Luccinda
komentáře u knih
Modlitba za Černobyl – kronika budoucnosti
Světlana Alexandrovna Alexijevič
Modlitba za Černobyl představuje osudy „černobylců“, lidí, které přímo zasáhla katastrofa v Černobylu. Autorka jejich výpovědi nijak neupravovala, takže knížka působí velmi syrově a autenticky. A musím se přiznat, že ani po zhlédnutí seriálu a spousty dokumentů jsem si nedokázala představit, co všechno si lidé kvůli Černobylu museli vytrpět. Ať už to byli obyčejní lidé, vojáci, likvidátoři, vědci, vystěhovalci ze zamořených oblastí nebo děti, nebylo vůbec lehké číst o jejich životech po Černobylu. Nejhorší ovšem bylo, jaká bezmoc ze všech těch výpovědí čišela. Lidé často neměli nejmenší ponětí, co je to radiace a jak působí na všechno živé i neživé. Nechápali, proč musí najednou opouštět své domovy, proč nesmí konzumovat zeleninu, kterou vypěstovali, proč si od nich jejich příbuzní či známí udržují odstup a nechtějí je pustit do svých domovů a ke svým dětem. Spousta lidí zemřela na nemoc z ozáření. Spousta jiných lidí onemocněla rakovinou. Narodily se postižené děti, děti bez ručiček a nožiček, děti, co zemřeli pár hodin po porodu...
Knížka mě velmi zasáhla, musela jsem si jí hodně dávkovat a někdy mi z toho všeho bylo fyzicky špatně, a to mám na tyhle věci docela silný žaludek. Jedna věc mi ale při čtení hodně vadila. Jak jsem psala na začátku, autorka ponechala výpovědi lidí bez jakýchkoli úprav, takže byly občas velmi chaotické. Je to škoda, protože kdyby se příběhy, byť jen malinko upravily do nějaké čitelnější podoby, bylo by to takřka dokonalé.
Praskliny
Klára Vlasáková
I když by se zpočátku mohlo zdát, že se jedná o sci-fi, není tomu tak. Praskliny jsou velmi aktuální společenský román zasazený do mystického prostředí, díky kterému knížka působí velice zvláštním dojmem. Proto musím souhlasit s tím, že Praskliny určitě nesednou každému. Příběh je podivně roztříštěný do jednotlivých kapitol, ve kterých se různě prolínají osudy jednotlivých postav. Do jejich životů pronikají aktuální společenské problémy, ať už je to nemoc v rodině, ztráta zaměstnání, stereotyp, deprese a vyčerpání či klimatická změna. Knížka tak i navzdory levitující kouli působila neskutečně reálně a chvílemi mi při čtení běhal mráz po zádech.
Nicméně i když se mi knížka líbila, mám k ní několik „ale“. První polovina je naprosto fantastická, ale ta druhá brzy spadla do jakéhosi stereotypu, kde už mě nemělo co překvapit. Některá témata mě nezasáhla natolik, jak bych si představovala, možná za to mohl styl vyprávění, který byl místy příliš stručný. Chvílemi jsem absolutně netušila, co si mám o událostech v knize myslet, řekla bych, že někdy to na mě bylo mystické až příliš. I tak ale hodnotím Praskliny velmi kladně, a to především za aktuálnost témat, kterým se autorka věnuje.
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
Jonas Jonasson
Schválně jsem si tuto knížku nechala na zkouškové období jako oddechovku, po které s radostí stáhnu v pauzách mezi učením. Bohužel musím říct, že mě příběh natolik nudil, že jsem téměř vždy zůstala u skript a kniha dál ležela na nočním stolku.
První dvě až tři kapitoly ještě šly, o nějakém humoru ovšem nemůže být řeč, a to jsem člověk, který se obvykle směje každé hlouposti. Je možné, že se příběh časem rozjede a začne být i trochu vtipný, ale to se já už nedozvím, protože jsem knihu po téměř padesáti stranách zaklapla s tím, že to asi není nic pro mě. A to se mi stalo skutečně poprvé. Příběh mne absolutně nazujal, postavy jakbysmet. A když se do toho všeho ještě začaly míchat kapitoly z minulosti, to byla ta pomyslná poslední kapka.
