Luciluc komentáře u knih

"Možná by tam zůstala ležet ukrytá před zraky všech, usedal by na ni prach, ohlodávali by ji švábi, papír by se rozpadal, až by ze jmen, která na něm byla napsaná, zůstala jen ozvěna kdysi prožitých životů. Jenže osud si někdy podivně zahrává a učinil tak i tentokrát." (str. 348)

Tajemství letního odpoledne je třetí knihou, kterou jsem od Kate Morton četla a asi jsem ji četla ze všech nejdéle. Zápletka, resp. rozkrývání rodinné minulosti, bylo zajímavé, ale na rozdíl od Zapomenuté zahrady a Šepotu vzdálených chvil jsem neměla nutkání číst každou volnou chvíli, abych se dozvěděla jak to bylo dál..Dorothy Smithamová (Nicolsonová) mi ze začátku přišla sympatická, ale ke konci jsem ji už tak trochu nemohla vystát a byla jsem ráda, že jsem na konci "Dorothy" části. U Vivien Jenkinsové jsem to měla naopak, nejdříve jsem nevěděla co si o ní myslet a pak mi přirostla k srdci. Oblíbila jsem si i Jimmyho Metcalfa, sympaťáka fotografa. A z Henryho Jenkinse se teda vyklubal záporák...úplný konec, rozuzlení, je opravdu překvapivé, to se spisovatelce povedlo. Oceňuji, že opět bylo vše vysvětleno a uzavřeno, to je i jeden z důvodů, proč mám její knížky ráda a těším se na čtení dalších.
4,5 */5 

4 03.11.2021

(SPOILER) Těšila jsem se, ale byla jsem bohužel zklamaná. První třetina knihy byla nejlepší, druhá se docela táhla, doufala jsem v nějaký velký překvapivý závěr, ale ten se nekonal. Téma se mi líbilo, dvě identická dvojčata, sedmiletá Lydia a Kirstie, jedna z nich zemře, ale je to opravdu ta, za kterou ji všichni mají?  A co se vlastně doopravdy stalo?
Prostředí ostrova Torran mě příliš neoslovilo, nedokázala jsem v té pustině a zimě vidět krásu.
Sarah a Angus, rodiče holčiček, působili zvláštně, moc jsem nechápala jejich myšlenkové pochody, chování k sobě navzájem, jejich domněnky..zajímavá byla snad jen jejich vzájemná nenávist. Bylo mi líto přeživší holčičky, měla to dost těžké (smrt dvojčete, nové bydlení, nepříznivý ostrov, v takové pustině se musela nudit, nová škola, žádní kamarádi,...).
Konec příběhu působil zmateně, musela jsem se i vracet, jestli jsem to celé pochopila správně..a stejně si nejsem vším tak úplně jistá...
Nebylo to nejhorší, ale asi bych knihu nedoporučila. Čekala jsem od ní více, potenciál tam byl.

4 29.08.2021

(SPOILER) Čekala jsem akčnější závěrečný díl...Prostředí Bílé katedrály mi bylo nesympatické, ještě, že se tam odehrával jen začátek děje. Zato Nikolajův Kolovrat byl zajímavým místem (chtěla bych vidět tu hvězdnou oblohu :-)). Hledání ohnivého ptáka mi přišlo docela zdlouhavé, ale nalezení třetího umocňovače bylo celkem nečekané. Baghřino tajemství ohledně Morozova bylo asi největším překvapením. Byla jsem ráda, že zase více prostoru dostala Žeňa. Nikolaj byl opět fajn a líbily se mi "návštěvy v mysli" mezi Alinou a Temnyjem. Finálovou bitvu jsem čekala drsnější, i víc ztrát na životech...konec mě překvapil, až takový happy end jsem nečekala. Třetí díl se mi líbil asi nejméně, ale celkově trilogii hodnotím kladně a uvažuji nad tím, že si znovu přečtu Zjizveného krále..

