Luciluc komentáře u knih

(SPOILER) „To divoké drama se odehrává jen na hladině. Když se ponoříš do hloubky, zjistíš, že tam je moře klidné.“ (str. 10)

Knížka čtená dceři. Mušlenčiny příběhy jsem měla v knižním hledáčku už nějakou dobu a slyšela/četla jsem na ně jen samou chválu. Kniha je určena dětem od šesti let, my jsme zkusily přečíst o něco dříve. Myšlenka knihy je super, ale stejně mě to maličko zklamalo. Čekala jsem větší pohádkovost a dějovost, když se děj začal alespoň trochu rozvíjet, byl „narušen“ otázkami, působilo to na mě rozkouskovaně. S výběrem emocí jsem byla spokojená (Hamtík - závist, Strašpytlík - strach, drak Bouřlivák – vztek, Fňukal – smutek, Egon – pocit viny, Šedivák - zklamání, Pochybníček – pocit méněcennosti, Kuliferda – humor, Valentýnka – láska, Nebojsa – odvaha, Jasněnka – radost, Prófa – odpovědnost), ale překvapilo mě, že postavě Brbly, který se vyskytoval hned v několika kapitolách, nebyla věnovaná samostatná kapitola, kde by byl blíže popsán. Fňukala bych pojmenovala nějak jinak, protože fňukání a smutek osobně vnímám jako dvě rozdílné emoce. Překvapila mě dcerka, když se mě jednou zeptala: „Mamko, ty máš v sobě teď draka Bouřliváka, viď?“ Jsem ráda, že si ze čtení něco zapamatovala a dokázala rozpoznat emoci. Líbilo se mi jak Mušlenka s Egonem postavili z kamenů chodníček, truhlička, do které si ukládáme všechno pěkné, co nás v životě potkalo nebo notýsek, do kterého můžeme zapisovat, co všechno se nám povedlo, co jsme se naučili a v čem jsme dobří. Ilustrace jsou moc hezké, ty se mi opravdu líbily, na velkém formátu knihy hezky vynikly. Celkově se mi kniha líbila a doporučuji ji k přečtení, je určitě pro větší děti, ale i ty menší si z ní (za pomoci vysvětlení od dospělého, tak jako u nás) určitě něco vezmou.

A ještě si tu chci odložit věty/myšlenky, které je dobré nezapomínat a připomínat si je:
- strach je dobrý, protože dokáže upozornit na možné nebezpečí a je důležitý k přežití
- vztek je dobré vyventilovat a nedusit ho v sobě
- pohlazení je mnohdy víc než slova
- nebát se sdílet bolest a nechat si pomoct
- je jedno co si o vás myslí druzí, je důležité abychom dělali věci s dobrým
úmyslem a věřili sami sobě
- je důležité poučit se ze svých chyb a napravit je
- někdy stačí se jen dívat a dát věcem čas
- ne všechny věci jsou takové jak se na první zdají být
- „Je čas nechat staré zmizet, aby mohlo přijít něco nového.“ (str. 61)
- je dobré umět si udělat legraci sám ze sebe, ale i s humorem se musí
opatrně, abychom někoho neranili
- i dobrota a laskavost mají své meze, je důležité umět se ohradit a nenechat se využívat
- odvaha nám dává křídla a možnost poznat nové věci, ale je důležité
nepřeceňovat své možnosti a sílu
- nepřebírat odpovědnost za ostatní, protože tím dáme dotyčnému
možnost naučit se postarat sám o sebe
- nebrat všechno tak vážně

„Na celém světě není nikdo jako ty. Vůbec nemusíš být lepší.“ (str. 12)

