Luccinda komentáře u knih

Max Verstappen mě před pár lety přivedl ke sledování F1 a také díky němu jsem si tenhle sport naprosto zamilovala. Je teda asi jasné, že mi tahle kniha doma nemohla chybět, přestože on sám se na ní nijak nepodílel a najdete tu tak v podstatě jen souhrn již známých informací a přepis rozhovorů nebo vyjádření z dřívějška.

Přesto si myslím, že jako přehled Maxovy dosavadní kariéry funguje kniha skvěle. Nizozemský novinář André Hoogeboom se při psaní setkal hned s několika zajímavými lidmi, kteří s Maxem v průběhu jeho dětství a dospívání spolupracovali, takže těch informací a zajímavostí ze závodního světa je tu opravdu spoustu. Po obsahové stránce tak nemám knížce co vytknout.

Ale ten překlad. To byla katastrofa. Asi jsem ještě nikdy nečetla hůře přeloženou knížku. V textu jsem na mnoha místech narazila na slovenská slova, takže předpokládám, že to překládali ze slovenštiny. Ale bylo to ještě horší, než kdyby to překládal Google překladač. Divný slovosled ve větách, výrazy, které se v češtině běžně nepoužívají (spojení "když měl Max 17 let" mě bude strašit ještě dlouho), často jsem musela hledat význam vět, protože to z toho textu ani nebylo jasné. Zkrátka, příště radši sáhnu po anglické verzi, protože tohle bylo velký špatný.

1 27.11.2023

Díky seriálu Once Upon a Time, na který jsem nedávno začala koukat, teď jedu na vlně pohádek, takže příběh inspirovaný světem Země Nezemě s Petrem Panem, Wendy a kapitánem Hookem jako hlavními hrdiny mě prostě nemohl minout. Ale pozor, tenhle příběh rozhodně není žádná pohádka. Čeká vás velká dávka erotiky a spousta dost explicitních násilných scén, takže pokud tomuhle neholdujete, dejte radši od knížky ruce pryč.

Mě to ale bavilo. Bylo to teda na míle daleko od toho, co běžně čtu, ale díky tomu propojení s klasickým příběhem jsem si tuhle knížku fakt užila. Odkazy na Petra Pana byly naprosto skvělé a čtivý to bylo jak blázen! Jen ten příběh mě moc nezaujal, určitě by se dal vymyslet líp. Ale co si budem, podobné knížky čteme hlavně kvůli romantické lince, takže jsem ochotná to autorce odpustit.

1 27.11.2023

Tak tohle bylo jedno velké překvapení! Nebýt toho, že jsme Lucku Macháčkovou měli možnost vidět na blogerském dýchánku, nejspíš bych po její knížce nesáhla. Lucka nás ale skvěle navnadila, takže jsem se na stand-up v knižní podobě začala těšit. A jo, tohle bylo (skoro) stejně skvělý, jako vidět Lucku naživo.

Takhle jsem se u knížky ještě nenasmála. Ačkoliv se mě svatba a cokoliv s ní spojené zatím netýká, i tak jsem si všechny historky neskutečně užila. Hodně jsem si knihu dávkovala, aby mi vydržela co nejdéle, a pokaždé mě dokázala rozesmát a zlepšit mi náladu. Takže za mě super! A už jsem se musela pustit i do předchozí autorčiny knihy Historky z Tinderu, které zatím vypadají taky skvěle.

1 27.11.2023

Průvodce kubánské dívky čajem a budoucností, už ten název ve mně vyvolal dojem milého a laskavého čtení a přesně takový tento příběh opravdu byl. Něco jako young adult verze Romantických útěků od Julie Caplin - při čtení na vás dýchne atmosféra deštivého Londýna a z každé stránky ucítíte vůni horkého čaje a čerstvého kubánského pečiva. Takhle knížka má prostě všechno - lásku, jídlo, hvězdy... A já jsem si jí naprosto zamilovala.

