lucie2169 komentáře u knih

Smutný, ale nesmírně čtivý příběh. Přiznávám, že téma mě odrazovalo, zprvu jsem váhala, zda se do knihy vůbec pouštět. A teď se zpětně docela stydím, co jsem to za pokrytce. Před nepříjemnými věcmi bychom neměli zavírat oči jen proto, že se nás zdánlivě netýkají: jinak nás jednou zabije vlastní sobectví a pohodlnost.

21 03.08.2023

Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější. A takhle my si tady žijeme. Nemohu uvěřit, že to ten člověk napsal v roce 1943 - prostě génius, no, co dodat...

22 26.07.2023

Mám velkou averzi ke knihám, co se na první pohled tváří jako historické, ale v reálu zkreslují a bezdůvodně dezinterpretují všeobecně známé skutečnosti. Vadí mi, že člověka, který se v tématu hůře orientuje, mohou podobná díla uvést v omyl: chápu, že se jedná o fikci, ale lze vymyslet i historizující příběh na podkladě pravdivých údajů, netřeba bezdůvodně fabulovat tam, kde to na průběh děje nemají sebemenší vliv. Kniha mi v lecčems připomněla Szczygiełův Gottland, jak stylem, tak zjevnou snahou narvat do díla všechno, co k tématu vím. U cizince a úsporného povídkového formátu lze jisté zkreslení a povrchnost tolerovat, u českého autora a pamětníka popisovaných událostí ovšem nikoli. S přihlédnutím k nesmírné čtivosti románu však navzdory všem výhradám hodnotím čtyřmi hvězdami.

2 20.06.2023

Napínavý thriller nastavující varovné zrcadlo době, kdy udavačství, šmírování a bolševismus už zase přichází do módy dnešku. Klobouk dolů před odvahou autora.

4 03.04.2023

No tak detektivka to moc není, spíš takový deník Dalibora Vrány, který pověsil na hřebíček knihkupcování, stal se starožitníkem a přitom se nějak nachomýtl k vraždě. Pro pana Macka mám ale slabost, protože je džentlmen, pěkně překládá Shakespeara a píše úžasný blog, na kterém jsem beznadějně závislá. Navíc má dneska svátek, takže hodnotím pěti hvězdičkami, i když mu tím trošičku nadržuju ;-)

2 06.03.2023

Poněkud netradiční Agatha Christie, přečteno jedním dechem. Tohle se mi hodně líbilo.

1 26.02.2023

Pěkná detektivka klasického anglického střihu, oceňuji hlavně suchý humor v replikách Hemingwaye a Timothyho. Odhalení vraha nepříliš překvapivé, což ale u této autorky zjevně není cílem. Tu a tam pokulhával překlad – paní překladatelka se patrně volbou některých výrazů chtěla stylizovat do poválečné doby, pokud to ale brání plynulosti čtení, hodnotím příslušnou snahu mínusovými body. Přesto jako celek působilo dobře.

26.02.2023

Pokud se chystáte strávit delší čas v této zemi a chcete aspoň trochu zapadnout mezi místní, sáhněte po Listech z Mexika. I když se vám to tak třeba může jevit, vsadím boty, že popisované historky (navzdory své zdánlivé absurditě) nejsou žádnou samoúčelnou fabulací; na základě osobních zkušeností mohu s klidným svědomím potvrdit, že autorka poměrně věrně popisuje realitu života v této zemi. Algo imprescindible pro každého hispanofila.

26.02.2023

Česká detektivka z atraktivního uměleckého prostředí. Nebylo to špatné na naše poměry, ale pořád jsem se nemohla ubránit pocitu, že čtu román na pokračování v nějakém dobovém časopise. Své čtyři a půl hvězdy tedy přeci jen zaokrouhluji dolů.

1 08.01.2023

Edici Stopy hrůzy jsme s holkama hltaly někdy před třiceti lety. Náhodou jsem nedávno objevila na zastávce, děsnej škvár, ale nemáte-li přehnaná očekávání, můžete si příjemně ukrátit čekání na autobus. Jediným mínusem bylo 5 chybějících stránek, pochopitelně v tom nejnapínavějším místě :)

2 08.01.2023

Tuto knihu jsem zachránila před skartací při úklidu našeho kanclu a jsem za to moc ráda. Svěží, vtipné a pohodové čtení: pokud by Agatha Christie napsala Eva tropí hlouposti, mohlo by to podle mě dopadnout nějak podobně. Jelikož jsem se skvěle bavila, jsem ochotná přejít i fakt, že jsem uhodla vraha šedesát stran před koncem, což se mi obvykle neděje. Skvělá záležitost k letní opalovačce, určitě budu doporučovat.

1 08.01.2023

Zajímavé a smutné svědectví o nešťastných srpnových událostech roku 1944 podává autorka se sobě vlastní pečlivostí, tentokrát pro změnu v jakémsi polovědeckém stylu, jen místy oživeném beletristickými pasážemi. Kniha je krásná i fyzickým zpracováním, kterému se k mému žalu v dnešní době již příliš pozornosti nevěnuje; o to více oceňuji díla, které jsou i v tomto směru dotažena. Klenot každé knihovny.

16 04.09.2022

Nalezla jsem náhodou v knihovničce na jednom nádraží, a i když jsem si původně chtěla jen ukrátit čekání na vlak, už jsem se od knihy nedokázala odtrhnout. Zajímavé, poučené, velice čtivé – v jednom příběhu jsem se i našla: asi se nad sebou budu muset zamyslet :-) Vojtěch Steklač byl můj milovaný autor, když mi bylo nějakých dvanáct let, zjevně se na stará kolena začínám vracet ke kořenům...

