Loriss přečtené 42

Nasterea 2021, Petra Stehlíková

Nastereu jsem netrpělivě očekávala velmi dlouho asi jako všichni fanoušci série Naslouchač. Hned od prologu je jasné, že Ilan v tomhle díle už nikdo opečovávat nebude a že dostane slušně zabrat. Kniha má pozvolný, ale zároveň hodně temný rozjezd v postapokalyptickém duchu. Také se objeví nová oblíbená nadávka Ilan. „Prasečí řiť“ mi přišla jako lehká pomsta Petry Stehlíkové čtenářům, kteří v předchozích dílech hojně kritizovali „Kapitánovy oříškové oči“. Frekvence výskytu „řiti“ byla pro mě místy už těžce stravitelná, vždyť známe tolik jiných pěkných nadávek. Zhruba od třetiny knihy se faktor čtivosti zvýšil na maximum, Petra Stehlíková umí psát tím čtenářsky frustrujícím způsobem, který vás nutí číst dál a dál, dokud nedojdete až na konec. Přesto tam bylo pro mě osobně několik ale. Původní sklenaři museli být podle všeho vášniví milovníci sudoku, křížovek a jazykových rébusů. Já v těchto oborech moc nevynikám a těch hádanek, jinotajů a numerologických symbolů na mě bylo v průběhu knihy už trochu moc a ztrácela jsem se v tom. Chyběly mi scény z předchozích dílů popisující technologii sklenitu – jako byla například strhující scéna záchrany Vortolu. Sklenit jakoby se proměnil v něco symbolického až mystického. Příběh také trpí ztrátou onoho vnějšího neznámého ohrožení, který zejména v prvním díle vytvářel znepokojivou a tajemnou atmosféru. Nasterea by se klidně mohla jmenovat „Pětadvacítka“, protože značná část knihy je věnována rozplétání vztahů a odhalování charakterů a minulosti dosud jen letmo představených bojovníků. Naopak pro mě celkem nepochopitelně je upozaděna postava Kapitána, v minulých dvou dílech byl kladen docela velký důraz na přitažlivé a odpudivé síly mezi ním a Ilan, zatímco tady bylo jejich vzájemných konfrontací jako šafránu. Po celou dobu jsem měla pocit, že mi něco chybí, že Nasterea trochu postrádá kouzlo dvou předchozích dílů a že to prostě není úplně ono. Pak ale přišlo finále, které bylo z mého pohledu EPICKÉ, ačkoliv se nekonala žádná velkolepá bitva. Naslouchačka Ilan se po své strastiplné cestě třemi díly proměnila v něco, co se v angličtině nazývá „badass“ a pro co v češtině neznám vhodný ekvivalent. Vzájemné vztahy hlavních postav jdou do dalšího dílu maximálně napjaté a partie je v Duvalském pohoří rozehrána opravdu zajímavě. Jen doufám, že na další pokračování nebudeme muset čekat několik let.... celý text

Dvůr mlhy a hněvu 2017, Sarah J. Maas

Po rozpačitém prvním díle, jsem si nebyla jistá, jestli má cenu číst pokračování, ale celkem mě zajímalo, kam se bude ubírat dějová linka Rhyse. Říkala jsem, že to přinejhorším odložím. První polovina byla příjemné překvapení. Hned na začátku autorka zbořila klišé „žili spolu šťastně až do smrti“ a celkem věrně popsala průběh vztahu s manipulátorem, který dělá vše „pro vaše dobro“. Děj svižně ubíhal, nové prostředí ve Velarisu, na Nočním dvoře a později na Letním dvoře sérii jednoznačně prospělo, stejně jako nové a zajímavé vedlejší postavy. Feyre konečně získala s novou mocí také něco jako charakter, nějaký ten výcvik a jde se do akce. Ta byla celkem zábavná, i když mi to trochu připomínalo herní questy: „Běž za Tkadlenou a přines..“, „Jdi do zatopeného chrámu a ukradni..“. Ale s přibývajícími stránkami jsem začala být nesvá. Z příjemně nejednoznačného „bad boye“ Rhyse se stal klaďas každým coulem. Vzájemné flirtování a popichování mě nejdřív docela bavilo, ale jak přibývalo vzbouřených hormonů a zpocených ocelových svalů, bylo jasné, že tuhle verzi Krásky a zvířete Disney asi jen tak nezfilmuje. Chvílemi jakoby Mass nevěděla, jestli chce psát fantasy román, Padesát odstínů šedi nebo scénář k „Jak jsem poznal vaši matku“. Také délka knihy mi přišla neúměrná, kdyby se z těch více než 700 stran vyhodila polovina erotických scén a představ hlavních hrdinů, bylo by to dle mého názoru ku prospěchu. Hodnotím určitě lépe než první díl, ale na víc než tři hvězdičky to není.... celý text

