lucie2169 komentáře u knih
Ve čtvrtém pokračování Neffovy ságy se cesty některých postav protínají s počátky životní dráhy Emy Kittlové, pozdější slavné české operní zpěvačky Emy Destinnové, a jejich osudy významně poznamenává proces s Omladinou (této kapitole z českých dějin je vlastně věnována celá první polovina knihy). Do života hrdinů nadále zasahuje sílící dělnické hnutí, později i Badeniho reforma, respektive její sekundární dopad na život v Praze v podobě silných národnostních střetů. Historické pozadí nabývá na důležitosti, oproti předchozím svazkům je vlastní příběh méně akcentován. Přesto, anebo právě proto, považuji tento díl za neméně zajímavý, událostem v Praze na přelomu století zpravidla nebývá věnována až taková pozornost, možná tedy pro někoho budou nové. Pro mě opět cenný zdroj informací o nejzajímavějším období našich dějin.
Třetí díl Neffovy trilogie na pozadí osudů hrdinů románu popisuje či alespoň zmiňuje další historické události Prahy konce 19. století - neštěstí při stavbě pojišťovací banky Slavie, rostoucí napětí mezi Němci a Čechy, boj o Rukopisy, pokračující výstavbu Žižkova nebo sílící dělnické hnutí a snahy o jeho potlačení. Oproti znatelně prosocialistickému seriálu z poloviny 80. let autor v knize líčí uvedené události v nezkresleném a objektivním podání, takže i tento díl může posloužit jako skvělý doplněk učebnic dějepisu. Obsahuje možná více historického kontextu než samotného příběhu, přesto jej považuji za neméně čtivý ve srovnání s díly předchozími.
Císařské fialky jsou, dle mého soudu, vrcholem Neffovy pentalogie. Zajímavý je jak příběh samotný, tak široký historický kontext, v němž je zarámován - popisuje se zde mj. vznik moderní Paříže, okolnosti prusko-francouzské války i následného krachu na vídeňské burze nebo osvětová činnost Vojty Náprstka v Americkém dámském klubu. Knihu jsem poprvé četla zhruba před 30 lety a už tehdy mě uchvátila. Současná doba nicméně nabízí nové možnosti – díky internetu lze lépe odlišit reálná fakta a fabulaci, čímž příběh dostává další rozměr. Doporučuji třeba nahlédnout do diplomové práce Jany Králové Postavy románů Vladimíra Neffa (FF UP) a určitě také výlet na Žižkov s cílem prohlédnout si místa, kde se děj odehrává - např. s touto příručkou: https://cosa.cz/wp-content/uploads/2018/10/Zmizely-Zizkov-pruvodce-Marketa-Mrackova-2018-dvojstrany-web.pdf .
K nepřežití. Kdyby mi bylo dvanáct, tak možná aspoň podlehnu usilovnému citovému vydírání podpořeného výkonem Evy Josefíkové, která poměrně zdařile (vzhledem k pochybné kvalitě díla) knihu načetla a dodala jí jakýs takýs ksicht. Ovšem bohužel, v mém věku mě už novodobá verze stokrát omletého příběhu Lízy Doolitlové prostě nedojímá, možná jsem díky hodnocení ostatních měla přemrštěná očekávání, ale spíš si říkám, že jsem se do tohoto veledíla asi vůbec neměla pouštět. Za mě nekonečná nuda a promarněný potenciál zajímavého námětu.
Již od dětství moje srdeční záležitost, celou pentalogii považuji za vrcholné dílo české literatury. Konkrétně „Sňatky“ navíc vynikají skvělým popisem atmosféry Prahy ve 2. polovině 19. století a detailním vylíčením osudného prusko – rakouského střetnutí, včetně nezbytných informací stran politického kontextu. Zařadila bych coby samostatnou kapitolu do učebnic dějepisu.
