierarchie, bůh cechů a městských středisek? Toho k nim přinesli různí pánové, bohatší, a tedy i kulturně vyspělejší než oni. Nepotřebují ho. Jim stačí prastarý bůh pastevců, stád a země.“

2 10.01.2019

Mezi, na první pohled, bezduchými historkami o chlastání prostředku na erekci a nonstop kalení prosvítají dost dobré myšlenky o národní identitě obecně, o Ukrajincích, Polácích, Slovanech, Západu, Sajůzu a jeho odkazu. Tyhle části mě fakt bavily. Jenom s tím chlastáním je to dost na jedno brdo.

"Já ti řeknu, proč sem jezdíte," ignorovala moji otázku. "Jezdíte sem, protože v jiných zemích se vám smějou. A maj vás za to, za co máte vy nás - za zaostalou díru, ze který si můžou dělat prdel. A vůči který se můžou cejtit povýšeně. Páč všichni vás maj za zavšivenou východní chátru - nejenom Němci, ale i Češi a dokonce Slováci a Maďaři. To jenom vám se zdá, že Maďaři jsou takový hustý kámoši. A to už ani nemluvím i Srbech nebo Chorvatech. Dokonce, kamaráde, Litevci. Všichni vás považujou za trochu jinou verzi Ruska. Za třetí svět. Jenom vůči nám si můžete léčit ty svoje mindráky. Vykmpenzovat si to, že všud jinde si s váma vytírají prdel."

2 22.04.2018

Rozhodně není tak nudná, jak vypadá. Rozhodně bych ji neoznačila za učebnici, ale spíše za takový souhrn zajímavostí o jazcích. Zda je to dobře nebo špatně, to posuďte sami.

2 27.03.2018

Poezie převlečená za román, ale převlek je to věru chabý. A jak to tak občas u poezie bývá, pořádně ani nevíte, o čem je řeč. O dospělosti nebo dětství? Lásce nebo jenom nahodilém sexu? Lásce ke svému nebo jeho proklínání? A není tam od všeho trošku?
Oksana Zabužko na vás zapůsobí a předá vám něco ze své poetiky a vnímání světa. A jestli se vám to bude líbit? Další neznámá...

-co se s nimi všemi stalo, umřeli v třiatřicátém? zahynuli v táborech, v celách věznic NKVD, nebo se prostě ztrhali při pracích v kolchozech? doprčic, byli jse krásným národem, dámy a pánové, s otevřenýma očima, zdravým a urostlým, silně zakořeněným v zemi, ze která nás dlouho i s masem vyrvávali, až nakonec také vyrvali, a my jsme se rozletěli, roztrousili do všech končin jak zanesené peří z polštářů, které se měly stát věnem a které rozpáraly bodláky,-


A ještě si dovolím, podle mě, velmi trefnou poznámku I. Pospíšila v doslovu. Udělat si názor je u tohoto výtvoru dost náročné, přesto mu musím sklonit poklonu v tom, že mě donutil se zamyslet. O lecčem.

Gogol, jenž jako Ukrajinec prostě psát rusky musel, (...) Lesní píseň Lesji Ukrajinky, kterou její američtí žáci staví výš než Shakespeara, sladce omamné literární sebevraždy Paula Celana nebo Sylvie Plathové, a za vším to chudé pionýrské dětství, smrti bližních a všudypřítomný strach - to všecko vyznělo v próze O. Zabužko v jednotném, poněkud amorfním a křečovitém gestu: co vy víte, holoubci, o východní Evropě? A možná v tomto sadomasochistickém autorčině narcisismu je již obsažena odpověď: stěží by takové pichlavé dítko vzniklo v dostatku a přežranosti globalizovaných velmocí.

2 07.01.2018

Hodně motivů se tam opakuje. Takže Robinin nářek na to, jak Matthew neoceňuje její práci uslyšíte osmsetkrát, Strikovo přemítání o tom, že všichni tři podezřelí jsou opravdu, opravdu, ale opravdu nebezpeční psychopati minimálně dvakrát tolik. Opět jsem z toho měla trošku pocit, že celou knížku se točili kolem pár nedůležitých stop a potom to Strike ex machina vyřešil úplně z plezíru.
Ocenit musím pár dost dobrých motivů - jako krytí hlavního padoucha a jeho vlastní psychopatické vsuvky (i když masturbaci nad uříznutými ženskými ňadry bych možná do příště oželela) nebo zmínky o nemoci BIID (člověk se aspoň dozví něco nového).
Takže za Kukačkou, ale před Hedvábníkem. Asi tím, jak je to nenáročné, se to čte dost samo.