Dvůr trnů a růží 2016, Sarah J. Maas

Asi je to ve mně, ale knihám Sarah J. Mass nedokážu přijít na chuť a nedokážu pochopit ani relativně nadšené čtenářské recenze. Skleněný trůn mě opravdu nenadchl, ale říkám si, dám tomu ještě šanci, vždyť všichni jsou z ní nadšení a vydává tolik knih, tak to musí být super. Navíc retellingy klasických pohádek a bájí jsou aktuálně mojí posedlostí v žánru fantasy, takže Dvůr trnů a růží by pro mě měl být jako stvořený, ne? No…ne. Sarah J. Mass prostě není Naomi Novik ani Katherine Arden. V průběhu čtení jsem opravdu několikrát zvažovala, že knihu odložím, protože se tam vůbec NIC nedělo. Ale pořád jsem si říkala, že se přece někdy musí něco stát. Že to nemůže být celé o nanicovaté love story, procházení se po loukách a o tom, jak hlavní hrdinka maluje. No nakonec se něco začalo dít a to zhruba v polovině (!) knihy během Noci ohňů. Od té chvíle už mě to celkem chytlo a dočetla jsem bez problémů. Navíc v druhé polovině se objevila postava Rhysanda, který byl aspoň trochu zajímavý a měl špetku charismatu, i když je to dle mého částečně okopírovaný Temnyj z Griši. Do kolen jsem šla z té hádanky. Já na tyhle věci nejsem moc bystrá, takže pokud jsem odpověď znala dřív, než jsem hádanku dočetla, asi je něco špatně, a autorce se podařilo udělat z hlavní hrdinky i záporačky trošku tupá stvoření. Navíc Feyre. Já vím, že tyhle YA fantasy hrdinky jsou teď strašně populární, v podstatě průměrné a tuctové holky. Ale u Feyre už to bylo moc, byla nezajímavá, s absencí smyslu pro humor a bez jakékoliv super schopnosti. Těžko pak hádat, čím tak uhranula hlavního hrdinu – vílího nadsamce. Je to spíš na 2,5, ale nakonec dávám tři * za to, že děj ve druhé polovině už byl docela zábavný a napínavý, a také za postavu Rhyse.... celý text

Zima čarodějnice 2020, Katherine Arden

„Co řekneš bohu, kterým opovrhuješ“, zašeptala Vasja mezi nádechy zrychlenými strachem, „až půjdeš do temnoty? Všichni lidé musejí zemřít.“ Konstantin se znovu jen usmál, pozvedl ruku na znamení kříže a hlas ke zvučné modlitbě. Dav zmlkl, aby mu mohl naslouchat. Pak se předklonil a zašeptal jí do ucha: „Žádný Bůh není“. ... Kdysi škrtili panny ve sněhu, řekl jí Mrazík. Aby se mi zavděčili. Kdysi? Nebo teď? Která je tohle půlnoc? Když po dočtení knihy cítím lítost a prázdnotu, že už je konec, vím, že byla skvělá. Trilogii zimní noci směle řadím mezi nejlepší fantasy série, které jsem dosud četla. Dokonalý mix akce, historie (část hlavních lidských postav má své reálné předobrazy, jak jsem zjistila po dočtení), slovanské mytologie a komplikovaných vztahů mezi hrdiny ságy. A ta milostná scéna? Zvrácené, dojemné, osudové.. dokonalost! Fantasy je to lehce feministická, o dívce, která se vzepřela všem myslitelným pravidlům své doby. Ale ruku na srdce, kdo by chtěl číst o tom, jak si Vasja vzala od Mrazíka své věno a šla domů rodit děti manžílkovi. Jediné, co mě trochu mrzí, jsou ne moc zdařilé obálky českých vydání trilogie. Obzvlášť ta poslední se opravdu nepovedla. Je to škoda, protože zahraniční vydání mají naopak obálky neskutečně krásné a atmosférické.... celý text

