Loriss komentáře u knih

Kdybyste mě vzbudili o půlnoci, přesně vám řeknu, co je fereastra, retea, urat nebo bajat. Až tak velikej fanda nebo spíš fanatik Naslouchače jsem.

První tři díly jsem četla minimálně pětkrát, oblíbené pasáže i víckrát. Miluju hlavní hrdinku Ilan, protože mám odjakživa slabost pro drzý fracky, a Kapitána, protože stejně tak mám ráda morálně šedý a arogantní chlápky (radši jen v knihách teda). Snad na žádnou knihu jsem nečekala tak úpěnlivě jako na Urlu a ponořit se zpátky do Duvalského pohoří pro mě bylo jako vrátit se zas domů.

A přesto mě docela potrápila, i když jsem se zas nemohla odtrhnout od čtení, ale občas jsem měla problém pobrat, co se vlastně stalo, jaký dějový zvrat nastal nebo co bylo jak myšleno. Ale vlastně tohle k Naslouchačovi patří, celá série se vyvíjí, Urla je zas o hodně odlišná od předchozího některými kritizovaného dílu (třeba za mě je Nasterea a hlavně její závěr dosavadním vrcholem celé série).

Díl je to hodně akční, možná až moc, pořád se někam cestuje, taky možná až moc, Ilan sbírá členy pětadvacítky jako Pokémony, jejich extrémní loajalita k ní, zvlášť po událostech z první třetiny, je pro mě trochu záhadná, ale jejich vzájemný vztah (tedy s těmi přítomnými) se skvěle vyvíjí.
Kapitán je v první scéně, kde se objeví, naprosto strašidelnej, kam se hrabou zrůdy z Otortenu, v mojí představě byl jak Predátor včetně těch zvuků.

Závěr zase fenomenální, hodně tajemství se odhalilo, díly skládačky zapadly do sebe, ale ta hlavní otázka zůstává stále nezodpovězená. Jo a Héchají je prostě fakt hustá.

Je mi jasné, že na finále budeme čekat zase několik nekonečných let, ale klobouk dolů před Petrou, že tohle dílo a tenhle svět, který miluju, dokázala stvořit.

Závěrem Petře Stehlíkové i Naslouchačovi přeju, aby si ho konečně všiml nějaký zahraniční nakladatel, přeložil ho aspoň do angličtiny a udělal z něj světovej bestseller a pak už samozřejmě následuje seriálová adaptace (za mě anime, díky předem :)).

18 22.11.2024

Klasika, ke které se pravidelně vracím celý život a která asi zapříčinila mou slabost pro pohádkové hororově laděné příběhy.

