Luccinda komentáře u knih

Závěrečný díl trilogie Half Bad byl pro mě opět jedno velké překvapení. Asi se budu hodně opakovat, ale Napůl ztracený je zase o kousek lepší než přechozí díl, autorce se podařilo svůj styl psaní dovést takřka k dokonalosti a ukázalo se, že i příběh měla celou dobu promyšlený do nejmenšího detailu. Největší změna oproti prvnímu dílu u mě ale spočívala v tom, že jsem si konečně oblíbila hlavní postavy a mohla jsem tak příběh prožívat společně s nimi. Čtení téhle knížky jsem si už vyloženě užívala, byla jsem zvědavá, kam bude děj směřovat a jak celá trilogie nakonec skončí. Half Lost jsem stejně jako Half Wild přečetla během jednoho jediného dne a byla jsem až překvapená, jak rychle mi to čtení uteklo.

Nic pro mě ovšem nebylo tak šokující jako závěr téhle knížky. Zvrat v podobě smrti jedné z hlavních postav mě totálně vyvedl z míry, vůbec jsem něco takového nečekala! A to, jak se příběh Nathana vyvíjel dál, pro mě bylo neméně překvapivé. Musím říct, že takhle originální závěr série už jsem dlouho neviděla. Bylo to smutné a melancholické, ale svým způsobem krásné. Byla jsem dojatá z toho, jak nádherně a skoro až poeticky to autorka napsala, a kdybych měla vypíchnout jednu věc, která byla na celé trilogii Half Bad nejlepší, pak by to byl právě ten konec.

Na plný počet hvězd to stále ještě nebylo, obzvlášť když to srovnám s autorčinou pozdější knihou Zloději dýmu, která byla pořád o parník lepší než Napůl ztracený. Ale i tak mě to moc bavilo a pokud patříte k méně náročným čtenářům young adult, určitě vám můžu tuhle už trošku starší trilogii doporučit.

2 21.11.2020

Takhle originální YA fantasy jsem už dlouho nečetla! Knížka je mixem všech možných žánrů, kromě fantasy tu najdeme také detektivní zápletku a prvky hororu, všechno spolu ale skvěle funguje. Příběh je komplikovaný a nesmírně zamotaný, najdeme tu spoustu dílčích zápletek, které se navzájem prolínají a postupně rozplétají. Knížka díky tomu krásně odsýpá a neustále se v ní něco děje, takže jsem se od ní nedokázala odtrhnout. Problém jsem neměla ani s velkým množstvím postav, autorka je od sebe dokázala skvěle odlišit a občas jsem se divila tomu, jak dobře jsem se v příběhu orientovala.

To nejlepší na celé knize je bezpochyby její ponurá atmosféra. Prostředí ostrovů obklopených rozbouřeným mořem udělalo své, autorka dobře vykreslila svět, ve kterém se příběh odehrává, velkou roli v knize hrála i mytologie a noční můry. Některé scény byly opravdu hodně děsivé a nepředvídatelné, atmosféru dokreslovala také neustálá přítomnost smrti. Autorka se se svými postavami opravdu nemazlila a některá úmrtí mě dost překvapila.

Kvůli množství zápletek a směru, jakým se příběh ubírá, na mě knížka ke konci působila mírně překombinovaně. To je ale opravdu jediná výtka, kterou mám.

2 11.11.2020

Knížka mě na první pohled zaujala zajímavou obálkou, byť s příběhem uvnitř nemá mnoho společného. Pravidla se mají porušovat je už druhá feel-good contemporary, do které jsem se v říjnu pustila, a ani tentokrát jsem nebyla zklamaná. Navzdory tomu, že nepatřím do cílové skupiny čtenářů, mě knížka bavila. Až na ten začátek. Vlastně ani nemám nic konkrétního, co bych mu mohla vytknout, ale já jsem se prostě nemohla dlouho začíst. Možná to bylo hlavní hrdinkou, která mi na začátku nebyla moc sympatická. Postupem času, jak se její postava vyvíjela, jsem si jí ale oblíbila a od té doby jsem hltala jednu stránku za druhou!