V příběhu se řeší i pár vážnějších témat, jako je ztráta blízkého člověka, komplikovaný rozchod, rodinné vztahy a spousta dalších. Ale jsou tu v takové míře, že kniha stále působí jako miloučká oddechovka. Kéž by takových vycházelo víc!

1 27.11.2023

Nemůžu si pomoct, ale začínám mít pocit, že už jsem na tyhle přeslazené YA contemporary moc stará. Přitom ten příběh byl tak moc fajn. Knížka má nádhernou letní atmosféru, úplně mě to přeneslo zpátky do doby, kdy jsem si jako malá užívala prázdniny hlavně venku s kamarády. Během čtení jsem neustále měla chuť na pizzu, a taky chuť sednout na kolo a jít se jen tak projet po okolí. To všechno bylo skvělé. Vlastně mám s knížkou jen jeden jediný problém, a to jsou hlavní postavy.

Já jsem Pauliemu a Floydovi tu jejich lásku prostě nevěřila. Ačkoliv to měli být puberťáci, na mě svým chováním a myšlením působili tak na deset, maximálně dvanáct let. A s tím mi nějaká romantika prostě nejde dohromady. No představte si, že by se Ron zamiloval do Hermiony už v prvním díle, a celý Kámen mudrců by skončil jejich líbačkou. Divný, co? A přesně takovýhle pocit jsem měla z knížky Letní bouřky.

1 12.09.2023

Už když jsem před rokem začala číst tuhle knížku poprvé, tušila jsem, že to asi nebude nic pro mě. Nedařilo se mi do příběhu začíst a vůbec mi nesedl styl psaní, takže jsem knihu po pár desítkách stran odložila a dlouho jsem neměla chuť se k ní vracet. Teď po roce jsem ale narazila na audioknihu, kterou namluvila Vanda Hybnerová, tak jsem si řekla, že mi tohle zpracování třeba sedne více. A sedlo, alespoň jsem knížku po tom roce konečně dočetla, přesto bohužel nemůžu říct, že bych si poslech nějak zvlášť užila.

Myšlenky a témata, která se v knize objevují, jsou skvělé. Z textu bylo cítit, jak moc jsou příběhy jednotlivých žen pro autorku důležité a mnohdy i osobní. Jenže na můj vkus tam těch příběhů bylo až příliš. Hodně jsem se ztrácela v postavách, jejichž osudy se v průběhu knihy prolínaly, a některé příběhy mě vyloženě neoslovily. Navíc mi opravdu, ale opravdu nesedl styl, jakým autorka píše. V audio verzi to bylo trošku stravitelnější a alespoň jsem zvládla knihu doposlouchat, jinak bych ji asi nedočetla. I tak ve mně ale převažuje pocit zklamání.

1 12.09.2023

I když to možná ještě nevíte, autorku Jessie Cave určitě všichni dobře znáte. Ztvárnila totiž postavu Levandule Brownové v šestém dílu Harryho Pottera a Soumrak je její románová prvotina. Přirozeně jsem byla zvědavá, jak se herečka zhostila role spisovatelky, takže jsem se do knížky pustila a byla jsem až překvapená, jak skvělé to bylo.

Soumrak začíná jako humorný příběh dvou sester, které už nemohly být rozdílnější, přesto je spojuje silné pouto. Z klasické letní oddechovky se ale brzy vyklube příběh mnohem hlubší a bolestnější Příběh o tom, jak se vyrovnat se ztrátou člověka, bez kterého si svůj život ani nedokážete představit.

