Loriss komentáře u knih
Kdybyste mě vzbudili o půlnoci, přesně vám řeknu, co je fereastra, retea, urat nebo bajat. Až tak velikej fanda nebo spíš fanatik Naslouchače jsem.
První tři díly jsem četla minimálně pětkrát, oblíbené pasáže i víckrát. Miluju hlavní hrdinku Ilan, protože mám odjakživa slabost pro drzý fracky, a Kapitána, protože stejně tak mám ráda morálně šedý a arogantní chlápky (radši jen v knihách teda). Snad na žádnou knihu jsem nečekala tak úpěnlivě jako na Urlu a ponořit se zpátky do Duvalského pohoří pro mě bylo jako vrátit se zas domů.
A přesto mě docela potrápila, i když jsem se zas nemohla odtrhnout od čtení, ale občas jsem měla problém pobrat, co se vlastně stalo, jaký dějový zvrat nastal nebo co bylo jak myšleno. Ale vlastně tohle k Naslouchačovi patří, celá série se vyvíjí, Urla je zas o hodně odlišná od předchozího některými kritizovaného dílu (třeba za mě je Nasterea a hlavně její závěr dosavadním vrcholem celé série).
Díl je to hodně akční, možná až moc, pořád se někam cestuje, taky možná až moc, Ilan sbírá členy pětadvacítky jako Pokémony, jejich extrémní loajalita k ní, zvlášť po událostech z první třetiny, je pro mě trochu záhadná, ale jejich vzájemný vztah (tedy s těmi přítomnými) se skvěle vyvíjí.
Kapitán je v první scéně, kde se objeví, naprosto strašidelnej, kam se hrabou zrůdy z Otortenu, v mojí představě byl jak Predátor včetně těch zvuků.
Závěr zase fenomenální, hodně tajemství se odhalilo, díly skládačky zapadly do sebe, ale ta hlavní otázka zůstává stále nezodpovězená. Jo a Héchají je prostě fakt hustá.
Je mi jasné, že na finále budeme čekat zase několik nekonečných let, ale klobouk dolů před Petrou, že tohle dílo a tenhle svět, který miluju, dokázala stvořit.
Závěrem Petře Stehlíkové i Naslouchačovi přeju, aby si ho konečně všiml nějaký zahraniční nakladatel, přeložil ho aspoň do angličtiny a udělal z něj světovej bestseller a pak už samozřejmě následuje seriálová adaptace (za mě anime, díky předem :)).
Žánr dark romance občas čtu, ale tohle mě absolutně minulo a dočetla jsem jen s obtížemi.
Hlášky hlavní mužské party, která byla pořád drsná jak pytel koťat, byly vyloženě k smíchu, stejně jako neustálé zdůrazňování značek používaných aut nebo i jen pitomého trička (to není obyčejný bílo triko, ale Lojza Výtoň, chápeš?). Jediná trošku sympatická a normální postava byla aspoň zpočátku Saint, než se pod vlivem BDSM orgasmů hlavního hnusáka, taky pokazila. Btw. za mě nejodpornější mužský hrdina, ty jeho piercengy na bradavkách a přirození, hrátky s krví, fakt fuj.. Jestli máš trauma z dětství, tak si zaplať psychoterapii nebo profesionálku místo zneužívání teenagerky. Takže uzavírám, že asi nejsem cílová skupina a pokračování si nechám ujít.
(SPOILER) Už když jsem na Pinterestu objevila ty úchvatné temné a zádumčivé ilustrace k pro mě dosud neznámé fantasy, věděla jsem, že to budu milovat.
Elspeth a Běs jsou dokonalá dvojice hlavních hrdinů, dialogy odehrávající se v jejich sdílené mysli patří mezi ty nej scény.. Romance s Ravynem ve stylu slow burn, úžasná podzimní atmosféra plná temných lesů a nebezpečné mlhy, pomalu se rozplétající záhady, magie karet a Elspeth propadající se pomalu do šílenství. Ideální fantasy na listopad.
“Ty dva osud svedl k sobě, ty dva osud spojil. Tu dívku a krále… z nich netvora stvořil.
Oproti Zvrhlému králi, kterého jsem četla od stejné autorky předtím, docela slabý odvar.. V podstatě málo sexu, chemie mezi postavami ze začátku nulová a najednou bum a zblázní se jim hormony.
Zápletka s mafií je tam asi jen proto, aby bylo vidět, jaký je Ransom nebezpečný drsňák. Vztahy v rozložené rodině hlavní hrdinky se napraví během jednoho rozhovoru.
V rámci žánru jsou lepší, třeba právě série Royal Elites od stejné autorky.
