los komentáře u knih

volné pokračování knihy Králíček a Medvídek (KaM), dějově zasazené o 5 let později, tedy do školního roku 1967-1968: 14 "neuvěřitelných" příběhů ze života žáků VIII.A, které trefně vykreslují tehdejší politické a společenské poměry v Československu - zejména mezigenerační napětí rostoucí z odlišného pojetí smyslu a cíle života a u mladých pak dovolávání se svobody a přirozeně pak z disharmonií pohlavního dospívání nebo jeho abnormalit (nechtěné těhotenství, exhibicionismus, sexuální zneužívání rodičem nebo učitelem, oidipovský komplex, lesbismus, porno časopis, erotické představy, různé formy masturbace, první styk atd.), prostě posun od dětské naivity k traumatům puberty

žáci z Masné už nejsou tolik dětmi jako v KaM, aby jejich konflikty a soukromá trápení vyrůstaly z nepochopení světa dospělých, ale vznikají právě proto, že jej chápat začínají, nemají však dost síly, aby proti němu mohli bojovat

poslední povídka vysvětluje otevřený konec KaM (příběh učitelky Helenky Křepelové), letní školní výlet osmáků je nečekaně přerušen "srpnovými událostmi"

tip: úžasná pointa první povídky (jo, Beatles jsou holt Beatles!)

3 04.08.2023

kontemplativní reflexe města, volně řazené v chronologii jednoho roku, a neobyčejné průhledy do osudů obyčejných lidí; poetika bídy, soužení a chátrání; figurky rotující na orloji životaběhu (postel - směna - hospoda - postel)

hned první črta s názvem Co se nestalo - mno, kdo umí tak trefně popsat hořící svíčku?

3 03.08.2023

očekával jsem odborný text, tohle je spíš motivační příručka, jak upravit své chování a mírnit své emoce při komunikaci s blízkým narcistickým člověkem obecně, ohled na stáří, závažnější nemoc nebo psychickou poruchu autorka nezmiňuje, konkrétní způsoby řešení extrémních případů jednání nenabízí

nevyhovuje mi tento americký způsob sebekoučinku: každá kapitola, každé "cvičení" nebo test začíná slovy "najděte si klidné místo a vezměte si pastelky", sorry jako, na omalovánky už jsem trochu starej

v podstatě lze celou příručku shrnout poučkou: ať už je váš narcistický rodič jakkoli protivný, (pasivně) agresivní, sebelítostivý atd., nenechte se vytočit, respektujte ho a nic si nevyčítejte

3 21.07.2023

poetická novela o dospívání, zasazená do reálií osmdesátek na Ústecku a vydaná v době, kdy do sebe tento subžánr ještě nevstřebal dnešní schémata a klišé

Brycz vypráví s nenásilným humorem, s nostalgií po unikání času i místa (vnitřního - domova, blízkých, přátel, lásek; ale i vnějšího - krajina Mostecka)

3 16.07.2023

jelikož se ke mně kniha dostala bez přebalu, došlo mi, jaké "události a osoby v této knize zobrazené nemají nic společného se skutečnými událostmi a osobami", až ve scéně se značkovými kabelkami (tvl, ony opravdu existují speciální psí kabelky! jakože ne pro psa, ale na psa, jako nosítko na něj)

Klíma je evidentně zvyklý na primitivní publikum: nejenže proto volí extra průhledné pseudonymy pro figury oné kauzy roku 2013 (premiér Dub, předseda vlády Vichr, plukovník Plachta), ale pro jistotu přidává i další jejich nezaměnitelné poznávací atributy (je to třeba u postavy prezidenta nutné?)

nečekejte nic víc než jednoduché, prvoplánové čtení na dovolenou, tak nebudu prudit o literárních (ne)kvalitách, nevěrohodných zápletkách a schematických charakterech - naopak ocením autorovu nápaditou práci s vypravěčem, který stojí v pozadí a na hranici narativu: jako vypravěč vševědoucí děj retrospektivně komentuje, obrací se na čtenáře a prozrazuje budoucí události, jako vypravěč personální (bulvární novinář Krčka) do něj pravidelně vstupuje a aktivně jedná; nicméně jestli něco Klíma opravdu neumí, tak věrohodně napsat homosexuála (tohle je nechtěná karikatura)

