Luciluc komentáře u knih

(SPOILER) Knížka čtená dceři. Tuto trochu atypickou knihu jsme si vypůjčily z knihovny. Kromě příběhu o víle Jasmínce, která přicestovala z Vysokých Tater na Železnou studánku na chmýří z pampelišky, zde najdete „herbář“ (popis rostlin a jejich léčivých účinků), návody (jak si vyrobit stojánek na tužky, přání), informace ohledně recyklace a jak využít například starý svetr, jaká zvířata žijí v Tatrách, co má obsahovat krabička poslední záchrany (tzv. KPZka), je zde i recept na nepečené kuličky nebo si můžete zahrát hru na zadních deskách knihy. Knížka hodně cílí na ochranu přírody a snaží se ukázat, jak i malými věcmi můžeme přírodu chránit (např. používat látkové tašky a vlastní krabičky,...). Byl mi sympatický skřítkovský pár Oliver a Ola. Kniha to byla zajímavá, ale nečekejte pohádkový a magický vílí příběh, ten je totiž na úkor edukativních informací dost osekaný a mnohdy na mě působil dost rozkouskovaně a moc nenavazoval. Ilustrace jsou hezké, kapitoly tak akorát dlouhé. Recept jsme s malou obměnou vyzkoušely a doporučuji ho, stejně jako knihu, pokud hledáte trochu jiný formát pohádkové knížky a vaše dítě je milovníkem víl, skřítků a přírody. 3,5 *

1 19.11.2023

Knížka čtená dceři, půjčeno z knihovny. Moc hezké, konečně příběh, ve kterém mi nic nevadilo (možná jen to občasné a pro mě zbytečné, vyplazování jazyka, ale to je detail). Pan Klubíčko je zvědavé a vynalézavé klubko modré příze, které vypadlo babce Pletařce z košíku když šla přes les. V kapradí ho najde zmrzlého a promáčeného zajda Chlupáč a stanou se z nich přátelé. Příhody vás provedou celým rokem od zimy do podzimu. Díky kouzelné přízi mají všechna lesní zvířátka na zimu čepice a šály, Klubíčko vymyslí ranní rozcvičky a založí lesní školku, a všichni si užijí zábavu při stavění sněhových soch, sbírání borůvek nebo drakiádě. Kapitoly jsou tak akorát dlouhé a jsou doprovázeny hezkými ilustracemi. Doporučuji k přečtení, za mě milé překvapení.

1 16.11.2023

Knihu jsem dostala od mamky jako dárek k svátku. Od Garyho Chapmana jsem četla Pět jazyků lásky a ani jsem netušila, že spolu s Rossem Campbellem vydali knihu zaměřenou přímo na děti. Hodně informací se opakuje, resp. je znám z předešlé knihy, ale opakování - matka moudrosti. V knize jsem si hodně věcí i zvýraznila. Jediné co mi vadilo bylo nadužívání spojení „citová nádrž“. Myslím, že koncept naplňování citové nádrže je čtenáři brzy jasný, a autoři by s ním nemuseli tak často operovat. Já osobně knihu četla hodně dlouho, ale ne z důvodu, že by nebyla čtivá, vždy jsem ji na nějaký čas odložila a vracela se k ní až po delší době. Jedná se ale o poměrně útlou knihu, která se dobře čte a přináší zajímavé informace k zamyšlení. Doporučuji k přečtení, i když ne se vším jsem v knize souhlasila.

