Loriss přečtené 42

Urla 2024, Petra Stehlíková

Kdybyste mě vzbudili o půlnoci, přesně vám řeknu, co je fereastra, retea, urat nebo bajat. Až tak velikej fanda nebo spíš fanatik Naslouchače jsem. První tři díly jsem četla minimálně pětkrát, oblíbené pasáže i víckrát. Miluju hlavní hrdinku Ilan, protože mám odjakživa slabost pro drzý fracky, a Kapitána, protože stejně tak mám ráda morálně šedý a arogantní chlápky (radši jen v knihách teda). Snad na žádnou knihu jsem nečekala tak úpěnlivě jako na Urlu a ponořit se zpátky do Duvalského pohoří pro mě bylo jako vrátit se zas domů. A přesto mě docela potrápila, i když jsem se zas nemohla odtrhnout od čtení, ale občas jsem měla problém pobrat, co se vlastně stalo, jaký dějový zvrat nastal nebo co bylo jak myšleno. Ale vlastně tohle k Naslouchačovi patří, celá série se vyvíjí, Urla je zas o hodně odlišná od předchozího některými kritizovaného dílu (třeba za mě je Nasterea a hlavně její závěr dosavadním vrcholem celé série). Díl je to hodně akční, možná až moc, pořád se někam cestuje, taky možná až moc, Ilan sbírá členy pětadvacítky jako Pokémony, jejich extrémní loajalita k ní, zvlášť po událostech z první třetiny, je pro mě trochu záhadná, ale jejich vzájemný vztah (tedy s těmi přítomnými) se skvěle vyvíjí. Kapitán je v první scéně, kde se objeví, naprosto strašidelnej, kam se hrabou zrůdy z Otortenu, v mojí představě byl jak Predátor včetně těch zvuků. Závěr zase fenomenální, hodně tajemství se odhalilo, díly skládačky zapadly do sebe, ale ta hlavní otázka zůstává stále nezodpovězená. Jo a Héchají je prostě fakt hustá. Je mi jasné, že na finále budeme čekat zase několik nekonečných let, ale klobouk dolů před Petrou, že tohle dílo a tenhle svět, který miluju, dokázala stvořit. Závěrem Petře Stehlíkové i Naslouchačovi přeju, aby si ho konečně všiml nějaký zahraniční nakladatel, přeložil ho aspoň do angličtiny a udělal z něj světovej bestseller a pak už samozřejmě následuje seriálová adaptace (za mě anime, díky předem :)).... celý text

Jedno temné okno 2024, Rachel Gillig

Už když jsem na Pinterestu objevila ty úchvatné temné a zádumčivé ilustrace k pro mě dosud neznámé fantasy, věděla jsem, že to budu milovat. Elspeth a Běs jsou dokonalá dvojice hlavních hrdinů, dialogy odehrávající se v jejich sdílené mysli patří mezi ty nej scény.. Romance s Ravynem ve stylu slow burn, úžasná podzimní atmosféra plná temných lesů a nebezpečné mlhy, pomalu se rozplétající záhady, magie karet a Elspeth propadající se pomalu do šílenství. Ideální fantasy na listopad. “Ty dva osud svedl k sobě, ty dva osud spojil. Tu dívku a krále… z nich netvora stvořil.... celý text

Rozetmění 2020, Jay Kristoff

Po naprosto fantastickém druhém díle pro mě přišel se závěrem série trochu propad. Musím přiznat, že mě to místy nudilo a v půlce jsem se zasekla a vypadalo to, že Rozetmění snad nedočtu.. Všeho bylo tak nějak moc, bombastických vrcholů má druhá půlka hned několik, ale problém je v tom, že Mia už vlastně není smrtelnice ani hrdinka, někdo, komu můžete fandit a o koho se bát. Proč fandit neporazitelné bohyni? Mrtvé postavy se vrací od Matky, jak se to zrovna hodí, tak k čemu jsme je oplakávali? A taky mám pocit, že Mia ani Ashlinn si po těch potocích krve, co za sebou nechaly, ten svůj hořkosladký happy end na věčnost nezaslouží.. Nejlepší pasáž třetího dílu je pasování Mii za Královnu ničemů. “Víš, není to zas až tak blbý čtení. Chci říct, když ti nevadí poznámky pod čarou a kurva velký množství sprostých slov.... celý text

Boží hrob 2019, Jay Kristoff

Nemám slov. To se nedá popsat, to si prostě musíte přečíst.. Boží hrob je prostě boží. Čepel Mia alias gladiátorka Vrána se brodí potoky krve na cestě, na jejímž konci ji snad čeká soukromé dostaveníčko s kardinálem Duomem a konzulem Scavou. Jestli to přežije. Jestli se z ní mezitím nestane zrůda..... celý text

