Luciluc komentáře u knih

Knížka čtená dceři. Další kniha z pera Daniely Krolupperové, jak jsem již psala v předchozím příspěvku, autorku nám doporučila paní knihovnice a půjčily jsme si rovnou tři knihy. Mizící hmyzíci je naučná pohádka, děj je jednoduchý – skřítek jménem Princ se snaží zachránit Království růži, domov růžových víl, a při cestě za záchranou potkává různé druhy hmyzu (krtonožka, sršeň, včela, svižník, vodomil, hnojník, chroust, chrobák, červotoč, babočka paví oko, kobylka, slunéčko sedmitečné). Každá kapitola je spojena s jedním hmyzíkem – na stránce je detailně černobíle vykreslen, nechybí však ani barevná ilustrace, díky čemuž si čtenář snadněji zapamatuje vzhled hmyzu. U obrázku jsou pak ve čtyřech bodech shrnuty základní informace (typické znaky, velikost, počet nohou/křídel, zbarvení apod.), některé z informací jsou začleněny i přímo do příběhu. Na konci každé kapitoly je pak malý kvíz o pěti otázkách a správné odpovědi pro kontrolu. To nás s dcerou hodně bavilo a knížku to ozvláštňuje. Kniha je určena dětem školního věku, i předškolákům, ale díky pohádkovosti zaujme určitě i o něco mladší čtenáře. Kapitoly byly tak akorát dlouhé, ilustrace Evy Chupíkové moc hezké (nejen hmizíků, ale i ty „příběhové“). Nejsem znalec ani fanynka brouků a trochu jsem se obávala, jestli nás čtení s dcerou bude bavit, ale obavy byly zbytečné, doporučujeme.

2 21.02.2024

Knížka čtená dceři. Autorku nám doporučila paní knihovnice, výjimečně se totiž stalo, že mi žádná z vystavených knih ne a ne padnout do oka. Později jsem zjistila, že jsme od Daniely Krolupperové už jednu knihu četly - Jak kouzlo do houslí vklouzlo. Tentokrát jsme si půjčily rovnou tři a začaly jsme Mechovou vílou. Jedná se o krátký příběh psaný velkými tiskacími písmeny z edice „začínám se čtením“, která je speciálně vytvořena pro úplné čtenářské začátečníky a je vhodná i pro genetickou (hláskovou) metodu čtení. Knížka je určena pro děti od pěti let a obsahuje sedm krátkých kapitol na cca padesáti stránkách, takže je přečtena během chvíle. Co musím vyzdvihnout jsou ilustrace Ivony Knechtlové, vlastně díky nim mě kniha zaujala. Příběh je jednoduchý, s ponaučením (jak to dopadá, když člověk nedává ve škole pozor). Škoda, že nebyl více popsán život mechových víl (nebo alespoň více o hlavní hrdince příběhu, víle Mie) a děj se spíše točil okolo školy. Ani já jako dospělá jsem neznala rozdíl mezi bolehlavem a andělikou, takže nějakou „přidanou hodnotu“, pro nás čtení mělo. Jen ty věci kolem školy mi úplně „neseděly“.. ale jinak hodnotím kladně, 4,5 * a těšíme se na Mizící hmyzíky.

1 11.02.2024

Knížka čtená dceři. Měly jsme vypůjčeno z knihovny. Večerníček (zatím pár dílů) jsme viděly až po přečtení knížky a musím říct, že tentokrát se mi kniha líbila o něco méně než „ filmové zpracování“. Vyprávění Bolka Polívky a Jiřího Pecha má zkrátka něco do sebe! Dcera byla před časem s babičkou i na divadelním představením Krysáci a zamilovaný Eda, takže už vizovické ogary znala. Oblíbila si Edu z Prahy, mně byl sympatický Hubert i Hodan (a jeho starostlivost o trpaslíka Ludvíčka). Na ilustrace jsem si chvíli zvykala, ale líbily se mi. Stejně tak mi chvíli trvalo zvyknout si na styl vyprávění a humor (myslím, že moje skoro pětiletá dcera mu ještě moc nerozuměla, i některým souvislostem, vysvětlovala jsem, je to, dle mého, pro trošku starší děti). Kapitoly (celkem 13) byly tak akorát dlouhé a na konci knihy je Opravník omylů pro malé rozumbrady. Celkově hodnotím, s odstupem času, 3,5 * a druhý díl si ještě asi půjčíme.