3 10.11.2023

(SPOILER) „'Nikdy' je velké slovo. My lidé ho rádi používáme. Zdá se však, že osud ho nezná.“
Na knihu jsem narazila zde na Databázi knih, kdy mě prvotně zaujal název s obálkou, a poté i anotace, takže jsem si ji šla vypůjčit do knihovny. Líbilo se mi, že příběh má reálný základ. Chvíli mi trvalo než jsem se zorientovala v postavách, obzvlášť v rodině Ullsteinových. O berlínském nakladatelském impériu té doby (20. léta) jsem neměla moc ponětí, takže jsem se i dovzdělala. Moje dvě nejoblíbenější postavy byly Rosalie (Goldschmidt/Gräfenberg/Ullstein/von Waldeck) a Lili Blumová. Krásná třicátnice Rosalie mi byla sympatická od první chvíle pro její vzdělanost, šarm, módní vkus, takt, morálku a světovost. Na tu dobu to byla zcestovalá a pokroková žena znalá politiky, která bohužel dávala lásku nesprávným mužům. Po přečtení knihy jsem si dohledávala další informace o některých postavách a potěšilo mě, že se Rosalie dožila vysokého věku. Vztah s Franzem Ullsteinem mi ze začátku přišel zvláštní (a ne jen pro ten třicetiletý věkový rozdíl), pak jsem mu přeci jen uvěřila, že je pro něj Rosalie vším, a nakonec jsem byla jeho chováním zklamaná. Ale paradoxně to bylo kvůli budoucím historickým událostem pro Rosalii dobře, že dal přednost nakladatelství. Lili, fiktivní postava, byla obětavá, morální, pracovitá, měla srdce na pravém místě a fandila jsem ji, aby se prosadila jako spisovatelka Lola Monti. Vicki Baumová na mě v příběhu působila neutrálním dojmem, ale opět jsem se dozvěděla něco nového, do této doby jsem ji jako autorku neznala (např. Lidé v hotelu, zfilmováno v Hollywoodu jako Grand Hotel). Franz Ullstein byl typický workoholik, který bez nakladatelství a jeho řízení nemohl žít. Kniha se dobře čte, nejsou tam žádná hluchá místa, z počátku to na mě působilo jako „vyprávění, kde se nic moc neděje“, ale pak to dostalo větší spád a bylo to i napínavé. Jen popis soudního procesu mi přišel zbytečně zkrácený. Ocenila jsem i fotografickou linku Emila Friesicka. Doporučuji k přečtení a hodnotím 5 *.
Poznámka na konec: Nový dům Rosalie a Franze se nacházel v Jilmové aleji, já se (snad brzy) budu stěhovat do domu v Jilmové ulici :)

6 10.11.2023

Tahle kniha mě zaujala ve vteřině. Má dechberoucí ilustrace! Půjčila jsem si ji, upřímně, jen kvůli tomu, že jsem se chtěla kochat těmi obrázky. Až pak jsem začala zkoumat o čem vlastně je...Smutný, ale krásný příběh. I slzu jsem uronila, to se mi hodně dlouho nestalo. Textu je pomálu, ale i tak to má myšlenku a poselství. Za mě opravdu povedené dílo, pokud chcete menší děti seznámit se ztrátou někoho blízkého a jak z toho ven.

7 08.11.2023

Knížka čtená dceři, její první kniha s tematikou vikingů. Je určena dětem od čtyř let. Paní knihovnice při půjčování říkala, že se nám bude určitě líbit. V podstatě ano, líbila. Jen škoda, že jednotlivé příběhy nejdou víc do hloubky. Narozeninovému dortu je věnována jen jedna (první) kapitola, což mě mrzelo, čekala jsem, že celá kniha se bude točit kolem tohoto tématu (něco ve stylu Fiškuse). Kapitoly jsou krátké a najdete v nich pokaždé nějaké ponaučení. Ilustrace jsou nevšední, obálka mě zaujala na první pohled. Ještě jsem postrádala nějaké úvodní seznámení s postavami ze Šeptajícího lesa, ale možná je to v jiných dílech, nevím, zatím jsme četly jen tento. Dalším dílům určitě dáme šanci. Hodnotím 3,5 *.
Pozn. Pozastavila jsem se nad tím, že havrani mají rádi blýskavé předměty, myslela jsem, že spíš vrány..:)