Romantická linka v knížce samozřejmě nechyběla a mně se moc líbila. Nebyla vůbec uspěchaná, jak to někdy v YA bývá, a hlavně byla dobře napsaná a tím pádem i uvěřitelná. Hodně mě na knížce překvapilo, že se v ní mladí hrdinové chovali vcelku rozumně. Kdo se ale naopak vůbec rozumně nechoval byla máma Amber, která mě neskutečně vytáčela. Vážně, tak sobeckého rodiče, který vůbec nemyslí na to, jaký dopad bude mít jeho chování na jeho dítě, jsem ještě neviděla.

Knížka pro mě sice nebyla žádným velkým překvapením, ale byla to milá odpočinková četba, která milovníky feel-good contemporary určitě nezklame! Takže pokud se vám líbilo třeba Navždycky, Lara Jean a podobně, určitě zkuste i Pravidla

2 07.11.2020

(SPOILER) Obálka i anotace zmiňuje superhrdiny, byla jsem proto dost překvapená, že o nich tenhle příběh vůbec není. I když, na začátku trošku jo. První polovina jako by z oka vypadla seriálu The Boys (mimochodem, moc doporučuju!). Lidé se superschopnostmi jsou světoznámými celebritami. V případě The Boys superhrdinové zachraňují lidi pro peníze a slávu, v Metě prý „nadšence ve spandexu a pláštěnkách, kteří by se po nocích honili za zločinem“ nikdo nepotřebuje.

Kvůli téhle podobnosti jsem z knížky byla zpočátku malinko na rozpacích. Potom ale přišla druhá polovina a já jsem nestačila zírat, jakým směrem se příběh obrátil. Z různých rozhovorů s autorem a podobně jsem věděla, že by do příběhu mělo být nějakým způsobem zakomponováno sexuální obtěžování, ale netušila jsem, že to bude až takhle syrové a explicitní. Zároveň je to téma, které je v současnosti stále trochu tabu. I z toho důvodu tleskám Pavlovi za to, s jakou otevřeností a zároveň pokorou se do příběhu vrhnul. Hlavní hrdinku Lenku se mu podařilo vykreslit tak reálně, až jsem měla pocit, jako bych to všechno prožívala já sama. A řeknu vám, nebylo to vůbec nic příjemného.

Z toho důvodu bych chtěla apelovat na všechny z vás. Pokud jste si sami prožili ať už stalking, sexuální obtěžování nebo znásilnění, zvažte pečlivě, jestli se do knížky chcete pouštět. I já jsem při čtení často zažívala pocity úzkosti a strachu, nevím přesně, jak to mám popsat, občas jsem se zkrátka cítila stejně bezmocná jako hlavní hrdinka.

Možná by mi bylo přece jen sympatičtější, kdyby Meta zůstala čistě v rovině heavy contemporary, přišlo mi, že ta fantasy linka se superschopnostmi v ní vůbec nebylo potřeba. Co naopak musím vyzdvihnout je styl psaní Pavla Bareše, který působí vyspěle a inteligentně a knížka se díky němu čte jedna báseň. Fun fact? Trošku mi vadila přemíra anglicismů. Určitě bych je v knížce ve větší míře ponechala, ale některé z nich mi přišly zbytečné. I navzdory mým drobným výtkám ale Meta patří k tomu nejlepšímu, co jsem letos přečetla.

2 07.11.2020

Na začátek se asi sluší říct, že nejsem cílovka. Feel-good contemporary moc často nevyhledávám a když už, nemám od nich žádná velká očekávání. Kolem Navždycky byl sice obrovský hype, přesto jsem ale zvládla držet své nadšení při zemi a přistupovat k téhle novince trochu s rezervou. A vyplatilo se! Nejenom že jsem byla spokojená s tím, co jsem od knížky dostala, ale dokonce jsem si její čtení nadmíru užila.

Od samého začátku mi bylo sympatické, že si Navždycky na nic nehraje. Chcete jednoduchou, odpočinkovou a sladkou romanťárnu plnou klišé a popkulturních narážek? Přečtěte si Navždycky. Je to milé, trošku hloupoučké a naivní, děsně předvídatelné, ale stejně to miluju, protože přesně taková ta knížka má být.

