Lucie__
komentáře u knih

Raději nehodnotím. Za mě absolutně ne. Vydržela jsem sotva do poloviny knihy. Nebavilo mě to ani trošku.

Jak již je řečeno níže. Knížka byla předvídatelná a neskutečná táhlá, i pro mne bylo trápení ji dočíst. A ten konec ?? Tuto knihu jsem si klidně mohla nechat ujít a věnovat čas jiné.


Odkládám! Pořád jsem čekala, kdy mě to začne bavit. Po neustálém nucení se, abych to už měla za sebou ... odloženo.

Tato kniha mi vůbec nic neříká. Nerada kazím tak vysoké hodnocení, ale opravdu mě vůbec nezaujala. Nebýt toho, že jsem poslouchala jako audioknihu, v knižní podobě bych určitě odložila nedočtené.


Některé fejetony opravdu úsměvné, některé nudné. Kniha je oddechovka, jsem ráda, že jsem se k ní dostala, nicméně to není kniha, kterou bych musela mít v knihovně.
Je to takový Robert Fulghum styl.


Odloženo okamžitě! Dávám jednu hvězdu jen proto, že jsem knihu odložila hned po prvních stránkách, a nedala jsem jí šanci. Ale tohle opravdu číst nelze.


Moc hezká vtipná knížka. Obsahuje celostránkové ilustrace a k tomu vždy nějaké vtipné, heslo. Knížka je vhodná jako dárek, určitě rozesměje.


Už delší dobu nepatřím do skupiny čtenářů, kterým je tato série určena. Nicméně i tak si mne absolutně získala. Beru jeden díl za druhým. Po prvních dílech, kdy jsem byla zcela nadšená, tento pocit poměrně ochladl. Nicméně neustále mne příběhy baví a chci dočíst celou sérii do konce. Co mi na dalších a dalších dílech vadí, a v tomto je toho, dle mého názoru, opravdu hodně. Je neustálé vzájemné popichování. Vytratila se vzájemná úcta postav, zmizela snaha naučit a pomoci tomu druhému pochytit něco z věcí, které jednotlivci ovládají. V jedné z prvních knih se Horác a Will od sebe učí navzájem, ovládání meče, nožů. V tomto díle, kdy se Horác často ptá na věci z řemesla hraničářů, se mu dostává dalších a dalších posměšků. Na mne je toho příliš. Vytratila se pokora. Zároveň se mi velmi líbila postava Halta, který byl tajemný, málomluvný, byla to osobnost. Jeho postava se až moc rozpovídala, ztratila svou tajemnost a svou úctu, která pro něj /pro mě/ byla typická.


Nejslabší kniha od tohoto autora, kterou jsem dosud četla. Několikrát jsem váhala, zda odložit nebo dočíst. Dočetla jsem, ale velmi slabé to bylo až do konce. Většina postav v knize bláznivé nebo jak je nazvat. Části knihy s postiženou ženou úplně zcestné, dle mého názoru. Přidala bych se k hodnocení níže "odpad", ale vzhledem k tomu, že mám autora docela ráda jednu hvězdičku dávám.


Bohužel za mě ne, kniha se mi nelíbila. Často se u knih od Backmana píše, dle hodnocení zde na Databázi, začátky slabší, konec super, myšlenka dobrá. Já bohužel vydržela - dočetla od tohoto autora pouze dvě knihy až do konce. Tato, Úzkosti a jejich lidé, je jedna z dalších odložených. Nevydržela jsem, vůbec mě to nebaví.


Podobné jako Muž jménem Ove, s tím rozdílem, že u Oveho mě nebavila jen první kapitola a pak se to rozjelo a super. Britt - Marie mě nebavila skoro do půlky, nevydržela jsem a odložila.... Za mě ne.


Při čtení první kapitoly, jak Ove vybírá iPad jsem si říkala, že tohle mě asi bavit nebude. Ale hned poté se kniha rozjela. Naprosto, n a p r o s t o úžasná kniha. Škoda, že není delší, mnohem delší. Velmi pěkně rozepsány myšlenky postav, velmi pěkný vztah mezi všemi. Pěkný, milý příběh, během kterého se odkrývá proč se Ove chová jak se chová. Jeho upřímnost je velmi vtipná. Stejně jako jeho sžití se s novými sousedy - sousedkou.
Krásná knížka u které jsem se hodně nasmála, ale u které mi také ukáplo několik slz. Knihu si musím koupit domů, nesmí nám chybět v knihovně. Už druhá od tohoto autora.


Knihu jsem začala číst, dle velmi dobrého hodnocení na internetu. Autor byl pro mne neznámý. V hodnocení jsem četla, že se kniha později "rozjede" .... nic. Nebo jsem nevydržela číst dost dlouho. Neustálé vyprávění pohádek, různé prolínání. Babička až moc nereálně bláznivá. Tohle za mě opravdu ne. Kniha odložena, nedočtena.
Následně jsem, po delší pauze sáhla po další knize od stejného autora - A každé ráno je cesta domů delší a delší - tato kniha mne dostala hned na první stránce - tak malá, útlá a přitom tak velká.


Za mě ne, toto není to, co chci číst. Kvůli zvědavosti, kdo a proč, jsem knihu dočetla, ač jsem ji chtěla několikrát odložit. Některé řádky, a nebylo jich málo, jsem musela přeskakovat. Absolutně jsem nechápala, jak něco tak strašně brutálního může vůbec někoho napadnout.


Fredrik Backman, pro mě neznámý autor, kterého jsem objevila na internetu. Jeho knihy měly velmi dobré hodnocení. První, která se mi dostala do ruky, Babička pozdravuje a omlouvá se, vůbec mi nesedla. Vůbec mě nebavila, bylo to pro mě utrpení. Na internetu jsem si musela znovu najít hodnocení, zda jsem nevzala špatnou knihu. Někdo psal, že se kniha rozjede až později. Pro mě se nic nerozjíždělo, musela jsem knihu odložit, s tím, že toto není autor pro mne. Po delší době jsem na internetu opět narazila za zmíněného autora a knihu, A každé ráno je cesta domů delší a delší", řekla jsem si, dám autorovi ještě šanci. A tato kniha, je naprosto úžasná. Bavila mě hned na první stránce. Moc se mi líbila. Je tam spousta krásných vět - citátů - úvah. Spousta lásky, spousta soucitu, porozumění. Je vtipná a je také smutná. Krásná knížka, kterou chci mít doma v knihovně. Tedy objednávám tuto pro sebe domů a nějakou další, od tohoto autora z knihovny.


U tohoto autora mám trošku problém se začátky knih. Vždy mi trvá, než se začtu, než mě děj začne bavit. Bylo tomu i u této knihy. Příběh byl na můj vkus příliš pohádkový s naivní "Popelkou" a laskavým "Netvorem", který samozřejmě nekončí vůbec pohádkově. Více mě zaujala kniha - Muž, který se směje.


Kniha se mi líbila více než Zrcadlový muž, ale ani tato neoslnila.