Nikdynoc 2022, Jay Kristoff

Ó, Dcery! Ó, paní požehnané vraždy! Tlamo! Tak TAKHLE se píše hustá YA fantasy! Tak TAKHLE se vytváří nezletilá antihrdinka s posraným osudem! Tak TAKHLE se šokuje plot twisty! Krev, násilí, vulgarity, cynickej humor, boží ale vlastně pěkně na hovno svět a v něm jedna divnoholka se špatně střiženou ofinou a ne-koucourem. Pět vran z pěti!... celý text

Divoká říše 2022, Stacey Marie Brown

Po velmi dlouhé době knížka, kterou jsem přečetla za tři dny, protože jsem nemohla přestat.. Parádní koncept světa zasazený v Budapešti, takže skvělé pro člověka, který město zná a opravdu se vžije do místních "reálií". Navíc se velká část děje odehrává ve vězení a v samotné Budapešti se taky nacházelo jedno takové odporné místo, kde bohužel krutosti byly páchány lidmi na lidech. Je to YA, takže tu samozřejmě máme opět třeskutě sexy linku s nebezpečně krásným, drsným bad boyem, hlavní hrdinka tentokrát taky docela drsňačka, kterou nikdo nešetří. Trošku jsem nemohla z toho, jak jsou všichni pořád nadržení jak stepní kozy bez ohledu na to, že mají prostřelenou plíci/ pobodanou nohu/ těžký otřes mozku. A ještě jsem pozvedla obočí nad tím, že v nejdrsnějším vězení světa si vězni vyvzdávají kosmetickou taštičku s šamponem a pak se rozhodují, jestli si k snídani dají kafe s toastem, vajíčka nebo kaši :) Jinak super, ale vyrazil mi dech totálně neuzavřený konec.. kdy bude druhý díl?... celý text

Z krve a popela 2021, Jennifer L. Armentrout

Vzhledem k tomu, že se jedná o nejlepší Humbook knihu 2021 jsem čekala nějaký naprostý wow efekt, kdy si sednu na zadek a bude to mnou rezonovat. A to se tedy úplně nestalo… Příběh mě zpočátku docela zaujal, stejně jako ústřední dvojice a jejich zakázaná přitažlivost, do toho sadističtí šlechtici, ujetá náboženská pravidla, tajemná mlha a kraveni. Ale od “velkého” odhalení a zrady (a pardon Poppy je kapku ducha mdlého, co se týče důvtipu), se jela tuctová linka vlkodlaci/ upíři, zajímavý náboženský prvek se rozpliznul úplně do ztracena (“Jasně, Poppy, byla to všechno jen zástěrka, to neřeš..”). Vztah hlavních hrdinů podkopává to, že jsou neustále spolu, není tam žádné odloučení, prostě se jen hašteří ve stylu “Asi ho miluju, ne, vlastně je to hajzl, nenávidím ho..” Nevím no, čekala jsem víc..... celý text

Nimbus 2019, Neal Shusterman

Nimbus se mi hrozně těžko hodnotí, kdyby se dalo hodnocení rozdělit na dvě části - první 3/4 by měly 2 hvězdičky a poslední čtvrtina 5. Z té první části jsem si nejvíce jako postavu oblíbila Nimbus - nevím, jestli je to autorova genialita nebo bezradnost, když nejsympatičtější a nejvíce propracovanou postavou se stane umělá inteligence. Citra a Rowan jako postavy prostě stagnují, jak už tu někde zaznělo, linka nové postavy Toolivera byla zvláštní a zatím nikam moc nevedla, stejně tak mě v tomhle díle nudil příběh Faradaye. Goddard je jednoznačně jedním z nejodpornějších knižních záporáků, ale už mě začíná štvát, jak mu všechno vychází, jeho znovuzrození i závěrečný "majstrštyk" mi přišel trochu přitažený za vlasy. Začíná mi pak připomínat vrahouna z béčkových hororů, který se vždycky na konci ještě probere, i když je prostřílený jak řešeto. Ano, závěr byl epický, ale celé tak trochu na efekt, aby to šokovalo čtenáře a ždímalo emoce. Za srdce mě tak nakonec nejvíc chytil osud Tygera, ze kterého mrazilo..... celý text