Tetovaný 2010, Peter V. Brett

Velmi dobrá fantasy série, i když do pěti hvězdiček pro mě ještě něco málo chybí. V dnešní době musí být docela těžké přijít v žánru fantasy s něčím originálním, ale Tetovaný to zvládnul. Jediné co mě iritovalo, byly dvě hlavní hrdinky (Leesha a Rena), které jsem si teda neoblíbila, naopak skvělá byla Inevera a samozřejmě hlavní hrdina Arlen.... celý text

Dívka ve věži 2019, Katherine Arden

Tak tohle bylo…boží! Medvěd a slavík mě úplně stoprocentně nepřesvědčil, ale Dívka ve věži potvrdila, že to byl pouze úvod. Zběsilá jízda po zasněžených pláních, lesích a městech matičky Rusi mě bavila od začátku do konce. Divoká dívka pohrávající si se smrtí. Smrt podléhající lidských citům. Démonický kůň. Tataři, oheň a krev. Pach uzených ryb a zelí. Šílený kněz a odvážný kněz. Démoni a duchové. Zákeřný mág a skorocar. Moskva. Vůně borovic a sněhu. Ale hlavně mráz. Mráz, který zalézá pod kůži a kreslí na prstech omrzliny. Ano, prosím. Ještě, houšť a větší kapky (vločky). Pojď ke mně Zimo čarodějnice!... celý text

Harry Potter a princ dvojí krve 2005, J. K. Rowling (p)

Krev elfů 2011, Andrzej Sapkowski

Medvěd a Slavík 2018, Katherine Arden

Kterak Mrazík potkal Divou Báru.. Při svém putování fantasy světy se bůhví proč dostávám víc a víc na východ, až jsem tentokrát skončila v mrazivých lesích severního Ruska. Při čtení mě několikrát napadlo, jestli by kniha lépe nefungovala jako historický román bez fantasy roviny. Autorka mi přišla jistější v kramflecích při syrovém popisu každodenního života na ruské středověké vsi, kde člověk neví, zda v noci neumrzne ve vlastní posteli, než při líčení epické fantasy bitvy nadpřirozených bytostí. Každopádně jde o zajímavý počin. Nevím, zda je téma dostatečně nosné na trilogii, první díl na mě zatím působil jako hodně dlouhý prolog a příprava na to, co má přijít. Ale vzhledem k dobrým recenzím dalších dílů, mu dám asi znovu šanci..... celý text

Poslední přání 2011, Andrzej Sapkowski

Geralt z Rivie, Ciri, Yennefer a ostatní... prostě hrdinové mého srdce. Navždy.

Skleněný trůn 2015, Sarah J. Maas

Na Skleněný trůn mě nalákaly pozitivní recenze, anotace zněla zajímavě, ale nakonec to taková hitparáda nebyla. Za prvé styl psaní byl dost jednoduchý, i když to může být dáno i překladem. Ale větší problém mám se samotným příběhem. Že se jedná o naprostou klasickou YA, o tom není sporu, začátek v dolech byl ještě fajn, ale po příjezdu na dvůr.. Celaena (jak se to vůbec čte) má neustále silácké řeči, má to být největší zabiják (že je to taky zároveň křehká sedmnáctiletá krasotinka na to už jsem v žánru zvyklá), ale nic nepředvede, řeší se šaty a jestli si vybrat sexy prince nebo sexy kapitána. Ani jednomu, jak se zdá, nevadí, že ta holka zabíjela lidi pro peníze. Ve finálním souboji toho pak taky moc nepředvede. Na takovou fantasy už jsem asi moc stará, další díly zatím rozhodně ne.... celý text