Dávat knize nějaké hodnocení by asi nemělo smysl, vzhledem k tomu, že jsem přečetla jen pár stránek. Nicméně až se ke Stoletému staříkovi někdy v budoucnu vrátím (a věřím tomu, že ode mě druhou šanci dostane), budu se nesmírně snažit dostat se alespoň do poloviny a třeba mě ještě mile překvapí.
Metro 2033
Dmitry Glukhovsky
S touto knížkou to bylo jako na houpačce. Chvílemi jsem se od ní nemohla odtrhnout a jindy jsem se musela vyloženě nutit číst dál. Hodně mi vadily všudypřítomné filozofické úvahy o smyslu lidské existence a dle mého názoru, kdyby v té knížce nebyly, četla by se daleko lépe.
Na druhou stranu se mi moc líbilo prostředí moskevského metra, kde se příběh odehrává. Je vidět, že si s tím autor dal práci a všechno promyslel do nejmenšího detailu. Ani příběh není nejhorší, jen jsem měla problém s postavami, protože mi žádná z nich, včetně hlavního hrdiny, zkrátka nějak nedokázala přirůst k srdci.
Nakonec jsem první Metro ohodnotila čtyřmi hvězdami, a to proto, že mě hodně překvapil konec, který je opravdu hodně zvláštní. Rozhodně se chystám přečíst i zbylé dva díly série a jsem zvědavá, jaké příběhy si pro nás autor přichystal tentokrát.
Život na míru
Nikki Erlick
Tvrdit, že mi tahle knížka změnila život, by bylo asi trochu přehnané, ale určitě se k tomu hodně přiblížila. Už jen samotný námět byl podle mě skvělý a neskutečně originální - jednou v noci se všem lidem starším 21 let přede dveřmi objeví krabička s provázkem, která určuje délku jejich života. V příběhu vystupuje osm hlavních hrdinů a každý z nich se k nastalé situaci postaví trošku jinak. Někdo má provázek dlouhý, někdo krátký, někdo svou krabičku ani neotevře. Jejich osudy se postupně proplétají a některé z nich bohužel nečeká šťastný konec.
Život na míru je jedna z nejlepších knih, které jsem za tento rok přečetla. A to hlavně kvůli tomu, kolik pocitů ve mně vyvolala, a že mě donutila přemýšlet. Nad životem i nad tím, jestli bych se já sama rozhodla, že chci znát délku svého provázku. A takovéhle knížky prostě stojí za to číst.
Pusťte světlo do tmavého večera
Jan Kholl
Kromě zajímavé obálky a krásného grafického zpracování mě novinka Jana Kholla zaujala především anotací, u které jsem si řekla, že tahle knížka by se mi mohla líbit. A nespletla jsem se. Pusťte světlo do tmavého večera je psychologickým románem o životě a mezilidských vztazích, které každého z nás někdy dokážou pěkně potrápit. Příběh sledujeme očima čtyř postav, jejichž osudy se postupně začnou možná až nečekaně proplétat.
Více než samotný příběh bych však chtěla vyzdvihnout styl psaní autora, který mi neskutečně sedl. Připadal mi takový zvláštní, něčím jiný, a díky němu se mi knížka četla velmi lehce a příjemně. Určitě mám v plánu mrknout také na předchozí román Jana Kholla Tajný život domorodců, který zní také velmi zajímavě.
Pláž v Chorvatsku
Julie Caplin
Miluju! Za mě druhá nejlepší kniha ze série Romantické útěky, hned po Hotýlku na Islandu. A to hlavně proto, že tohle pro mě byla totální nostalgie. Chorvatsko je takový můj druhý domov. Jezdíme tam skoro každé léto a já na tuhle nádhernou zemi prostě nedám dopustit. No a při čtení Pláže v Chorvatsku jsem měla pocit, jako bych tam byla. Nejde jen o ta místa, na kterých se příběh odehrává. Jde hlavně o ty maličké detaily, které autorka do příběhu vložila, ať už je to chorvatské pečivo, tržnice, nebo třeba Cedevita. Tohle prostě musel napsat někdo, kdo Chorvatsko miluje stejně jako já, a já jsem za to autorce hrozně vděčná.