3 11.02.2024

Knížka čtená dceři, vybrala si ji sama v knihovně. Když jsem zjistila, že je od Jiřího Žáčka, těšila jsem se. Ale knížka mě zklamala, básničky se mi moc nelíbily, některé mě dokonce štvaly (K čemu jsou holky na světě a Páni kluci). Líbila se např. básnička Ptačí řeči, Doma nebo Hvězdy. Ilustrace pěkné. Ještě máme od autora půjčeny Krysáky, tak snad zaujmou více.

1 01.02.2024

Knížka čtená dceři. Měly jsme vypůjčeno z knihovny. Hlavními postavami jsou pětiletá dvojčata Julinka a Matěj a jejich nejoblíbenější hračky, panenka Nanynka a medvídek Chlupáček. Dcera má plyšákové období a je podobně stará jako děti v příběhu, takže jí to bylo blízké a čtení se jí líbilo, chtěla číst každou volnou chvíli. Námětem mi to připomnělo knížku O lišce Matyldě a medvědu Šimráčkovi od Zuzany Pospíšilové, kterou jsme četly cca před čtvrt rokem. Kapitoly jsou krátké, ilustrace celkem pěkné, občas se zde vyskytují krátké básničky, trochu mi tam vadily „výchovné prvky“, celkově mě to příliš nenadchlo, v paměti mi kniha nejspíš neuvízne.

2 01.02.2024

Knížka čtená dceři. Na knihu jsem narazila náhodou v knihovně a zaujala mě tematikou, protože se dcerka zajímá o vesmír. Příběh na zhruba sedmdesáti stranách seznamuje malé čtenáře s planetami sluneční soustavy. Hlavními hrdiny jsou tři skřítkové výletníčci Zkoumal, Svítil a Čmáral, kteří do vesmíru cestují kouzelnou raketou. Ilustrace jsou hezké, kapitoly trošku delší, ale moje skoro pětiletá dcera neměla s délkou kapitol ani jejich obsahem problém. Za nás hodně povedená knížka.

3 25.01.2024

(SPOILER) Trochu jsem se zdráhala pustit se do čtení, protože poslední díl, Studie ohně, mě zrovna nenadchl. Ale tohle bylo super. Kniha začíná bonusovou povídkou Studie ledu (cca 70 stran) a obsahuje i mapku území, což jsem uvítala, připomněla jsem si alespoň rozdělení země, vojenské oblasti Ixie a klany Sitie. Oceňuji, že je příběh vyprávěn ze tří pohledů (Jelena, Valek a Janko), děj je díky tomu dynamičtější. Bylo to napínavé a velmi čtivé, ke knize jsem se vracela každou volnou chvilku. Hodně mě bavilo číst o Valekově minulosti, u popisů jeho výcviku na vraha jsem si vybavila Miu Corverovou ze série Nikdynoc. Děj se posunul o několik let, Jeleně je 27 let a to mi vyhovovalo víc než v prvním díle, kde ji bylo -náct, ale z Valeka je tím pádem slušný čtyřicátník, to už mi zas tak úplně „nesedí“ :D Vtipy a popichování Janka jsem měla ráda, tady mi už ale občas začínal lézt na nervy s tou jeho neustálou potřebou něco komentovat, být za každou cenu nejlepší a nejvtipnější. Ještě, že to částečně vyvažoval Ari. Vyskytuje se zde poměrně dost vedlejších postav, u některých jsem musela hodně pátrat v hlavě, kdo že to vlastně je...a někdy jsem se stejně ani nedopátrala. Z nových postav dostala trochu prostoru Onora, o Gerikovi toho moc řečeno nebylo, jsem zvědavá na další vývoj vztahů Onora-Gerik, Onora-Janko, Onora-Jelena, a hlavně Valek-Velitel. Owen a Ben Měsíčňákovi, pašerácká stezka, pašování kurare, tajné tunely pod zemí a magické clony...uvidíme, co se z toho ještě vyklube. Tušila jsem, že tento díl bude jen přípravnou půdou pro ten další, který si nenechám ujít a už se na něj těším. Konec určitě navnadil k přečtení dalšího dílu.
Doporučuji, pro mě skvělá fantasy oddechovka. 4,5 *

