Luciluc komentáře u knih

"Je naprosto v pořádku dávat přednost myšlení před mluvením."
Na seznamu knih k přečtení jsem měla Introvertku v hlučném světě celkem dlouho. Nedávno jsem zaslechla, jak se po knize ptá jedna slečna u nás v knihovně, tam ji ale bohužel k půjčení nemají...a já to brala jako znamení, kniha se mi takto připomněla. Měla jsem štěstí a sehnala ji na stránkách knižního bazaru.
Nejsem fanda komiksů, ale tahle knížka se mi moc líbila. Jakožto introvert jsem se v mnoha situacích poznávala a nad některými obrázky jsem se musela až zasmát :-) Líbí se mi strana 26 "skvělý společný večer", plně se shoduje i s mojí představou ideálního večera :-) Myslím, že 100% extrovert tuhle knihu asi nepochopí. Pro introverty je to ale super oddechovka.

15 03.09.2022

(SPOILER) "Výchova tkví v příkladu a lásce, v ničem jiném." (str. 181)
Obsahuje spoiler.
Potřebovala jsem žánrovou změnu a biografický román o životě Marie Montessori, na který jsem náhodou narazila v knihovně, se mi tzv. strefil do noty. Od narození prvního potomka se zajímám o různé "výchovné styly", takže mám povědomí i o Montessori metodě. Ale přímo o zakladatelce a jejím životě jsem toho moc nevěděla. Mrzelo mě, že příběh pokrýval jen krátké období Mariina života (1894-1902), příběh začíná v době, kdy je Marii "už" 24 let a má blízko ke konci studia medicíny. Na začátku četby jsem čekala, že kniha bude o celém jejím životě, resp. hlavně o její pedagogické činnosti. Zajímalo by mě i její rané dětství, pohnutky, proč šla studovat zrovna medicínu, jak byla ke studiu přijata (když ženy v té době medicínu nestudovali) apod. Doslov autorky byl přínosný, čtenář se i na posledních stránkách dozvěděl zajímavé informace.
Doba to byla pro ženy velmi nepříznivá. Až mě někdy překvapovalo, co všechno se smělo, resp. spíše nesmělo (to, jak Maria musela být doprovázena do anatomického ústavu mužem, jak nemohla mít hodinu anatomie s ostatními studenty, ale sama, příchody a odchody z přednáškového sálu - jako poslední vstoupit, jako první odejít, zákaz projevování fyzické náklonnosti na veřejnosti apod.). Někdy na mě ale Maria působila "až moc dokonale". Obdivovala jsem však její odhodlanost jít za svými sny, řečnické nadání a schopnost přesvědčit lidi pro svou věc.
"Samotná skutečnost, že byla ženou, stačila na to, aby se muži cítili uraženi jejími úspěchy." (str. 16)
Dějová linka osmiletého Luigiho v ústavu pro choromyslné (byť byla smyšlená) byla smutná. Hned první kapitola a člověku se stáhlo srdce, jak se s "jinými" dětmi zacházelo...aspoň, že to dobře dopadlo.
Vztahu s doktorem Montesanem jsem fandila, na tu dobu to byl pokrokový muž, který dokázal "snést" Mariiny úspěchy, škoda, že jim to nevyšlo.
A získal si mě i tím, že se hlásil k dítěti.
Knihu určitě doporučuji k přečtení, čte se lehce a rychle. Mě zaujala natolik, že se chci dozvědět o životě Marie Montessori více. :-)

4 30.08.2022

(SPOILER) "Nikdy nemít strach znamenalo nikdy nemít naději. Nikdy nemilovat. Nikdy nežít.
...
Když něco máte, je součástí strach, že to ztratíte.
Když něco tvoříte, je součástí strach, že to rozbijete.
Když začínáte, je součástí strach, že skončíte.
Strach nikdy není volba. Ale můžete si zvolit, jestli ho necháte, aby vás ovládl." (str. 515).

Obsahuje SPOILERY.