7 24.04.2024

(SPOILER) Knihu jsem ulovila na knižním swapu a roky mi pak ležela v knihovně. A protože jsem dlouho nečetla žádný thriller/detektivku, přišla konečně její chvíle. Styl psaní mi přišel hodně kostrbatý, ne, že by se to nedalo vůbec číst, ale moc mi to nesedlo. Co se týká zápletky, ta byla dobrá, bylo to napínavé, mělo to celkem spád. I když už dopředu trochu tušíte o co asi půjde, najde se i pár překvapivých situací. Jako plus beru, že autorka poodkryla téma poporodní deprese a toho, že mateřství není pro všechny ženy ve znamení růžových obláčků a věčně svítícího slunce. Annin manžel Marco to se svým plánem nedomyslel, nechápu, že takhle riskoval a byl tak naivní, že ho nenapadlo, že se může něco zvrtnout. Nedokáži si představit Anninu bezmoc…navíc umocněnou tím, že když trpí disociativní poruchou a má „výpadky“, během nichž si nepamatuje co dělala, nebyla si pak vůbec jistá tím jestli Coře něco neprovedla ona sama. Škoda, že nebyla detailněji vykreslena postava detektiva Rasbacha. Cynthia byla pěkná mrcha, a Richard…škoda slov. Konec, resp. poslední kapitola, byl hodně překvapivý. Byla to dobrá oddechovka, kterou jsem měla přečtenou během pár dní, protože jsem byla zvědavá jak to všechno dopadne, nechávat si ji ale nebudu a pošlu ji o dům dál. Slabší 4 *.

10 22.04.2024

Knížka čtená dceři. Narazila jsem na ni náhodou v knihovně a zaujaly mě ilustrace. Jsou pro mě sice trochu „atypičtější“, ale krásně barevné. Básničky jsou krátké, o obyčejných věcech, hezké. Tentokrát ale asi zaujaly více mě než dcerku :) Za mě povedené, oku lahodící, doporučuji k přečtení.

Tučňák
Tučňák ťapká po ledu,
uvidíme kouzlo.
Ono mu to totiž právě
na tom ledě sklouzlo.

Místo něho je teď pouze
sněhobílá koule.
Chudák...až se dokutálí
bude samá boule.

2 21.04.2024

(SPOILER) „Základy je někdy dobrý zbourat, když tě drží tam, kde už to pro tebe není dobrý.“ (str. 409)

Za mě jsou knihy Veroniky Hájek Hurdové čtivé, její styl psaní mi vyhovuje (vyskytovalo se tu ale docela dost chyb). Založila jsem si, stejně jako v Božidaře nebo Agnes, několik vět, ke kterým se chci v budoucnu vrátit a připomenout si je, např. „Často obdivujeme jedince, co konají velké věci a srdnatě se pouštějí do zásadních bitev pro dobro celého lidstva. Málo však oceňujeme ty, kteří navzdory fackám osudu zvládají jen stát na místě. Někdy je totiž takové obyčejné stání mnohonásobně náročnější než sprint.“ (str. 209) nebo „Starat se o věci, které můžeš zlepšit. Netrápit se tím, s čím nic nenaděláš. Víc dělat než mluvit. … Život není složitý, když si ho složitý neuděláš.“ (str. 39)

Kdybych měla porovnat Bohumila a Božidaru, líbila se mi druhá zmiňovaná kniha více (oceňuji lehké propojení skrze Mojmíra). V Bohumilovi mi úplně nesedlo politické téma, knihy čtu převážně z důvodu úniku od reality a tady to bohužel nešlo…neříkám, že s některými názory nesouhlasím, ale nebavilo mě o tom číst. Stejně jsem to měla i se stavební dějovou linkou, která se u mě taktéž nesetkala s větším zájmem. Kapitoly, které se věnovaly Vilému Hladíkovi pro mě byly nejméně zajímavé, i když ke konci, kdy se staral o jezevčíka Forresta mi byl už bližší. Rozesmál mě Vilémův vstup do světa pejskařů. :) Fandila jsem mu s paní Šestákovou, to byla postava, která mě bavila. Přečetla jsem i autorčiny poznámky ke knize, těšila jsem se, že se tam dozvím o Valérii něco více, ale nebyla tam o ní žádná zmínka, škoda. Nejblíž jsem měla k Marii Jánské, jednak věkově, protože její postava je stejně stará jako já, a stejně jako ona i já mám dvě malé děti, takže jsem se dokázala snadno vcítit do většiny situací, které prožívala. Na Marii se mi hodně líbilo, že změnila výchovný styl, že nepokračovala ve výchově synů Jeníka a Vašíka v tom samém duchu, jak bylo zvyklostí u nich doma (aneb šílená výchova Dobroslava Jánského, „Často nejvíc zraňuje, když od nejbližších nezazní to, co tak zoufale toužíme slyšet.“ (str. 132)). A i mě napadla stejná otázka jako ji: kam Bohumil chodí na záchod. :D Dějová linka s Lubošem měla až moc sladký konec. Bohumil mi byl poměrně sympatický. Líbilo se mi na těm to, že víc konal než mluvil. „Na světě jsou zkrátka věci, které je potřeba udělat, a nemá smysl nad nimi dlouze rozjímat.“ (str. 315). A že chtěl žít jednoduše. Ale s jeho nemluvením obecně to byl naopak druhý extrém. Mrzelo mě, že nebyl rozebrán jeho vztah s dcerami po tom co odjely s Blankou do Francie, to s nimi úplně přerušil kontakt? Ony za ním nikdy nepřijely na návštěvu do Čech?
Oceňuji, že autorka dala nahlédnout do mužského světa, ale za mě je to z jejích dosud čtyř čtených knih ta nejslabší.