Knížka byla opravdu nádherně napsaná. Z každé věty bylo cítit, že se autorka s podobnou ztrátou sama setkala, její vyprávění bylo plné emocí. Přesto na mě román nepůsobil depresivním dojmem, právě naopak. Ačkoliv byl příběh smutný a dojemný, byla v něm cítit naděje a uzdravení. Hlavně ale působil neskutečně reálně, jako něco, co může prožívat každý z nás. V mnoha ohledech mi Soumrak připomínal knihy Sally Rooney, ale stylisticky byl mnohem přístupnější. Za mě by si knížka určitě zasloužila více pozornosti, moc se mi líbila.

1 26.08.2023

Ať už se rozhodnete po knize sáhnout během horkých letních dní, nebo s ní budete trávit dlouhé zimní večery zachumlaní pod teplou dekou, tak jako tak si ke čtení připravte spoustu dobrého jídla a pití. A pak už se nechte pohltit vůní kávy, čerstvě našlehaného mléka a skořicových šneků, která vás bude provázet na každé stránce.

Knížka vás zavede do města Thune, kde o kávě nikdo nikdy neslyšel, přesto si tu orkyně Viv rozhodne otevřít kavárnu a představit tento lahodný gnómský nápoj zdejším obyvatelům. Žádný složitější příběh nečekejte, tohle je čistě odpočinková záležitost, kterou si zamilujete hlavně díky sympatickým postavám a pocitu útulnosti a štěstí, které ve vás knížka vyvolá. Krásné to bylo a já už se moc těším na další díl, který by se měl odehrávat v knihkupectví.

1 19.07.2023

Tenhle komiks se mi dostal do rukou úplnou náhodou a jsem moc ráda, že jsem po něm sáhla. Pro člověka, který se v arabské historii a kultuře úplně neorientuje, je tahle kniha úplný poklad. Příběh je vyprávěný z pohledu malého Rijáda, který všechno kolem sebe vnímá stále ještě naivníma dětskýma očima. Přesto mě autor dokázal okamžitě vtáhnout do děje.

V knížce byla perfektně vykreslená atmosféra Blízkého východu na přelomu 70. a 80. let, stejně jako arabská kultura, tradice a nálada ve společnosti. Zároveň to nebylo nijak složité čtení. Forma komiksu mi sedla a dokázala tohle vcelku vážné téma dobře odlehčit, díky čemuž by tahle série mohla být skvělá i pro mladší čtenáře. Za mě tedy velké doporučení, já se určitě pustím i do zbylých dílů téhle série.

1 18.07.2023

Knížka na první pohled zaujme nádhernou květovanou ořízkou, díky které byste ani nepoznali, jak smutné čtení se vám zrovna dostalo do ruky. Ahoj, tady Sam je příběh o ztrátě a loučení. Hlavní hrdinka Julie se dlouho nemůže smířit se smrtí svého přítele Sama. Pak ale zavolá na Samův starý telefon, jen aby naposledy slyšela jeho hlas. Jenže Sam telefon zvedne a Julie tak dostane druhou šanci na rozloučení.

Ahoj, tady Sam byla knížka plná krásných myšlenek, donutila mě přemýšlet nad životem i smrtí a z tohoto pohledu byla opravdu jedinečná. Přesto bych u podobných témat čekala, že to bude ještě smutnější a dojemnější čtení, trošku mi tam chyběly emoce. Ale vzhledem k tomu, že je to knížka spíše pro mladší skupinu young adult, to vlastně chápu a naopak mi přijde fajn, že to nebyla zas taková depka. Díky tomu je knížka mnohem přístupnější a když od ní nebudete mít úplně přehananá očekávání, určitě se vám bude líbit. Navíc, tuhle ořízku prostě chcete mít ve své knihovně, naživo je ještě hezčí!

1 14.06.2023

Papírový palác není špatná kniha, jen jsem asi čekala něco trošku jiného. Přirovnání k románu Kde zpívají raci je v tomto případě hodně nešťastné, protože všechno to, co jsem si na Racích zamilovala, v téhle knize bohužel chybělo. Ať už to byly nádherné popisy přírody, citlivý vhled do duše velmi inteligentní, ale životem zkoušené hlavní hrdinky, pomalu rozvíjející se láska nebo i detektivní zápletka s překvapivým koncem - kdyby se cokoliv z toho objevilo i v Papírovém paláci, byla bych spokojená, ale bohužel, nakonec se z toho vyklubal jen tuctový společenský román bez jakékoliv přidané hodnoty.