4 28.07.2021

Zusak je můj oblíbený autor, četla jsem od něj Posla, Zlodějku knih a Clayův most a byla jsem zvědavá na jeho prvotinu Roky pod psa. Je to taková "zusakovská jednohubka", čte se to dobře, ale nebavilo mě to. Hlavní postava, Cameron Wolfe, mě neupoutala, ani nikdo z postav vedlejších. Dějově se vlastně nic moc neděje, hlubší myšlenku, pokud tam byla, jsem nepochytila. "Snové kapitoly" mi přišly nadbytečné.
Slabé tři hvězdičky a uvidím jestli se vůbec někdy pustím do pokračování.
"Samozřejmě jsme věděli, že není možný, aby se nám to povedlo. Jediná potíž byla v tom, že se nám to povedlo." (kap. 7)

4 31.08.2020

Jsou to už čtyři roky od přečtení Než jsem tě poznala, takže jsem musela trochu pátrat v paměti. Vzpomínám si, že se mi první díl moc líbil, těšila jsem se proto na pokračování. První zhruba polovina knihy mě ale vůbec nebavila, obzvlášť kapitoly, ve kterých Lou docházela na sezení Kruhu nového začátku. Teprve až v druhé polovině dostal děj větší spád a čtení mě bavilo. Louisino chování jsem občas nechápala (třeba proč pořád zůstává pracovat v baru na letišti a její rozhodovací procesy ohledně NY), Lily mi chvílemi lezla hrozně na nervy a chvílemi mi jí bylo líto. A záchranář Sam… to byl sympaťák, jednoznačně moje nejoblíbenější postava :) Docela zajímavá byla dějová linka rodičů Lou, Josie a Bernarda, přišli mi v tomto díle „lidštější“. Nemůžu autorce nevytknout tak trochu klišé, že si Lou uvědomí určité věci až v momentě, kdy je ztrácí…Je to snad poprvé, kdy se nemůžu rozhodnout, zda dát tři nebo čtyři hvězdičky, proto 3,5*. Další díl si určitě přečtu (už jen kdyby kvůli Samovi), zajímá mě jak si Lou dál povede a doufám, že to bude čtivé hned od začátku.

4 08.06.2020

I přes poměrně vysoké hodnocení zde jsem od knihy příliš neočekávala, možná i proto jsem byla mile překvapena. Milostný trojúhelník na mě naštěstí nepůsobil zas tak moc kýčovitě, fandila jsem Shayovi, ale v jednu chvíli si mě získal i Ren. Na Calle se mi líbila její „poctivá povaha“ a vztah, který měla s bratrem Anselem. Shay si mě získal „svobodným myšlením“ a touhou něco změnit. Ze smečky Nightshadeů jsem si oblíbila Bryn a Masona. Škoda, že autorka nedala v příběhu více prostoru vedlejším postavám. Konec byl docela předvídatelný, ale akční. Kniha se dobře četla, taková fantasy oddechovka o vlcích :). Těším se na pokračování, snad se konečně dozvím víc o Hledačích, Strážcích i Ochráncích.

4 04.01.2020

Na Greena jsem se moc těšila, ještě jsem od něj žádnou knihu nečetla, jen jsem viděla několikrát film Hvězdy nám nepřály, který se mi moc líbil. A tak jak jsem se těšila, jsem byla i zklamaná. Skončila jsem na straně 70 a už nemám sílu číst dál. Mrzí mě to, ale děj ani postavy mě vůbec neoslovily a do dalšího čtení se nechci nutit. A to mi anotace knihy přišla zajímavá...