1 08.11.2023

Knížka čtená dceři. V knihovně mě upoutala názvem, ilustrací na obálce a následně i anotací. V příběhu se dočtete nejen o včelách, ale i o vosách, čmelácích, beruškách či mandelinkách. Naučných informací je tu mnoho (i pro dospělé), ale na mě to bohužel často působilo našroubovaně a těžkopádně, některé pasáže se mi i špatně předčítaly. Zkrátka jsem postrádala pohádkovou lehkost příběhu. Kniha nese název Včelka Meduška, čekala jsem, že se tam bude tato konkrétní včelka vyskytovat častěji. Za mě lehké zklamání, ale velké plus je popis toho, jak to v úlu (a nejen v něm) funguje. Ještě je druhý díl Včelka Meduška – Pohádky z rozkvetlé louky, který budeme také číst, protože dcerku nejvíce zajímaly včely létavky a těšila se, až Sedmikráska s Nešikulkou vylétnou poprvé na louku, k čemuž v tomto díle nedošlo. Pro nadšence o hmyzí svět, a včely obzvlášť, doporučuji.

2 05.11.2023

Knížka čtená dceři. Od autorky jsme četly Baobabu a jiné příběhy a zajímalo mě co dalšího napsala. Příběh O lišce Matyldě a Medvědu Šimráčkovi měl vysoké hodnocení, a tak jsme ho vypůjčily z knihovny. Nápad s proměnou lišky a medvěda (ve dne plyšáci, v noci živá zvířata) se mi líbil, podle anotace jsem však čekala něco jiného. Mě osobně kniha nenadchla, ale dceři se to líbilo. Ilustrace průměrné a kapitoly tak akorát dlouhé. V hlavě mi tato kniha asi neuvízne. Hodnotím jako průměr.

1 20.10.2023

Knížka čtená dceři. Vybrala jsem ji v knihovně, protože se mi líbilo, že je rozdělena na tři části (bajky, pohádky a příběhy) a chtěla jsem dcerku s bajkami seznámit. Kniha je pro čtenáře od šesti let, ale zvládnou ji i o něco málo mladší děti. Každá část obsahuje sedm kapitol. Nejvíce se mi líbily bajky, pohádky tak půl na půl a příběhy vůbec. Nejhorší byl příběh Nebezpečné bacily, část, kdy se tatínek napřahuje, aby dal synovi výchovný pohlavek jsem přeskočila a nahlas ani nepředčítala. Snad v každém příběhu byla nějaká „podivnost“, se kterou jsem se neztotožňovala. Z příběhů byl hezký jen Šiškáček, z pohádek se mi líbila Hluchavka a slepýš, Skřítek popleta nebo Dobré skutky a z bajek Sova a liška nebo Medvěd a blecha. Škoda, že se v závěru můj celkový dojem z knihy tak zkazil. Doporučila bych jen první dvě části knihy.

1 15.10.2023

Knížka čtená dceři. Kniha mě zaujala na první pohled obálkou a názvem, ale půjčila jsem ji z knihovny hlavně kvůli krátkým kapitolám. Je to čtení pro prvňáčky, takže text má velká písmena, jednoduché věty a krátký rozsah. Příběh je koncipován jako noční výprava do lesa v jednotlivých obdobích roku, každé obsahuje čtyři příběhy o různých živočiších. Moc se mi líbilo, jak autorka dokázala na malém prostoru utvořit jednoduchý příběh, který byl poutavý a zároveň naučný. I já, jako dospělá, jsem se dozvěděla pár nových informací. Od autorky si půjčíme ještě nějakou z jejích dalších knih. Ilustrace jsou jednoduché a hezké. Za nás opravdu krásné čtení, doporučuji.
P.S. plusové body o vyvracení mýtu, že ježek nosí jablka na zádech na bodlinách a živí se ovocem :)

1 13.10.2023

„Kolik takových pravidel jsme si asi v životě navymýšleli? Kolikrát něco neuděláme jen proto, že se domníváme, že se to nesmí? Kolikrát nám vlastní stud vytvoří zábranu mezi námi a naším štěstím? A o kolik toho přijdeme jen díky tomu, že se bojíme reakce okolí?“ (str. 297)

Už se skoro stalo tradicí, že na vánoce dostávám jako dárek knížku od Veroniky Hurdové. Nedávno jsem dočetla Agnes a ostrov Stínů a rozhodla se, že zůstanu na stejné autorské vlně :) Přeci jen, vánoce se blíží a s nimi přijde Bohumil...takže je nejvyšší čas seznámit se s Božidarou.