2 15.01.2024

(SPOILER) Knížka čtená dceři. Jako první mě upoutal název, po prolistování mě zaujaly i ilustrace a rozsah příběhu (přečetly jsme nakonec na jedno čtení). Název knihy je trochu zavádějící, protože hlavní postava, medvědí kluk Šimon, se nakonec plavat naučí, přeplave sice „jen“ půlku rybníka, ale i to se počítá! Líbilo se mi poselství, že když něco chceme, a vysníme si to, máme si za tím jít a snažit se danou věc zvládnout. Jsou různé způsoby, jak si daný sen splnit a při cestě k cíli je možné naučit se ještě dalším dovednostem. Hezké bylo přátelství s žabkou Agátou, to jak Šimona celkově podporovala a učila ho plavat. Líbilo se mi, že i ona si splnila sen a stala se baletkou. Škoda, že v moment, kdy se Šimon dostal na moře, nebyla dějová linka více rozvedena...Takových příprav a odhodlání a tato část mi přišla zbytečně odbytá. Kyselá a protivná divoká kachna dobře poukazovala na to, jak můžou být někteří posměvační, nepřejícní, zlí... Je proto dobré nepřipouštět si je k tělu, nevšímat si jich. Líbil se mi konec o kachně, který ani Šimon neví...:)

“Mějte rádi sebe a lidi kolem a bude se vám krásně žít.“

Pro děti, které se zrovna snaží něco zvládnout (a nejde jim to třeba hned podle jejich představ) je tato knížka dobrou motivací. Na konci jsou i otázky pro přemýšlivé hlavičky.
„Pokud vám zrovna něco nejde, nezoufejte. Některé překážky se překonávají rozumem, jiné silou a některé zdolá až čas.“

4 15.01.2024

Knížka čtená dceři. Po přečtení Kdo roste v zahradě jsme z knihovny vypůjčily ještě tento díl. Jak název napovídá, děj se odehrává v parku a hlavní postavou je semenáček, který hledá strom, kterému se podobá, chce vědět kým bude až vyroste. Během hledání se seznámí s břízou, dubem, jeřábem, lípou, javorem mléčem a klenem, jasanem, kaštanem topolem, vrbou či jinanem. Nakonec „svůj strom“ najde a všechno dobře dopadne. Oksana Bula knize opět propůjčila hezké ilustrace. Čtenáři se dozví základní informace o jednotlivých stromech, jen je těch pouček za sebou, dle mého, příliš, proložit naučné pasáže dějovými by neuškodilo. Třetí ze série, Kdo roste v lese, asi už vynecháme.

2 15.01.2024

Knížka čtená dceři. Obě jsme milovnice Mlsných medvědích příběhů a tuto knihu společně s Velkou medvědí kuchařkou našla dcerka pod stromečkem. Kniha je bohatá na ilustrace, kapitoly (je jich celkem deset) jsou krátké, četly jsme vždy alespoň dvě za sebou, takže jsme měly přečteno během pár dní. Příběh by mohl být o něco delší, rozvinutější. Jako plus beru, že si děti díky příběhu zapamatují, že existují dva póly a kdo na nich žije. Nejvíce se mi líbil „první díl“ Mlsné medvědí příběhy od Milady Těšitelové, ty už asi žádná další medvědí knížka nepřekoná. Chystáme se ještě na film do kina.