Autorka se sice pokoušela vložit do příběhu vážná témata, ale nakonec jich bylo tak moc, že mě to nechávalo chladnou. V knížce najdete hned několik těžkých, skoro až nechutných scén, ale jsou napsané tak nějak neosobně, takže jsem z toho neměla vůbec žádné pocity. Vlastně jako z celé knížky. Tohle je román, který se vám sice bude skvěle číst a od určité chvíle budete hltat stránku za stránkou, ale absolutně nic ve vás nezanechá.

1 23.04.2023

Tohle byla dokonalost! Nikdy jsem si nemyslela, že by mě mohla manga takhle zasáhnout. Příběh je zkrátka nádherný. Hlavní hrdina je tak trochu samotář, lidem se spíše vyhýbá, ale jednoho dne se mu do rukou dostane deník jeho spolužačky Sakury, která umírá. A to je sblíží. Myslela jsem, že v tomhle příběhu mě asi nic nepřekvapí, ale opak byl pravdou. Bylo to tak krásné, plné důležitých myšlenek a dojemných momentů, u kterých jsem si přála, aby svět nebyl tak strašně nespravedlivý. Určitě to nebylo naposledy, co jsem tuhle mangu četla, a moc doporučuju i těm z vás, co třeba mangu úplně nevyhledávají. Myslím, že to bude silný zážitek úplně pro každého.

1 16.04.2023

Kniha mě zaujala svým názvem, následně nalákala anotací a když jsem si přečetla prolog, věděla jsem, že tohle musím číst. Čím déle jsem ale knížku četla, tím víc jsem měla pocit, že mě autorka tak trochu oklamala. Těšila jsem se na hluboký rozbor psychologie matky, která byla donucena obětovat vrahovi jedno ze svých dětí. Začátek vypadal slibně, pak ale moje nadšení velmi rychle opadlo.

První polovina knihy se neskutečně táhla, zároveň jsem ale měla tušení, že na tom příběhu něco nehraje. V polovině konečně přišel zvrat a tím se moje podezření potvrdilo. A od té chvíle jsem byla na autorku neskutečně naštvaná, protože najednou se z velmi originální zápletky vyklubal příběh, který byl v rámci žánru jedno velké klišé. Škoda, nápad byl skvělý a kdyby se toho autorka nebála a dotáhla ho do konce, byl by to jeden z nejoriginálnějších psychothrillerů, co jsem četla. Takhle je to jen průměrné rodinné drama.

1 16.04.2023

Sice jsem nečekala dalšího Krutého prince, ale i tak jsem od Holly Black prostě čekala víc. Svět stínů byl fascinující a ten nápad mi přišel opravdu originální, jen bych ho potřebovala trošku dovysvětlit, protože já jsem ho tak úplně nepochopila. Autorka byla hodně skoupá na informace a spíše nechala čtenáře tápat, což mě mrzelo, protože ten prožitek ze čtení mohl být s propracovanějším světem úplně někde jinde.

A stejný problém jsem měla i s postavami. Hlavní hrdinka Charlie byla boží, ta mě fakt bavila. Ale ostatní postavy mohly být taky zajímavé, ale autorka se jim vůbec nevěnovala. Příběh byl bohužel také slabší a zatímco některé kapitoly (hlavně ty z minulosti) jsem hltala, u jiných jsem se musela do čtení nutit. Takže jsem zůstala tak nějak na půli cesty a vůbec nevím, jestli se budu pouštět i do dalších dílů. Nebylo to špatné, ale těch sérií je teď tolik, že spíš upřednostním něco, co mě opravdu bavilo.