17 05.04.2021

(SPOILER) Nastereu jsem netrpělivě očekávala velmi dlouho asi jako všichni fanoušci série Naslouchač. Hned od prologu je jasné, že Ilan v tomhle díle už nikdo opečovávat nebude a že dostane slušně zabrat. Kniha má pozvolný, ale zároveň hodně temný rozjezd v postapokalyptickém duchu. Také se objeví nová oblíbená nadávka Ilan. „Prasečí řiť“ mi přišla jako lehká pomsta Petry Stehlíkové čtenářům, kteří v předchozích dílech hojně kritizovali „Kapitánovy oříškové oči“. Frekvence výskytu „řiti“ byla pro mě místy už těžce stravitelná, vždyť známe tolik jiných pěkných nadávek.
Zhruba od třetiny knihy se faktor čtivosti zvýšil na maximum, Petra Stehlíková umí psát tím čtenářsky frustrujícím způsobem, který vás nutí číst dál a dál, dokud nedojdete až na konec. Přesto tam bylo pro mě osobně několik ale. Původní sklenaři museli být podle všeho vášniví milovníci sudoku, křížovek a jazykových rébusů. Já v těchto oborech moc nevynikám a těch hádanek, jinotajů a numerologických symbolů na mě bylo v průběhu knihy už trochu moc a ztrácela jsem se v tom. Chyběly mi scény z předchozích dílů popisující technologii sklenitu – jako byla například strhující scéna záchrany Vortolu. Sklenit jakoby se proměnil v něco symbolického až mystického. Příběh také trpí ztrátou onoho vnějšího neznámého ohrožení, který zejména v prvním díle vytvářel znepokojivou a tajemnou atmosféru.
Nasterea by se klidně mohla jmenovat „Pětadvacítka“, protože značná část knihy je věnována rozplétání vztahů a odhalování charakterů a minulosti dosud jen letmo představených bojovníků. Naopak pro mě celkem nepochopitelně je upozaděna postava Kapitána, v minulých dvou dílech byl kladen docela velký důraz na přitažlivé a odpudivé síly mezi ním a Ilan, zatímco tady bylo jejich vzájemných konfrontací jako šafránu. Po celou dobu jsem měla pocit, že mi něco chybí, že Nasterea trochu postrádá kouzlo dvou předchozích dílů a že to prostě není úplně ono.
Pak ale přišlo finále, které bylo z mého pohledu EPICKÉ, ačkoliv se nekonala žádná velkolepá bitva. Naslouchačka Ilan se po své strastiplné cestě třemi díly proměnila v něco, co se v angličtině nazývá „badass“ a pro co v češtině neznám vhodný ekvivalent. Vzájemné vztahy hlavních postav jdou do dalšího dílu maximálně napjaté a partie je v Duvalském pohoří rozehrána opravdu zajímavě. Jen doufám, že na další pokračování nebudeme muset čekat několik let.

16 02.05.2021

Ať se o Rowlingové říká cokoliv, tahle dáma dostala milióny dětí, včetně mě, ke knihám. S Harrym, Ronem a Hermionou jsem vyrostla a doufám, že můj syn zdědí po mamince lásku k fantasy a že si jednou celou sérii přečtu znova s ním.

A kdo nikdy nečekal na sovu s dopisem z Bradavic, ten neprožil pořádné dětství!

14 07.04.2021

Obdiv čtenářům, kteří to dočetli.. Nejsem skalní fanynka paní Třeštíkové, ale když má člověk pro změnu chuť na nějakou vztahovku ze současnosti, tak Bábovky nebo Veselí bylo fajn. Ale tohle se nedalo. Emocionální a ufňukaný maglajz se nejenom špatně četl, ale po chvíli mi došlo, že je mi ten příběh vlastně lhostejný.

13 06.04.2021

Smíchejte Eragona s Hunger Games a Jiskrou v popelu, přidejte špetku Harryho Pottera a voilá..
Na Čtvrté křídlo jsem se strašně těšila, ale mám už takovou zkušenost, že když je kolem něčeho moc velký hype, tak mě to pak zas tolik nechytne. Vlastně je to docela pěkná fantasy, ale to šílenství zas tak moc nechápu. Dočetla jsem, bylo to fajn, ale nebyl to ten typ knihy, u kterého bych seděla napnutá jak kšanda a otáčela stránky do tří ráno..

Co se mi líbilo:
1. Je mi už přes 30, takže jsem se lehce dokázala napojit na hlavní hrdinku Violet a její oteklé klouby, pálící svaly a bolavá záda. Jsem s tebou sestro a to ani nemusím cvičit jízdu na drakovi, stačí usnout ve špatné poloze! Violet je super hlavní postava a ráda bych fyzicky či jinak nedokonalé hrdinky vídala i v jiných YA.
2. Draci s opravdovým charakterem, žádní přerostlí domácí mazlíčci! Nejlepší je samozřejmě cynický bručoun Tairn, jeho slovní přestřelky s Violet mě bavily víc než interakce s Xadenem.
3. Vedlejší postavy mě bavily, kladné i záporné.