2 10.01.2024

Knížka čtená dceři. Stejně jako předchozí díl, Dobrodružství v muminím údolí, jsme měly vypůjčeno z knihovny. Dcera má muminky ráda, mě se po grafické stránce také líbí, ale samotné příběhy mě osobně zas tak moc nezaujaly, v tom smyslu, že by se mi nějaký tak moc líbil, že by mi uvízl v hlavě. V tomto díle mě hodně překvapila kapitola Podivný případ paní fififjonky, kde se řeší vražda...Obě knihy hodnotím jako průměr, slabší tři hvězdičky.

1 09.01.2024

(SPOILER) Po přečtení Domu knih jsem se rozhodla zařadit do četby více románů založených na skutečných událostech. V knihovně mě upoutal titul Židovské jesle, který je založen na příběhu Betty Oudkerkové, která s kolegyněmi z židovských jeslí zachránila před smrtí na šest set dětí.
Děj se odehrává v Nizozemsku mezi lety 1941 a 1943 a hlavní hrdinkou je teprve sedmnáctiletá Židovka a dětská ošetřovatelka Elisabeth, jejíž rodina vlastní obchod s látkami v Amsterdamu.
Postava Betty mi byla sympatická, byla odvážná, měla smysl pro humor, nehroutila se, byla tvrdohlavá, ale někdy až moc riskovala. Přála jsem jí vztah s Joopem, frajírek Leo si ji nezasloužil. Betty měla několik sourozenců, nejstarší Gerrit, prostřední z bratrů Nol a nejmladší Japie, a sestra Leni, ke které měla komplikovanější vztah, každá byla „na jiné vlně“. Obdivovala jsem pracovnice jeslí (Mirjam, Sieny, Virrie,...), že dokázaly k dětem nepřilnout (i když ne vždy se to všem podařilo Greetje, Remi, Aron,...) a jejich každodenní práci od vybírání vší, přes krmení, přebalování a hraní si s dětmi. Poklona ředitelce Henriëttě Pimentelové, že dokázala vytvořit síť o tolika lidech a systém, díky němuž se podařilo děti pašovat z jeslí pryč. Líbilo se mi prostředí jeslí, které vytvořila. „Řídím se filozofií pedagoga Friedricha Fröbela, který vychází z toho, že dítě se vyvíjí nejlépe, pokud má dostatek tvůrčích a aktivních podnětů. Kromě toho jsou samozřejmě zásadní tři věci: klid, čistota a pravidelnost...“. Po přeměně jeslí na pobočku divadla, kde děti čekaly na transport do koncentračního tábora, to pro ně i tak muselo být útočiště, kde svět byl ještě alespoň trochu v pořádku. U některých popisů pašování dětí jsem skoro nedýchala, bylo to napínavé. A moment, kdy Betty uteče z jeslí před aus de Füntenem, skrývá se a následně bloudí ulicemi Amsterdamu, neví kam jít, co si počít, to bylo silné čtení ta bezradnost, zoufalství, samota. Líbila se mi kapitola Doslov a Osudy postav, zajímalo mě, jak to s jednotlivými postavami skončilo. Velký obdiv, poklona, uznání a poděkování všem, kteří se postavili režimu a bojovali proti němu záchranou lidských životů. A taky všem matkám, které dokázaly dát své dítě pryč, do neznáma a s nejistotou, aby ho zachránily.

„Máš povinnost přežít, Betty! Je to jasné?“

Určitě doporučuji k přečtení.

4 04.01.2024

Knížka čtená dceři. Nádherně ilustrovaná kniha, která seznamuje malé děti s ovocnými stromy a keři, které rostou v zahradě. Slavík, který přilétá až z Afriky se chce usídlit ve staré zahradě a hledá místo, kde by se mohl uhnízdit. Seznámí se s višní, třešní, hrušní, se slivoněmi, jabloní, myrobalánem (tento název byl novinkou i pro mě), angreštem, černým a červeným rybízem, šeříkem a kdoulovcem. Během povídání se slavík a čtenář dozvídá informace o vzhledu (větve, kůra, tvary listů), o květech a plodech, někdy i o historii (zajímavost: latinský název šeříku je Syringa = „pastevecká píšťalka“ – tvar květů). Čtení je záležitost na pár chvil (my přečetly na třikrát), pro malé děti někdy až zbytečně detailní popisy, ale pro trochu větší, které se navíc zajímají o přírodu, určitě super. Měly jsme půjčeno z knihovny, podívám se tam ještě po knihách „Kdo roste v lese“ a „Kdo roste v parku“. Jen mi pořád vrtá hlavou název... proč to není „Co roste v zahradě?“ ale „Kdo“? Líbilo se mi i barevné rozlišení stránek u každého stromu či keře. Povedené, doporučuji.