„Život není to, co se vám děje, ale to, jak se k tomu postavíte.“ (str. 371)

6 15.04.2024

Knížka čtená dceři. Když jsme si ji vypůjčily v knihovně, říkala jsem si, že tematicky do zrovna probíhající ročního období moc nezapadá...ale opak byl pravdou, protože příběh usměvavého Tappiho a sobíka Chichotka začíná, když v Šeptajícím lese nastává jaro, provede nás létem a podzimem a poslední dvě kapitoly, z celkového počtu deseti, jsou věnované zimě. Tappi a první sníh jsme četly až jako druhou knihu, ačkoliv je to první díl, ale myslím, že to ničemu nevadilo. Vikinga Tappiho jsme si s dcerou moc oblíbily, mě se líbila jeho klidná a dobrosrdečná povaha. Příběh byl pěkný, objevily se nové postavy (vlčí rodinka Tlama, Hajdulka a Břehulík), líbila se mi kapitola Tappi a zlomyslná zaklínadla o čaroději Skřípákovi, který medvědu Břicháčovi vyčaroval místo nosu klobásu, z Chichotka udělal houští, veverce Čiperce přičaroval zaječí uši a bobru Rachotkovi zase motýlí křídla. Řešení v podobě snídaně, spánku na měkoučkém polštáři a smíchu bylo skvělé. Knížka je určena dětem 4+, kapitoly jsou krátké, většinou jsme jich četly víc za sebou, ilustrace jsou moc hezké. Určitě doporučuji a těšíme se na další díl.

3 12.04.2024

Knížka čtená dceři. Oproti prvnímu dílu jsem si pokračování příběhů krysích přátel Huberta a Hodana se sádrovým trpaslíkem Ludvíčkem a laboratorním potkanem z Prahy Edou užívala víc, už jsem si zvykla na styl psaní a po „Jak ses vyspal, Hodane?“ se mi snad bude i stýskat. :) Po dočtení knihy máme ještě v plánu zhlédnout druhou řadu večerníčku. Nechybí zde osobitý humor a nevšední příběhy plné dobrodružství, ve kterých lze najít i poučení, hlavně o kamarádství. Nejvíce se mi líbila kapitola o ježku Pančoškovi, který s krysáky upekl štrůdl. „Pověra, že pátek třináctého se nepeče, je skutečně jen pověra. Když je hlad, peče se vždycky!“ (Evokovalo to také někomu pana Punčocháře? :D náhoda, záměr? :)). Rozesmála mě hláška: „Tož, kamarádi se zakopávat nesmějí.“
Kniha je spíše pro větší děti, jak už jsem psala v hodnocení prvního dílu. Má celkem 13 kapitol na 85 stranách a opět nechybí Opravník omylů pro malé rozumbrady.
Doporučuji k přečtení.