Co mě bavilo míň:
1. Xaden mě jako hlavní hrdina neoslovil. Naprosto zaměnitelný s jinými generickými bad boys, kteří se v posledních letech v YA fantasy objevují. Tmavé vlasy, stíny, dokonalá muskulatura, nebezpečný model s obří chloubou. Prostě Rhysand z Wishe.
2. Děj relativně předvídatelný, žádný plot twist mě vlastně nešokoval, ten úplně závěrečný už tuplem ne. Všechno jelo po očekávaných kolejích.
3. Všechno už bylo napsáno, přesto postava matky Violet mi přišla velice podobná s postavou matky z Jiskry v popelu (i když to byla ještě horší mrcha).

12 10.04.2024

Ten konec, to jako vážně? Jsem z toho emocionálně rozložená doteď.
Knížka připomene Příběh služebnice a mně osobně i šílený western Brimstone.
Skvělý styl psaní, živoucí postavy, hororová atmosféra, na YA celkem hluboké myšlenky a nejhustější poděkování autorky, co jsem kdy četla.
Trošku mi chybělo nějaké ukotvení v čase a místě. Je to úplně fiktivní země? Nebo nějaká úchylná sekta ve stylu Amishů? Co je za hranicemi okresu, normální svět? Na druhou stranu to probouzí čtenářovu fantazii, stejně jako přemýšlení, jak bude dál po konci pokračovat příběh, který vlastně teprve začíná..

11 22.01.2024

Obal prodává a v případě Naslouchače to platilo beze zbytku, ke čtení mě nejdříve nalákala opravdu nádherná obálka.. Ale pak už to byla láska na první přečtení. Nejdříve jsem ani nemohla uvěřit, že to napsala česká autorka. Z žánru fantasy už jsem přečetla kde co, ale s tak originálním a zajímavým světem a postavami jsme se už dlouho nesetkala.
Příběh Ďatlovovy výpravy je už dlouho má oblíbená horror story, jeho zapracování do děje mě tudíž nadchlo a atmosféricky to bylo opravdu výborně zpracované.
Jistě není vše dokonalé, i v Naslouchači se najdou mouchy, víceméně už vše bylo řečeno níže. Ano, časté popisy barvy očí Kapitána mi přišly nadbytečné, zvlášť proto že v Naslouchači zatím není ani náznak romantické linky (kéž by to tak zůstalo). Stejně tak Ilan se z pozice pokorné otrokyně celkem rychle oklepala a zfrackovatěla. Z Pětadvacítky většina postav je jen do počtu a není čas na bližší prozkoumání charakterů.
Ale jsou to detaily, Naslouchač měl pro mě prostě to kouzlo, vtáhl mě do děje a nenechal mě vydechnout, dokud jsem neměla dočteno. Těším se na třetí díl a děkuji autorce za tuhle skvělou sérii.

11 03.04.2021

Lidstvo dosáhlo neuvěřitelné mety a pokroku - získalo nesmrtelnost! Ale to sebou přineslo jeden dosti zásadní problém - lidi se na Zemi začali tak trochu hromadit a odborníci z oblasti lidských zdrojů museli začít obsazovat novou pozici - smrtku. To je výchozí premisa dystopického románu, u které mě celkem baví zařazení do kolonky Pro děti a mládež, protože kromě věku dvou hlavních hrdinů mi to ničím YA fantasy nepřipomínalo.
Musím říct, že za začátku se mi to nečetlo vůbec lehce, za prvé nás autor v první polovině uvádí do pravidel světa, ve kterém se děj odehrává a to trochu trvá. Ale hlavně to na mě působilo strašně znepokojivým a tísnivým dojmem, ta představa, že smrt nebude výsledkem mé špatné životosprávy, náhlé nehody nebo v nejlepším případě přirozeného konce, ale bude mít podobu lidské bytosti, která ukončí můj život, aniž bych s tím mohl cokoliv dělat, aniž by to vůbec bylo nutné...Kniha vyvolává hodně etických a tíživých otázek, které můžou být dost aktuální i v našem světě.
Druhá polovina už je nabitá akcí, děj čtenáře vtáhne a nepustí a závěr je brilantní. Oba hlavní hrdinové na mě za začátku působili odtažitě, ale nakonec jsem si k nim našla cestu. Musím taky vyzdvihnout neuvěřitelně odporného, ale charismatického záporáka, kterého jsem začala nenávidět hned, co se v knize objevil.
Přesto mi vadilo několik věcí - a to hlavně určité nelogičnosti nastíněného světa, které ale nebyly vysvětleny. Proč muselo kosení kopírovat statistiku úmrtí z doby Smrtnosti? Proč museli být koseni i mladí a děti, zatímco jiní mohli žít celá staletí? A jak mohlo pokosení malého zlomečku lidstva zastavit populační explozi, když plodnost byla nadále zachována?
To jsou ale detaily a je možné, že nám to autor vysvětlí v dalších dílech série. Celkově prostě doporučuji.