2 08.09.2017

Už asi začínám senilnět. Fénixův řád jsem četla tak asi desetkrát (a pro jednou fakt nekecám) a zatímco poprvé to bylo jo, dobrý, teď už prožívám každou větu a Tichošlápkovu smrt celou probrečím a protrucuju. Harry Potter prostě není jen tak ledajaká knížka. Ona je to Knížka a snad každý, prostě každý si v ní musí nutně něco najít. Ať jsou to testrálové, Obrtlá ulice, Pobertův plánek nebo vztah Harryho k Cho, Harryho Pottera bych vnutila povinně prostě všem!

2 08.09.2017

Víceméně všechno při starém, ale ve srovnání s Kukačkou jsem měla pocit, že to trošku ztrácelo tempo a člověk se nic nového nedozvídal. Ideální detektivku si představuju tak, že se to postupně bude rozplétat (a na konci to sice možná dopadne úplně podle očekávání), člověk nicméně může nějak sledovat kontinuitu. U Hedvábníka jsem měla pocit, že Strike 400 stran tápe a pak najednou bum! Hurá, máme vraha!
Jsem ale příliš velký rejpal, jak člověk od detektivky nečeká nic moc hlubokého, v "strikovkách" mně hrozně baví to prostředí (ať už módy nebo teď literární) a občas je i nucen se nad něčím zamyslet. A čte se to hlavně úplně samo, jak už je tak u JK zvykem.

2 18.04.2017

70 % obsahu knížky odtušíte z názvu. Člověk, který propadl moci a analýza jeho života od bývalého přítele. Děj jako by nebyl ani tak důležitý, nějaké ženské, to ano, ale hlavní je postupný přerod z nadšeného regionálního revolucionáře na alkoholickou trosku.
Ladislav Mňačko se jakožto žurnalista nezapřel a celé je to věcné, rázné, stručné. Otázkou je, jestli je to dobře, či nikoli.

2 18.01.2017

Pokud bych o jedné knížce měla použít ono klišovité "má svoji vlastní osobitou poetiku", byla by to Betonová zahrada.

(Jo a taky nevím, jestli byl dobrý nápad to poprvé číst ve čtrnácti...)

2 19.06.2016

Klaním se. Přestože mě k Vojně a míru přihrála náhoda v podobě referátu do školy a děj jsem si zhruba pamatovala ze seriálu, který kdysi jel v televizi a my jsme se na něj s mamkou dívaly, ohromně mě zasáhl i přiučil. Když převypravujete děj samotný, velmi pravděpodobně to bude znít jako scénář k telenovele (vemte si už samotnou Natašu a jejích pět nápadníků na každém prstě). ALE! Narozdíl od telenovele zde postavy ožívají, mají duši, nejsou křečovité a co si myslím, že je opravdu jedinečné - Tolstoj bez výčitek svědomí vytahuje na světlo jejich nejskrytější touhy, takové ty věci, o nichž se prostě nemluví. A to mě v tom nejlepším slova smyslu opravdu šokovalo.

"Zdá se mi, že mě nemůžeš mít rád, že jsem tak ošklivá...vždycky...ale teď...v tomto sta..."
"Ty jsi ale směšná! Člověk není milý, protože je krásný, ale je krásný, protože je milý. To jen Malvíny a jiné miluje někdo proto, že jsou krásné, ale cožpak svou ženu miluji? Nemiluji, ale tak...nevím, jak bych ti to řekl. Když tu nejsi, nebo když se takhle rozkmotříme, nestojím za nic a nejsem s to nic udělat. Copak miluji třeba svůj prst? Nemiluji, ale zkus mi ho uříznout..."

2 07.04.2016

Pro mě mnohem větší zážitek než Stalo se prvního září. Ne kvůli tomu popisu životu v Artěku, i když ten ve mně vypěstoval zase o něco větší respekt k lidem, kteří si tím museli nespravedlivě projít, ale hlavně kvůli závěrečným myšlenkám, protože jak se zdá, život je všechno možné, jen ne veselý a jednoduchý. Zabít psa, protože on by jinak zabil mě? Pokoušet se vůbec získávat nějaký respekt mezi lidmi, když za sebou máte tohle? Učit syna náboženství, i když by to mohlo znamenat odloučení? Přiznat se, že jsem synova matka? Zradit vlastní matku, nebo už nikdy nevidět svého syna?

Co to bylo za lidi, kteří posrali životy několika generacím lidem z půlky světa? Kdo jen tohle mohl chtít?

2 26.12.2014

"Buďme svorni."
"Žlutá je barva naše."
"Nevyzraďme nic, co víme."
"Mlčenlivost chrání nás!"

Tady bych dala pět hvězdiček jenom za systém Vontů. Paráda!

2 19.10.2014