Na třetí díl jsem se těšila a poměrně dlouho na knihu čekala než ji pořídí do knihovny. A nakonec mi tento díl připadal z trilogie nejslabší. Prvních sto stran jsem se pořád nemohla začíst, nejvíc mě naopak bavila část, kde se vyskytoval Mrak Corleone, a líbily se mi i ty části, kde byli bývalí gladiatii a jejich dialogy. Ke konci, když se Mia vydala sama hledat Korunu Měsíce, jsem se v četbě zase trochu zasekla a moc mě to nebavilo (hlavně scéna s Cleo), ačkoliv to mělo být velké finále.

Bylo mi jasné, že všechny kladné postavy asi nepřežijí. Začalo to smrtí Bryn a Vlnotvůrce, pokračoval Řezník a Naev...a Zatmění! :-(
Alespoň, že sympaťák Sid byl ušetřen. Když se Ashlinn loučila s Miou, skoro mi až slza ukápla (mrcha Pavoukobijka).
Byla jsem ráda za postavu Trica, kterého jsem si oblíbila v prvním díle a k Mie se mi prostě hodil víc než Ash. Dvě kapitoly bonusové části, to už bylo "přitažené za vlasy", jsem ráda, že se autor držel při zemi a scénu v příběhu vystřihl.

"Polibek plný zármutku a lítosti nad vším, co mohli mít, polibek z lásky a toužení po tom, co všechno měli, polibek z radosti z toho, co všechno mají, přímo v tu chvíli. Navždycky svázaní krví a inkoustem, součásti příběhů jeden druhého ve vyprávění starém jako sám čas.
..."Sbohem, done Tricu."
"Sbohem, Bledá dcero."
"Pamatuj si mě."
"Navždycky." " (str. 486)

Jonnen byl postava, ke které jsem si za celou dobu neudělala žádný vztah, ani kladný, ani záporný. A Julius Scaeva se nakonec ukázal jako větší nebezpečí než jsem na úplném začátku čekala.

Říkala jsem si, jestli autor prozradí pravé jméno Mraka Corleona, a prozradil..:-) A potěšilo mě, že se Bonifazio stal Králem ničemů.

Celkově se mi série líbila a jsem ráda, že jsem se do její četby pustila.

"Žít v srdcích těch, které tu necháváme, znamená nikdy nezemřít. A vypálit si do paměti vzpomínky na své přátele znamená nikdy se nerozloučit." (str. 583)

2 07.08.2022

Po přečtení Najděte si svého marťana jsem si chtěla přečíst i další autorovy knihy. U této mě zaujal název a Jsi tam, brácho? na mě čeká v knihovničce, aby doplnila trojici. Máma není služka, máma je dáma má formát "tak akorát do ruky " a vejde se i do kabelky, takže je to i "čtení na cesty". Kniha obsahuje krátká zamyšlení na různá témata, příhody z autorova života, které na sebe nijak nenavazují, takže lze číst i po částech a s časovými rozestupy. Stejně jako u Marťana s některými věcmi souhlasím a s některými nikoli. Ale asi každý si v tom něco svého najde. Je to oddechové čtení, u kterého se zamyslíte a občas i zasmějete :-)

5 19.07.2022

Určitě se nejedná o výplňkový díl trilogie. Druhý díl se mi dokonce líbil více než ten první. Zalíbil se mi Sitijský svět s jeho klany, obzvlášť obydlí Zaltanů v korunách stromů a Citadela. Je tu více vedlejších postav a dějových linek (rodiče Jeleny Ezau a Perla Zaltanovi, bratr Leif, Líska, Cahil Ixijský, Goel, Irys, kouzelničtí mistři, Dax, Kiki a Topaz, Měsíční muž, Písečňákové,..). Radost mi udělalo, že autorka i zde dala prostor Arimu a Jankovi.
Kniha má opět hezkou obálku a ocenila jsem i mapku navíc. Kniha se opět velmi dobře četla, děj měl spád, snad jen závěrečné dění okolo Křovináře mi přišlo zdlouhavé.
Těším se na závěrečný díl.
P.S. Taky bych chtěla umět komunikovat v duchu :-)