Co mě na knížce bavilo asi úplně nejvíc byl humor, který byl za mě prostě top. Nemusí sednout každému, ale já jsem se při čtení bavila náramně! Boží jsou taky chatové konverzace, které do příběhu přirozeně zapadly.

Můj největší problém s knížkou Navždycky spočíval v nevyspělosti postav. Mei o věcech až moc přemýšlí. Já taky nejsem kdovíjak spontánní člověk, ale tohle už bylo trochu přehnaný i na mě. A šíleně mě rozčilovalo, že spolu postavy nemluvily, z čehož plynuly všechny jejich problémy. Velký zvrat a zdramatizování zápletky ke konci tak bylo strašně frustrující a z mého pohledu i zbytečné, jednak protože se to dalo řešit mnohem líp, než jak to hlavní hrdinové v knížce řešili, jednak protože jsme stejně všichni věděli, jak to dopadne, tak proč takové drama. Ale to je víceméně můj osobní problém s tímto žánrem obecně.

2 25.10.2020

Po velkém zklamání z prvního dílu se má očekávání ohledně pokračování Sukuby propadla až někam do hlubin pekla. A musím říct, že nebýt tak nízkých očekávání, asi by to pro mě bylo stejné utrpení jako čtení jedničky. Pojďme si tedy vyjmenovat všechny věci, které jsou na této knížce špatně:
1. příběh - tedy spíš jeho absence. Co se v tom druhém díle vlastně stalo? Georgina se vyspala s pár lidma, NEvyspala se se svým přítelem. Někde kolem strany 230 se objevil zaporák, načež ho o deset stran později zamordovali.
2. plytké a nevýrazné postavy, přičemž jsem si většinu z nich z prvního dílu ani nepamatovala. Georgina mě kupodivu moc nerozčilovala, což je na druhou stranu určitě posun k lepšímu.
3. příliš mnoho nadpřirozených ras, člověk se v tom hrozně ztrácí.
4. chybí tomu šmrnc, něco, coby mě donutilo ihned sáhnout po dalším díle.

Na druhou stranu nemůžu autorce upřít, že minimálně ten druhý díl napsala zatraceně zábavně a neskutečně čtivě. A jako jo, ty sexuální scény tomu dodávají nějakou tu jiskru, navíc jsou skvěle napsané, takže za to rozhodně palec nahoru.

2 19.10.2020

Knížka Zloději dýmu je často označována jako Hra o trůny pro young adult a já s tímto přirovnáním naprosto souhlasím. Fantasticky vytvořený svět se svou velkolepostí možná nevyrovná tomu od George R. R. Martina, je ale neméně krutý a surový a ani naši hrdinové si v něm nemůžou být ničím jistí, dokonce ani svým vlastním životem.

Příběhem nás provází celkem pět hlavních postav, jejichž kapitoly se v průběhu knížky střídají, a já vám garantuju, že si zamilujete každou z nich. Charaktery postav jsou úžasně propracované a mnohé z nich si v průběhu knížky projdou značným vývojem. Vztahy mezi hrdiny jsou dobře a hlavně logicky vystavěné, nenajdeme tu žádné umělé propojování jejich osudů či násilné romantické linky, všechno do sebe nádherně zapadá.

Navzdory tomu, že se příběh po celou dobu nese v relativně poklidném tempu, ani chviličku se u knížky nenudíte. Svůj podíl na tom mají především boží dialogy, které autorka psát zkrátka umí! Nejednou jsem se u knížky zasmála, nejednou jsem se rozplývala nad epickou hláškou některé z postav. Sally Green navíc píše takovým stylem, že nejste absolutně schopni odhadnout, co se v knížce bude dít dál, takže jen s těžkým srdcem vstřebáváte jeden šokující zvrat za druhým.

2 19.10.2020

Zmizení Sáry Lindertové je přesně ten typ knihy, který si především díky žánrové rozmanitosti najde své čtenáře napříč všemi kategoriemi. Knížka tematicky i příběhově hodně vybočuje z řady typických young adult románů a smekám před Katkou Šardickou, která nejenom že dokázala vymyslet originální a zajímavou zápletku a vyvarovat se jakýchkoliv klišé, ale zároveň napsala knížku, která vás prostě bude bavit bez ohledu na to, jakému typu literatury obvykle holdujete.

