LordSnape
komentáře u knih
Palestina
Joe Sacco
Nesympatická a škaredá kresba (trošku karikaturní, kde mají všichni velké nosy jako židé za 2. sv. války...), moc textu, zbytečné filosofování a naprosto jednostranná zaujatost dělá z téhle knihy totální brajgl. Joe Sacco se sám považuje za novináře, ale přitom je jen dalším hledačem tragédií, které se dobře prodávají, což dokonale známe z našich médií. To jeho neustálé přemítání uvedené v komiksu o tom, aby se to dobře hodilo a vyvolalo co nejvíce emocí je vážně strašné. Připomíná mi to parazitování na těch lidech, kterým se přitom dějí neuvěřitelně ošklivé věci...
Kdyby se to aspoň nějak dobře četlo, ale celý album je prakticky jen o tom, jak Sacco v devadesátých letech po rozjetí válečné mašinérie pásma Gazy vyhledává co nejvíce útrpných příběhů a je úplně jedno od koho a jestli jsou pravdivé celé anebo přikrášlené, aby "lépe" vypadaly. Ne, téma je to zajímavé a já sám jsem o konfliktu moc předtím nevěděl, ale prostor věnovaný Izraelcům a jejich hodnotám či názorům by se vešel asi tak na dvě stránky. Vše ostatní je jen o Palestincích, kteří jsou hotoví andílci, co si nedovolí protistraně nic udělat a jen tiše trpí. Jicchak Rabin, který byl žid a Izraelec, a který málem dokončil mírovou smlouvu mezi oběma národy musí rotovat v hrobě rychlostí světla...
Jestli to měl být reportážní komiks, tak se to krutě nepovedlo. Pokud to mělo vyvolat senzaci a přitom se vlastně nic nedovědět o pozadí, obyčejném životě či motivech obou stran, tak se to povedlo na jedničku. Dávám hvězdu za těch pár zprostředkovaných příběhů z kriminálů a pracovních táborů, na což by se mělo upozorňovat v každém případě.
Závislé vztahy
Heinz-Peter Röhr
Moje druhá kniha od Röhra a opět mi něco dala. Předtím jsem třeba nevěděl, že potlačený hněv může vyvolat úzkosti a jak ničivě vytrvalé mohou být patologické závislosti při předávání další generaci.. A opět bych nevěřil, jak se dá biblioterapeticky vyložit pohádka.
Muž, který se zřekl peněz a přežil
Mark Boyle
Vzhledem k tomu, že jsem více jak 10 let strávil skautingem, mám k přírodě a jejím pokladům velmi vřelý vztah. Navíc mou celoživotní četbou je SAS - Příručka jak přežít, tudíž jsem schopen rozdělat si oheň, nasbírat bobule, sestrojit past, stopovat nebo postavit přístřešek proti dešti a větru. Tahle kniha nicméně trochu klame svým českým názvem. Když jsem si ji půjčoval z knihovny, myslel jsem, že Boyle se zřekl peněz kvůli cyklické spotřebě, konzumu a závislosti na něm. Jak ale poodhaluje originální název, jedná se spíše o představení hnutí freeconomy, což je něco na způsob tradičně pojatého a našimi předky vyzkoušeného způsobu života "něco za něco" anebo proklamovaného hesla "pošli to dál". Dalšími důvody byla i jeho "veganská víra" a to, že v penězích vidí právě ono zlo, s čímž teda osobně nemohu tak plně souhlasit.
Kniha má nicméně široký záběr a kromě toho plánování a představení ideálů na prvních, několika desítkách stran se i člověk něco dozví o tom, jaké je to žít bez peněz. Hodnotu této knihy nicméně já osobně vidím v tom, že čtenáři neznalému některých pojmů a projektů trochu otevře oči, ať už v textu samotném nebo v rejstříku odkazů a zdrojů. Věděl jsem třeba o freecycle, kde se vyměňují a darují věci, nicméně jsem už neslyšel o couchsurfingu, což mi přišlo jako docela zajímavé. Dále se čtenář dozví něco o permakultuře a jejím otci Whitefieldovi, zajímavém projektu Zeměloď, kde Michael Reynolds staví soběstačné domy za použití odpadu anebo i Thoreauovi a jeho dvouletém pobytu v lesích u jezera, což popsal ve své knize Walden a jenž je vlastně i nepřímý zakladatel drtivé většiny dnešních ekologických hnutí. V neposlední řadě pak nakousne i myšlenky z dokumentárních filmů jako Zeitgeist. Kniha jako taková pak po dočtení spíše připomíná deník o pocitech a jednotlivých náplních konání jednoho dobrodince, zabalených do enviromentálních myšlenek o tom, jak se plýtvá jídlem a jinými přírodními zdroji, anebo jak se musíme odnaučit být tak závislý na ropě. Někdo by mohl namítnout, že Boyle místy zní jako pokrytec, což je z části pravda, ale zas na druhou stranu nikoho do ničeho nenutí a v závěru knihy vysvětluje, že je důležité se přizpůsobit svým osobním podmínkám a pocitům, ale aspoň něco dělat. To, že on to cítil takhle a udělal něco, v co věří, a co se ostatním může zdát jako nesmysl, potažmo navrácení se zpátky na stromy, stále ještě neznamená, že to je úplná blbost.