Dost jsem váhala, co počít s hodnocením. Nesnáším defétismus i pasivitu a nejdříve jsme měla pocit, že to je přesně Helenin případ. Ovšem chyba lávky! Postupem času se ukázalo, že čeho se hlavní hrdince nedostává v partnerském životě, toho je přehršel ve vztahu k „obecně přijímaným pravdám“. Ba co víc, Helenina kritika stupidních společenských dogmat a „správných“ názorů, jimiž jsme čím dál více zaplavováni, mě nakonec přiměla k hodnocení nejvyššímu, i když si myslím, že literárně, tj. z hlediska vyváženosti textu, je kniha z celé trilogie nejslabší a ani podání Báry Hrzánové mi tentokrát až tak nesedělo. Narcistní nadšení, že má někdo stejný názor na svět jako já, mě ale přimělo koupit knihu hned dvakrát, tj. v audio verzi i v klasické podobě, a jsem přesvědčena, že to byla dobrá investice. Bod navrch za formu klíčového románu – fakt mě bavilo dosazovat si známé osobnosti atd. do celého kontextu vyprávění.
Julien Sorel zrovna velký sympaťák není: sebestředný pokrytec, který se snaží zalíbit na všechny strany, aby udělal kariéru a spravil si pochroumané sebevědomí. Neustále obavy hlavního hrdiny o to, jak bude ve výsledku vypadat, mě dost znechucovaly. Na příběhu mi přijde zajímavý zejména zjevně ambivalentní vztah autora k této postavě, připadá mi, jakoby se nemohl rozhodnout, co k ní cítí (nebo to tak na mě aspoň působilo). Celou knihu jsem se snažila přijít věci na kloub a nakonec se mi to stejně nepodařilo. Dávám čtyři hvězdy, čtvrtou za přednes Borise Rösnera, na který jsem si ze začátku trochu musela zvykat, ale ve výsledku ho hodnotím jako velmi zdařilý.
Pokračování Hrdého Budžese. Není to vůbec špatné, ale člověk se neubrání srovnání s "prvním dílem", který nasazuje hodně vysokou laťku. Za přečtení kniha rozhodně stojí, ale Budžes je zkrátka jenom jeden.
Pravdivé, vtipné a zároveň poučné pro ty, kdo měli kliku a prašivou normalizaci nezažili. Podání paní Hrzánové tomuto skvěle napsanému příběhu dodává maximální grády. Doporučuji coby povinný kousek do každé knihovny a audiotéky!
K téhle knížce není třeba nic dalšího psát, všechno potřebné již zaznamenal její autor. Ve skvělém podání pana Cupáka je to prostě nádhera!
Mornštajnová zraje, s každou knihou je lepší a lepší. Pravda, příběh není úplně tím, co jsem čekala – namísto slibované vize alternativní reality autorka velmi výstižně popisuje českou historickou zkušenost padesátých a normalizačních let, přičemž k fabulování se uchyluje jen v detailech – o to je ovšem vyprávění děsivější. Prakticky všechno, co se v knize dočteme, byla někdy v naší minulosti pravda, a ten nepatrný zbytek, který je vymyšlen, pravdou být může, pokud nepřestaneme s dnes tak moderním relativizováním zrůdnosti komunistického režimu a nebudeme si důsledně připomínat, jak moc totalita poznamenává lidský charakter, jednání, osud. Pro mě česká varianta na Orwella, čtivější a bohužel i uvěřitelnější. Varování, že totalita není jen záležitost Číny a Severní Koreje, ale trvalá hrozba pro všechny, kdo se nezajímají o svou historii a politickou současnost.
Timšel: tohle slovo si budu pamatovat. Strhující dílo.
Opravdu krásná knížka, navíc podtržená skvělým přednesem Vilmy Cibulkové. Přináší nejen zajímavý příběh, ale též důležitá historická fakta, která nám profesoři dějepisu kdysi zatajili, asi protože jim nezapadala do kontextu hodin přednášených v duchu černobílých středoškolských osnov. Další adept na zařazení mezi povinnou školní četbu.