3 19.06.2022

(SPOILER) Knihu jsem objevila náhodou v knihovně, zaujala mě jak obálka, tak název.
Líbil se mi námět knihy - ochutnávačství, jedy, magie,...Je to nenáročná oddechovka, která se dobře čte a má spád.
Hlavní hrdinka Jelena mi byla sympatická, silná osobnost, to co si prožila u Brazella a Reyada, brr šel mi z toho mráz po zádech.
Od Valeka jsem nejdřív nevěděla co čekat, ale vyklubal se z něj celkem sympaťák se zálibou v sochařství. Spočítala jsem to správně, že mezi Jelenou a Valekem je věkový rozdíl cca 14 let? :-)
Říkala jsem si, že to s tím motýlím prachem nebude jen tak..
Z vedlejších postav mi byli hodně sympatičtí Ari s Jankem.
Líbilo se mi, že první díl neměl úplně otevřený konec a těším se na pokračování.

5 10.04.2022

"Nebesa nám propůjčují jen jeden život, ale díky knihám jich můžeme prožít tisíc."

Fascinovalo mě, kolik toho byla Mia ochotná pro pomstu obětovat - jak fyzicky, tak psychicky, kolik životů.. Skoro až neuvěřitelné kolik toho 17 letá holka zvládla překonat...Souboje gladiati byly dost drsné, možná by mi nevadilo, kdyby jich bylo v knize o trochu méně..Postavy opět dobře vykreslené, působily reálně. Doufám, že se v dalším díle ještě setkáme se Sidem.
Obálka knihy je krásná, stejně jako u prvního dílu.
Konec byl hodně překvapivý, až mě ale naštvalo, jak moc to zůstalo otevřené..takže třetí díl je určitě v plánu.

2 12.03.2022

Na knihy a jejich autorky jsem narazila náhodou, viděla jsem rozhovor na internetu, Instagram nemám. Jejich projekt popularizace českého jazyka mě zaujal a jsem za něj ráda, sama mám češtinu a její perličky v oblibě, tak jsem si oba díly přála jako vánoční dárek od kamarádky. Kniha je napsána jednoduše a srozumitelně, je to taková nenáročná "čtenářská jednohubka", já většinou četla vždy pár stran chvíli u snídaně. Líbí se mi grafická stránka knihy a oceňuji přítomnost diktátů s klíčem, takže si můžete získané znalosti rovnou procvičit. Některé věci mi přišly docela banální a divila jsem se, že v nich může někdo chybovat. Na druhou stranu se našlo několik věcí, které mě překvapily a nevěděla jsem o nich, případně jsem je používala špatně (odteď jen jedině "s hranolky" :-) ). Těším se na druhý díl.

6 20.02.2022

"Příliš mnoho knih. Příliš málo století."

Po pár odbornějších knihách jsem měla chuť na opravdu dobrou fantasy a Nikdynoc moje požadavky splnila na 100 %. Kniha první, Když je všechno krev, během níž Mia a Tric putují do sídla Rudé církve přes Šepotající pustiny, mi připomněla knihy Zjizvený král od L. Bardugo a sérii Zlodějský tanec od M.E. Pearson.
Nejvíc mě bavila Druhá kniha, Železo nebo sklo. Líbilo se mi jaké prostředí vytvořil Jay Kristoff v Hoře -  Síně s jejich shahiidy (Solis a Síň písní, Aalea a Síň masek, Pavoukobijka a Síň pravdy, Myšák a Síň kapes), večeře na Oltáři oblohy, kronikář Aelius a jeho Athenaeu,..
Poznámky pod čarou byly někdy zajímavé, někdy nadbytečné a zbytečně odtrhávaly pozornost od hlavního děje. Sprostá slova mi nevadila, ani sexuální scény. Styl psaní mi sedl hned od začátku, bylo to pro mě čtivé od první do poslední stránky. Líbilo se mi i střídání časových rovin, minulost x současnost. Příběh měl spád, napětí, tajemství, nečekané rozuzlení.
Hodně jsem si oblíbila Miu Corverovou a Trica, sympatická mi byla i Naev, Carlotta, Pšt, Pavoukobijka a Myšák. Na druhé straně sympatií stála Jessamine a Diamo, Solis, tkadlena masa Marielle a mluvčí Adonai.