Otázkou tedy zůstává, zdali se něco podobného dá rozběhnout i tady s naší českou mentalitou, kde stále více pořád platí, že se věci spíše kradou, než darují zadarmo či za práci.
Preludia & nokturna
Neil Gaiman
Nikdy předtím jsem komiksy nečetl, pokud nepočítám Asterixe s Obelixem. Přišly mi takové nijaké a chybělo mi tam to "něco navíc", co mi mohla vždy dát jen klasická beletrie. Ale Sandman je jiný. Je hloubavý, zajímavý a jeho kresba je prostě místy dechberoucí. Tady začíná má komiksová závislost! Za vše můžeš ty, neřáde Gaimane!
Konec prokrastinace
Petr Ludwig
Je to velmi dobrá věc. Konec prokrastinace to v rámci osobního rozvoje vyhrává svou jednoduchostí, srozumitelností a neslibováním zázraků, jak je to v podobných knihách zvykem. Druhým dopadem byla i celkem masivní reklamní kampaň, šuškanda na sociálních sítích a samozřejmě i ona díra na trhu. Do té chvíle zde podobná příručka nebyla a tak Ludwig využil situace. Ostatně na kvalitě knihy to neubírá nic. Textu je tak akorát, skicy fixami jsou super a vůbec nejlepší věcí jsou právě ony nástroje, jejichž pomůcky si lze i stáhnout a vytisknout. Díky nim pak člověk může sám na sobě dále pracovat.
O psaní: Memoáry o řemesle
Stephen King
Už od začátku je jasné, že King prostě své psavé prstíky nenechá v klidu, což je hlavně cítit, jak odkazuje na svou nehodu, aby ji pak až v samotném závěru objasnil. Nejde ani tak o příručku, ale spíše takové osobní memoáry, které z Kinga utvořily takovou osobnost, jakou dnes je. Většina rad je dost osobních a King sám poukazuje, že nemusí vyhovovat každému, nicméně práce za "zavřenými dveřmi" je věcí, kterou musí praktikovat snad každý spisovatel.
Klíč k výběru partnera pro manželství
Miroslav Plzák
Řekl bych, že se jedná asi o nejpřínosnější knihu z Plzákovy naučné bibliografie... Najdeme tu vše, od rozdílů mezi mužem a ženou, přes jednotlivé osobnostní typy, až po přehledně sestavené tabulky a shrnující závěrečná doporučení. Plzák místy nezapře humorné a nadsazené momenty, či příběhy ze své poradenské praxe. Ale důležitým aspektem stále zůstává ona srozumitelnost a zestručnění, po kterém autor sáhl při třetím vydání. Díky tomu publikace nijak zvlášť nezastarala, protože je úplně jedno v jakém žijeme politickém zřízení, jelikož lidská psychika a párová úskalí v rovnoprávném svazku zůstávají stále stejná.
Zlatý kompas
Philip Pullman
Všechno se teprve rozjíždí a Pullman moc netlačí na pilu. Příběh nechává plynout, Lyra je sympatická hrdinka a svět je vykreslen hezky a uvěřitelně. Osobně Zlatý kompas považuji za jednu z nejlepších knih pro mládež, protože je tam vše, co k takovému čtení mladý člověk potřebuje a kniha je v jistých chvílích i dost napínavá.
Klára a Slunce
Kazuo Ishiguro
Pro mě nejlepší Ishiguro. Musel jsem to chvíli nechat doznít, ale na výsledku to nic nemění. Je to sci-fi, ale zároveň společenská próza. Autor zde ukazuje lidský příběh, ale ústředním bodem není člověk, nýbrž robot. Je to vcelku i trochu naivní pohádka, kterou by šlo vyprávět před spaním dětem, ale zároveň hodně sofistikovaná, co nutí člověka přemýšlet o tom, co je ještě lidské a co už ne. Samozřejmě, jako třeba u Pohřbeného obra, Ishiguro nevysvětluje spoustu věcí a nechává na čtenáři, aby si sám některé prvky příběhu domyslel a pospojoval. Tady jsem mu to zhltnul a na konci zamáčkl slzu...