Ale není to jen o Chorvatsku. Romantická linka byla úžasná. Líbilo se mi, jak si k sobě Maddie a Nick nacházeli cestu, a ta chemie mezi nimi byla skvělá. Maddie mi byla hodně sympatická, taková normální holka, která stojí nohama pevně na zemi. Jediné, co bych knížce vytkla, byl konec, který mi přišel maličko uspěchaný. Ale jinak to bylo krásné čtení, ideální na léto.
Knihkupectví & kostní prach
Travis Baldree
Jestli byly Legendy & latéčka prodchnuté vůní kávy a sladkého pečiva, při čtení knížky Knihkupectví & kostní prach ucítíte maximálně zaprášené regály a plíseň na stěnách... Ale kdepak. To bylo předtím, než se orkyně Viv ocitla ve starém knihkupectví vedeném krysačkou Fernou a rozhodla se jí pomoct dát obchůdek trochu do kupy.
Tohle je příběh jako stvořený pro všechny knihomoly! Sama hlavní hrdinka, neohrožená válečnice, se díky knihkupkyni Ferně do knih zamiluje a snaží se ke čtení přilákat i další obyvatele městečka. Samozřejmě se ale nemůže ze dne na den vzdát své kariéry, takže v příběhu dojde i na nějaký ten boj se zlem.
A já jsem se skvěle bavila od první do poslední stránky. Bylo to stejně milé a vtipné jako Legendy, ale tady byla z příběhu navíc cítit ta láska ke knihám a tím si mě autor prostě získal. Doufám, že se do tohoto světa třeba ještě někdy vrátíme...
Dítě prachu
Nguyễn Phan Quế Mai
Předchozí autorčina kniha Hory zpívají si mě naprosto získala, a to nejenom svým poutavým příběhem, který byl plný těžkých životních osudů, ale také tím, kolik mi toho prozradila o historii Vietnamu. A z té autorka čerpá i pro svůj druhý román Dítě prachu. Hlavním tématem jsou váleční sirotci - děti amerických vojáků a vietnamských žen, které se narodily během války ve Vietnamu a často končily opuštěné v sirotčincích.
Příběh je rozdělený do několika dějových linií, začíná v roce 1969 a pokračuje až do současnosti. Kapitoly jsou vyprávěné střídavě z pohledu válečného sirotka Phonga, sester Trang a Quynh a bývalého amerického vojáka Dana. Jejich životy, poznamenané válkou, se různě proplétají, a každý z nich ukazuje jinou tvář této kruté doby.
Bylo to zkrátka úžasné čtení. Dítě prachu se mi líbilo úplně stejně jako Hory zpívají a jsem si jistá, že se tato kniha opět dostane na můj seznam top knih za tento rok.
Všude samí lháři
Shari Lapena
Poslední kniha Shari Lapeny vyšla už před dvěma lety, takže jsem ráda, že jsme se konečně dočkali dalšího psychothrilleru z pera téhle fenomenální autorky. Všude samí lháři možná není nejoriginálnější svým námětem, pokud už máte od autorky něco načteno, určitě v tom její rukopis poznáte, ale to nic nemění na tom, že to bylo opět napínavé a neskutečně čtivé od začátku až do konce.
Za mě by si knížku žádný fanoušek tohoto žánru určitě neměl nechat ujít. Je pravda, že u mě se Všude samí lháři mezi ty top psychothrillery nezařadí, přesto vám ji můžu jen a jen doporučit.
Velké naděje
Ava Reed (p)
Taky jste tak milovali seriály z lékařského prostředí? Tak tahle knížka je přesně pro vás! Já jsem jí četla jedním dechem a možná víc než romantická linka mě bavily případy, které se v nemocnici Whitestone řešily. Od diagnóz přes léčbu až po průběh operací, všechno bylo popsáno tak skvěle a do detailu, že to působilo opravdu reálně. A pokud to tak není a autorka si to všechno vymyslela, nechci to vědět!