Nedodržela jsem své rozhodnutí a rozhodla se dát autorům ještě jednu šanci, což byla velká chyba. Chtěla jsem si udělat srovnání, kam se autorský styl od Hypnotizéra vyvinul, a mohu říct, že k lepšímu rozhodně ne. Kniha by mohla být poloviční, kdyby se autorská dvojice oprostila od zbytečně zdlouhavých popisů, což by ji sice nezbavilo překombinované a absurdní zápletky, ale aspoň by dostala trochu spád. Velký špatný, 2 hvězdy dávám za přednes Pavla Rímského a za to, že jsem neodhadla závěr.
Napínavá detektivka, i když s dějem místy trochu přitaženým za vlasy. Přiznávám ovšem, že cca od poloviny jsem se už nemohla odtrhnout a hltala příběh v očekávání, jak vše dopadne. Na druhou stranu jsem si nemohla zvyknout na způsob, kterým je kniha psána (zejména první polovina) – vadila mi občasná snaha „poučovat čtenáře“, vadilo mi časté opakování toho, co již bylo jednou řečeno. Obešla bych se i bez krvavých detailů, ale uznávám, že pokud čtu severskou krimi, měla bych podobné pasáže předpokládat. Další knihu od této dvojice autorů už ale číst nebudu: příště upřednostním severské spisovatele, jejichž styl mi vyhovuje víc.
Příjemné nenáročné čtivo s detektivní zápletkou a dobře zpracovaným, protože nikoli polopatickým závěrem. Takový film, který si pustíte, aby vám šlo žehlení lépe od ruky, a na který by se s vámi manžel nikdy nepodíval. Mně se to líbilo, takže dávám plný počet bodů.
Z téhle knížky jsem neměla moc dobrý pocit: docela jsem se při četbě styděla, co jsme to za lidi, některé informace (nejen) o známých osobnostech byly pro mě nové a poslouchala jsem je se silně pozdviženým obočím. Pan Szczygieł nás Čechy musí mít hodně rád, když tyhle věci vypráví s pochopením a láskou k českému národu. Hodnotím čtyřmi hvězdami, ne kvůli kvalitě knihy (ta je nesporná), ale prostě proto, že mi to občas přišlo dost hrozné.
Na příběhu mohu ohodnotit kladně pouze zajímavý nápad prezentovat jej jako dvě nezávislá vyprávění sourozenců Veroniky a Jakuba. Tím ovšem bohužel veškerá pozitiva končí. Celé veledílo nejlépe vystihuje slovo TRAPNOST, pod kteréžto lze zahrnout příšernou češtinu, úděsné podání vypravěče (audiokniha), kterému patrně nikdo neřekl, že k veřejnému zpěvu je zapotřebí trocha hudebního sluchu, i chabý děj plný neuvěřitelných náhod a lidí trpících permanentní inkontinencí. Knihu jsem překonala silou vůle a pouze protože jsem chtěla vědět, zda je druhé vyprávění (Jakuba) stejně strašné jako první (Veroniky), což víceméně bylo. Přísahám, že od tohohle autora už nikdy nic.
Přes počáteční potíže s orientací jsem se po pár stránkách nemohla od příběhu odtrhnout a na závěr se neubránila slze. Obligátní vzkaz, které Mornštajnová prakticky vždy vkládá mezi řádky, totiž že nic není černobílé a nic není jak se zdá, vyzněl tentokrát na 100 %: (spoiler) navíc, snad protože je kniha ve výsledku prosta jakýchkoli vysloveně záporných postav, zapůsobila na mě asi nejvíc ze všech autorčiných děl.
Z hlediska dopadu na cílovou skupinu čtenářů by šla tato skvělá kniha zařadit k Malému princi – v dětství Vás pravděpodobně zaujme poutavým příběhem, ale jak stárnete a ke knize se vracíte, s překvapením zjišťujete, že dokáže nabídnout mnohem víc. Upřímně si myslím, že pokud by si ji přečetl každý, byl by třeba svět o něco lepší. Podle mě absolutní TOP (nejen) dětské a (nejen) sci-fi literatury. Bohužel, velké mínus by zasloužili autoři české audioverze: je opravdu hanebná a rozhodně nedoporučuji pořizovat, škoda toho zmařeného potenciálu.