Lolita
Vladimir Nabokov
Nedivím se, že Nabokov chtěl rukopis spálit... Napsaný je to fakt dobře, ale vlastně nevíte, co si o těch dvou máte myslet. Nabokov dokonale vystihl psychologii obou postav a to až takovým způsobem, že je to vlastně úplně nepříjemné číst nebo i poslouchat jako audioknihu v autě...
Kouzelná flétna a další operní příběhy
P. Craig Russell (p)
P. Craig Russell pokračuje v krasojízdě a nyní jsou na pořadu dne další známé opery. Kouzelná flétna je zde asi nejznámější, protože v podstatě obsahuje zednářskou symboliku, ale osobně byl můj favorit Parsifal od Wagnera. Tím, že je zde více děl, tak je to poněkud roztříštěné a ne všechno vám sedne. Debussy je určitě na dnešní dobu až moc surreální. Kresba opět špičková a z děje se nevytratilo u jednotlivých příběhů nic podstatného. Nutno podotknout, že pomohl i výrazně pan neznámý - Patrick C. Mason, který z originálních libret překládal a připravoval jednotlivé scénáře pro kresbu. Příběhy původně vycházely jako jednotlivé, klasicky americké sešity, a to už od 70. let minulého století! Pro toto vydání se přistoupilo k digitalizaci a úpravě kresby. Vůbec to nezestárlo. Nadčasový komiks.
Ticho promlouvá
Eckhart Tolle
Jedná se o výcuc Tolleho knih. V zásadě se revoluce nekoná a nic podstatného autor světu nepřinesl. Nevím, kam ty peníze z přednášek a knih cpe, ale kniha je defakto do zlatavého obalu zabalený new age a vykradený buddhismus. Proč bych měl poslouchat někoho, kdo si jen bere od ostatních to, co se mu hodí, když to mohu mít v plné formě od učitele nebo mentora, který se zároveň během let někam posunul, a jeho učení je 100% autentické?
Chlastací hry a léčení kocoviny
Dominic Bliss
Knihu jsem koupil kamarádovi k narozkám, protože občas jezdíme na chatu popíjet pivo. Některé hry jsou ale děsně ujeté a řekl bych až debilní, hlavně teda Fotbal s mincí nebo Krmení kuřat. Jiné jsou zase notoricky známé - Golfový bar (Tour de pub) anebo opilecká verze Čelovky - Kdo jsem? Ale pobavily mě hry typu Závod s buráky, Cereální vrahoun, Ohnivý kruh s kartami a regulérní srandy jako Slepý barman nebo Lovec piv. Je vidět, že Bliss s přáteli všechny hry opravdu zkoušel.
U léčby kocoviny jsou dobré tipy, kde si každý najde to svoje. Recept na klasický BLT sendvič potěší ty, co jej neznají, jediné, co jsem nepochopil, byla polévka z býčích penisů. Knize dávám lepší hodnocení už jen kvůli tomu, že jeden blbeček s nickem klikas dal odpad!, což si kniha za účelem opileckého pobavení a následné léčby opravdu nezaslouží.
Na poště
Charles Bukowski
Naprosto jedinečná sonda do poštovních služeb. Vy se tomu všichni smějete, ale já na poště pracoval přes 4 roky a některé ty věci uvedené v knize jsou aktuální i dnes! Navíc na depech a sběrných uzlech, kde se zásilky třídí a zpracovávají, pracují i o dost horší individua, než byl Chinaski... Ještě, že jsem to četl až po mém odchodu, abych se tomu taky mohl už jen smát.
Prokleté zvony
Mike Mignola
Skvělý. Ta ponurá kresba od Stenbecka tomu dodává úžasnou atmosféru. Jinak tenhle díl začíná celkem nevině. Totální bezvěrec Baltimore se opět honí za Haigusem ve jménu pomsty, ale v patách mu je inkvizitor, jehož metody jsou horší, než jeho hlavního protivníka a všudypřítomných upírů. Aby toho nebylo málo, objeví se ještě černoknežník dychtící po moci, co oživí Madame Blavatskou. Krev. Následně je v komiksu SPOUSTA krve. Ještě stále vám to zní jako debilita? Ale ne, ono to skutečně funguje a je to vážně dobrý. Od upířiny neočekávám žádné podněty k přemýšlení, ale chci se trošku bát, fandit lidem a hlavně se bavit. Prokleté zvony tohle vše splňují. Do puntíku.