9 09.01.2022

Tak jsme se synkem dočetli tuto klasiku, no jemu se to celkem i líbilo, ale spíš proto, že to zatím snad tolik nechápe. Staršímu dítěti bych to nečetla.
Za mě je to nechutně manipulativní kniha plná náboženskému fanatismu.
Neustálé opakování (i když chápu jeho význam) a důraz na poslušnost vůči Bohu, rodičům atd. Nevyhnutelná a všudypřítomná smrt, kterou hodný brouček s radostí přijme. Nejhorší scéna pro mě byla, když Beruška řekne, že si nechce vzít Broučka (který byl do žádosti o ruku taky vpodstatě vmanipulován) a její otec jí dá takovou čočku, že ona celou noc propláče v pocitech viny a ráno souhlasí se svatbou. Hnus! Jsem ráda, že dneska už jsme snad jinde..
Jednu hvězdičku dávám za určitou poetickou melancholii a zobrazení koloběhu života..

8 19.10.2022

Po rozpačitém prvním díle, jsem si nebyla jistá, jestli má cenu číst pokračování, ale celkem mě zajímalo, kam se bude ubírat dějová linka Rhyse. Říkala jsem, že to přinejhorším odložím.
První polovina byla příjemné překvapení. Hned na začátku autorka zbořila klišé „žili spolu šťastně až do smrti“ a celkem věrně popsala průběh vztahu s manipulátorem, který dělá vše „pro vaše dobro“. Děj svižně ubíhal, nové prostředí ve Velarisu, na Nočním dvoře a později na Letním dvoře sérii jednoznačně prospělo, stejně jako nové a zajímavé vedlejší postavy. Feyre konečně získala s novou mocí také něco jako charakter, nějaký ten výcvik a jde se do akce. Ta byla celkem zábavná, i když mi to trochu připomínalo herní questy: „Běž za Tkadlenou a přines..“, „Jdi do zatopeného chrámu a ukradni..“.
Ale s přibývajícími stránkami jsem začala být nesvá. Z příjemně nejednoznačného „bad boye“ Rhyse se stal klaďas každým coulem. Vzájemné flirtování a popichování mě nejdřív docela bavilo, ale jak přibývalo vzbouřených hormonů a zpocených ocelových svalů, bylo jasné, že tuhle verzi Krásky a zvířete Disney asi jen tak nezfilmuje. Chvílemi jakoby Mass nevěděla, jestli chce psát fantasy román, Padesát odstínů šedi nebo scénář k „Jak jsem poznal vaši matku“.
Také délka knihy mi přišla neúměrná, kdyby se z těch více než 700 stran vyhodila polovina erotických scén a představ hlavních hrdinů, bylo by to dle mého názoru ku prospěchu.
Hodnotím určitě lépe než první díl, ale na víc než tři hvězdičky to není.