Doporučuji k přečtení a těším se na pokračování.

2 01.02.2022

Čtením knihy jsem sice strávila delší čas, ale když už jsem se k ní dostala, četla se velmi dobře. Marek Herman píše o odborných věcech "lidově", srozumitelně. Knihu bych doporučila všem, a obzvlášť lidem, kteří mají děti, protože zde najdete opravdu spoustu zajímavých témat k zamyšlení (jak píše autor: "Absolutně nejdůležitějším obdobím v životě člověka je doba do šesti let. V tomto období se utváří 85 % naší osobnosti."). V knize mám spoustu záložek a chci se k ní časem vrátit, nebo alespoň k těm založeným částem.

Několik myšlenek, které mě zaujaly:

"Všechny naše postoje jsou výsledkem našeho rozhodnutí. O tom, jestli nás něco naštve, nazlobí, rozradostní nebo rozesmutní, o tom si rozhodujeme každý sám." (str. 70)

"Pro ženu v obecné rovině platí: jsem taková, jaké jsou mé vztahy.
..Pro muže platí: jsem takový, jaký podávám výkon." (str. 93, 94)

"Důležité prostě není, co říkáme, ale to, co skutečně děláme." (str. 106)

"Všechno, co má nějakou hodnotu, je těžké. Jinak to nejde." (str. 122)

"Máme dvě uši a jedna ústa. Jinými slovy: je lepší naslouchat než mluvit." (str. 142)

6 11.01.2022

Kniha se mi líbila, i když jsem s ní strávila docela dlouhý čas. Je to spíše taková cvičebnice, která obsahuje úkoly a otázky, na které si jako rodič máte odpovědět a zaznamenat si odpovědi. Dále obsahuje modelové rozhovory dítě- rodič a shrnující obrázky (kdybych se ke knize vracela, dost možná by stačilo projít si právě jen tyto obrázky, protože shrnují to nejpodstatnější). Na knize se mi líbilo nejvíce to, že neříká jen jak to nedělat a neříkat, ale dává návodné věty a příklady "jak to říkat a dělat správně". Každá kapitola obsahuje v první části teoretickou část (problematika a jak ji řešit, obrázky, stručné shrnutí) a ve druhé části kapitoly si lze přečíst komentáře, otázky a příběhy rodičů.
Dohromady obsahuje kniha jen 7 kapitol, ale rozsahem textu bych ji zařadila k těm trochu náročnějším knihám o výchově. Přesto ji doporučuji k přečtení! Mě nejvíce zaujaly kapitoly Jak pokárat, ale netrestat a Podporování samostatnosti.
Někdy jsem měla pocit, že by se rady z knihy daly uplatnit i v komunikaci mezi dospělými, ne jen mezi dospělým a dítětem. :-)

2 26.12.2021

"Rodičovství je něco, co děláte pro sebe."

Čtivá kniha, která je proložena příklady ze života nebo praxe autora, zajímavými experimenty a obrázky. Je rozdělena do devíti kapitol, mě nejvíce zaujala hned ta první, Semínka v mysli, která je v podstatě o tom jakou sílu má slovo a že je opravdu důležité jak, co a kdy před dětmi říkáme! Byla bych ráda, kdyby si tuto knihu přečetla i naše širší rodina, protože obsahuje dost věcí k zamyšlení! Dále se mi líbily kapitoly Aktivní naslouchání a Děti a emoce.