Příběh vás naprosto pohltí hned od první kapitoly. Autorka si se čtenářem dokáže tak skvěle pohrát, že po chvíli už nebudete vědět, čemu vlastně věřit, zároveň ale knížku díky tajemné, malinko hororové atmosféře a nečekaným zvratům nedokážete odložit, dokud ji celou nedočtete. Za zmínku stojí také skvěle napsané postavy, které si zaručeně oblíbíte. Pomyslnou třešničkou na dortu je fantasy prvek založený na židovské mystice, který do příběhu skvělé zapadá a poskytuje nám naprosto fantastické rozuzlení celého příběhu.

2 19.10.2020

Tak jsme se dočkali! Po letech čekání a dlouhé éře víl se upíři konečně vrací do YA. A Prokletá krev se v tomto ohledu vážně povedla! Upíři jsou tu skvěle vymyšlení - mají své slabiny, ale zároveň jsou to skuteční predátoři, před kterými by se člověk měl mít na pozoru. Prokletá krev ale zdaleka nepracuje jen s tematikou upírů, v knížce najdeme například prvky magie, v příběhu se objeví i jeden nebo dva démoni. Když si tohle všechno promítnete do prostředí šlechty a královského dvora, kde lidé běžně nosí džíny a svůj volný čas tráví na sociálních sítích, dostanete skutečně originální fantasy s netradiční, trošku detektivní zápletkou a mega šíleným koncem.

Právě kvůli tomu mi ale knížka hlavně ve své druhé polovině přišla příliš překombinovaná. Kdyby autorka ponechala prostředí paláců a plesů, do toho přidala upíry a všechny moderní vymoženosti a vynechala celou tu věc s magií a "věšteckými" schopnostmi hlavní hrdinky, myslím, že by příběh fungoval mnohem lépe. Jinak jsem ale s Prokletou krví neměla sebemenší problém. Hlavní hrdinka byla fajn, nebyla to žádná ufňukaná holčička, která by jen brečela, jak je k ní život nefér. Velmi mě překvapila smrt některých postav, autorka se navíc nebála do příběhu zakomponovat pár hodně brutálních scén, ze kterých vážně běhá mráz po zádech.

2 24.08.2020

První díl trilogie Griša se může pochlubit hlavně skvěle vymyšleným a originálním fantasy světem, který se autorce zkrátka povedl. Inspirace Ruskem knížce dodává zvláštně magickou atmosféru a celý příběh díky tomu působí opravdu neotřelým dojmem. A na své si přijdou i příznivci magie - řád Grišů do knížky přináší další neobvyklý prvek, který poznáváme především skrze schopnosti hlavní hrdinky.

Tímto však výčet originálních prvků v prvním díle Griši bohužel končí. Příběh má velmi jednoduchou strukturu a pokud není právě Griša vaše první YA fantasy v životě, asi dokážete hned na začátku odhadnout zápletku i samotný konec. A z řady nijak nevybočuje ani hlavní hrdinka. Vůbec všechny charaktery mi přišly celkem povrchní a nezachránil to ani "záporák", kterému jsem tu jeho špatnost zkrátka nevěřila. Knížka navíc stojí na extrémně nepovedené romantické lince založené na systému nejlepší kamarád X badboy, což je už samo o sobě hodně okoukané.

Příběh mi přijde odfláknutý i v tom smyslu, že se všechno v knížce děje bez nějakého předchozího vývoje. Autorka absolutně neumí vytvořit jakékoliv napětí a všechny zvraty a velké události v knížce působí hrozně uměle.

2 24.08.2020

Nakladatelství Yoli mám neodmyslitelně spjaté s oddechovými romantickými YA příběhy, čím dál častěji se ale v jejich knížkách setkávám i s vážnějšími tématy, což je přesně případ Černooké. Když jsem knížku začala číst, nemohla jsem uvěřit tomu, že se jedná o debut tak mladé autorky. Styl psaní působí velmi vyspěle a přestože je příběh psaný jednoduchou formou typickou pro žánr young adult, knížce nechybí ani rozmanité popisy, ať už prostředí a postav či myšlenek a pocitů. Autorce se krásně podařilo vystihnout temnou a depresivní atmosféru psychothrillerů, zároveň je ale knížka neuvěřitelně čtivá a návyková. Garantuju vám, že jakmile se jednou začtete, už jí nebudete chtít dát z ruky!