2 03.01.2024

Knížka čtená dceři. Lesní pohádky jsou čtvrtou knihou, kterou jsme od autorky četly. Chtěla jsem napsat, že je to kniha poslední...ale pak jsem zjistila, že máme doma k přečtení ještě Popelářské pohádky, ty jediné nejsou z knihovny, ale dcera knížku dostane jako dárek (kupovala jsem v době, kdy jsme s autorkou ještě neměly zkušenost). Kapitoly jsou krátké, většinou jsem před spaním četla dvě pohádky za sebou. Je to takový pohádkový mix všeho možného, pokaždé je zde nějaká, alespoň malá, vazba na les. Ale žádný z příběhů nebyl takový, že by mi vyloženě utkvěl v paměti. Kniha je určena pro děti od pěti let. Ilustrace jsou celkem fajn, ale mě zkrátka vadí „autorčino smýšlení“...v příbězích se objevují věci/postoje/názory, se kterými nesouhlasím a tím pádem se mi to pak dcerce nechce předčítat. Takže ještě přečteme ony zmiňované Popelářské pohádky, a doufám, že budou lepší, a s knihami od paní Pospíšilové už končíme. Slabší tři hvězdičky.

1 03.01.2024

Knížka čtená dceři. Hledala jsem v knihovně knihu, která by nás provedla adventem, ideálně jeden příběh na jeden prosincový den a jediná volná byly právě Vánoce pro Kočku. Kočka jménem Kočka vypráví třem dětem (Viky, Sisi a Maxovi) každý večer před spaním příběhy spjaté s postavami, jejichž figurky děti s rodiči ten den umístily do betléma. Dočtete se zde např. o volkovi, oslíkovi, svatém Mikuláši, o vlasatici, kohoutovi, o Kašparovi, Melicharovi a Baltazarovi, o koni, slonu a velbloudovi, o jmelí, proč jíme na vánoce rybu či jak to bylo s vánočním stromečkem a proč slavíme vánoce v zimě. Některé příběhy byly docela zajímavé, ale pro dceru (4,5 let) byly kapitoly ještě moc dlouhé a příběhy složitější, musela jsem často dovysvětlovat či kapitolu stručněji shrnout, aby si z toho něco vzala. Ilustrace nejsou můj šálek kávy. Za nás hodnotím jako průměr a doufám, že příští rok se nám dostane do ruky něco lepšího.

1 02.01.2024

Na knihu jsem náhodou narazila v dětském oddělení naší knihovny, a i když už dávno nejsem cílová skupina, zaujala mě anotace, a rozhodla jsem se ji přečíst. Téma duší a posmrtného života mě zajímá a tak jsem byla zvědavá, jak s ním autorka naloží. Ze začátku jsem byla nadšená, Ryder mi byl hodně sympatický, jeho přemítání o životě (po životě) mě bavilo. Pak se ale dostavilo lehké zklamání. Maggie mi zrovna dvakrát sympatická nebyla, i když mi bylo líto, jaký měla osud, nedokázala jsem se do ní vcítit. Vadilo mi Ryderovo časté „vzdychání“ po tom, jak je do Maggie zamilovaný a jak je úžasná. U Maggie mi vadila většina jejich myšlenkových pochodů vůči Charliemu. Ryder na mě působil vyspěle, líbilo se mi, jak se k Maggie choval. V knize bylo pár momentů, které mě přiměly přemýšlet o „vyšších věcech“, ale jinak to bylo klasické YA. Z postav mi byla ještě sympatická Ryderova kamarádka Jade. Příběh se mi četl dobře a rychle. Konec nebyl žádné velké překvapení, čekala jsem, že to takto dopadne, jen mě překvapil „způsob provedení“. Škoda, že autorka více nevyužila potenciál tématu. Hodnotím jako lepší nadprůměr a mladším čtenářům doporučuji k přečtení.