Strach z opuštění
Veronika Neumannová
Tahle kniha je prostě skvělá. Hodně mi pomohla se srovnat a dala mi i takový ten odstup od všeho. Třeba, že nemusím na všem tolik lpět a když mě má opravdu někdo rád, neopustí mě při první náznaku problému, když spolu budeme otevřeně mluvit. Dalo by se říct, že jsem po ní sáhl v ideální době, kdy jsem vážně procházel dost panickým obdobím plném nejistoty. Určitě je na toto téma napsáno dost knih, ale tuhle bych rád vypíchnul ještě z jednoho důvodu. A to, že se autorka nebojí vytáhnout v pozdějších kapitolách i jisté esoterní prvky a malinko je šroubovat na psychologii. Tyto dva obory mají totiž více společného, než si lidé myslí. Původně jsem si chtěl přečíst Strach z opuštění, abych věděl kdo je Veronika Neumannová, když se k ní chci objednat na konzultaci, ale nakonec mi s problémy a palčivými otázkami pomohla už jen samotná kniha, což jsem bral jako znamení toho, že na osobní setkání dojde spíše až někdy v budoucnu nebo vůbec.
Inkoustové srdce
Cornelia Funke
Tahle kniha je o čtení a o knihách. To je fajn. Ale je taky strašlivě zdlouhavá, vyplněna hluchými místy a v podstatě naprosto neškodná. Nemějte mi to za zlé, ale vždyť se tam vlastně skoro nic nestane. Vlastně stane, ale to samé by se dalo napsat na pouhou třetinu stran. Druhá věc je, že v podstatě nejste překvapeni o co jde, protože se to "tajemství" dozvíte už v anotaci i když autorka sama dělá, že vlastně o ničem nevíte. A tak čtete dál. Pak se seznámíte s hlavním záporákem, jeho bandou a další nic. Další neškodný Voldemort. Dojde jen na pár výhružek, trochu zavírání a tunu hrození, namachrovaných keců a hrátek s noži... Já chápu, že jde o čtení pro mládež, ale v Inkoustovém srdci se nikomu nic nestalo a prakticky tam skoro nikdo není nebezpečný. Je to napínavé aspoň? Inu, ani moc ne. Prostě to tak plyne, až ke konci zjistíte, že ten, co se ho tak všichni báli, do děje zasáhne jen minimálně. Naprosto neškodná kniha, vhodná spíše pro lehoučké seznámení se s fantastickým žánrem, páč se odehrává v reálném světě. Ale ten nápad tu byl. Funke ho jen promarnila.
Ať vejde ten pravý
John Ajvide Lindqvist
Nejdřív jsem viděl původní film, pak si v bazaru od jedné slečny pořídil knihu a nakonec po letech si vzpomněl, že ji mám vlastně v knihovně. Po Dračí krvi od Jenny Nowak byla nálada na upířinu a tak jsem se začetl. I přes větší množství postav a skákání v ději se mi čtení moc líbilo a užil jsem si ho. Byly místa, kdy jsem trochu postrádal hlavní příběhovou linku s Oskarem a Eli a v poslední třetině knihy mi čtení trochu zmrazil fakt, co Lindqvist s mojí oblíbenkyní provedl... To jsem trochu těžce přenášel přes srdce, ale nakonec jsem oběma stejně držel palce. Jako variace na upírský příběh je to prostě skvělé. Trochu syrové, atmosférické a jiné. Ve srovnání s filmem je kniha hloubavější a obsáhlejší, jednání postav má svůj smysl, logiku a objevují se i zapovězená témata, hlavně ve spojení s Hakanem. Jako prvotina skvělé a budu rád, když si od autora budu moct přečíst něco dalšího.
Totální válka 1. část
Robert Kirkman
Příběh se vyhrocuje, jatka začínají. Kirkman čím dál více tlačí na pilu a já mu to pořád věřím, což dnes považuji za téměř ojedinělý úkaz.
Osm múz mého života
Josef Koutecký
Velmi kulturní projev, inteligence, ladnost, noblesa a zájmy o umění společně s vědeckým krédem dělá z profesora Kouteckýho osobnost par excellence pro dneší svět. Velmi se mi líbilo rozřazení kapitol mezi jednotlivé múzy, protože osobně funguji dosti podobně. Vůbec nejlepší část povídání je o tom, jak se dá skloubit kariéra a vědecké bádání společně s vírou.