Příběh je perfektně promyšlený od začátku až do konce, v knížce nebyla jediná nudná pasáž. Všechny postavy jsou skvěle napsané, moc se mi líbila propracovaná psychologie hlavní hrdinky, díky čemuž jsem se do role Viktorie dokonale vžila. Co jsem si ale na Černooké zamilovala úplně nejvíc byly popisy emocí, které autorka zvládla bravurně. Díky tomu se všechen ten smutek a deprese hlavní hrdinky přenesly i na mě, což je vždycky známka kvalitního psychothrilleru. Dalším příjemným zpestřením knížky byla samotná Černooká, která si od začátku až do konce s Viktorií pohrává, takže ani vy jako čtenáři netušíte, co je skutečné a co není.

Sečteno podtrženo, Černooká je opravdu návykové čtení s originální zápletkou. Doporučuji všem, co mají rádi psychothrillery, nebo těm, co hledají trošku vážnější témata v rámci YA literatury.

2 24.08.2020

Když jsem ve svých patnácti letech začínala sérii Škola noci, která už v té době měla na kontě pěkných pár dílů, neměla jsem ponětí o tom, co znamená pojem young adult literatura a netušila jsem ani to, že právě Škola noci mi otevře dveře do jednoho z mých nejmilejších žánrů, kterého se nehodlám vzdát ani v dospělosti. Proto mi přišlo správné se do světa této dvanáctidílné ságy podívat znovu. Teď, o šest let později, kdy už mám v žánru docela dost načteno, bych ani nepředpokládala, že by mě Označená uchvátila stejně jako kdysi, přesto bylo úžasné vrátit se ke knížce, která pro mě tolik znamenala.

Co si budem, Škola noci rozhodně není nikterak originální dílo. Máme tu výjimečnou hlavní hrdinku, která se ovšem cítí být úplně obyčejná, nechybí ani super skvělá škola pro mladé čaroděje (ehm, upíry). Přesto jsem se do této série naprosto zamilovala a i teď, když mám za sebou rereading prvního dílu, musím přiznat, že ten svět mě vážně baví. Pro upíry jsem měla slabost vždycky a když k tomu přidáte magii, cool tetování a školní prostředí? To je prostě boží kombinace!

Označená představuje spíš takový úvod do příběhu, nic moc se tam nestane, ale zároveň je knížka díky jednoduchému stylu psaní neuvěřitelně čtivá. S tou jednoduchostí jsem popravdě zpočátku trošku bojovala, ale pak jsem si zvykla a druhou polovinou knížky jsem přečetla jedním dechem.

2 24.08.2020

Co vás na knížce upoutá jako první je bezpochyby anotace, která je tak mrazivá, jak jen u thrilleru může být. Ve stejném duchu se nese i začátek knihy, takže se do příběhu začtete opravdu rychle. Toto kouzlo ale postupem knihy nějak vyprchalo. Co mi v knížce nejvíce chybělo bylo pátrání po pachateli, detektivové se totiž celou dobu zaměřovali víceméně jen na seznam budoucích obětí a na to, kdo je vrah, přišli na konci knihy jen tak mimochodem. Knížce ale naštěstí nechyběl velký zvrat spojený s hlavní postavou, který jsem opravdu nečekala a po dočtení příslušné kapitoly jsem jen seděla s otevřenou pusou a myslí se mi honily věty jako "To přece nemůže být pravda."

Hlavnímu hrdinovi samozřejmě nechyběly typické povahové rysy téměř všech současných knižních detektivů. Workoholik se sklony k násilí, s tajemnou minulostí a odporem k autoritám. Už by si ti autoři měli vymyslet něco originálnějšího. Celkově mi charaktery postav přišly hodně ploché, občas jsem se ztrácela ve jménech a nebyl tam nikdo, koho bych si vyloženě oblíbila.

