Lori_S komentáře u knih
Mohla to být příjemná a zajímavá rychlovka na jeden večer, ale já se prostě nedokážu přenést přes to, když na pár stránkách textu imrvére narážím na chyby.
Pokud máte rádi BDSM fantazírování, budete spokojeni, pokud ne, tak radši jděte jinam. Kniha asi nemá žádný hlubší přesah, minimálně já ho tam nenašla; pokud bylo cílem zobrazit zlo a krutost, to se povedlo, ale jaksi mi tam chybí nějaký závěr, po kterém by mi bylo jasné, proč jsem to vlastně četla.
... a přitom taková blbost!
Až na tu mírně paranoidní pasáž ohledně emailů výborné, místy až mrazivě pravdivé.
Rozpačité tři hvězdy. Tato kniha o neskutečném bezpráví je velmi potřebná, zvlášť v dnešní době, kdy určité skupiny lidí oblibujících Rusko mají plnou hubu všeslovanské vzájemnosti a dobroty a některé věci jednoduše ignorují nebo nad tím mávnou rukou, však co, my jsme to nebyli, nás se to netýkalo. Ale to zpracování, to se nepovedlo. Vůbec jsem se nedokázala vžít do postavy Věry, celé to bylo nějaké plytké, žádné emoce, nic, i přes všechny ty hrozné věci, kterých je čtenář svědkem.
Mám i výhradu k vydání z vydavatelství Citadella - na konci knihy je s paní Sosnarovou rozhovor, který stručně shrnuje její život (a tedy i obsah knihy), jenže některé skutečnosti se rozcházejí s těmi z příběhu; chápu, že ten rozhovor je novějšího data než původní vydání, ale i tak to působí tak nějak nepatřičně. A ano, když čtu překlad do slovenštiny, tak očekávám jisté úpravy textu, ale opravu bylo potřebné překládat zrovna Kapustný trh?
Hodnotím 3,5. Máte-li rádi styl, jakým MH píše např. komentáře v novinách nebo své hlubokomyslné statusy na fb, tuná si to užijete až až. Osobně jsem s textem místy dost bojovala, někdy jej ani nečetla, protože jsem ze všech těch vyšroubovaných nekonečných souvětí se zběsilou konstelací cizích slov byla úplně mimo. Jak sám autor řekl na jedné besedě, je to jakýsi protipól idealizované krásné Bratislavě, kde vedle sebe pokojně koexistují všemožné kultury a intelektuálové. Tento obraz společně se zajímavým příběhem a postavami stojí za tu čtecí námahu, i když věřím, že ne každému to bude příjemné.
Toto je přesně z těch knih, u kterých si vždycky říkám, jak by se literatura, dějepis, zeměpis a nějaká ta občanská nauka měly učit pokupě. Protože sebelepší učebnice nemůže podat lépe tu příšernou gulagovou historii SSSR a její následky než tenhle "cestopis". Celé to doplňují rozhovory s roztodivnými ruskými figurkami, zima, vodka, lajky, ruský nacionalismus, šamani, mafiáni, lidožraví medvědi, kaviár.
Zlatokopi sa posúvali hore korytom potoka, až došli na poľanu s burinou, ktorá siahala vyše pása. A nej stáli v radoch drevené koly s vypálenými číslami. Natrafili na väzenský cintorín. "Práce sa zastavili," povedal Dedo. "Kázali nám, aby sme cintorín obišli. Ale dnes je tam aj tak všetko prekopané, preryté. Všetky kosti sú prepláchnuté. Táto doba je strašná, do piče. Nič jej nie je sväté!"
Neskutečně čtivé. Kniha je doslova nacpaná informacemi, ale zároveň i přes její značnou tloušťku hltáte jednu stranu za druhou. Velmi oceňuji, že autorka se nesoustředila pouze na Breivikův příběh, ale poměrně detailně rozvedla i životy obětí, celé se to tak posunulo o další level výš.
Já nevím, co k tomu napsat, asi jen, že takové věci bych mohla číst donekonečna, pro mě zatím nejlepší kniha tohoto roku.
3,5. Není to špatné čtení, člověk se i něco doví, je to psané svižným jazykem, ale je to poněkud... jednostranné. Dalo by se to lakonicky shrnout stylem "chtěli těžit z turistického ruchu, jenže jim tam chodili turisti".