4 10.04.2024

Knížka čtená dceři. Objevila jsem ji v regálu knihovny úplnou náhodou při hledání jiného titulu. Každému písmenu je věnována dvoustrana, kde je vyobrazeno velké a malé písmeno v tiskací i psací formě, dále je zde básnička, ve které je písmenko červeně zvýrazněno, což se mi moc líbilo, protože si čtenář písmenko „nakoukává“ v textu. Nechybí ani menší obrázky začínající na dané písmenko a velký obrázek na druhé straně, ve kterém děti najdou nejen menší obrázky, ale i nějaké navíc (to dceru hodně bavilo, pak vymýšlela i další slova na probírané písmenko). Ilustrace jsou moc hezké, básničky obsahově celkem pěkné. Za mě moc hezky udělaná kniha pro děti seznamující se s písmeny. Určitě doporučuji!

2 02.04.2024

Knížka čtená dceři. Objevila ji sama v knihovně. Jsou to příhody tří malých skřítků – černovlasého Buma, světlovlasého Bama a zrzavého Bima – v zelených kamizolkách, kteří žijí daleko odsud, ale blízko u moře. „Je to jako když cinká zvonek – bim, bam, bum, jenomže obráceně. Bum, Bam a Bim.“ Hlavní postavy na mě působily spíše jako vnitrozemští lesní skřítkové, dělalo mi problém přiřadit si je k nějaké oblasti u moře. Kapitoly jsou kraťoučké, psané velkými písmeny, takže ideální pro začínající čtenáře. Délka kapitol ale často způsobovala to, že mi jejich konec přišel useknutý. Zhruba od poloviny už byl příběh plynulejší, více navazoval. Ilustrace mě osobně moc nenadchly, příběh také moc ne, myslím, že za pár měsíců nebudu vědět o čem kniha byla. Horší průměr.

1 02.04.2024

Knížka čtená dceři. Zaujala mě v knihovně veselou obálkou a tématem, doteď jsme četly jen o včelách. Nebylo to špatné, ale styl psaní mi připadal těžkopádný, chtělo by to ve vyprávění větší lehkost. Kapitoly byly poměrně dlouhé. Ilustrace hezké, ale vadil mi například obrázek, kde vosa Žofka pije z kaluže vody a pije brčkem (v jiné ilustraci sosá rozlité víno také brčkem)...přitom zrovna v tomto případě by to šlo znázornit normálně a bylo by to pochopitelné. V knize se vyskytují zajímavosti, malí čtenáři se něco přiučí, je tam dobrodružství a šťastný konec. Za nás průměr.

1 02.04.2024

Knížka čtená dceři. Objevila ji sama v knihovně. Malí čtenáři se díky pohádkovým příběhům, které vypráví hvězdička Lucie holčičce Aničce, dozví zajímavosti o hvězdách (např. Večernice = Jitřenka = Venuše, Severka = Polárka = nejjasnější hvězda v souhvězdí Malého vozu, nejjasnější hvězda na nebi = Sirius z Velkého psa, o hvězdách Kastor a Pollux v souhvězdí Blíženci, o hvězdách Merak a Dubhe v souhvězdí Velkého vozu, o Orionovi a Kasiopeje,...). Škoda jen, že nebyla samostatná kapitola věnovaná jednotlivým fázím Měsíce, bylo to zmíněno jen hodně okrajově. V pohádkách najdete i ponaučení, např. o tom, že každý někdy chybuje, že nemáme mít rádi pouze kvůli tomu jak někdo vypadá, ale kvůli tomu jaký je, že není nutné chtít být ve všem nejlepší, ale být užitečný a pomáhat, atd. Chválím ilustrace Zdeňky Študlarové, díky kterým si děti snadněji zapamatují tvary souhvězdí. Hodně povedená knížka, doporučuji, moc nás bavila.

3 23.03.2024

Knížka čtená dceři. Vypůjčily jsme další obrázkové čtení z knihovny, tentokrát jsou v knize mini kapitoly, básničky i hádanky. Starý král lev předává vládu svému synovi a u té příležitosti se koná slavnost, na které se schází různá zvířata, aby novému králi popřála. Na začátku knihy je slovníček zvířátek, u hádek uvedené správné odpovědi, ale ty se snadno poznají i díky ilustracím, ty jsou celkem zdařilé. Obsahově mě kapitoly příliš nenadchly, je v nich patrná snaha o ponaučení, ale někdy to bylo dost kostrbaté. Jako pozitivum vidím, že se děti seznámí i s méně známými zvířaty (pakobylka, hyena, úhoř, skunk,...). Dceři se spíš líbily básničky a hádanky, které se příběhem prolínají, nejvíc ji zaujala básnička o gorile, kterou se naučila.