Romantická linka byla maličko slabší, moc jsem těm dvěma nefandila a musím říct, že místo hlavních hrdinů si mě mnohem víc získal vtipálek Ian. Ten byl boží a mrzí mě, že nedostal trošku více prostoru. Kromě toho ale knížce nemám co vytknout a moc se těším na další díl, který vyjde už letos.
Jáma
C. J. Tudor
Kříďák mě neoslovil, přesto jsem se rozhodla dát autorce ještě jednu šanci, ale bohužel, ani Jáma si mě nezískala. Vlastně mi v některých ohledech přišla ještě slabší než Kříďák. Ten byl podle mě překombinovaný, ale Jáma? To byl přesný opak. Příběh absolutně bez nápadu, zkrátka tuctový thriller, kterému ale ještě navíc chybí zajímavé zvraty i napětí.
A ty hororové prvky? Ty byly kde? Protože já jsem je tam teda nenašla. Netušila jsem, že můžu být po Kříďákovi ještě víc zklamaná, ale bohužel, na téhle knize nemůžu pochválit vůbec nic. Audioknihu trošku zachraňuje Vasil Fridrich, který má krásný hlas a dobře se poslouchá, takže jen díky němu jsem to vydržela až do konce.
Gallant
V. E. Schwab (p)
Kniha je výjimečná především svým nádherným grafickým zpracováním. Temné ilustrace dodávají knize skoro až hororovou atmosféru a příběh má díky nim určité kouzlo. Děj je jednoduchý a přímočarý, bez nějakých překvapivých nebo zajímavých momentů. Přece jen by se kniha dala zařadit na pomezí middle-grade a young adult, takže jsem nic jiného ani nečekala. Opět se mi ale moc líbil styl psaní autorky a rozhodně se chystám i na její další knihy.
Hodní psi k jižnímu pólu nedojdou
Hans-Olav Thyvold
Vtipný, milý, ale zároveň neskutečně dojemný příběh pro všechny milovníky psů. Hlavním hrdinou knihy je totiž věčně mrzutý pes Tassen, který je také vypravěčem celého příběhu.
Já mám pro knihy vyprávěné z psího pohledu obrovskou slabost a tahle mě moc bavila. Kvůli tématům smrti a stárnutí bych ji přirovnala k románům Muž jménem Ove, Tisíce metrů ode dna nebo Pozoruhodně bystrá stvoření, tahle se mi ale díky Tassenovi líbila nejvíce. A konec? Ten mě totálně zničil a nevím, jestli ho autorovi vůbec někdy budu schopná odpustit.
Křest ohněm
Andrzej Sapkowski
Tak tohle byl zatím asi nejlepší díl celé série. Je pravda, že Zaklínači jsem přišla na chuť hlavně díky audio zpracování, které je prostě skvostné a bez něho bych se zvládla prokousat maximálně tak jedním, dvěma díly, víc ne.
Křest ohněm je hlavně o Geraltovi a jeho společnících, Ciri a Yennefer se tu spíše jen mihly, což mi vůbec nevadilo. Ciri mám sice ráda, ale Yennefer mezi mé oblíbené postavy nepatří a její dějové linky mě většinou nudily. V tomto díle bylo i více akce a dobrodružství, méně politikaření a sáhodlouhých rozmluv o ničem. Díky tomu jsem si poslech opravdu užila a už teď se nemůžu dočkat, až se pustím do dalšího dílu.
Někdo zůstává
Laura Kneidl
Na příběh Alizy a Luciena jsem se moc těšila, ale nakonec byl pro mě spíše zklamáním. Romantická linka byla hodně slabá. Na čem byste taky chtěli budovat vztah, když se spolu hlavní hrdinové kvůli svému pracovnímu vytížení viděli asi tak pětkrát za celou knížku. No, moc jsem jim tu lásku nevěřila.