3 30.06.2023

vyprávění podobně nudné, ploché a schematické jako Vieweghovy Účastníci zájezdu (tyhle variace charakterových podobenství českého buranství už jsou přece jen trochu pasé), potěší patrně jen lidi z branže a konkrétně pak ty, kteří se v postavách přímo poznají; poslední kapitoly náhle mění žánr i téma, jako by autorka zprvu nevěděla, jak román zakončit, a teprve dodatečně se pokusila plytké tragikomedii dodat hloubku a vážnost beletrizovanou reflexí života v covidové době

3 30.06.2023

mezioborová sonda do rychle se rozvíjejících digitálních metod třídění, analýzy a prezentace informací, dozvěděl jsem se mnoho nového o dostupných kreativních nástrojích a získal tipy na šikovné programy (třeba na přípravu virtuální výstavy v INDIHU Exhibition)

"měkkovědní" se inovacím a technologiím často zoufale brání a snaží se DH ignorovat, ale myslím, že další změny paradigmatu se ještě dožijeme - a to brzo

3 17.05.2023

úlovek z nádražní knihobudky, evidentně nejsem cílovka (druhá možnost byla Pět sovětských novel), chvályhodná je autorčina kolaborace s odborníky (info v tiráži), ale přestože knížka chce být literaturou, a ne propagační brožurou se Sananinu (i když víc z těch nejzákladnějších, nejobecnějších informací bohužel neobsahuje, a ještě jsou do textu nevhodně vložené), je ve vší až nesnesitelné didaktičnosti hodně naivní; autorka pravděpodobně psala podle nějaké kazuistiky, ale ta sama nezaručí věrohodný a dobře odvyprávěný příběh (nestačí znát postoj lékařské strany, když píšu z hlediska pacienta)

jak nemusím Johnovo Memento, tak doporučuju prózy Dvořákové nebo Soukupové, ale tohle tedy ne

3 06.05.2023

úchvatná novela překypující intertextovými odkazy, dějinnými aluzemi a jinotajnými významy, jemný humor historického vyprávění se převrací v satiru, kritiku i travestii analogické situace v poválečných letech 20. století

Grassovo mistrovství v historické próze jasně dokazuje, že nestačí (třebas dokonalá a obsáhlá) znalost dobových reálií a pojmů, jimiž se v co nejvyšší míře prošpikuje dějová linie, aby vzniklo "literární umění", ne ne, hodnota umění se neváže na fakta a jejich provázání, nýbrž na způsob, jímž jsou vyjadřována

mezi německými veršotepci mě pobavila postava hostinské Libušky z českých Prachatic, alias Kuráže, a hádankovitě maskovaný personální vypravěč (přihlížející účastné já)

vydání Atlantisu obsahuje i autorovy ilustrace: netušil jsem, že Grass uměl tak hezky kreslit!

3 27.04.2023

recepty jsem nezkoušel, ale hledal jsem a našel dostatek informací ve formě pochopitelné pro laika

3 19.04.2023

hned po prvních odstavcích mi Coeův styl připomněl Fowlese - a Nagyův doslov mi dostatečně načechral ješitnost, když mi tuto reminiscenci potvrdil - čtenáře čeká postmoderní bludiště nečekaných kombinací a zasíťování dějových linek, které ironizují tradiční vyprávěcí postupy a dovádějí ad absurdum, někdy až ad parodiam typická žánrová schémata, motivy a charaktery (nejvíc jsem se bavil asi v pokusném sklepě doktora Duddena); každé jméno, téma i obraz skrývá nějakou narážku nebo klíč k další interpretaci a celý text je vlastně vysoce sofistikovanou hrou pro čtenáře i se čtenářem, metatextovost a intertextovost jsou tu čitatelem a jmenovatelem (např. skvělý vtip s přečíslováním odkazů ve vloženém článku):