Gorila se polila,
teď jí lepí nos,
láká na něj motýla,
včelu a pět vos.

1 12.03.2024

Knížka čtená dceři. Narazila jsem na ni náhodou v knihovně. Autorka pro nás není neznámá, od Ivy Geckové jsme četly sérii o lišce Šišce, která se nám poměrně líbila. Ale tohle opravdu nebyl šálek mé kávy...knihy. Vůbec se mi to nelíbilo a těšila jsem se až ji konečně dočteme. Dcerce se to zamlouvalo, chtěla číst v každé volné chvíli, ale přiznám se, že jsem si to dost upravovala a některé pasáže nečetla vůbec. Nespisovná čeština v knihách mi obecně zase tolik nevadí, ale v knížkách pro děti si tím nejsem úplně jistá...tady mi toho přišlo až příliš a slovo „zup“ místo „zub“...to už na mě bylo moc. Čertí babička mi nebyla vůbec sympatická, pořád jen na všechny nadávala. Kapitoly (celkem sedm na cca sedmdesáti stranách) byly docela dlouhé, ilustrace mě příliš neoslovily. Za mě velké zklamání a pokračování už číst nechci. Prostě nedokážu ocenit tenhle pekelný svět, jejich chování, mluvu a celkové pojetí příběhu. Ale třeba se to jiným líbit bude, zkuste a uvidíte. :)

1 10.03.2024

(SPOILER) Knížka čtená dceři. Vybrala si ji v knihovně. Koncept knihy jsme znaly už z titulu Mizící hmyzíci, takže jsme se obě těšily na kvízy na konci každé kapitoly. Já jsem obecně fanynkou bylinkových pohádek a zde se mi líbil výběr bylinek - měsíček, ostružiník, jitrocel, levandule, medvědí česnek, heřmánek, kostival, šalvěj, kopřiva, meduňka. Bylo zde i propojení s pověstí, o Krákorci a loupeživém rytíři, dcerku dějová linka o Bolemilovi hodně zaujala. Za mě se jen zbytečně často opakoval stejný motiv těžkých kroků a chrastění kovu o kov, ale asi to mělo udržovat napětí. Další věcí, nad kterou jsem se pozastavila, byla samotná zápletka. Chápu, že autorka potřebovala nějaký důvod k tomu, aby lesní skřet dal Toníkovi do cesty bludný kořen. Souzním s myšlenkou edukovat děti v tom, že se v lese mají chovat tiše (líbilo se mi i přirovnání, že dětem taky nikdo nechodí křičet do pokojíčku), ale přišla mi v tom celém nešťastně zvolená emoce, kterou byl vztek. Je škoda, že to vyznělo tak, že mít vztek je špatně a musí za to přijít trest. Emoce by se neměly potlačovat, hlavně ty negativní (samozřejmě za předpokladu, že osoba neubližuje sobě, ostatním, ani nepáchá nějakou hmotnou škodu), u dětí obzvlášť. Hezká byla i proměna Toníka z městského kluka, který se neuměl zabavit jinak než tabletem a televizí, v kluka, který dokázal ocenit přírodu a její bohatství. 4,5 *

4 07.03.2024

Knížka čtená dětem. Byla to jedna z prvních knížek, kterou jsem pořídila, když byla dcera malá. Byla to (a dodnes ještě je, je jí pět let) její oblíbená knížka. Teď ji čtu mladšímu synovi (2 roky), kterému se líbí hlavně obrázky. Ilustrace jsou opravdu povedené, krásné! Básničky jsou krátké, rýmy někdy trochu drhnou, ale dají se nad tím přimhouřit oči :) Jsou tu básničky o známých zvířátkách (štěňátko, koťátko, telátko, lištička,...), ale i o těch méně známých (koala, cikády, tesařík, ibis, rejnok,), ta rozmanitost se mi líbí. Na konci jsou pak zvířecí hádanky/doplňovačky. Na seznámení malých dětí se zvířátky a básničkami doporučuji.