Finální říše 2008, Brandon Sanderson

Mistborn je zajímavá fantasy, jejíž předností je hlavně precizní a originální popis magie známé jako allomancie (zjednodušeně spalování kovů). Souboje mezi allomanty byly fakt strhující. Nejcharismatější postavou byl Kelsier, ani Vin nebyla marná a prošla zajímavým vývojem.. ale něco mi tam prostě chybělo. Knížku jsem četla hodně dlouho a prostě mě to tak nestrhlo, jak jsem zvyklá u jiných titulů. Některé pasáže mě vyloženě nudily a děj se místy táhl. Taky celé pozadí Finální říše a postava Pána vládce vlastně do konce prvního dílu nebyly pořádně vysvětleny, a celý ten svět mi nepřišel moc životný. Úryvky z deníků v úvodu kapitol mi v tom moc nepomohly, spíš naopak. K přečtení dalších dílů mě to zatím nepřesvědčilo.... celý text

Zjizvený král 2019, Leigh Bardugo

Předně je třeba říct, že Zjizvený král je určen jen pro čtenáře předchozích sérií Griša a Šest vran, bez znalosti událostí z těchto knih to nemá smysl číst. Car Nikolaj dostal ve světě Grishaverse vlastní sérii a znovu se setkáme i s postavou Niny ze Šesti vran. Trojici hlavních postav uzavírá větrostrůjkyně a generálka Zoya. Na rozdíl od jiných čtenářů se mi tedy linka Niny moc líbila, tuhle postavu mám strašně ráda. Ale přišlo mi, že děj odehrávající se ve Fjerdě, vůbec nesedí k průběhu událostí v Ravce, jak kdybych četla jinou knihu. Navíc dobrodružství Niny a jejích přátel mělo až nádech severského thrilleru, zatímco Ravka byla prostě... Ravka. Ve Fjerdě se setkáme s novou zajímavou postavou Hanne s tajemným původem a Nina děsivě rozvine svoje nové schopnosti. V Ravce řeší Nikolaj problémy s královstvím i sám se sebou, se Zoyou se skvěle doplňují, i když ta holka je někdy příjemná jak osina v zadku. Jiskření mezi nimi bylo zatím je načrtnuté, uvidíme, jak se to vyvine v dalším díle. Když jsme u romantických linek - nad novým objektem milostného zájmu Niny jsem trochu pozvedla obočí. Do hry vstupuje ve větší míře také Šuhan a setkáme se s novými postavami z téhle země. Co se mi nelíbilo, tak byla pasáž se svatými, bylo to na mě moc fantasmagorické a neuchopitelné, i když pro další děj asi nezbytné. No a na závěr plot twist, který jsem teda nečekala, Bardugo ví, jak nalákat na pokračování .... celý text