Tak koukám, že jsem před lety chodila na úplně špatné elitní gymnázium. Spolužáci byli i v 18 úplná jelita a do školy jezdili ne ve ferrari, ale na koloběžce. Místo tvrdé chlouby místního nadsamce jsem v bufetu žmoulala maximálně ztvrdlý pizza rohlík ze včerejška. A nikdo mě v místnosti s pinpongem nepovalil na stůl a nezmocnil se mě, místo toho jsme hráli furt obíhačku.. Ach jo, ztracené mládí.
Červená knihovna v hardcore stylu, avšak překvapivě čtivá a eroticky osvěžující. Nicméně je něco trochu znepokojivého na tom, že objekt romantického zájmu hlavní hrdinky je totální sociopat, manipulátor a narcis jak z učebnice. Na konci série ještě nejsem, ale jestli se vezmou, tak to bude velké wtf..
(SPOILER) Po naprosto fantastickém druhém díle pro mě přišel se závěrem série trochu propad. Musím přiznat, že mě to místy nudilo a v půlce jsem se zasekla a vypadalo to, že Rozetmění snad nedočtu..
Všeho bylo tak nějak moc, bombastických vrcholů má druhá půlka hned několik, ale problém je v tom, že Mia už vlastně není smrtelnice ani hrdinka, někdo, komu můžete fandit a o koho se bát. Proč fandit neporazitelné bohyni? Mrtvé postavy se vrací od Matky, jak se to zrovna hodí, tak k čemu jsme je oplakávali?
A taky mám pocit, že Mia ani Ashlinn si po těch potocích krve, co za sebou nechaly, ten svůj hořkosladký happy end na věčnost nezaslouží..
Nejlepší pasáž třetího dílu je pasování Mii za Královnu ničemů.
“Víš, není to zas až tak blbý čtení. Chci říct, když ti nevadí poznámky pod čarou a kurva velký množství sprostých slov.
Sice přečteno během dovolené za pár dní, ale i přes nespornou čtivost mě Ohař a liška docela zklamala. Začátek mě příjemně navnadil, ale bohužel ve zbytku knihy se nestalo skoro nic. Nepotřebuju, aby fantasy byla za každou cenu super akční, ale tady byla jedna slušná akce hned na začátku a pak jedna lehčí šarvátka s honičkou a ve zbytku už se jen léčilo, potácelo po lese a přesvědčovalo, kdo je na čí straně a kdo padouch nebo hrdina.
Na to že se jedná o úvod série, který má navnadit, tak žádná sláva..
Nemám slov. To se nedá popsat, to si prostě musíte přečíst.. Boží hrob je prostě boží. Čepel Mia alias gladiátorka Vrána se brodí potoky krve na cestě, na jejímž konci ji snad čeká soukromé dostaveníčko s kardinálem Duomem a konzulem Scavou. Jestli to přežije. Jestli se z ní mezitím nestane zrůda..
Nenápadná fantasy, kterou jsem si upřímně koupila jen proto, že byla ve slevě, mě moc mile překvapila.Hrozně dobře se to četlo, nastíněný fantasy svět byl docela neotřelý, mezi hlavními postavami byla úžasná chemie a dokonce měli i vývoj. Jediný nedostatek je, že děj skončí cliffhangerem a vydání druhého dílu je v ČR v nedohlednu.. :(
Ó, Dcery! Ó, paní požehnané vraždy! Tlamo!
Tak TAKHLE se píše hustá YA fantasy! Tak TAKHLE se vytváří nezletilá antihrdinka s posraným osudem! Tak TAKHLE se šokuje plot twisty!
Krev, násilí, vulgarity, cynickej humor, boží ale vlastně pěkně na hovno svět a v něm jedna divnoholka se špatně střiženou ofinou a ne-koucourem.
Pět vran z pěti!
Smíchejte Eragona s Hunger Games a Jiskrou v popelu, přidejte špetku Harryho Pottera a voilá..
Na Čtvrté křídlo jsem se strašně těšila, ale mám už takovou zkušenost, že když je kolem něčeho moc velký hype, tak mě to pak zas tolik nechytne. Vlastně je to docela pěkná fantasy, ale to šílenství zas tak moc nechápu. Dočetla jsem, bylo to fajn, ale nebyl to ten typ knihy, u kterého bych seděla napnutá jak kšanda a otáčela stránky do tří ráno..
Co se mi líbilo:
1. Je mi už přes 30, takže jsem se lehce dokázala napojit na hlavní hrdinku Violet a její oteklé klouby, pálící svaly a bolavá záda. Jsem s tebou sestro a to ani nemusím cvičit jízdu na drakovi, stačí usnout ve špatné poloze! Violet je super hlavní postava a ráda bych fyzicky či jinak nedokonalé hrdinky vídala i v jiných YA.