2 24.08.2020

Závěrečný díl Renegátů přinesl naprosto epické zakončení celého příběhu, ovšem kdybych ho měla srovnat s předchozími dvěma díly, byla by Supernova určitě nejslabší. Navzdory tomu, že Marissa Meyer umí čtenáře velmi dobře vtáhnout do děje, pět set stran už mi na tuhle knížku přišlo celkem dost. Nemůžu říct, že by mě to nebavilo, ale byly tu pasáže, kdy jsem si přála trochu to vyprávění urychlit. Naštěstí byl v knížce dostatek šokujících momentů a dějových zvratů, čímž autorka to pomalé tempo vyprávění trošku vykompenzovala.

Dějově je Supernova hodně obsáhlá a nechybí ani akční a bojové scény, které autorka píše skvěle! Co se mi ale na příběhu fakt nelíbilo bylo to [MINI SPOILER] postupné odhalování Noviny identity. Myslím, že nám bylo všem od začátku jasné, že Renegáti Novu jednoho dne odhalí, ale to, jak to autorka nakonec udělala, mi přišlo zbytečně zdlouhavé. [KONEC SPOILERU] Zato závěrečný souboj Renegátů a Anarchistů byl naprosto fantastický! Tu obrovskou proměnu Ace Anarchisty jsem vůbec nečekala a strašně mě pak bavilo sledovat Novu a to, na kterou stranu se nakonec přikloní. Přišlo mi, že to na konci do sebe všechno krásně zapadlo, a i když to zakončení nebylo úplně překvapivé, myslím, že to byl přesně takový konec, jaký si tahle trilogie zasloužila.

A nakonec epilog. Já vám pořád nějak nevím, co si o něm mám myslet. Pochopila jsem naprosto přesně, co tím autorka chtěla říct, a svým způsobem bylo fakt mega hustý, jakou informaci nám takhle na závěr naservírovala, ale zatraceně, já bych teď potřebovala vědět, jestli se tahle věc nějak vyřeší. Takže pokračování? Prosííím.

2 20.08.2020

Od knížky jsem příliš velká očekávání neměla, vlastně jsem jí nejdříve vůbec neplánovala číst. Jenže pak jsem si poslechla 35 minutovou ukázku z audioknihy a bylo rozhodnuto. Tereza si mě svým hlasem zkrátka získala a díky němu jsem si hrozně moc užila i poslech audioknihy, která by mě v klasické papírové verzi stoprocentně tolik nezaujala.

Některé události popisované v knížce jsem zčásti znala už z podcastu V oblacích, i tak pro mě ale byl Terezy příběh natolik inspirativní, že jsem si je ráda poslechla znovu a v rozšířené verzi. Co mě ale překvapilo úplně nejvíc bylo to, kolik emocí ve mně audiokniha dokázala vyvolat. Několikrát jsem při poslechu brečela, a to tak, že hodně. Kapitoly, ve kterých Terez vyprávěla o mámě, pro mě byly hodně bolestivé. Někdy jsem se s Terezy příběhem dokázala až děsivě moc ztotožnit, ve většině případů jsem jí ale neskutečně obdivovala za to, co všechno dokázala. Zároveň mě knížka dokázala skvěle namotivovat a přesvědčit, že když chci, dokážu všechno na světě.

Pár výhrad ale přece jen mám. Na začátku pro mě bylo hodně těžké se v příběhu zorientovat, protože není vyprávěný chronologicky. A jak název napovídá, knížka byla opravdu hodně přeslazená. Těch přirovnání tam bylo na můj vkus trošku moc a některá se i dost opakovala. I tak jsem ale z knížky prostě nadšená, protože mám pocit, že jsem si z ní opravdu něco odnesla.

2 31.07.2020

Když jsem si přečetla anotaci ke knížce, první, co mi prolétlo hlavou, bylo: „Tak to je hustý, tohle si rozhodně musím přečíst!“. Já tyhle kruté a drastické příběhy totiž fakt zbožňuju a jsem ráda, že mě knížka v tomhle ohledu ani trochu nezklamala.

Příběh je neskutečně zamotaný, ale naprosto geniální! Kapitoly jsou vyprávěné střídavě z pohledu všech hlavních postav a vy si tak postupně skládáte střípky informací do jednoho celku, který se vám odhalí až úplně na konci. A identita únosce? Tu jsem absolutně neodhadla!