Dvůr stříbrných plamenů 2022, Sarah J. Maas

Po dočtení trilogie Dvorů jsem se zařekla, že tuhle sérii už fakt nikdy, stačilo. Ale nějak se stalo, že mi zrovna anotace příběhu "naštvané" Nesty přišla vhod a byla jsem zvědavá, jak se dá na tak nesympatické a protivné postavě postavit děj. A nakonec to byl za mě asi nejlepší díl Dvorů. Sice to trpí klasickými neduhy jako předchozí díly: Přemrštěná délka, přičemž v půlce knihy se skoro nic neděje. Hybatelem děje jsou magické artefakty, které prostě jen jsou. Záporáci jsou samoúčelní, bez psychologie. Autorka už odhodila v erotických (či porno?) scénách všechny zábrany a vyžívá se v detailním popisu různých prostocviků a intimních partií hlavních hrdinů. Na to, že původní série byla v kolonce Pro děti a mládež, je to trochu na pováženou. Naštěstí příběh Feyre a Rhyse je jen vedlejší linkou, jinak by se čtenář musel ptát, proč se z původně vtipného a rafinovaného Rhyse stal Tamlin č. 2 - tedy arogantní, přehnaně ochranitelský manipulátor. Ale! Psychologii Nesty (i Cassiana) je věnován opravdu velký prostor a světe div se, Nesta začne být sympatická postava. Cassian byl miláček už v původní sérii a tady se to jen prohloubilo. Co se mi opravdu líbilo je, že příběh má i druhou vážnou rovinu týkající se procesu léčby traumatu (což se tady týká v podstatě čtyř postav), u Nesty těch zlomových okamžiků bylo víc a časem se to trochu rozplizlo, ale vlastně to bylo super, že fantasy příběh má takové dospělé téma na pozadí. Celkově 4 hvězdičky - snad se příště nedočkáme i příběhu unylé Elaine.... celý text

Vláda vlků 2021, Leigh Bardugo

Z celého světa Grishaverse se mi Vláda vlků četla asi nejhůře, už nějak opadlo to kouzlo a asi v polovině jsem se zasekla a nemohla to dočíst. Ale v poslední třetině kniha chytla druhý dech a byla to zase stará známá Bardugo, kterou prostě nemůžete odložit. V podstatě důstojné zakončení všech grišovských sérií, cameo role milovaných postav jako dárek pro fanoušky a otevřená zadní vrátka pro případné pokračování...... celý text

Krutý princ 2018, Holly Black

Za mě tedy mnohem lepší než série Dvory a rozhodně nemám pocit, že by byla tahle série jen nějaká vykrádačka, možná se svezla na vlně popularitě víl, ale to je všechno. Propojení moderního lidského světa a utajeného světa víl mi dávalo větší smysl, knížka se vrací k základům vílí mytologie (sůl, jeřabiny, vílí ovoce). A hlavně Jude mi byla jako hrdinka fakt sympatická na rozdíl od nesnesitelné Feyre, nebyla to žádná rozmazlená fňukna, ale celkem drsná, pragmatická a ambiciózní holka. Spíš mám problém s Cardanem, který neměl zas tolik prostoru a jeho postava mi přišla plochá. Některé pasáže mi přišly šokující a málo uvěřitelné vzhledem k dalšímu vývoji (Madoc vs. rodiče Jude), ale nakonec mi i tohle v podstatě dávalo smysl. Díky uměřené délce mi čtení svižně ubíhalo, celkově prostě zábavná YA fantasy na pár večerů.... celý text

Podlý král 2019, Holly Black

Tak tohle byla bomba, mnohem lepší než první díl, tahle série má naštěstí, co se týče kvality, vzestupnou tendenci. Jude jsem si jako hlavní hrdinku fakt oblíbila, líbí se mi, že ačkoliv je to badass holka, která má všechno pečlivě vykalkulováno, dokáže i projevit slabost, udělá pár zásadních kiksů a nakonec padne i na úplné dno (doslova). Ještě víc než (pro mě trochu nedotažený) hate-to love vztah mezi Jude a Cardanem, mě bavil vztah s jejím nevlastním otcem Madocem, který osciluje mezi láskou, pohrdáním a vzájemným respektem, kdy nakonec je Jude v podstatě věrnou kopií toho, koho nesnáší a kdo jí tak ublížil. Madoc je vůbec skvělá komplexní postava, nejednoznačný záporák, takové mám ráda. Knížka se čte sama a pro mě fakt zábavná záležitost. Jasně, že pro fanouška "dospělé" fantasy a mnohovrstevnatých světů to bude asi trochu moc jednoduchý příběh, ale já se bavila dobře.... celý text