prostě dekonstruované důkladně protřepeme, nemícháme, nýbrž znovu poskládáme

mimochodem: znamenitě zvolená ilustrace na obálce

3 10.04.2023

dobrý, vtipný, potěší

3 05.04.2023

s Jirouškem bych rád šel na pivo a o pokecal si o těch jeho "krvasech", ale podobně jako dřívější Fantasmagoriana je i tato antologie sice bombasticky vypravená, ale editorsky naprosto amatérská a literárněhistoricky klamavá (vzít šmahem období 1850-1920 v různých evropských literaturách a nerozlišovat mezi zdroji je fakt diletantské)

minimum informací, nepřehlednost, vzájemně se vylučující tvrzení, fakta a citáty vytržené z kontextu, k tomu všemu editor vzbuzuje ve čtenáři dojem jakéhosi čarodějnického honu na béčkové čtení a masové pálení knih, hloupě až arogantně se naváží do prací současných editorů a literárních historiků atd., proč, proboha?

sebevědomě opakuje, že přečetl a prostudoval více jak 100 rozsáhlých románů (kde je soupis???), vybral z nich deset a z těch vybral několik - dle jeho vkusu nejkrvavějších - kapitol, které sestavil v jakýsi - dle jeho představ - soudržnější celek, tedy text, který nikdy neexistoval = přičemž ale jinde kritizuje moderní vydání jednoho románu v jednom svazku, který původně vycházel na pokračování po samotných sešitech, protože to ruší smysl kolportážní literatury (jeho antologie je ale taky v jednom svazku), a to ani nepíšu o jazykové úpravě vydávaných textů... teda takhle se editorská práce nedělá

3 30.03.2023

bolestný a jakoby do ulity zavinutý životní příběh adoptovaného dítěte, nuceného žít se stárnoucí, nevrlou a chamtivou ženou v sociálně a citově nestabilním prostředí; politicko-kulturní střet nedávné ruské, moldavské a rumunské historie zůstává daleko na pozadí, osobní zpověď Lastočky skáče v čase (brzy jsem se začal ztrácet v chronologii událostí a kauzalitě příběhu), líčení je křehce snové, melancholické a smutné (zprvu mne okouzlily originální obrazy a metafory, nedokázaly však udržet mou pozornost až do konce); lyrické popisy ostře kontrastují s pragmatickým obsahem (antisemitismus, prostituce, alkoholismus, chudoba, citová deprivace...)

ženy sbírají prázdné zálohované lahve, a tak text protkává spoustu motivů souvisejícího se sklem a střepy, odtud i název (Lastočka si pro radost staví lahve z různě barevného skla proti světlu, později se objevuje i krasohled s barevnými střípky)

3 12.03.2023

souhlasím s čtenářem Honza1981 níže: jasný výklad v kontextu, doplněný dobovou kazuistikou a archivními dokumenty

není na škodu dát si občas do souvislosti historická fakta, třeba že v USA bylo zákonem zrušeno otroctví až roku 1865

3 09.03.2023

v době vydání (bez internetu) to bylo velmi zajímavé čtení, a třeba kapitoly pojednávající o historii dobývání a používání zlata stále mají informační hodnotu

3 03.03.2023

milé slovem i obrazem

3 26.02.2023

děsivě uvěřitelný příběh z prostředí společenské a morální bídy, velmi realisticky vylíčené prostředí chudinských čtvrtí i chování a smýšlení osob bez zdravotního pojištění a sociálních jistot, těžké téma snahy vymanit se ze začarovaného kruhu závislosti na nefunkční rodině (matka alkoholička na sociálních dávkách, bratr těžce mentálně postižený), v němž se Lynette ve snaze vydělat na další nájem ponižuje podřadnou prací, prostitucí i zlodějinou, namočí se do dealerství a překupnictví, současně se pokouší vyrovnat s vlastní minulostí plnou ponižování, sexuálního násilí, sebepoškozování...

3 22.02.2023

říkám si, že z tématu mohl Čapek vytěžit víc, že mu moc nejdou ženské postavy a že to není komedie v dnešním slova smyslu, spíše jako narážka na "theatrum mundi minoris"

3 19.02.2023

škoda že se dnes ve škole věnuje tak málo pozornosti kritice umění, Šaldovy eseje vypovídají mnohé nejen o literatuře, ale i o dobovém historickém a kulturním kontextu a o tehdejším estetickém světonázoru, viz třeba Hrdinný zrak, Tvůrčí činy nebo Nová krása: její geneze a charakter