1 27.02.2023

Kdybych byla mladší, určitě bych si tenhle příběh zamilovala. Stejně jako Amelie bych byla posedlá Kronikami Ormanu i jejich tajemným autorem, těšila bych se na každou společnou návštěvu knihkupectví a stoprocentně bych spolu s Amelií obrečela smrt její nejlepší kamarádky. Myslím, že tehdy bych byla z téhle knížky absolutně nadšená. Teď si říkám, že příběh to byl sice krásný, ale k dokonalosti mu přece jen něco chybělo.

Já bych si příběh o smrti a ztrátě zkrátka představovala mnohem temnější a depresivnější. Knížka na mě místy působila příliš naivně a jednoduše, proto bych řekla, že je určena spíše mladším čtenářům young adult, protože těm starším už nemá moc co nabídnout. Naštěstí se může pochlubit alespoň krásným poetickým jazykem, který knize dodal tolik potřebné emoce.

1 25.02.2023

Tohle bylo fantastické! Od perfektně vybudovaného světa inspirovaného čínskou kulturou, přes silné, inteligentní a charakterově zajímavé postavy, až po strhující zápletku postavenou na boji o rovné postavení mužů a žen. Nemluvě o tom nejoriginálnějším milostném trojúhelníku, jaký kdy vůbec existoval.

Wu Ce-tchien zbořila veškeré standardy typických YA hrdinek. Bavila mě její zásadovost a v jistém ohledu i nepředvídatelnost, protože narozdíl od ostatních postav v YA se nesnaží za každou cenu stát na té dobré straně. Je to hrdinka, která chybuje, ale nikdy se nevzdává a v boji za to, co je pro ni důležité, se ničeho nezalekne.

Hodně nadšená jsem byla také z toho, jakým směrem se příběh hned od počátku ubíral. Čekala jsem, že se autoři vydají konzervativnější cestou, takže jsem takovýhle vývoj opravdu nečekala. Zároveň to ale jenom dokládá, jak originální Železná vdova je. A musím opět poděkovat Yoli za to, že tyhle knihy vydává, protože takhle skvělou YA s queer zastoupením a množstvím důležitých témat jsem už dlouho nečetla. Moc se těším na pokračování!

1 04.12.2022

Snad jednou je doplňkový příběh ke knize Alespoň prozatím, kterou jsem četla letos na jaře a naprosto mě uchvátila. Zatímco Alespoň prozatím je psaná z pohledu Mariny, kniha Snad jednou popisuje stejný příběh z pohledu Jakuba. Dozvíte se, co se mu v jednotlivých situacích honilo hlavou, zároveň se ale nemusíte bát, že by to bylo jen převyprávění příběhu, který už znáte.

I když jsem obě knihy četla s velkým odstupem, vůbec mi nedělalo problém se do příběhu znovu dostat. Bylo skvělé dozvědět se, jak všechny ty události z Alespoň prozatím vnímal Jakub, nejvíc mě ale bavily chatové konverzace s jeho nejlepším kamarádem Tomem, ty byly prostě perfektní!

Co bych vám takhle po přečtení doporučila je (pokud se na Alespoň prozatím teprve chystáte), číst obě knížky zároveň. Kapitoly v knihách jsou rozdělené po dnech a myslím, že by bylo super si vždy přečíst nejdřív kapitolu z Alespoň prozatím z pohledu Mariny a pak si ten samý den nalistovat v knize Snad jednou a dozvědět se, co v té chvíli prožíval Jakub. Až si budu chtít tenhle příběh přečíst znovu, tak to tak určitě udělám.

1 06.11.2022

Bohužel, tohle byla jednoznačně nejslabší kniha mé milované Jenn Bennett. Mrzí mě, že jsem nebyla stejně nadšená jako u Kudy ke hvězdám nebo Na jedné vlně, ale Cesta za štěstím byla zkrátka kvalitou o hodně níž.