Holubice a had 2020, Shelby Mahurin

Čekala jsem fantasy s nádechem červené knihovny, ale nakonec jsem dostala červenou knihovnu říznutou fantasy. Ale místo čarodějnic tam mohli v klidu vystupovat francouzští vikomtové, udatní skotští válečníci, Vikingové nebo co já vím, co teď frčí.. Přiznávám, že enemies to lovers vztahové linky vyloženě vyhledávám, ale tady byl opravdu ten vztah hlavním a jediným ústředním motivem, čarodějnice a magie tomu dělaly jen křoví, a to mi přijde málo.. Nakonec mě spíš bavila ta první půlka, čtivé je to sice nesmírně, ale ten závěr už mi přišel jako jedno klišé za druhým. Jestli se odhodlám jít do dalšího dílu, který nemá zrovna skvělé recenze, to fakt nevím.. PS: Když si kupuji knížku, tak bych celkem očekávala, že jí třeba i několikrát přečetl někdo, kdo má ponětí o gramatice. A ne že nechá ve dvou větách po sobě výraz obětí a objetí - nechť si ctěný čtenář vybere, která verze je správně.... celý text

Královna ničeho 2020, Holly Black

Po skvělém druhém díle bylo pro mě tohle zakončení série bohužel zklamáním.. A tím myslím zejména ten konec. Čekám na to, jestli konečně nějaký autor či autorka fantasy bude mít koule na to zakončit svoje dílo nelíbivým a čtenářům nepodlézajícím rozuzlením (Martin to asi nikdy nedopíše..). Hlavní postava v jednom konkrétním místě děje jednoznačně směřovala k závěru, který by vzhledem k předchozímu vývoji jejího charakteru a pragmatismu dával úplný smysl. Bohužel se autorka rozhodla jinak. A jak se vypořádala s postavou geniálního stratéga Madoca - to už snad raději zcela bez komentáře.... celý text

Smrtka 2018, Neal Shusterman

Lidstvo dosáhlo neuvěřitelné mety a pokroku - získalo nesmrtelnost! Ale to sebou přineslo jeden dosti zásadní problém - lidi se na Zemi začali tak trochu hromadit a odborníci z oblasti lidských zdrojů museli začít obsazovat novou pozici - smrtku. To je výchozí premisa dystopického románu, u které mě celkem baví zařazení do kolonky Pro děti a mládež, protože kromě věku dvou hlavních hrdinů mi to ničím YA fantasy nepřipomínalo. Musím říct, že za začátku se mi to nečetlo vůbec lehce, za prvé nás autor v první polovině uvádí do pravidel světa, ve kterém se děj odehrává a to trochu trvá. Ale hlavně to na mě působilo strašně znepokojivým a tísnivým dojmem, ta představa, že smrt nebude výsledkem mé špatné životosprávy, náhlé nehody nebo v nejlepším případě přirozeného konce, ale bude mít podobu lidské bytosti, která ukončí můj život, aniž bych s tím mohl cokoliv dělat, aniž by to vůbec bylo nutné...Kniha vyvolává hodně etických a tíživých otázek, které můžou být dost aktuální i v našem světě. Druhá polovina už je nabitá akcí, děj čtenáře vtáhne a nepustí a závěr je brilantní. Oba hlavní hrdinové na mě za začátku působili odtažitě, ale nakonec jsem si k nim našla cestu. Musím taky vyzdvihnout neuvěřitelně odporného, ale charismatického záporáka, kterého jsem začala nenávidět hned, co se v knize objevil. Přesto mi vadilo několik věcí - a to hlavně určité nelogičnosti nastíněného světa, které ale nebyly vysvětleny. Proč muselo kosení kopírovat statistiku úmrtí z doby Smrtnosti? Proč museli být koseni i mladí a děti, zatímco jiní mohli žít celá staletí? A jak mohlo pokosení malého zlomečku lidstva zastavit populační explozi, když plodnost byla nadále zachována? To jsou ale detaily a je možné, že nám to autor vysvětlí v dalších dílech série. Celkově prostě doporučuji.... celý text