15.05.2022

Potřebovala jsem si ujasnit, jak to s tou EM vlastně bylo, takže jsem zainvestovala do audioknihy a nelituji: protože se jedná o divadelní hru, je samozřejmě zážitek z poslechu daleko silnější než pouhopouhá četba. Nadčasová věc, zejména závěrečná pasáž, kde se (spoiler) diskutuje o dalším osudu zázračného léku. Stále ještě uvažuji nad tím, jak bych se asi rozhodla já...

7 15.05.2022

První část knihy tvoří geniální shrnutí nejnovějších dějin, které bych kdejakému hysterickému dobroserovi vřele doporučila za účelem doplnění historického kontextu a nastartování kritického myšlení. Sci-fi polovina mě až tak nebrala. I když se autorovi už teď nedá upřít určitá jasnozřivost stran odhadu budoucího vývoje, pořád chci doufat, že naše budoucnost bude méně temná.

5 13.03.2022

První třetina knihy je k nepřežití. Klišé na klišé a k tomu nalejvárna o rovnosti všech černých, žlutých, bílých, oranžových a zelených ras, nebo o úžasných nevinných dětských dušičkách a zlých dospělých, kteří utiskují dobromyslné imigranty a osnují nebezpečné válečné konflikty. Já vím, že život přistěhovalce v Německu osmdesátých let asi nebyl žádný med, ale myslím si, že vyhrocený nacionalismus přiživují právě podobné jednostranné levičácké bláboly. Navrch autor přidává srdceryvné historky o hodných náccích, kteří za války zachraňovali tisíce životů, či o velkomyslných němčourech, kteří do hladovějícího Polska posílali balíky potravin, přestože jim Poláci ve válce zavraždili otce. Člověk by se málem rozplakal. Zdaleka nejhorší je ovšem nepřirozené vrkání obou hlavních protagonistů, skoro bych řekla, že byl Simmel teplouš, protože něco takového se jen tak nevidí. Zbylá část knihy je ale celkem napínavá a ke konci se autor zmůže i na nějakou rozumnou myšlenku, kterou stojí za to uchovat v hlavě. Takže pokud máte hooodně času, tak možná i doporučím, mj. i pro sugestivní vylíčení atmosféry paralyzujícího strachu před novou válkou v západní Evropě osmdesátých let, což bylo pro mě, Husákovo dítě, něco zcela neznámého. P.S. Poprvé jsem četla někdy v sedmnácti a byla jsem nadšená: člověk se holt mění.

1 15.01.2022

Simmel je autorem mého mládí. Kdysi jsem přečetla dobrého půl tuctu jeho knih a pamatuji se, že jsem z nich bývala nadšená. Na stará kolena jsem se rozhodla zase jednu zkusit: není to špatné, ale asi jsem se od té doby posunula někam jinam. Překvapivě mi najednou vadí autorův popisný styl, také editor byl asi v nějakém časovém presu, což je z mé strany velice shovívavé hodnocení toho, co se v knize občas vyskytuje. Na druhou stranu Simmel jako vždy nabízí poutavý a zajímavý příběh, navíc obohacený o momenty, které považuji za naprosto nadčasové, viz např. demokratizace společnosti na úrovni novinářské práce či psychiatrické léčebny: tendence k podobným hovadinám, které se u nás dají pozorovat cca v posledních patnácti letech, byly v Německu zjevně pozorovatelné již daleko dříve. Za tento vykřičník a trochu i ze sentimentu proto dávám (i navzdory dříve zmíněným výhradám) pět hvězd.

07.12.2021

Asi bych hodnotila výše, kdyby se mi dostal do ruky lepší překlad, takto ovšem originál spíše nejsem schopna posoudit. Smutná ukázka situace, kdy překladatel (renomovaný!!) nezvládl setkání s občasnými výrazy z třetího jazyka. Ta čtvrtá hvězda je hlavně z lítosti nad chudákem Hemingwayem i Santiagem, tohle si ani jeden z nich nezasloužil.

7 29.10.2021

Přiznám se, že ze začátku knihy jsem byla trochu na rozpacích: nápad využít vlastní dětskou prvotinu pro vylíčení tolikrát popsaných historických událostí je překvapivý, ale literárně tím začátek díla trochu dostává na frak. I když záměr autora chápu, po pravdě jsem byla ráda, když citované dílko skončilo. To ale neznamená, že by se mi poslední díl pentalogie nelíbil, právě naopak: příběh se odehrává v průběhu bezmála třiceti let, takže je jeho děj velice pestrý a i z hlediska historického zde opět najdeme spoustu pozoruhodných momentů – od netradičního náhledu na období po založení republiky, přes vylíčení méně známých událostí z období krize, až po léta válečná a jejich vliv na jednání hlavních i vedlejších postav. Je až s podivem, že mohla být kniha vydána v roce 1963 – např. líčení neutěšené situace v poválečném Rusku nebo pasáž věnovanou Španělákům bych v knize z počátku šedesátých let asi nehledala. Opět nepostradatelná součást každé české knihovny.

2 17.10.2021

Dříve jsem na Dagssona nedala dopustit, ale už asi stárnu: pár fórů super, často mi však přišlo, že musí být jen za každou cenu nekorektní. Navíc úplně nejsem přesvědčena o kvalitě překladu. Suma sumárum, z nostalgie dávám 3 hvězdy, na víc to nevidím.

2 03.10.2021