Knížka je od prvních stránek velice čtivá a vtáhne vás do životů Rosie/Růženky, Milady a Božidary. Trávila jsem s nimi každou volnou chvíli, dost často i na úkor spánku (a to už je co říct), a byla zvědavá, jak se jejich životní příběhy budou vyvíjet. Je to vhled do životů tří generací žen a jejich vidění světa.

Miladu jsem z části asi i chápala, ale mnohdy mě dusilo o ní jen číst...natož s ní pak žít jako Rosie („Největší svobodou člověka je možnost odejít.“ str.425). Rosie jsem měla stránku od stánky raději, byla mi sympatická a máme i stejnou oblíbenou kapelu. A Božidara...někdy to s ní byl docela punk, ale jinak je to velmi moudrá, vtipná („Já nejsem žádná ovadlá důchodkyně ze Starýho bělidla.“ str.113) a laskavá bytost.
Putování Rosie s babi Boží mě úplně pohltilo, moc jsem si jejich společnou cestu užívala a zároveň je v tolika věcech obdivovala! Moc se mi líbilo jaký mezi sebou měly ty dvě vztah. <3 U čtení jsem se usmívala, zasmála, přemýšlela...
Knihovna babi Boží na jejím dvorku se sušenými bylinami visícími ze stropu, to je sen :) V knize mám opět založeno několik moudrých vět, ke kterým se chci vracet. Obrázky k vybarvení jsou v knize příjemným zpestřením, ale zatím jsem je nechala černobílé. A jsem ráda, že autorka sepsala poznámky, které osvětlují některé věci v příběhu.
Když jsem knihu dočetla, bylo mi až líto, že už je konec. Ale jsem spokojená a knihu doporučuji všemi deseti.

„Nevnímala dobro jako něco, s čím by se mělo obchodovat. Pokud je vám dáno, není vaší povinností to vrátit, ale rozdávat dál a starat se jen o to, aby to hezké mohlo světem proudit.“ (str. 401)

4 06.10.2023

Knížka čtená dceři. Vybrala si ji sama v knihovně. Autorky stvořily celkem pěkný svět, příběh se odehrává v lese Vesmíru nedaleko Růžové Lhotky, kde má v lípě domov Světluška Glorie a její dvojče Gustav s rodiči. Skamarádí se s vážkou Lilly Belle, se kterou pak zažívá noční dobrodružství. V knize jsou hezké nápady: pití sedmikráskové šťávy, aby mohly světlušky svítit, škola jen jeden den v týdnu, večerní snídaně, kontakt s lidmi a seznamování se s věcmi v lidském světě, Glorie jako jediná světluščí holčička, která umí létat, barva zadečku světlušky podle její nálady, lampion pro Lilly Belle apod. Během celého příběhu se po částech seznamujeme s Gloriinou písničkou, která je pak celá sepsaná na konci knihy. Občas jsou v knize (více či méně) vtipné momenty způsobené Gloriinými přeřeky. Kapitoly jsou trochu delší, ale proloženy velmi hezkými ilustracemi. Pokud hledáte trochu netradiční příběh, doporučuji.