"Ve skutečnosti máte jako rodič tři prosté povinnosti. Zde jsou, seřazené podle důležitosti:
pečovat o sebe, pečovat o váš partnerský vztah, pečovat o děti." To je důležité si připomínat!

"Skutečný postup vpřed zdánlivě vypadá jako příliv a odliv.."

2 26.12.2021

"Možná by tam zůstala ležet ukrytá před zraky všech, usedal by na ni prach, ohlodávali by ji švábi, papír by se rozpadal, až by ze jmen, která na něm byla napsaná, zůstala jen ozvěna kdysi prožitých životů. Jenže osud si někdy podivně zahrává a učinil tak i tentokrát." (str. 348)

Tajemství letního odpoledne je třetí knihou, kterou jsem od Kate Morton četla a asi jsem ji četla ze všech nejdéle. Zápletka, resp. rozkrývání rodinné minulosti, bylo zajímavé, ale na rozdíl od Zapomenuté zahrady a Šepotu vzdálených chvil jsem neměla nutkání číst každou volnou chvíli, abych se dozvěděla jak to bylo dál..Dorothy Smithamová (Nicolsonová) mi ze začátku přišla sympatická, ale ke konci jsem ji už tak trochu nemohla vystát a byla jsem ráda, že jsem na konci "Dorothy" části. U Vivien Jenkinsové jsem to měla naopak, nejdříve jsem nevěděla co si o ní myslet a pak mi přirostla k srdci. Oblíbila jsem si i Jimmyho Metcalfa, sympaťáka fotografa. A z Henryho Jenkinse se teda vyklubal záporák...úplný konec, rozuzlení, je opravdu překvapivé, to se spisovatelce povedlo. Oceňuji, že opět bylo vše vysvětleno a uzavřeno, to je i jeden z důvodů, proč mám její knížky ráda a těším se na čtení dalších.
4,5 */5 

4 03.11.2021

(SPOILER) Těšila jsem se, ale byla jsem bohužel zklamaná. První třetina knihy byla nejlepší, druhá se docela táhla, doufala jsem v nějaký velký překvapivý závěr, ale ten se nekonal. Téma se mi líbilo, dvě identická dvojčata, sedmiletá Lydia a Kirstie, jedna z nich zemře, ale je to opravdu ta, za kterou ji všichni mají?  A co se vlastně doopravdy stalo?
Prostředí ostrova Torran mě příliš neoslovilo, nedokázala jsem v té pustině a zimě vidět krásu.
Sarah a Angus, rodiče holčiček, působili zvláštně, moc jsem nechápala jejich myšlenkové pochody, chování k sobě navzájem, jejich domněnky..zajímavá byla snad jen jejich vzájemná nenávist. Bylo mi líto přeživší holčičky, měla to dost těžké (smrt dvojčete, nové bydlení, nepříznivý ostrov, v takové pustině se musela nudit, nová škola, žádní kamarádi,...).
Konec příběhu působil zmateně, musela jsem se i vracet, jestli jsem to celé pochopila správně..a stejně si nejsem vším tak úplně jistá...
Nebylo to nejhorší, ale asi bych knihu nedoporučila. Čekala jsem od ní více, potenciál tam byl.

4 29.08.2021

(SPOILER) Tento typ knížek moc často nevyhledávám, ale myslím, že v rámci žánru to bylo dobré čtení. Příběh je napsán čtivě a není vyloženě jen o sexu, ale i o vypořádávání se s tragickou minulostí.
Braden - z fyzické stránky se mi zamlouval hodně, ale nesedělo mi jeho majetnické chování a využívání fyzické převahy, to mi prišlo někdy až extrémní...ale s Jocelyn jsem mu fandila. A líbil se mi jeho vztah k Ellie a rodině celkově.
Ellie - bezelstná duše, byla mi sympatická od první chvíle, vztah s Adamem jsem jí přála, ale taky se v tom docela dlouho "plácali" a hráli trochu nesmyslné hry, doufala jsem, že autorka nebude drsná a napíše pro ni dobrý konec, že se uzdraví..
Jocelyn - Joss byla docela sympatická, bylo mi líto, čím vším si musela projít, navíc v tak mladém věku (ztráta rodičů a malé sestřičky, smrt kamarádky), chápu, že se po takových zkušenostech uzavřela před světem, ale její tvrdohlavost vůči odmítání vztahu s Bradenem mi v zavěru knihy přišla už unavující..
V příběhu není nouze i o pár překvapivých momentů, to mi taky přišlo fajn, oživovalo to děj. Romantické duše na konci zajásají.
Za mě dobrá oddechovka a časem si od autorky určitě ještě něco přečtu.