2. Draci s opravdovým charakterem, žádní přerostlí domácí mazlíčci! Nejlepší je samozřejmě cynický bručoun Tairn, jeho slovní přestřelky s Violet mě bavily víc než interakce s Xadenem.
3. Vedlejší postavy mě bavily, kladné i záporné.
Co mě bavilo míň:
1. Xaden mě jako hlavní hrdina neoslovil. Naprosto zaměnitelný s jinými generickými bad boys, kteří se v posledních letech v YA fantasy objevují. Tmavé vlasy, stíny, dokonalá muskulatura, nebezpečný model s obří chloubou. Prostě Rhysand z Wishe.
2. Děj relativně předvídatelný, žádný plot twist mě vlastně nešokoval, ten úplně závěrečný už tuplem ne. Všechno jelo po očekávaných kolejích.
3. Všechno už bylo napsáno, přesto postava matky Violet mi přišla velice podobná s postavou matky z Jiskry v popelu (i když to byla ještě horší mrcha).
Za dráždivé soft porno s příběhem pro mamky dávám 3*, za nechtěně komické rozuzlení zápletky ve stylu cimrmanovského Vichru z hor tak 2. Takže vlastně asi plný počet.. :)
(SPOILER) Osud hněvu a plamene jsem si pořídila, abych si zkrátila čekání na Čtvrté křídlo a taky protože hate to love ;)
První půlka mě neskutečně bavila, nemohla jsem se od toho odtrhnout, líbil se mi děj v New Yorku a pak hlavně začátek v Isloru, kde my ani Romeria netušíme, co se děje a jsme jen ve vleku dramatických událostí. Hate to love linka ze začátku k zulíbání, skvělá chemie mezi hrdiny, prostředí taky fajn.
Jenže pak se zjistilo, že hlavní zápletka má upíří tematiku. A mě to v tu chvíli nějak přestalo bavit..Dávám 4*, i když pocitově je to u mě za 3, protože mě upíři ve fantasy odjakživa k smrti nudí, ještě ve spojení s těmi sexuálnímu narážkami, brr.. A vlastně celý Islor byl království dost na poblití a Zander pokrytec, který to jakože hrozně chtěl změnit, ale reálně se k tomu moc neměl.
Ale jinak musím pochválit hlavní hrdinku, ta měla moc fajn povahu, jen jsem čekala, že bude nějak podrobněji vysvětlen ten mechanizmus výměny těl.
Uvidíme, co další díly série..
Ten konec, to jako vážně? Jsem z toho emocionálně rozložená doteď.
Knížka připomene Příběh služebnice a mně osobně i šílený western Brimstone.
Skvělý styl psaní, živoucí postavy, hororová atmosféra, na YA celkem hluboké myšlenky a nejhustější poděkování autorky, co jsem kdy četla.
Trošku mi chybělo nějaké ukotvení v čase a místě. Je to úplně fiktivní země? Nebo nějaká úchylná sekta ve stylu Amishů? Co je za hranicemi okresu, normální svět? Na druhou stranu to probouzí čtenářovu fantazii, stejně jako přemýšlení, jak bude dál po konci pokračovat příběh, který vlastně teprve začíná..
Příběh Suren se mi líbil možná o něco víc než původní série Krutý princ (kterou už jsem mimochodem docela zapomněla a pak celkem tápala hlavně v rodinném stromu Doubka).
Pro mě skvělá a konečně opravdu neotřelá hlavní hrdinka, její minulost a postupný vývoj, super byla i monstra, u kterých mi přišlo, jako kdyby se vyloupla z nějaké severské detektivky.
Jediné, co mi nesedělo tak vztah Suren a Doubka, zatím tam nějak postrádám chemii a navíc Doubek je s prominutím fakt hajzl. O to víc jsem si ale užila konec.. :) Těším se na další díl, ale to čekání je u těhle sérií nekonečný.
“Prý že se tě zbavím. To už ti chybím, princezno? -
“Ne, jen si na tebe vždycky vzpomenu, když jdu na hajzly.”
Neříkám, že je to dokonalý. Má to svoje mouchy. Trošku se tam opakuje schéma únos - věznění - akce - útěk na motorce. Brex je super drsná hrdinka a trochu mě štvalo, že jí Vlk vždycky musel zachraňovat, přitom to není žádná dáma v nesnázích a zvládla by to sama. Žhavý to mezi nima bylo neskutečně, jen jsem si spolu s Ashem říkala: Tak už si to konečně rozdejte, ať je od vás pokoj..