4 08.03.2019

Na Dvůr křídel a zmaru jsem se těšila tak moc, že jsem si knihu koupila, nechtělo se mi čekat, než si ji budu moct vypůjčit v knihovně. Čekalo na mě 700 stran toho úžasného světa, který jsem si zamilovala. Nejdříve mě štvalo, že jsem na knihu neměla tolik času, kolik bych chtěla, ale na druhou stranu jsem si mohla příběh užívat delší dobu. Je to takový rozkol, chcete číst každou volnou chvíli, ale s tím, jak se blížíte ke konci, nechcete, aby to skončilo. Všechno mi bude chybět. Obzvlášť Rhys, Cassian a Azriel. Jsem ráda, že se v příběhu objevily nové postavy, Helion, Kallias a Viviane, Thesan, Beron a Eris, Drakon a Myriam, Graysen, Vassa, a že o něco více prostoru v příběhu dostal Lucien, Nesta, Elain, Jurian. Konečně jsem se dozvěděla, jak to má Mor s Azem. Některé vztahové linky zůstaly nedořešené, snad jako příslib dalších dílů. Překvapilo mě, jak se zachoval Tamlin, škoda, že mu autorka nevěnovala alespoň jednu kapitolu, abychom to celé viděli i z jeho pohledu. Milovníci bitev si zde přijdou na své, o ty nouze nebyla. Co se týká závěrečné bitvy, bylo to nabité akcí, ale místy už trochu přehnané a sluníčkové. Čekala jsem nějakou tu oběť i na straně dobra.
Třetí díl hodnotím kladně, ale druhý díl u mě nepřekonal, proto dávám o jednu hvězdičku méně než Dvoru mlhy a hněvu, který pro mě byl nejlepším dílem z této (zatím) trilogie.
P.S. Byla jsem potěšena, že se i zde objevila věta, kterou jsem si oblíbila ve druhém díle: Na hvězdy, které naslouchají, a na sny, které se plní.

4 01.05.2018

Mám ráda knihy s tématikou cestování v čase a Bouře mě zaujala anotací. Musím ale přiznat, že jsem od ní moc nečekala, o to víc jsem pak byla mile překvapena. Jackson Meyer i Holly Flynnová mi byli hodně sympatičtí, dobře se k sobě hodili, jejich vztah byl hezký. Celkově mi přišlo, že autorka umí dobře vyjádřit pocity postav k druhým, ať už šlo o vztah Jackson-Holly, Jackson - Courtney i Jackson-táta. Hodně dojemná byla 29. kapitola, kde se Jackson loučí s Courtney v nemocnici, bylo to smutné a krásné zároveň, až mi skoro slza ukápla :). Rozjezd byl možná trochu pomalejší, ale pak kniha dostala spád a já s napětím očekávala, co se stane dál. Přiznávám, občas jsem byla trochu zmatená ze všech těch základen a různých linií, poloskoků a úplných skoků, která strana je vlastně "ta hodná" a která naopak "ta zlá". Bouři bych zhodnotila jako povedený, tak trochu rozjezdový, díl. Určitě si přečtu i díl druhý, protože konec prvního mě překvapil, čekala jsem, že to dopadne jinak. Autorka uvádí, že má jít o trilogii, ale zatím vyšly v češtině snad jen první dva díly, doufám, že se někdy dočkáme překladu i posledního dílu.
A na závěr jeden citát, který mě v knize upoutal: "Amor vincit omnia."

4 13.01.2018

Šťastně až navěky jsem si přečetla po dočtení První, na Dceru se ještě chystám. Byla jsem ráda, že si můžu přečíst, jak se to s některými postavami vyvíjí dál, seznámit se s tím, co předcházelo či vidět stejnou věc z jiných úhlů pohledu. Teď pár komentářů k některým částem:
Část Královna - Clarksonova matka, královna Abby, byla otřesná, pěkná mrcha. Nedivím se, že to ovlivnilo Clarksonovo chování, nevyrůstal zrovna v idylickém prostředí. Ale i tak jsem na něj nezměnila názor, zůstal pro mě stejně nesympatický a krutý. Jeho chování bylo otřesné už za mlada - dokazovat někomu poslušnost tím, že si ostříhá vlasy? Filozofii "když tě o něco požádám, uděláš to" nijak nesdílím. Amberly mě v tomto překvapila.. to kdyby jí řekl ať vyskočí z okna, tak to udělá?
U části Aspen a Lucy mi trochu chybělo to, jak se vlastně dali dohromady, ten úplný začátek, prvotní impuls, kdy to mezi nimi zajiskřilo.
Nejhezčí částí pro mě bylo vyprávění Marlee. Bylo to plné lásky, síly, dojemné.
Část Celesta - přesně takové vyprávění jsem od ní čekala :)
Za mě spokojenost.