1 06.10.2023

Knížka čtená dceři. Vypůjčeno z knihovny, pro děti od pěti let. Milý příběh o pětiletém Ondrovi, který dostane od dědečka k narozeninám kouzelný obraz, díky kterému zažívá různá dobrodružství. Text má velká písmena, kapitoly jsou tak akorát dlouhé, obsahuje moc hezké ilustrace. Klidně mohlo být příběhů „za obrazem“ více. Květule a Červulín byly originální postavy. Líbila se mi kapitola Výlet na měsíc. Autorka stvořila hezký pohádkový svět, ale mohla ho klidně ještě rozvinout, popsat detailněji. Každopádně doporučuji k přečtení, pro menší děti je to pěkné čtení.

1 03.10.2023

Knížka čtená dceři. Když jsem Houbové pohádky náhodou objevila v knihovně, měla jsem radost. Tento druh pohádek jsme si s dcerkou obě oblíbily, je to podobný koncept jako u knížek Pohádky z lesa a Co si stromy šeptají od Lenky Jakešové. Autorka Jana Burešová vydala ještě další knihy, které máme v plánu si přečíst (Bylinkové pohádky, Nové bylinkové pohádky, Stromové pohádky, Květinové pohádky a Čertovské pohádky o bylinkách). Ilustrace Aleny Schulz jsou krásné, obálka knihy vás upoutá na první pohled. Příběhy jsou krátké, jednoduché, s ponaučením (i já jako dospělá jsem se dozvěděla něco nového, např. jsem vůbec netušila, že z choroše se vyráběly čepice a drobnosti). Jediné, co hodnotím negativně je pohádka Trest, ta mi přišla hrozná. A Čertovská mapa také moc nezaujala. Jinak byly pohádky pěkné a knihu určitě doporučuji k přečtení.

5 23.09.2023

Knížka čtená dceři. Měli jsme půjčeno z knihovny, ale zakoupením přispíváte na konto Společnosti pro ranou péči, která se věnuje rodinám s dětmi s (nejen zrakovým) postižením. Kniha je určena pro děti od pěti let a je dílem kolektivu autorů, takže každá z 18 pohádek je psána někým jiným. Upřímně, mě se opravdu líbila snad jen jedna jediná, o skřítcích škodílcích a pomocníčcích od Dominika Landsmana. Špatné nebyly ani Kamarád, Kubík strašpytlík a kouzelný panáček, Krokodýlí pohádka a Jolča a stará kůlna. Ostatní pohádky mi bohužel přišly nemastné, neslané, zmatené, nedotažené, občas pro malé děti hodně abstraktní...pro mě celkově docela zklamání, slabé tři hvězdičky.

1 15.09.2023

"Aby se v lidech něco pohnulo, je potřeba, aby se rovnováha čas od času vychýlila."

Jsem moc ráda, že se autorka nechala "přemluvit" a napsala pokračování o Agnes. Druhý díl se mi líbil víc než ten první. Zaujal mě námět (narušení rovnováhy, Stíny se zmocňují obyvatel Baulu). Bylo to napínavé, velmi čtivé, žádná hluchá místa, spousta věcí k zamyšlení (v knize mám hodně záložek, abych se mohla vracet k zajímavým myšlenkám), zajímavé zkoušky (nejvíc mě oslovila zkouška důvěry)...Líbilo se mi, že se děj rozšířil na celý ostrov a mohli jsme poznat další Magreje obývající východní, severní a západní vesnici. Mojí nejoblíbenější postavou byl jednoznačně Kari. "Já bych tě miloval i jako ten bodlák." A hned po něm Maru. Ilustrace opět originální a zajímavé, a musím vyzdvihnout obálku, ta je skvělá! Děkuji za kapitolu Zajímavosti, to mě vždy baví. Četla jsem každou volnou chvíli a moc mě to bavilo, rozhodně doporučuji! A určitě bych se nebránila pokračování. :)