Prohnilé město 2018, Leigh Bardugo

Bouře a vzdor 2017, Leigh Bardugo

Zkáza a naděje 2018, Leigh Bardugo

Světlo a stíny 2017, Leigh Bardugo

Co napsat ke Griše.. no všechny výtky tady v recenzích jsou asi oprávněné, ale mě se to nakonec celkem líbilo a chytlo mě to (myšleno celá série). Pokud někdo očekává příběh ve stylu Šesti vran, tak bude zklamán, je to psáno úplně jiným stylem (ich forma, z pohledu hlavní postavy), společné to má snad jen univerzum. Mě se zalíbilo prostředí Ravky (aka carské Rusko), zaujala mě celá koncepce Druhé armády a pojetí světců, skvělé byly některé hlavní postavy (Temnyj samozřejmě) i řada vedlejších (Žeňa, Baghra, Zoya a v dalších dílech pochopitelně Nikolaj, což byla skvěle napsaná postava). Většina lidí má problém s hlavní hrdinkou Alinou, souhlasím, zejména u pasáží, kde řeší svůj vztah/ nevztah s Malem, jsem protáčela oči v sloup, a že jich tam bylo požehnaně. Navíc jí strašně dlouho trvalo, než vzala osud do vlastních rukou, do té doby se stále jen nechala využívat a manipulovat, případně prchala. Jako postava mi přišla zajímavá jedině v okamžicích, kdy se setkala s Temnyjem - jejich konfrontace jsem si fakt užívala. Nejméně sympatická postava pro mě byl jednoznačně Mal a zejména ve spojení s Alinou to byla vražedná kombinace. V jedné pasáži Temnyj lakonicky prohlásí: "Chci ti dát moc celého světa a ty jsi celá žhavá dělat mu hospodyňku." 11 holek z 10 by si vybralo Temnyje a radši uvrhlo svět do temnoty :)... celý text

Ve stínu Hvozdu 2019, Naomi Novik

Ve stínu hvozdu je moje první přečtená knížka od Naomi Novik a okamžitě jsem si autorku a její styl zamilovala, i když český překlad mi místy přišel trochu kostrbatý. Neřekla bych, že se jedná o typickou fantasy, opravdu je to spíš pohádka, ale svým dětem to před spaním radši nečtěte. Kniha hodně stojí na chemii a dynamice mezi dvěma hlavními hrdiny, i když mi přišlo, že tak drsné zacházení si Anežka od Draka snad ani nezasloužila. Ale obě hlavní postavy jsem si zamilovala, Anežka byla poděs, což se mi na ní právě líbilo, a Drak samozřejmě nakonec taky nebyl tak strašný. Celý příběh je prodchnutý slovanským folklorem, v pozměněných názvech lze celkem snadno odhalit reálné předobrazy. (+ SPOILER) A pak je tu samozřejmě Hvozd - jeden z nejoriginálnějších záporáků, zkažený myslící organismus, plánující a intrikující, toužící po pomstě. Pasáže, ve kterých se hrdinové vydávají do Hvozdu, byly sugestivně napsané, místy jsem měla pocit, že taky cítím to dusno a pach hniloby. Motiv stromu, který zaživa vysává své oběti, byl skvělý. Ke knížce se určitě ještě někdy vrátím, stala se z ní moje srdcovka.... celý text

Šest vran 2017, Leigh Bardugo

Šest vran byla moje první knížka ze světa Grishaverse a jak už bylo řečeno níže, opravdu doporučuji nejdřív začít trilogií Griša, protože teprve pak si Vrány vychutnáte se vším všudy. Ne že byste si bez toho nemohli knížku užít, ale Bardugo už se s nějakým vysvětlováním svého univerza v Šesti vranách moc nepáře. Ale pokud pominu tohle - je to prostě neskutečná jízda, ta knížka snad nemá jedno hluché místo. Partičku šesti hlavních vyvrhelů nejde nemilovat, ačkoliv je to jeden zmetek vedle druhého (až snad na jednu výjimku). Samozřejmě nad všemi vyčnívá Kaz Brekker - naprosto amorální, narušený, všehoschopný parchant, který má vždy v záloze plán B. Dále jsem si oblíbila milovnici vaflí a srdečních zástav Ninu (její vztah s Matthiasem byl netradiční a skvělá love story) a akrobatku Inej s její sbírkou vymazlených svatých dýk. Dočkáme se flashbacků z minulosti všech hlavních postav, který osvětluje motivy jejich jednání a důvody, proč se všichni ocitli až po krk ve stoce. Dále už je to pak jen akce, akce, akce, prokládaná super hláškami. Jediné, co bych vytkla, je věk hlavních hrdinů, na sedmnáct se nechovali ani jeden, ale z nějakého důvodu už je to takový kolorit u žánru fantasy..... celý text

Faja 2017, Petra Stehlíková