4 18.11.2016

Čtení, které mi zpříjemnilo kratší cesty vlakem, nenáročné, přidala bych klidně více Harryho poznámek :)

4 31.10.2016

Kniha mě zaujala názvem a protože mám ráda fantasy, volba byla jasná. Ze začátku jsem měla trochu problém se začíst, až cca po straně sto mě kniha začala více bavit. Oceňovala jsem přidané fotografie, některé na mě působily až strašidelně. Určitě si chci přečíst ještě další díly, abych věděla, jak to dopadne, přibližně posledních 70 stran bylo pro mě nejzajímavějších a nejvíce dějových. Tématicky se mi to líbilo moc- podivné děti, sirotčinec, smyčka, cestování časem, nestvůry apod. Jen jsem občas měla "problém" se stylem psaní autora, nebylo to nic hrozného, ale kvůli tomu mě kniha úplně nepohltila. Nebyla vůbec špatná, doporučuji ji k přečtení, ale na zadek jsem si z ní nesedla :) Zajímavé je, že jsem si u této knihy neoblíbila žádnou postavu, všechny jsem je brala tak nějak neutrálně, což mi přijde škoda - autor mohl postavy více vykreslit, aby si k nim mohl člověk lépe najít cestu.
Když jsem byla cca ve dvou třetinách knihy, zjistila jsem, že jde do kin film. Chystám se na něj jít a jsem zvědavá na jeho zpracování, trailer vypadal celkem dobře.

4 08.10.2016

Kniha se mi líbila, i když jsem čekala více napětí a záhad. Druhý díl si ale určitě přečtu, snad bude víc tajemnější :) Závěr byl překvapivý, to musím uznat. Liv měla dobré komentáře a hlášky, ty jsem ocenila, u některých jsem se i zasmála. Henry byl sympaťák, Lottie a Mia mi byly také sympatické. Nemůžu říct, že bych knihu "hltala" a nemohla se od ní odtrhnout, ale bylo to pěkné čtení.

4 23.06.2016

Druhý díl mě nenadchl tolik jako první, ale ocenila jsem vyprávění z dalších dvou úhlů pohledu - Isabel a Cole. Zpočátku bylo vyprávění dost zdlouhavé a chvílemi nudné, spád pro mě měla kniha až ke konci. I když jsem tušila jak to s Grace dopadne, překvapily mě okolnosti a angažovanost Colea. Sama mi bylo líto. Rodiče Grace mi lezly na nervy. Knihu každopádně doporučuji a těším se až si přečtu Splynutí.

4 26.01.2016

Knížka čtená dceři. Kniha je určena čtenářům od šesti let a na sto stranách obsahuje dvanáct kapitol, poslední dvě jsou kratší, ostatní delší. Ilustrací není mnoho, jsou však celkem zdařilé, nejvíce mi do oka padla hned ta první, na obálce. Líbil se mi vztah sester, starší Háni a mladší Rózy, a také to jak se spolu samy vydávaly do lesa za dobrodružstvím. I vztahy v rámci rodiny byly celkem fajn (maminka by sice dcery nemusela nazývat opicemi, ale nebylo to myšleno zle), pěkný vztah měly sestry k pradědečkovi. Zápletka mi ze začátku přišla skvělá, bylo to tajemné a napínavé a čekala jsem, co se z toho vyklube… konec mě ale maličko zklamal, nevím, jestli malé děti dokáží hlavní myšlenku z příběhu správně uchopit, snad ano. Bylo tam i pár vtipných momentů (např. když si Háňa zapomněla obléct sukni). Dobře se to četlo, jen mi občas přišlo zbytečné odbíhání od hlavního tématu a vyprávění o vedlejších věcech, které nebyly zas až tak podstatné a autorka je mohla klidně vynechat. A scéna s vlčicí a jejími vlčaty mi přišla tzv. už moc. Ke knize se sice vracet nebudeme, ale celkově hodnotím kladně, lepší průměr.