Co mi trošku kazilo dojem ze čtení bylo to, že autorka každou kapitolu ukončila nějakým velkým odhalením nebo zvratem. Jenže další kapitola na to vůbec nenavazovala, protože byla vyprávěná z pohledu jiné postavy. A než jsem se těmito kapitolami prokousala, úplně jsem zapomněla, že se tam předtím odehrál nějaký šokující moment. A takhle pořád dokola. Je to hrozná škoda, protože ten pocit z odhalení něčeho velkého se tak u mě vůbec nedostavil a vlastně jsem pak ani neměla nutkání číst dál a dál.

Naopak musím vyzdvihnout tíživou atmosféru, která byla v knížce přítomná od první do poslední strany. Nebylo to vyloženě děsivé nebo příliš drsné, ale ani tak mi ze čtení nebylo zrovna nejlíp. Hlavně při čtení kapitol z pohledu malé Hanny mi běhal mráz po zádech, protože ta holka byla fakt mega divná, až mi to nahánělo hrůzu. A to jsou přesně pocity, které byste u správného thrilleru měli mít.

2 31.07.2020

Koruna mi bohužel přišla o trošku slabší než Dcera, a to i navzdory obrovské proměně hlavní hrdinky, která si od začátku příběhu prošla opravdu velkým vývojem. Z naprosto nesnesitelné rozmazlené princezničky se v Koruně stala celkem fajn holka, která je ochotná pro své poddané udělat cokoliv – dokonce i obětovat své štěstí. V průběhu knížky postupně dokazovala, že z ní jednou bude schopná panovnice, což se mi na ní hrozně líbilo. Bohužel právě tohle byl ten důvod, proč mi Koruna přišla maličko horší než předchozí díl. Až příliš mnoho prostoru tu bylo věnováno Eadlyn jako princezně a budoucí královně a romantická linka šla opět trošku stranou. Což je blbý, vzhledem k tomu, že by to měla být primárně romantická knížka. Potenciál to mělo veliký, ale zpracování bohužel pokulhávalo.

Na druhou stranu musím pochválit, že se autorka ve velké míře věnovala také postavám ze Selekce. Bylo vidět, že America a Maxon mají opravdu krásný vztah, což mě vážně potěšilo. Jen mi přišlo, že je autorka vykreslila trošku moc staře. Teď by jim mělo být kolem čtyřiceti a oni jsou popisováni jako by jim bylo přinejmenším šedesát. Jinak ale bylo skvělé sledovat jejich rodinu pohromadě, akorát škoda, že nedostali více prostoru i Eadlynini sourozenci. A hodně mě mrzelo také to, že se příběh netočil více kolem účastníků Selekce, přišlo mi, že jejich charaktery byly popsány jen velmi povrchně a kdyby se na ně autorka soustředila více (třeba jako na účastnice Selekce v původní trilogii), tak by se mi knížka určitě líbila více.

Konec byl dobře vymyšlený, ale na můj vkus příliš uspěchaný. Určitě by neuškodilo, kdyby autorka události v závěru knihy více vysvětlila a třeba i nastínila, co se dělo potom. Takhle to bylo takové divně useklé a nedávalo to moc smysl. Škoda, protože samotný nápad byl dobrý.

2 31.07.2020

Elita na mě působila mírně vycpávkovým dojmem. America je ztracená uprostřed milostného trojúhelníku, který mě rozčiloval od první až do poslední strany a nenáviděla jsem ho mnohem víc než v prvním díle. Absolutně jsem nedokázala pochopit Američinu náklonost k Aspenovi, který jí v minulosti tolik ublížil. America se celou dobu chovala hrozně pokrytecky, když vyčítala Maxonovi, že se stýká s ostatními dívkami ze Selekce, a sama se potají scházela s Aspenem. Maxona mi bylo občas dost líto, vzhledem k tomu, jak hrozně se k němu America někdy chovala. Zároveň jsem ale hltala každou jejich společnou scénu a modlila se, aby America konečně dostala rozum a nebránila se svým citům.

Co se mi na Elitě opravdu líbilo bylo to, že jsme se konečně blíže seznámili s ostatními dívkami v Selekci. Bavilo mě sledovat, jak se mezi nimi postupně rozvíjelo přátelství, i když se tomu na začátku bránily.