Kamenem úrazu pro mě bylo otřesné chování postav. Hlavní hrdinka Josie se úplně nesmyslně hnala za svou představou dokonalého otce, který o ni ani nejevil zájem, Josie byla přesto připravená kvůli němu bez mrknutí oka opustit matku, která ji celý život vychovávala. Od začátku do konce se Josie chovala jako rozmazlený spratek, neuměla přiznat vlastní chybu a za všech okolností se snažila vypadat jako hodná holka. Její vztah s Luckym se z kamarádství přes nenávist vyvinul až k lásce a autorka jím tak trochu vykradla sama sebe, protože stejný vývoj měla i romantická linka v Kudy ke hvězdám, tam byla ale mnohem lépe zpracovaná. Josie s Luckym spolu nekomunikovali a co víc, Josie víc než svému příteli věřila klepům, které se o něm doslechla od cizích lidí. To mě tak strašně vytočilo, že už jsem nad touhle knížkou zlomila hůl.

No, nelíbilo se mi to. Jasně, je to Jenn Bennett, takže se to pořád četlo báječně, ale pro mě tuhle knížku prostě zabily ty nesnesitelné postavy. Škoda, doufám, že se v další knize autorka zase vrátí na stejnou laťku, jakou držely její předchozí dva romány.

1 30.10.2022

Nečekejte žádnou akční fantasy, tohle je milostný příběh čarodějky Angrbody a jejího manžela Lokiho. Do jejich života časem zasáhnou i ostatní bohové a autorka skvěle zpracovala i bájný Ragnarök. Myslím, že na své si přijdou milovníci severské mytologie, ale příběh určitě bude bavit i ty, co jsou severskou mytologií nepolíbení. Já jsem toho důkazem.

První polovina mě moc bavila, byla to taková pohádka pro dospělé, řekla bych. Přiznám se ale, že druhá půlka knihy mě příliš neoslovila. Bylo to zdlouhavé, autorka se dost odklonila od původní dějové linky a ve výsledku jsem jenom čekala, kam to bude směřovat. Konec byl ale parádní a já jsem ráda, že jsem knížce dala šanci.

1 30.10.2022

Po obrovském zklamání, kterým byl pro mě třetí díl, jsem nevěděla, jestli chci tuhle sérii vůbec dočítat. Nakonec jsem si řekla, že horší už to být nemůže, takže jsem se do Nebe po bouři pustila. Horší než Smrt před branami to sice opravdu nebylo, ale…

Mně vůbec nesedl směr, jakým se příběh od prvního dílu posouval. Jiskra v popelu byla jedinečná hlavně díky prostředí šerosrázské akademie, která dávala knize výbornou atmosféru. Bavily mě postavy, líbil se mi lehký nádech nadpřirozena, ale celkově byla Jiskra v popelu v porovnání s dalšími díly spíše taková komorní.

Ve třetím díle příběh narostl do obřích rozměrů a mě to tak strašně nebavilo. Nebe po bouři mě dokázalo částečně vrátit do děje, ale opět to bylo příliš dlouhé a zmatené. Rozčilovalo mě neustálé přeskakování z jedné postavy na druhou, z hlavních hrdinů se stali otravní ufňukánci a nemůžu si pomoct, já mám pocit, že ten poslední díl byl zase úplně o ničem.

Zklamání? No, ani ne, vzhledem k tomu, že jsem žádná očekávání neměla. Ale bohužel, jediné, co můžu pochválit, je konec, který sérii vcelku důstojně uzavřel a já od ní tak konečně můžu dát ruce pryč. Mrzí mě to, protože první díl Jiskra v popelu patří a i nadále bude patřit mezi mé nejoblíbenější fantasy, kterou si kdykoli přečtu znovu. Ale zbytek série má očekavání bohužel nenaplnil.

1 12.10.2022