8 24.04.2021

„Co řekneš bohu, kterým opovrhuješ“, zašeptala Vasja mezi nádechy zrychlenými strachem, „až půjdeš do temnoty? Všichni lidé musejí zemřít.“
Konstantin se znovu jen usmál, pozvedl ruku na znamení kříže a hlas ke zvučné modlitbě. Dav zmlkl, aby mu mohl naslouchat. Pak se předklonil a zašeptal jí do ucha: „Žádný Bůh není“.
...
Kdysi škrtili panny ve sněhu, řekl jí Mrazík. Aby se mi zavděčili. Kdysi? Nebo teď? Která je tohle půlnoc?

Když po dočtení knihy cítím lítost a prázdnotu, že už je konec, vím, že byla skvělá.
Trilogii zimní noci směle řadím mezi nejlepší fantasy série, které jsem dosud četla. Dokonalý mix akce, historie (část hlavních lidských postav má své reálné předobrazy, jak jsem zjistila po dočtení), slovanské mytologie a komplikovaných vztahů mezi hrdiny ságy. A ta milostná scéna? Zvrácené, dojemné, osudové.. dokonalost!
Fantasy je to lehce feministická, o dívce, která se vzepřela všem myslitelným pravidlům své doby. Ale ruku na srdce, kdo by chtěl číst o tom, jak si Vasja vzala od Mrazíka své věno a šla domů rodit děti manžílkovi.

Jediné, co mě trochu mrzí, jsou ne moc zdařilé obálky českých vydání trilogie. Obzvlášť ta poslední se opravdu nepovedla. Je to škoda, protože zahraniční vydání mají naopak obálky neskutečně krásné a atmosférické.

7 12.04.2021

“Škoda, že z tebe všechno to léčivý prvosvětlo nedokázalo udělat slušnýho člověka.”
“To by pak se mnou nebyla žádná zábava, Quinlanová.”
A že tohle byla sakra dobrá zábava! Ujetá, místy dost brutální, vtipná, dojemná i plná šokujících zvratů. Úžasný worldbuilding a svět zabydlený snad všemi myslitelnými rasami a rody. Město, kde nejlepší drogy seženete na Masném trhu, pak se sjedete u Bílého havrana s půlvílou a její nejkou vlčicí, rozdáte si to na záchodku s levhartem a v rauši možná přes mlhu spatříte na chvíli i Čtvrť kostí. A pokud pak potkáte anděla se svatozáří drsnýho jak šmirglpapír, tak se ho radši nepokoušejte nasrat! A víte co? Radši nezkoušejte nasrat ani tu půlvílu. Ta holka to umí s luxem jako nikdo!
Zatím nejlepší věc od S. J. Mass.

6 11.11.2022

Geralt z Rivie, Ciri, Yennefer a ostatní... prostě hrdinové mého srdce. Navždy.

Šest vran byla moje první knížka ze světa Grishaverse a jak už bylo řečeno níže, opravdu doporučuji nejdřív začít trilogií Griša, protože teprve pak si Vrány vychutnáte se vším všudy. Ne že byste si bez toho nemohli knížku užít, ale Bardugo už se s nějakým vysvětlováním svého univerza v Šesti vranách moc nepáře.
Ale pokud pominu tohle - je to prostě neskutečná jízda, ta knížka snad nemá jedno hluché místo. Partičku šesti hlavních vyvrhelů nejde nemilovat, ačkoliv je to jeden zmetek vedle druhého (až snad na jednu výjimku). Samozřejmě nad všemi vyčnívá Kaz Brekker - naprosto amorální, narušený, všehoschopný parchant, který má vždy v záloze plán B. Dále jsem si oblíbila milovnici vaflí a srdečních zástav Ninu (její vztah s Matthiasem byl netradiční a skvělá love story) a akrobatku Inej s její sbírkou vymazlených svatých dýk. Dočkáme se flashbacků z minulosti všech hlavních postav, který osvětluje motivy jejich jednání a důvody, proč se všichni ocitli až po krk ve stoce. Dále už je to pak jen akce, akce, akce, prokládaná super hláškami.
Jediné, co bych vytkla, je věk hlavních hrdinů, na sedmnáct se nechovali ani jeden, ale z nějakého důvodu už je to takový kolorit u žánru fantasy..