Nehledě na to, že se postavy po vztahové stránce občas chovaly, jako by jim bylo patnáct. Čekala bych, že vysokoškoláci v new adult romanci už budou trošku zkušení, a že v příběhu proběhne i něco víc než pár líbaček. Takže bohužel, tohle byl za mě nejslabší díl celé série.
Královna ničeho
Holly Black
Závěrečný díl série Krutý princ byl stejně povedený jako první dva. Opět byl akční a dramatický od začátku až do konce a já jsem ráda, že tahle série dostala opravdu skvělý konec. Holly Black umí perfektně psát postavy, Jude i Cardana jsem si zamilovala, moc se mi líbil jejich vývoj v průběhu celé trilogie. A úžasný byl také vílí svět, který autorka vykreslila parádně.
Závěj
C. J. Tudor
Po naprostém zklamání z Kříďáka i Jámy už jsem myslela, že to s autorkou vzdám. Závěj ale měla natolik zajímavou anotaci, že jsem se rozhodla dát jí šanci, a dobře jsem udělala.
Závěj byla perfektní! Přečetla jsem ji za dva dny, bylo to temné, napínavé a místy i hororové čtení s mrazivou atmosférou a neskutečnými zvraty. Nechápu, jak tohle mohla napsat stejná autorka jako překombinovaného Kříďáka a tuctovou Jámu. Závěji nemám co vytknout, byla přesně podle mých představ.
Dvůr vysoko v horách
A. K. Mulford
Dvůr vysoko v horách není ani tolik fantasy, jako spíš žhavou romancí zasazenou do fantasy světa. S tím, že romantika je tou stěžejní částí celého příběhu, na ní to celé stojí, a zbytek je jen omáčka okolo. Máme tu sice jakž takž vykreslený svět s nějakou historií a komplikovanou politickou situací, v příběhu vystupují fae a čarodějnice a funguje tu i magie, všechno ale jako by si autorka popůjčovala z jiných knih a soustředila se opravdu jen na silnou romantickou linku.
A ta se jí teda povedla na výbornou, to musím uznat. Remy a Hale na sebe byli nažhavení od samého začátku, autorka se sice snažila mezi ně postavit pár překážek, ale nebylo jí to nic platné. Bylo skvělé, že na rozdíl od jiných new adult fantasy jsem nemusela přežít XY stran, něž se v knize konečně začalo něco dít (ano, Sarah J. Maas, koukám se na tebe). Tady to zkrátka frčelo. Nejen romantická linka, ale i zbytek příběhu.
Pravdou však je, že příběh v téhle knize není ani zdaleka tak zajímavý jako romantika. Nebylo tu vůbec nic originálního, jako by autorka poslepovala spoustu známých fantasy sérií do jedné. Děj byl dost předvídatelný, jen jeden zvrat mě dokázal překvapit, ale takhle zpětně musím říct, že i ten se dal očekávat. Ale i tak jsem spokojená, čekala jsem romantiku a vášeň a tu jsem taky dostala.
Šťastně až do smrti
Julia Quinn
Tak moc jsem se těšila, až se budu moct vrátit do světa Bridgertonových! Autorka si pro nás v posledním díle této série nachystala druhé epilogy ke každé z předchozích knih, čtenáři tak mají možnost zjistit, jak se životy všech sourozenců vyvíjely i po skončení jejich příběhů. Nápad to byl skvělý, já mám ale z knížky bohužel pocit, že byla z velké časti psaná na sílu a jako celek mi přijde tak trochu zbytečná.
Některé epilogy mě sice bavily, u jiných jsem ale měla pocit, že ani autorka sama nevěděla, jak příběh uchopit a o čem vlastně psát. Když se pak začaly náměty jednotlivých epilogů opakovat, věděla jsem, že tohle bude průšvih. Naštěstí se po všech příbězích v knize objevila novela o Violet, matce sourozenců Bridgertonových, a ta můj celkový dojem z knihy hodně vylepšila. Takže už jen kvůli ní Šťastně až do smrti stojí za přečtení, i tak ale musím zavřít obě oči, abych jí dala aspoň 3 hvězdičky.