Na scénu se dostávají také rebelové, jejichž útoků neustále přibývá. Musím přiznat, že nejsem úplně velkým fanouškem téhle dějové linky a myslím, že by autorka udělala lépe, kdyby se držela čistě té romantické části. Chybělo mi tam nějaké obsáhlejší vysvětlení, co jsou vlastně rebelové zač. Přišlo mi, že je autorka jen využívá, aby vnesla do příběhu více akce a nebezpečí, ale neměla to úplně promyšlené.

I navzdory tomu, že jsem byla ohledně Elity hodně kritická, čtení jsem si stejně jako u prvního dílu neskutečně užila. Chvíli jsem přemýšlela, jestli nemám knížce přece jen trochu snížit hodnocení, ale nakonec jsem se rozhodovala na základě pocitů, které ve mně Elita vyvolala, a kterých bylo opět víc než dost.

2 31.07.2020

Přestože jsem měla od Podlého krále obrovská očekávání, knížka je v mnoha ohledech ještě předčila. Opět bych chtěla vychválit především hlavní hrdinku Jude, která je ve druhém díle trošku míň napřesdržku než v tom prvním (což by mohlo vyhovovat těm z vás, kteří jste jí v prvním díle moc nemuseli), ale zároveň zůstala pořád tak drsná a zabijácká, jako byla v jedničce.

V Podlém králi se konečně rozjíždí také romantická linka, na kterou jsem se strašně moc těšila. A byla totálně skvělá! Tohle je přesně ten typ romantické linky, který v knížkách úplně miluju, takže jsem si všechny jejich společné scény neskutečně užívala. Zároveň jsem ale ráda, že byl v knížce stále kladen velký důraz na příběh a romantika zůstala v pozadí, jen jako skvělý doplněk.

Jestli byl Krutý princ nabitý akcí a nečekanými zvraty, tak v Podlém králi to platí dvojnásob! Nevím, jestli budu někdy schopná autorce odpustit ten šílený konec, kvůli kterému jsem si chtěla vyrvat srdce z těla, protože takovou zradu jsem opravdu nečekala. Jsem hodně zvědavá, jak s tímhle plot twistem autorka naloží ve třetím díle a jak se bude dále vyvíjet vztah Jude a Cardana, protože nevím nevím, jestli budou vůbec někdy schopní vstřebat to, co se na konci Podlého krále stalo. Ale těším se na to a doufám, že po tak fantastických prvních dvou dílech přijde aspoň stejně dobrý závěrečný díl celé trilogie.

2 31.07.2020

Knížka mi ve všech ohledech naprosto sedla. Od samého začátku byla čtivá, stránky mi doslova mizely pod rukama. V celé knížce bylo velké množství dějových zvratů, které jsem většinou vůbec nečekala a absolutně jsem si netroufla odhadovat, jak by to celé mohlo skončit. Příběh byl naprosto úžasný! Možná by se někomu mohlo zdát, že se s vílami v poslední době roztrhl pytel, ale mě to vůbec nevadí. Celý ten koncept vílího dvora je v Krutém princovi moc hezky zpracovaný a já jsem si ten svět prostě zamilovala.

Největší kontroverze nejspíš panuje kolem hlavní hrdinky Jude. Zdá se, že Jude si buď totálně zamilujete, nebo jí po pár stránkách začnete nenávidět. Je totiž dost jiná než „klasické“ young adult hrdinky, neoplývá žádnými schopnostmi, které by jí povyšovaly nad ostatní, není ničím výjimečná ani předurčená zachránit svět. Spíše naopak! Jude je člověkem mezi vílami - opovrhovaná, manipulovaná, smrtelná. I přes to se ale chce zoufale stát jednou z nich a neváhá obětovat cokoliv, aby zapadla do vílí společnosti. Je sebevědomá, drsná, občas trochu napřesdržku, ale to je právě to, co jsem si na Jude nejvíc zamilovala.

Cardan je naopak prototypem klasického badboye, až na to, že tahle romantická linka vůbec neprobíhá tak, jak byste očekávali. Cardan s Jude se totiž nenávidí až do morku kostí a oba k tomu mají své důvody. Chemie mezi nimi je fantastická a vy prostě chcete víc jejich společných scén.

2 31.07.2020