3 20.12.2023

Knížka čtená dceři. U nás v pořadí již sedmá knížka, narazila jsem na ni v knihovně, kam ji teprve nedávno pořídili. Bohužel už se pro mě ztratilo počáteční kouzlo téhle dvojice. Kocourek Fiškus mi přišel nevděčný, celkově mě příběh zas tak moc nezaujal. Tentokrát jen 3,5 *

1 04.12.2023

Knížka čtená dceři. Povedená kniha z pera české autorky. Pro větší děti - školáky, nebo děti, které se už orientují v přeměnách skupenství. Příběh poměrně hezký, ale bohužel jsme četly brzy (dceři ještě nebylo ani 5 let), asi to pro ni bylo hodně abstraktní. Zajímavým zpestřením jsou vysvětlivky některých slov, které se vyskytují v dané kapitole. Ilustrace mě zaujaly tak napůl. Pro větší přírodovědce doporučuji :) 3,5 *

3 04.12.2023

(SPOILER) Zarezervovala jsem si v knihovně všechny tři knihy autorky (Jak přežít svého muže, Couru a Kolouška) a jako první se ke mně dostala její poslední kniha. Ale myslím, že to vlastně ničemu nevadilo. S hlavní hrdinkou mě spojuje stejné jméno, věk a názor na Malého prince („Vlastně tomu celému dodnes úplně nerozumím. Jak můžou všichni tenhle příběh milovat?“). Styl psaní pro mě byl zvláštní, četlo se to na jednu stranu dobře, ale působilo to na mě zároveň i nějakým způsobem jednoduše, skoro až „dětsky“. Dialogy postav mi mnohdy připadaly, jako kdyby se bavili lidé, kterým je -náct, než -cet. Chování Lucie bylo často na hlavu, moc jsem jí nerozuměla...ale dokázala jsem se do ní alespoň vcítit, když byla postavena na start závodu, který vůbec nechtěla běžet. Střídaly se lehké a vtipné části s těmi těžšími...bylo to o duších, o sebelásce a sebepřijetí, o dětech, o životě... Vtipná mi přišla příhoda jak jeli na vodu. Dějová linka s Denisou mě celkem zasáhla, ale líbilo se mi, jaký si pro sebe vybrala konec. Luciina kamarádka Alča mi lezla na nervy, Viktor byl zaláskované ucho a obdivovala jsem Karla za to, že dokáže žít s Lucií. Celkový dojem z této knihy je takový rozpačitý, pořádně ani nevím, jak hodnotit. První dvě knihy už ani číst nebudu a na film Jak přežít svého muže si počkám v televizi.

6 21.11.2023

(SPOILER) Knížka čtená dceři. Zaujala mě v knihovně názvem. Je to soubor vtipných básniček o zvířatech určený pro děti od čtyř let, ale možná bych věkovou hranici posunula o kousek výš. Mě to jako dospělou bavilo, u dcery si nejsem jistá, jestli všem slovním hříčkám porozuměla, u některých slov jsem vysvětlovala význam. Celkově je to povedené, vtipné, má to lehkost. Pro milovníky krátkých básniček super. Bonusem jsou zajímavé ilustrace a na konci hledání zvířat ve větách (pro starší děti). Doporučuji.

Tyhle dvě básničky se mi líbily:


Čtenářka liška
Kde najdeme lišku?
V pelíšku čte knížku.
Má v něm křeslo houpací,
a jak stránky obrací,
jen si brouká. „Houpy, houpy,
kdo hodně čte, není hloupý.“

Co to je?
Než se změní v motýla,
je chlupatá, otylá,
a když někdo hledat zkusí,
nalezne v ní mládě husy.

1 20.11.2023