lucie2169 komentáře u knih
Těch téměř 400 stran jsem zhltla za u mě neuvěřitelné dva pracovní dny, navíc v rušném předvánočním čase a navzdory tomu, že jsem na oba večery měla domluvený program, který jsem proto musela trochu ošidit. Kniha mě prostě nějak chytla a nepustila, i když vlastně ani nevím proč: žádnou z postav jsem si nijak zvlášť nezamilovala, k vypravěčce cítím spíše despekt než cokoli jiného a z hlediska historického jsem se nic extra zajímavého nedozvěděla. Za pozornost tento román rozhodně stojí, ovšem do páté hvězdy ještě něco málo chybí.
Přestože je hollywoodský hon na čarodějnice v 50. letech i trvalý rádobyangažovaný postoj americké filmové smetánky tématem stále aktuálním, příště raději při výběru knihy přihlédnu i k jejím literárním kvalitám. Příběh mě nudil, hrdinové štvali a jediné, co mě pobavilo, byla skutečnost, že překladatel občas ztrácel orientaci a postavy si pletl :)
Pokud hledáte čtení na deku, jste na správné stopě. Dvě Cainovy novely, které společně vyšly v rámci legendární edice Čtení na dovolenou, jsou si námětově velmi podobné, ovšem ta méně známá z nich, Pojistka smrti, se mi možná přeci jen líbila o chloupek víc než kultovní Pošťák vždycky zvoní dvakrát. V obou případech nicméně na 100 % boduje fantastický překlad Jaroslava Kořána; anglickou verzi jsem nečetla, ale mám nepodložený pocit, že co se týče autentičnosti projevu, docela dobře může česká verze předčit i originál.
Hrozně smutná a zvláštní knížka. Zprvu jsem nechápala nadšení a jásot, které ji provází: přišla mi pouze jako další z řady románů, které se dobře čtou, a to navzdory snaze autora o amatérské filozofování. Ale než jsem došla na konec, můj názor se dost změnil: našla jsem v textu nespočet chytrých a aktuálních myšlenek a kolikrát mě napadlo, jestli knihu ten a ten / ta a ta četli a pokud ano, zda se v ní poznali. Po dlouhé době knížka, která mě rozbrečela.
Tohle je něco jako Bible nebo Příručka první pomoci. Pomocník, na nějž se můžete obrátit, kdykoli se na cestě k vytoužené cizí řeči dostanete do úzkých a nebudete vědět, jak dál. Obsahuje nespočet šikovných tipů, odkazů, návodů a postupů, které musí pomoci snad i totálnímu antitalentovi (když bude chtít, pochopitelně). Pěkná grafika, svěží jazyk, chytrý obsah: co chtít víc? Snad už jenom další díl :-)
Některé knihy po přečtení zaujmou trvalé místo v naší knihovně, čas od času je vytahujeme, zaškrtáváme a vypisujeme z nich oblíbené pasáže, a co chvíli z nich citujeme. Toto je přesně ten typ. Laskavý styl autorky, která s nadhledem líčí příjemné i méně příjemné zážitky, její osobitý smysl pro humor, svérázný přístup k životu a v neposlední řadě spousta zajímavých poznatků z nejrůznějších oblastí, to je jen pár důvodů, kvůli nimž se k této knize budu vždycky ráda vracet. Řadím do kategorie TOP.
Zajímavé svědectví z pera Rosemary Kavanové, anglické manželky Pavla Kavana (český diplomat, odsouzen v rámci politických čistek v 50. letech) a matky Jana Kavana (zakladatel významné agentury Palach Press, ministr zahraničí ve vládě Miloše Zemana a bývalý předseda Valného shromáždění OSN). Vedle silného příběhu kniha nabízí jedinečný náhled na české reálie optikou britského občana (vtipné, jak se fungování českých úředníků za těch více než sedmdesát let nezměnilo) a velké množství autentického historického materiálu, včetně obsáhlého epilogu Jana Kavana (součástí vydání z roku 2017). Pro mě osobně silný impuls k získávání dalších informací o zmiňovaných lidech a událostech.
Perfektní čtení - autor jde přímo na věc, je jízlivý, sarkastický a trefuje se přímo do černého. Konečně kniha, která s vtipem podává současný svět takový, jaký opravdu je, a komu se to nelíbí, ten ať se jde vycpat :) Někdo to tu přirovnával k novodobému Švandrlíkovi, což podle mě docela sedí. Jedním slovem super, už se těším na další nekorektní knížku!
Popravdě řečeno, po tom všeobecném jásání jsem čekala víc: kniha má skvělé promo, vydání je skvěle načasované (konec výročního roku), ale jako celek pro mě jako občana ČR až tak zajímavá není: historická fakta, navíc vesměs všeobecně známá, jsou podávána dost černobíle a takovým učebnicovým stylem, příběh je předvídatelný, styl ne tak strhující, jak by se dle ohlasu dalo předpokládat. Možná jsem měla nastavenou laťku příliš vysoko, nevím: přečtení nelituji, ale doporučení si rozmyslím. Pokud bych knihu tohoto typu měla číst o jiné zemi, asi bych zaváhala - bála bych se, že se mi v hlavě usadí zavádějící historické skutečnosti: ve výsledku čtyři hvězdy z pěti, a to ještě přihlížím k pěkné podobě obálky.