3 12.09.2023

Knížka čtená dceři. Doporučila mi ji paní knihovnice, když jsem hledala jednodušší básničky pro menší děti. Konkrétně tento díl je pohádkový, takže obsahuje zveršované pohádky, některé jsou delší, některé krátké. Za mě je to dobrá alternativa k tomu, když chcete dětem číst, ale není bohužel tolik času na klasickou dlouhou pohádku. V knize jsou pro děti navíc i úkoly nebo návody, jak si něco vyrobit...Ilustrace jsou celkem pěkné. Ještě si od autorky vypůjčíme další díly. Není to kniha, kterou bych musela mít nutně koupenou a doma v knihovničce, ale doporučuji...ještě, že existují knihovny :)

1 12.09.2023

Knížka čtená dceři. Večerníčkoví Miška s Nedvědem jsou dceřini oblíbenci. A protože se momentálně zajímá i o vesmír, byla tato kniha ideální kombinací. Předešlá kniha Velká dobrodružství medvěda Nedvěda a medvídka Mišky mě zklamala, a tato vesmírná se mi ani nechtěla číst ale nakonec ji hodnotím z hlediska děje jako povedenější. Přečetly jsme ji během pár dní. Ilustrace jsou opět jiné, mně se líbily více než ty předchozí, ale večerníčkoví kamarádi stejně vyhrávají. Některé slovní obraty mě pobavily, ale dcera jim ještě nerozuměla. "V jejich vesmírné stravě se bohužel nějakým nedopatřením zapomnělo na nejoblíbenější medvědí pochoutku med. Teď si to však oba patřičně vynahradili, poněvadž doma na ně čekaly soudky plné téhle sladké dobroty. Měli je rozestavené po celém brlohu, aby si z nich mohli kdykoli líznout. Říkali tomu MEDitování."

1 08.09.2023

Knížka čtená dceři. Vybírala jsem ji v knihovně, ale bohužel jsem si nevšimla dvou důležitých věcí. První bylo věkové určení, kniha je pro děti od sedmi let (dceři jsou čtyři, takže jsem musela hodně věcí vysvětlovat) a že je to druhý díl, který navazuje na Stela a 16 huskyů. Čekala jsem, že cesta a pobyt na Antarktidě s tučňáky zahrne většinu děje knihy, ale nebylo tomu tak. Příběh se ale dobře čte a má moc hezké ilustrace od Ivony Knechtlové. Líbilo se mi dětství Stely - příroda, zvířata, dobrodružství, cestování..."Děda tvrdí, že jsem toho za svůj jedenáctiletý život zažila mnohem víc než řada dospělých. "Musíš trochu zpomalit, hvězdičko," radil mi. Nechceš přece riskovat, že se jednoho dne probudíš a na světě už nebude nic, co bys mohla objevovat."" Jen maminka jí musela hodně chybět, rok a půl ji nevidět...Určitě si přečteme i první díl, za pár let :)

1 29.08.2023

Knížka čtená dceři. Kniha navazuje na Pohádky z lesa, které máme doma, Co si stromy šeptají jsme vypůjčily z knihovny. Pohádky o stromových vílách a skřítcích jsou tentokrát proloženy příběhem strakapoudí rodinky. Ema a Ota mají čtyři ptačí holčičky Emičku, Haničku, Leničku a Aničku a těm vypráví příběhy, které jim stromy pověděly. Trochu mě mrzí, že autorka nevymyslela něco originálnějšího, přeci jen datlí rodinka se čtyřmi kluky a strakapoudí rodinka se čtyřmi holkami je skoro totožný motiv a pak i celá dějová linka (líhnutí ptáčat, opeření, létaní,..) je stejná jako v předchozím díle. Jednotlivé pohádky začínají skoro pořád stejnými větami, stejně tak atmosféra prostředí při kouzlení je popisována dost podobně. Příběhy s ponaučením jsou za mě fajn, ale už mi tolik neuvízly v hlavě jako ty z předchozího dílu. Pořád je to krásné čtení, nádherné ilustrace, ale už to nemá takový wow efekt jako první díl. Přesto i tak vřele doporučuji, přidaná hodnota tam určitě je a oceňuji i provázání postav z jednotlivých příběhů.

2 23.08.2023