Mám i výhrady ke slovenskému vydání. Jednak je tam dost anglicky psaných frází nebo vět bez dalšího překladu/vysvětlení. Já s tím problém nemám, ale ne každý umí anglicky, že. A za druhé na 200 stran textu je tam docela dost chyb, kterých jsem si všimla i jako nerodilý mluvčí. A Kolumbus opravdu nezačal své cesty v roce 1942, že.
Toto není hezké čtení k nedělní bábovce. Autorka velmi lidským, ale stále profesionálním způsobem informuje o tématu, které u nás v novinách dostávalo prostor maximálně v levém dolním rohu na konci zahraniční rubriky. Povinné čtení pro všechny, co Čečence berou pouze jako teroristy a Kadyrova jako spasitele, co "tam" konečně udělal pořádek.
Co napsat - autor bez patosu a zbytečných příkras syrově, ale výborně čtivě popisuje hnis, co celkem nedávno mokval kousek od nás.
Nehodnotím. Knihu jsem po dvou letech velmi bolestného čtení zaklapla a už ji nikdy nechci otevřít.
Tohle byla hrozná hovadina. Možná jenom nejsem cílovka, jenže i tak se to přes mocnou nálož slovní vaty skoro nedalo číst. To opravdu někoho zajímá, jak si na kolaudační párty bytu pana psychologa dávali čokoládové fondue a že tamtomu nejvíc chutnala kombinace s hroznovým vínem, tamté zase s jahodami a téhle s banánem? Ale ta závěrečná scénka na chatě, ta byla dobrá, taková pěkná katarze, že se TO konečně stalo.
Trochu zklamání. Myslela jsem, že kniha se bude věnovat dětským vojákům, ale nepřišlo mi, že by to bylo hlavní téma. Autor se na začátku věnuje bývalým partizánským dětským vojákům, jenže potom od toho upustí a píše o politické situaci, volbách, válkách, posednutí duchy atd. A na konci se opět vrací k tématu, které slibuje i název knihy. Chápu, že o Ugandě zpravidla nikdo nic neví, takže nějaký kontext se hodí, ale toto bylo moc. Nepřišlo mi to ani moc čtivé, celé se to líně táhlo.
No, nechala jsem se nalákat úryvky na webu a výsledek nic moc. Idea není špatná, jenže Matej je prostě jenom další frustrovaný nácek, kterému zlý systém ubližuje. Sice má leccos přečteno, ale tu svoji omezenou tupost prostě nezapře, připadala jsem si jak v libovolné diskuzi na internetu. Fedor Gál tomu taky moc nepřidal, na spoustu Matejových otázek vůbec neodpověděl. Dočetla jsem jenom z povinnosti, celkově nemám pocit, že by mi to něco dalo.
Nehodnotím, vzdala jsem to po 100 stranách, příliš mi vadilo, že autor nedrží jednotnou linii vyprávění, ale neustále někam odbíhá.
Toto bylo docela zklamání. Kniha jako taková je zajímavá, z některých případů jsem si i přivodila husinu na zádech, ale... bylo to nudné. Strašně. Nečekala jsem, že bych se při čtení bavila, ale charakteristiky pachatelů mě ubíjely, navíc si byly dost podobné a přibližně od poloviny knihy jsem je už přeskakovala.
Mňo, dávám rozpačité tři hvězdy. Tohle je naprosto výborné téma, se kterým se u nás prakticky nepracuje. Kniha je prvních cca 180 stran velmi dobrá, člověk čte jednu stránku za druhou, protože jej to vtáhne, jenže pak nastane zvrat a celé se to změní v jakousi podivnou capinu. Krom toho mi to přišlo jakoby nedokončené, takže zklamání, že ani na konci se některé věci nedozvíme.
Zatím nejhorší kniha tohoto roku... :)
Začátek nadějný, vypadalo to na zábavné čtení, ale asi mi úplně nesedl styl. Což o to, autorka píše dobře, lehce, čte se to samo, ale strašlivě přehání a hlavní postava (která je i vypravěčkou) je zkrátka neuvěřitelně nesympatická ochechule, absolutně se s ní nedá ztotožnit. A toto bohužel celou knihu zabilo.