Kosti Mraza 2020, Alžběta Bílková

Dvůr křídel a zmaru 2018, Sarah J. Maas

Uff – dokonáno jest. Dočteno, zapomenuto a nikdy víc! Takhle dlouho jsem snad ještě nikdy nic nečetla, ale u třetího dílu série jsem to fakt nechtěla vzdát a navíc mi stejně jako Sheldonovi vadí neukončené záležitosti. Mohla bych tady zdlouhavě vypisovat, co všechno mi na tom vadilo. Rozvleklý děj. Hodně, ale opravdu hodně sexuálního balastu. Zbytečná krutost a přemíra násilí. Übercool a übersexy hrdinové. Extrémně nesympatické sesterské trio. Nevzbuzovalo to ve mně žádné emoce. Proč se bych se o ně měla bát a fandit jim? Divný záporák bez pořádné motivace a psychologie. Zlověstný artefakt s tím nejvíc přitroublým názvem (Kotlík…To jako vážně?!). Patetický konec, kterému chyběl snad už jen pozitivní těhotenský test. Ale proč to tady hanit? Dle čtenářských recenzí si to svou cílovku hravě našlo. Takže bych to uzavřela tím, že jsou YA fantasy, u kterých vůbec nevadí, že už nejste věkově v kolonce YA a báječně si je užijete. A pak jsou takové fantasy, u kterých to sakra vadí, a to je přesně případ „Dvorů“. Osobně nedoporučuji nikomu nad 20. PS: díky této sérii pro mě slova „druh a družka“ budou mít už navždy stejně otravný nádech jako „soudruh a soudružka“.... celý text

Trnitá řeč 2018, Leigh Bardugo

„Abys věděl, někteří lidé se narodí s kouskem noci v sobě a ta dutina se nedá zaplnit ani vším dobrým jídlem nebo slunečním světlem, co ho na světě je. Ta prázdnota se nedá zahnat, a tak se některé dny budíme s pocitem, že v nás vane vítr, a musíme to prostě přetrpět stejně jako ten chlapec.“ Já tu Leigh Bardugo prostě miluju! Bože, ta ženská ale umí psát. Trnitou řeč jsem si samozřejmě pořídila, protože zbožňuju její svět Grishaverse. Ten v tom ale nakonec hraje roli jen velmi okrajově. Je to prostě soubor krásných temných pohádek, které by z fleku mohl napsat i Hans Christian Andersen a náš K. J. Erben mu u toho mohl napovídat, jak do vyprávění přidat ještě trochu ponurosti. Protože v recenzích byly vynášeny do nebes působivé ilustrace, nechala jsem svůj věrný Kindle protentokrát odpočívat a pořídila jsem si po letech papírovou knihu. Už jen obálka je skvostná a obrazy uvnitř nádherně rámují a rozvíjí každý příběh až do závěrečné ilustrace. Z mého pohledu nejlepší povídky s poselstvím, které mě nějakým způsobem oslovilo, byly Ayma a trnitý les, Malá kudlička a Když voda zpívá oheň. Doporučuji všem milovníkům temných pohádek pro dospělé!... celý text

Bohové jadeitu a stínu 2021, Silvia Moreno-Garcia

Na Bohy jadeitu a stínu jsem se strašně těšila, po všech těch lockdownech prahnu po slunci a exotice, alespoň v knižní podobě. Nakonec to pro mě bylo ale celkem zklamání. Jakmile jsem začala číst, zjistila jsem, že základní syžet je úplně stejný jako v mé oblíbené Trilogii zimní noci. Takže tu máme doslova rozpolceného Boha smrti, který usiluje o své znovuobrození, jeho intrikujícího bratra – dvojče a holku – outsidera, která tomu všemu tak nějak pomáhá. Jen místo mrazivého Ruska v temném středověku se děj odehrává na prosluněném Yucatánu v optimistických 20. letech. Bohužel jsem se ale do Bohů nedokázala pořádně začíst, ačkoliv jsem se k nim snažila přistupovat s otevřenou myslí. Styl vyprávění mi přišel extrémně přímočarý a jazykové prostředky příliš jednoduché až úsečné. Děj se pohybuje po přímce, na níž ústřední dvojice cestuje z bodu A do bodu B, po cestě celkem bez překážek sbírá požadované artefakty a bez větších dějových zvratů směřuje k cíli. Kasiopea je vlastně strašně sympatický charakter, ale asi jí autorka pro mě nedokázala tak dobře popsat, protože mě ten její příběh prostě moc nevtáhl ani nezajímal. Knížku jsem četla hodně dlouho, což u mě nebývá zvykem, a přiznám se, že jsem často po pár stránkách usínala. Pozornost si u mě získala až v poslední čtvrtině, která se odehrává v Xibalbě, a musím uznat, že ten konec byl na poměry fantasy sympaticky střízlivý a neteatrální. Mexická mytologie je zajímavá a jako originální cestopis to taky místy bylo fajn. Ale celkově za mě bohužel spíš průměr.... celý text

Literární poklesky 2007, Stephen Leacock

Jedno z mých nejoblíbenějších humoristických děl, u kterého mě nepřestává fascinovat, že řada povídek je aktuální i po více než sto letech od jeho vydání. Mění se kulisy, ale lidské charaktery zůstávají stejné.... celý text