6 03.04.2021

Za dráždivé soft porno s příběhem pro mamky dávám 3*, za nechtěně komické rozuzlení zápletky ve stylu cimrmanovského Vichru z hor tak 2. Takže vlastně asi plný počet.. :)

5 10.03.2024

Nikdy by mě nenapadlo, že někdy budu psát hodnocení na tento žánr, ale přiznám se, že i já jsem propadla kouzlu netflixovské adaptace a ty dvě série pozlátkového guilty pleasure s puncem politické korektnosti jsem slupla jako malinu.
A tak nastal čas podívat se po předloze a zjistit, jak to bylo dál. Předně musím říct, že Julia Quinn je opravdu dobrá spisovatelka, styl psaní má šmrnc a spád a i prvoplánový příběh Popelky je napsán zajímavě. Obvykle v knihách nesnáším peripetie spojené s rozvětvenou rodinou, ale tady jsou ty postavy a jejich příběhy tak vzájemně propletené, že to nejen neruší, ale je to prostě zábavné.
Pouze závěr už byl na můj vkus moc cukrkandlový a těch vyznání nehynoucí lásky trochu moc.. Ale co, skutečný svět je plný nepředstavitelných hrůz a někdy je fajn plout si na růžovém obláčku. Celkově tedy v rámci žánru je to nadprůměrné dílko.

5 10.04.2022

Na poezii moc nejsem, ale tuhle básnickou sbírku miluju už od dětství. Spojení Seifert a Lada je prostě geniální. Když se každý rok láme zima do předjaří, vždycky mi na mysli vytanou verše:
Vody se hnuly, praskl led, kalný proud opřel se o kry. Jdu sněhem, snad už naposled, bořím se, sníh už je mokrý..

5 05.04.2021

Na Skleněný trůn mě nalákaly pozitivní recenze, anotace zněla zajímavě, ale nakonec to taková hitparáda nebyla.
Za prvé styl psaní byl dost jednoduchý, i když to může být dáno i překladem. Ale větší problém mám se samotným příběhem. Že se jedná o naprostou klasickou YA, o tom není sporu, začátek v dolech byl ještě fajn, ale po příjezdu na dvůr.. Celaena (jak se to vůbec čte) má neustále silácké řeči, má to být největší zabiják (že je to taky zároveň křehká sedmnáctiletá krasotinka na to už jsem v žánru zvyklá), ale nic nepředvede, řeší se šaty a jestli si vybrat sexy prince nebo sexy kapitána. Ani jednomu, jak se zdá, nevadí, že ta holka zabíjela lidi pro peníze. Ve finálním souboji toho pak taky moc nepředvede. Na takovou fantasy už jsem asi moc stará, další díly zatím rozhodně ne.

5 03.04.2021

Tak koukám, že jsem před lety chodila na úplně špatné elitní gymnázium. Spolužáci byli i v 18 úplná jelita a do školy jezdili ne ve ferrari, ale na koloběžce. Místo tvrdé chlouby místního nadsamce jsem v bufetu žmoulala maximálně ztvrdlý pizza rohlík ze včerejška. A nikdo mě v místnosti s pinpongem nepovalil na stůl a nezmocnil se mě, místo toho jsme hráli furt obíhačku.. Ach jo, ztracené mládí.
Červená knihovna v hardcore stylu, avšak překvapivě čtivá a eroticky osvěžující. Nicméně je něco trochu znepokojivého na tom, že objekt romantického zájmu hlavní hrdinky je totální sociopat, manipulátor a narcis jak z učebnice. Na konci série ještě nejsem, ale jestli se vezmou, tak to bude velké wtf..

4 30.10.2024