Líbilo se mi poděkování autorky, kde píše: "Ztráta by neměla být děsivá stvůra, nýbrž moudré stvoření, které nás má naučit nebát se, že zítřek možná nepřijde, a žít naplno, jako by hodiny ubíhaly stejně rychle jako vteřiny.
Někdy není hrdinství být silný a odvážný, ale nejstatečnější je užívat si to, co máme, a zachovat si optimismus kvůli tomu, co nám přináší štěstí. Bát se života je snadné a obyčejné. Mnohem těžší je obklopit se něčím dobrým a každý den kráčet k zítřkům jako bojovník."

P.S. chtěla bych ten byt na Dublin Street :-)

5 11.08.2021

(SPOILER) Čekala jsem akčnější závěrečný díl...Prostředí Bílé katedrály mi bylo nesympatické, ještě, že se tam odehrával jen začátek děje. Zato Nikolajův Kolovrat byl zajímavým místem (chtěla bych vidět tu hvězdnou oblohu :-)). Hledání ohnivého ptáka mi přišlo docela zdlouhavé, ale nalezení třetího umocňovače bylo celkem nečekané. Baghřino tajemství ohledně Morozova bylo asi největším překvapením. Byla jsem ráda, že zase více prostoru dostala Žeňa. Nikolaj byl opět fajn a líbily se mi "návštěvy v mysli" mezi Alinou a Temnyjem. Finálovou bitvu jsem čekala drsnější, i víc ztrát na životech...konec mě překvapil, až takový happy end jsem nečekala. Třetí díl se mi líbil asi nejméně, ale celkově trilogii hodnotím kladně a uvažuji nad tím, že si znovu přečtu Zjizveného krále..

4 28.07.2021

(SPOILER) "Věčně jsme mysleli, že budeme mít další den, další týden, další rok. Jako by naše budoucnost byla jistota. Ne jen křehký příslib." (kap.15)

Chystala jsem se knihu vrátit do knihovny nepřečtenou...ještě, že jsem to neudělala :-) Ze všech knih, které jsem od C.J. Tudor četla, se mi Ti druzí líbili nejvíce. Příběh byl dobře propracovaný, spletitý, plný překvapení a bylo to ohromně čtivé. Autorka stylem psaní dokáže nalákat ke čtení další a další kapitoly... Oceňovala jsem, že nadpřirozeno bylo trochu upozaděno (po přečtení Jámy jsem byla připravená na existenci nějakého mystična), ale nejsem si jistá, jestli jsem tuhle dějovou linku správně pochopila...
Téma knihy bylo zajímavé:
- skupina na dark webu - líbilo se mi pojmenovaní "Ti druzí" - člověk si často myslí, že tragédie se ho netýkají, to těch druhých...
- odplata "oko za oko" - chápu tu potřebu člověka potrestat někoho za to co provedl, ale tenhle systém byl dost drsný aneb jak jedna "touha po spravedlnosti" dokáže ovlivnit osudy a životy několika dalších lidí
- jako mámu malé holčičky mě osud Izzy zasáhl, autorce se věrohodně podařilo popsat pocity bezmoci, zoufalství a životní degradace rodiče, který přišel o dítě
"Když se někdo pohřešuje, je to jiné, než když zemře. Svým způsobem horší. Smrt nabízí konečnost. Smrt vám dává svolení truchlit. Uspořádat poslední rozloučení, zapálit svíčky, položit květiny. Pustit.
Když se někdo pohřešuje, zůstanete v předpeklí. Uvíznete na divném bezbarvém místě, kde se na obzoru slabě mihotá naděje a zoufalství a utrpení kolem vás krouží jako sup." (kap.3)