1 03.03.2024

Knížka čtená dceři. Nemám příliš v oblibě slovně-obrázkové texty, na druhou stranu je to skvělý způsob, jak zapojit děti do četby. Dcerka se teď hodně zajímá o písmenka, primárně jsme knihu v knihovně vypůjčily kvůli velkým písmenům, aby je mohla rozpoznávat. Díky obrázkům si toto čtení oblíbila, protože se ho může přímo účastnit. Líbí se mi, že se díky básničkám učí tvary slov a rýmy. Přehledné je i rozdělení básniček podle témat na pohádkové postavy, co lze navštívit, povolání, moderní technologie, dopravní prostředky a záliby. Básničky jsou i vtipné, nám se nejvíce líbila ta s názvem Bubeník. Půjčily jsme ještě další obrázkové čtení od Grady, tentokrát Slavnost krále lva, snad se bude líbit stejně. Doporučujeme.

Honza vlezl do kredence,
vytahoval z něho hrnce.
A za malou chviličku
objevil i pokličku.

Vařečka teď do nich bouchá,
až ze stropu spadla moucha.
Možná se to spraví cvikem,
jednou bude bubeníkem!

3 03.03.2024

Knížka čtená dceři. Pokračování o včelce Medušce a jejích kamarádkách krásce Sedmikrásce a Nešikulce. Příběh mi přišel napsaný „lehčí rukou“. I v tomto díle jsou naučné informace (např. nepřátelé včel – roztoči a sršni, že larvičky vos se živí hmyzem apod.), ale tentokrát to na mě nepůsobilo tak šroubovaně jako u předchozího dílu. Děj se hodně točil okolo včelí královny (stará královna, rojení, hledání nového úlu, nová královna, její zásnuby, kladení vajíček,...), jsou zde už známé postavy (vosa Voršilka, beruška Bedřiška), ale i nové (líný tlustý trubec Matěj, upovídaný trubec Davídek, vrabec Čimčaráček). Škoda, že když je v několika kapitolách popisováno, jak se postavy těší na podzimní ples, plánují, co kdo přinese za jídlo apod., nebyla slavnosti věnovaná samostatná kapitola, jen si o ní včelky vypráví zpětně v poslední kapitole, než se uloží k zimnímu spánku. Odpůrci šikulek a šikulkování si zde nepřijdou na své :), každá včelička je šikovná a z Nešikulky se stane dokonce Šikulka (tohle pojmenování mi vadilo už v prvním díle, stejně tak jako pár dalších drobností, např. „Včelky pospíchaly, protože měly strach, aby nebyly poslední.“ Tak by byly...vždy musí být někdo poslední, tak proč dětem podsouvat, že to musí být nutně špatně…nemůžeme být ve všem na prvním místě). Na konci knížky jsou obrázky jednotlivých „profesí“, které včelky v úlu zastávají, dcerku bavilo jejich pojmenovávání (královna, krmička, kuchařka, stavitelka, …). Čekala jsem, že v příběhu bude víc zakomponována louka, když název nese podtitul „Pohádky z rozkvetlé louky“, to mi tam chybělo, ale alespoň jsem se naučila novou květinu – vstavač kukačka. Ilustrace byly hezké, střídaly se kratší a o něco delší kapitoly, většinou jsme četly dvě za sebou, někdy tři. Dcerce se čtení líbilo, chtěla předčítat každou volnou chvíli, já hodnotím 3,5 *.