3 15.11.2024

Knížka čtená dceři. Opět jsme se vydaly do okolí sychrovského zámku, tentokrát za příhodami voříška Huga, který žije u pekaře Moučky a kamarádí se s foxteriérem Arturem, s nímž jsme se seznámily v předchozím díle. Stejně jako předtím i tentokrát bych měla několik drobných výtek (např. to, že psi by se neudrželi na horské dráze). Nejsem sice odborník na psy, ale zarazilo mě, že v kapitole Jak šli Hugo s Arturem na pouť se píše, že vypili zbytky piva z pohozených kelímků (po tom, co snědli kousek klobásy, která spadla na zem, kus perníkového srdce či s chutí olízali zbytek cukrové vaty na špejli). Když jsem byla dítě, pamatuji si, jak náš pes vrčel na otevřenou lahev s pivem a i na lidi, z kterých šel cítit alkohol…takže jsem (asi mylně) předpokládala, že to tak mají všichni psi, že jim alkohol nevoní a nechutná, a že ho tudíž nebudou pít. Je pro ně toxický. V textu je pak zmíněna věta „Po takové hostině je vůbec zázrak, že zůstanou naživu, ale jim nic neschází.“ Tak nevím co si o tom myslet. Nejvíc se mi líbila kapitola Jak Hugo honil zloděje. Druhý díl hodnotím jako o něco slabší (3,5*), ale určitě máme v plánu ještě třetí díl o Maxovi.

3 08.11.2024

(SPOILER) Knížka čtená dceři. Jedná se o první díl trilogie, který jsme si vypůjčily z knihovny. O pěkné ilustrace se postarala moje oblíbená ilustrátorka Eva Chupíková. Kniha je pro děti od šesti let a obsahuje zhruba sto stran, což mi zprvu přišlo hodně, ale plusem jsou krátké kapitoly, které jsme většinou četly dvě až tři za sebou. Styl psaní nám vyhovoval.

A tady výčet pozitiv nejspíš končí, protože po obsahové stránce to bylo špatné. Nevím, jestli to byl záměr, napsat knihu, která je (alespoň tedy pro mě) z hlediska vztahů v rodině špatně, aby si čtenář uvědomil, že takto ne, nebo je to pro autorku běžné chování členů rodiny a lidí v jejich okolí. Hlavní hrdinka Eliška Horáčková mi k srdci vůbec nepřirostla a ani jednou ve mně nedokázala vyvolat představu andílka, ke kterému byla připodobňována. Její chování a jednání mi přišlo nelogické a přehnané.

Chování Elišky a Toníčka v nově zrekonstruovaném domě v Žitíně bylo dost zvláštní. Chápu, že je štvaly všechny ty příkazy a zákazy rodičů, ale ti si vyloženě nechali skákat po hlavách. Katastrofální první příchod do nového domu byl završen večeří, při které Toniček poprskal zeď špagetami s kečupem a podlaha byla polita červeným vínem a plná střepů od rozbitých skleniček. Tatínek bouchá pěstí do stolu a řve, řešením situace je vyhnat děti do svých pokojů.

Příhoda se šatičkami, které si měla Eliška obléct na první den školy a účes…maminka vůbec nerespektuje její přání vzít si na sebe něco jiného (dobře, těžko půjde v kraťasech a vytahaném tričku...ale v důsledku, proč vlastně ne), ale mohly oblečení vybrat spolu (přeci jen šla už do druhé třídy, v tomto věku už děti mají svůj oblíbený styl oblékání), mohlo dojít k nějaké dohodě/kompromisu... a nutnost dvou copů s bílými mašlemi? Co by to bylo za problém, kdyby měla účes podle sebe a ne podle toho, jak to chce její máma, achjo….Nejdříve jsem si myslela, že se Elišky maminka živí jako fotografka, ale je to „jen“ moderní typ matky, která okamžitě fotografuje důležité momenty v jejich rodině, aby měla materiál pro ostatní maminky, které ji sledují na Instagramu.

Tatínek se taky krásně předvedl. Slíbí Elišce, dokonce opakovaně, že ji v první den, kdy jde do nové školy v Žitíně, kde nikoho nezná, doprovodí až do třídy. Nakonec slib poruší, protože zapomněl na pracovní schůzku, na kterou musí hned odjet a nechá Elišku stát před školou samotnou se slovy „Ty to zvládneš i beze mě, vždyť už jsi velká holka.“ A ještě je při tom duchem už úplně někde jinde. A když se Eliška snaží namítnou, že to přece slíbil, dočká se odpovědi: „Eliško, přestaň.“ Eliška pak procedí mezi zuby „Zatracenej táta, na něj se v ničem nejde spolehnout“. Zmínka o tatínkově nespolehlivosti je v textu zmíněna ještě minimálně jednou. Celkově vztah otec- dcera je zvláštní, zarazilo mě např. toto: „„Máš brejle, mobil, peněženku?“ zeptala se přísně tatínka. Když jí vše ukázal, přikývla, že můžou jít.“ Dospělý muž, kterého musí kontrolovat vlastní malá dcera?