SPOILER: Už po pár stránkách mě napadla spojitost Alice-Izzy, autorka si mohla dát trochu víc práce a mlžit...překvapila mě dějová linka Fran, a byla jsem ráda, že Gabe a Katie si k sobě začali pomalu hledat cestu.

Doporučuji k přečtení!

5 06.07.2021

(SPOILER) U druhého dílu se mi líbil začátek - Nová Země, a hlavně ta část, která se odehrávala na moři, mimo Ravku. Jakmile se děj přesunul do Malého a Velkého paláce, už to nebylo ono. Neschopnost Aliny mluvit s Malem o svých pocitech a obavách mě štvala. Je pro ni "celý svět" a nedokáže se mu svěřit. Alina versus Mal/Temnyj/Nikolaj, to bylo trochu překombinované... Jelikož jsem už četla Zjizveného krále, věděla jsem, kdo je Strumhond, Nikolaj je má oblíbená postava, takže jsem za jeho přítomnost v tomto díle byla ráda, jeho humor mi je blízký. Oblíbila jsem si Tamaru s Toljou, škoda, že Žeňa byla upozaděna, tu mám taky ráda, snad bude mít v příštím díle zase více prostoru. Závěrečný boj s Temnyjem na mě působil odbytě. Co mě na knize ohromně štvalo byl velký počet hrubek, překlepů a nesmyslů (např. záměna jmen Vasilij/Nikolaj). Třetí díl si určitě nenechám ujít a doufám, že bude akčnější.

5 13.06.2021

Od C.J. Tudor jsem četla Kříďáka, a to v nedávné době, proto mi docela vadilo, že autorka zasadila příběh do podobného prostředí (malé městečko, kde tzv. chcípl pes) a i postavy příběhu byly skoro shodné (vypravěčem je muž kolem čtyřicítky, který se rád napije, je to učitel, tak trochu podivín, v mládí byl členem party ve složení čtyři kluci, jedna holka, vrací se do rodného městečka, aby vyřešil minulost,..). Jáma mi přišla čtivější a napínavější než Kříďak, měla lepší zápletku, ale konec mě trochu zklamal, ten mi přišel lepší u Kříďáka. Každopádně mě ještě čekají Ti druzí a doufám, že tentokrát nastane nějaká změna prostředí a postav.
"Říká se, že čas všechny rány zahojí, ale není to pravda. Pouze obrušuje paměť. Navzdory tomu, co člověka postihne, běží čas stále dál, rozmělňuje vzpomínky a drolí obrovské balvany bolesti, až z nich zůstanou jen ostré úlomky, které se pořád zarývají do srdce, ale jsou tak malé, že se to dá vydržet." (kap. 6)

7 01.06.2021

Grišu jsem na seznamu knih k přečtení měla už delší dobu, ale až seriál na Netflixu mě přiměl konečně se začíst. Byla jsem tedy už ovlivněná seriálem a věděla co se stane, ale i tak se mi knížka líbila a těším se na další dva díly. Trochu mě mrzí, že jsem si nepřečetla Zjizveného krále až po Griše, asi by mi pak některé věci byly jasnější...Z postav jsem si oblíbila Žeňu, k Alině a Malovi jsem měla neutrální vztah a Temnyj.. "bad boy" s jistým druhem charizmatu :-) Líbí se mi, jaký svět Leigh Bardugo stvořila - Malý palác, kefty, typy grišů (korporálčici, eterálčici, materiálčici) a jejich schopnosti..- a řadím ji k mým oblíbeným autorkám. Kniha se čte lehce a rychle, děj hezky plyne.

6 26.05.2021