Ale slupla jsem to za dva dny jako malinu, Brown má neskutečně čtivý styl, akce je boží, sarkastický hlášky a ta postapo Budapešť je prostě láska na první přečtení.
Zmínky o Praze a ČR potěší, tajně doufám, že se tam třeba i podíváme v dalších dílech.
Doporučuje 6 sjetých rarašek z 5.
Budu se opakovat, ale opět naprosto skvělý díl držící laťku kvality nastavenou velmi vysoko. V Adarlanu přituhuje a děj je zas o něco temnější, zejména linka, která se odehrává v Morathu, nabízí opravdu mrazivé scény. Závěrečný plot twist sice byl celkem předvídatelný, ale i tak bylo finále již tradičně epické.
Co musím zejména vyzdvihnout je úžasný vývoj postav - Aelin se proměnila z nesnesitelného spratka v prvním díle v komplexní charakter, ačkoliv část spratkovitosti si ponechala. To se dá ještě očekávat, byl na to čas v několika knihách. Ale jak to Mass dělá, že dokáže vytvořit v jedné knize několik propracovaných silných vedlejších postav (zejména tedy ženských)? Lysandra, Nesryn, Manon, Kaltain, Asterin a nová postava Elide (kterou jsem si opravdu zamilovala).
Neporovnatelné s jinými sériemi, kde se nezvládne udělat propracovaný charakter ani u hlavní postavy (ani nechci naznačovat, že mám na mysli jistou Makovou pannu, že).
Tak jo, Sarah, trvalo to asi sedm knih, ale konečně jsi mě dostala a svatosvatě prohlašuju, že jsi nekorunovaná královna fantazie a všichni ostatní se můžou jít klouzat!
Emocionálně jsi mě vyždímala, naservírovala nejlepší hate-love linku (žádný škádlení a srandičky, ale pořádná pěstní rvačka!), vykreslila nové nádherné světy, nejděsivější monstra, která čerpají hnus z nás samých a málem mě rozbrečela z toho nejkouzelnějšího vztahu mezi člověkem a zvířetem..ehm pardon mezi čarodějnicí bez srdce a wyvernem.
Od teď už věrná poddaná tvojí fantazie. Navždy..
Říká se, že člověk nemá soudit knihu podle obálky. A já dodávám: Nesuď sérii podle prvního dílu.
Skleněný trůn jsem četla asi před třemi lety a vůbec se mi nelíbil, štvala mě Celeana, zápletka, milostný trojúhelník a tak nějak všechno. Jenže od té doby jsem četla od paní Mass další knihy a nějak se mi dostala pod kůži. Proto jsem se po dlouhé době vrátila k zavrženému ToG. A druhý díl mě nadchnul, kvalitativně o 100 % lepší než první díl.
Celeana je v tomhle díle skvělá, první půlka je naplnitelná uvěřitelnou romantikou, relativně pozvolný, ale dopředu se posouvající děj. Ale ta druhá půlka? Od jistého zlomového momentu (který jsem tedy očekávala), tak to byla jedna akce za druhou. Člověk se ještě nestačil vydýchat z nějakého střetu nebo dobrodružství a hned následovala další akce a zvraty. A ten závěr byl naprosto boží!
Sice se nám tady zase vyskytují spisovatelčiny oblíbené motivy, ke kterým se pořád vrací dokola (ztráta blízké osoby, trauma, temná stránka člověka), ale i tak jsem si to užila.
Přečteno za dva dny jedním dechem a hned jdu na další díl!
Po velmi dlouhé době knížka, kterou jsem přečetla za tři dny, protože jsem nemohla přestat..
Parádní koncept světa zasazený v Budapešti, takže skvělé pro člověka, který město zná a opravdu se vžije do místních "reálií". Navíc se velká část děje odehrává ve vězení a v samotné Budapešti se taky nacházelo jedno takové odporné místo, kde bohužel krutosti byly páchány lidmi na lidech.
Je to YA, takže tu samozřejmě máme opět třeskutě sexy linku s nebezpečně krásným, drsným bad boyem, hlavní hrdinka tentokrát taky docela drsňačka, kterou nikdo nešetří. Trošku jsem nemohla z toho, jak jsou všichni pořád nadržení jak stepní kozy bez ohledu na to, že mají prostřelenou plíci/ pobodanou nohu/ těžký otřes mozku. A ještě jsem pozvedla obočí nad tím, že v nejdrsnějším vězení světa si vězni vyvzdávají kosmetickou taštičku s šamponem a pak se rozhodují, jestli si k snídani dají kafe s toastem, vajíčka nebo kaši :)
Jinak super, ale vyrazil mi dech totálně neuzavřený konec.. kdy bude druhý díl?