2 29.02.2024

(SPOILER) Knížka čtená dceři. Do třetice Daniela Krolupperová a její „seberozvojová pohádka“. Příběh vypráví o holčičce Josefínce, která na cestě za královnou lesní pohádkové říše musí překonat překážky, díky nimž poznává samu sebe. Poselství je takové, že by si člověk měl věřit, protože když si věří, hodně toho dokáže, a měl by se mít rád. Ilustrace byly poměrně hezké, kapitoly tak akorát dlouhé, jen ta první, ve které se děj odehrává ve škole se mi nelíbila, pak už to bylo hezké pohádkové putování. 3,5 *

2 26.02.2024

„Tanec je krása těla dovedená do dokonalosti pohybu.“ (str. 93)

Dominika Vodičku jsem před četbou knihy znala jako účastníka StarDance a vítěze Thálie. Fandila jsem mu jak v roce 2019, kdy tančil s Veronikou Khek Kubařovou, tak v roce 2023, kdy byl tanečním partnerem Darije Pavlovičové, líbily se mi jeho choreografie s příběhem. Nikdy jsem neměla možnost setkat se, ať už reálně nebo prostřednictvím životopisné knihy, s tanečním světem, takže jsem byla ráda, že právě díky tomuto nadanému tanečníkovi nahlédnu za oponu. Upřímně, po dočtení knihy jsem se rozhodla, že nikdy svoje děti nepřihlásím do tanečního kroužku (nadsázka :) ). Asi jako každý sport, je i tanec náročnou disciplínou, jak časově, tak finančně a fyzicky (často žasnu, co naše tělo dokáže, jaké fyzické výkony zvládne). Musí tam být přesvědčení, že to opravdu chci dělat a být v tom nejlepší, a taky láska. A obojí jsem z Dominikova vyprávění cítila. Četlo se to moc dobře, poklona Janě Karasové. Oceňuji přidané fotografie na konci knihy, protože hned na začátku četby mě napadla myšlenka, jak asi Dominik jako malý/mladý vypadal. Jeho děda mi přišel skvělý, více takových dědečků. Ve vztahu k otci jsem se dlouho nemohla zbavit dojmu, že mu chce Dominik pořád něco dokázat: „I kvůli zodpovědnosti vůči tátovým penězům jsem se snažil vyhrávat.“, „Vždycky jsem měl pocit, že soutěžím pro mámu.“, bylo dobře, že to nakonec překonal (zajímavé, kolik toho může jeden neodůvodněný odklad do školy způsobit...). Překvapilo mě prostředí konzervatoře, kde mu celkem házeli klacky pod nohy. Obdivuji, kolik toho Dominik v jeho věku na tanečním poli dokázal, jeho vytrvalost, odhodlání, zaujetí. Uznání patří i manželce Elišce, protože časová náročnost Dominikových projektů a aktivit mi přišla velká, takže společného času pro ně dva asi moc nezbývalo. Ačkoliv zrovna nejsem fanynkou baletu, Kytici bych viděla ráda. Pokud se alespoň trochu zajímáte o tanec doporučuji knihu k přečtení.

2 24.02.2024

(SPOILER) Knihu jsem si koupila, protože mě navnadil předchozí díl. V tomto díle se střídá vyprávění z pohledu Jeleny, Valeka, Janka a Leifa. Nejvíce mě bavila Valekova dějová linka (hlavně setkání s Hedou, pátrání po bouřkových zlodějích, cesta do rodného Icefarenu a setkání s rodinou, Zohav a Zethan). Bylo tam hodně akce a každá kapitola končila tak, že nutila číst dál a dál. Čekala jsem ale, že knížka o pěti stech stranách pokryje větší časový úsek než jen pár měsíců. Konečně se hlavní hrdinové dostávali do pastí, ze kterých bylo těžké uniknout, bylo to o to napínavější čtení. Příjemná změna od všehoschopných a vždy vítězících hrdinů, kteří vynikají nadprůměrnými fyzickými silami a odolností či magií, která vše vyřeší, když už opravdu teče do bot. Zklamal mě konec, respektive to, jak moc zůstal otevřený, snad se dočkáme pokračování. Jinak ale hodnotím velmi kladně. 4,5 *

2 23.02.2024

Knížka čtená dceři. Baví ji teď hádanky a v knihovně jsme objevily tuto. Je to soubor více či méně známých hádanek doprovázený „návodnými“ hezkými ilustracemi. Dceru čtení a hádání moc bavilo, doporučujeme.

2 21.02.2024