Učitelka Sýkorová, to už asi ani nemá cenu komentovat. Jen doufám, že počet takovýchto paní učitelek rychle klesá.

Jedinou normální postavou v celém příběhu byl Arnošt Gruber. Z počátku se mi líbilo i jeho dvojče Hedvika, ale pak se mi i ona zprotivila…a to její trvání na krevním poutu. Nic proti krevní přísaze indiánů, ale proč to cpát do knihy pro děti pod deset let? Zrovna nedávno jsem četla, že už děti na prvním stupni mají problémy se sebepoškozováním…nejdřív jsem si myslela, že to Hedvika myslela jako vtip, autorka to mohla shodit do legrace, ale neudělala to, proč k tomuhle vůbec nabádat? Zbytečné.

Zápletka se šarlatánkou se zprvu jevila záhadně, těšila jsem se, co se z toho vyklube, ale i tady jsem byla zklamaná. Byla to taková zápletka nezápletka. Jako malé plus beru, že se dceřin slovník rozrostl o slovo „šarlatánka“ a jeho význam.

Překvapuje mě tak vysoké hodnocení zde, já měla problém to dceři dočíst a další díly už číst nebudeme.

3 31.10.2024

Knížka čtená dětem. Ke Gruffalovi mě přivedla uživatelka jatox, za což jí děkuji. :)
Dlouho se mi pro děti nedařilo najít knižní adventní kalendář, který bychom už neměli nebo který by mi padl do oka. Nakonec jim předvánoční čas zpříjemní Gruffalo a přátelé, koupila jsem ho tak trochu naslepo, protože jsme o Gruffalovi ještě nečetli. Takže k objednávce kalendáře přibyl i knižní příběh. Malá knížka s tvrdými deskami a pěknými ilustracemi. Četla jsem hodně kritiky na český překlad, mě osobně to zas tak hrozné nepřišlo, veršovaná forma příběhu se mi líbila, bylo to vtipné. Čtení bavilo mě i děti. Škoda, že to bylo tak krátké, přečetli jsme na jeden zátah. Za nás pěkné čtení a těšíme se na advent. :)

3 25.10.2024

Knížka čtená dceři. Tak tohle mě velmi mile překvapilo! Ani nevím, kde jsem na knížku narazila, měla jsem ji na seznamu knih pro děti k přečtení a u nás v knihovně ji zrovna měli k dispozici. Přečetli jsme ji na jeden zátah, je to opravdu malá knižní jednohubka. Jedná se o veršovaný příběh (poklona překladatelce Anně Řebíčkové, dle mého je překlad zdařilý, verše dávaly smysl a nikde to tzv. nedrhlo), který je nádherně ilustrovaný. Malý lenochod se snaží objevit svůj talent, který chce předvést na talentové soutěži. Jestli se mu to podaří si přečtěte už sami, doufám, že se vám bude kniha líbit stejně jako nám. Určitě doporučujeme k přečtení (pro děti 3+).

3 10.10.2024

(SPOILER) Knížka čtená dceři. Vybrala si ji sama v knihovně. Je to druhý díl série, první jsme nečetly, ale nevadilo to. Hvězda je mladá kolie, která se učí být ovčáckým psem. Její maminka Henrieta je ovčáckou šampionkou a všichni od Hvězdy tak nějak očekávají, že půjde v maminčiných stopách. Ona ale nemá potřebné vlastnosti ovčáckého psa a ve zkouškách se jí nedaří. Nakonec ale prokáže velkou odvahu, postaví se nebezpečí a v horách zachrání člověka, čímž si vyslouží čestný odznak. Posláním knihy je to, že nemusíme dělat to, co se od nás očekává, že si můžeme jít vlastní cestou a být v tom dobří. Kniha obsahuje černobílé ilustrace a je určena dětem od pěti let, myslím, že starší čtenáři jí budou rozumět trochu více. Celkem milé počtení. 3,5*

3 30.09.2024