LuckaK.088 komentáře u knih
"ZLATO SE POZNÁ V OHNI, STATEČNÍ LIDÉ V NEŠTĚSTÍ."
Když se dostanete přes pomalý rozjezd, tak pak už nelze knihu odložit. Příběh o osamělosti, podivínství, těžké minulosti a vznikajícím přátelství. Moc povedené a dojemné. Doufám, že autorka vydá i další knihy.
ČV 2024 - Kniha s citátem na začátku. Citát z knihy Osamělé velkoměsto od Olivie Laing, který mě docela nalákal, abych si knihu přečetla.
Opravdu skvělý pozvolný detektivní román z netradičního prostředí. Střídání současnosti s minulostí, krátké kapitoly, nečekané rozuzlení, které mě docela dostalo. Rozhodně mě tato česká autorka upoutala a ráda si od ní v budoucnu zase něco přečtu.
Fantasy trilogie ze světa démonických a andělských bytostí. Spíše zaměřená na romantickou linku (milostný trojúhelník), taková typická romantasy, ale bohatá i na akci a napětí.
Všechny postavy mi byly sympatické. Nejvíce mě ale dostávali pokrevníci :-) Ty "prďoly" s Disneyovskými jmény si nešlo nezamilovat. Styl psaní dost připomíná S.J.Maas. K tomu krásné obálky. Celou sérii hodnotím kladně a mohu doporučit.
Definitivně jsem si zamilovala jazyk a styl pana Kundery, jeho dokonalé hraní s psychologií postav a s myšlenkami, nad kterými nás donutí hloubat.
"Člověk prochází přítomností se zavázanýma očima. Smí pouze tušit a hádat, co vlastně žije. Teprve později mu odvážou šátek s očí a on, pohlédnuv na minulost, zjistí, co žil a jaký to mělo smysl."
I jeho smysl pro humor.
"Měli jsme krásnou vyhlídku na stanici tramvaje, špinavý chodník a chodce. Kavárna se nejmenovala nadarmo Bellevue."
Co se týče prvního sešitku Směšných lásek, tak povídky/melancholické anekdoty "Já truchlivý Bůh" a "Nikdo se nebude smát" jsou jednoduše skvělé. "Sestřičko mých sestřiček" je slabší, a zřejmě proto byla i panem Kunderou vyřazena z uceleného vydání Směšných lásek. Jako celku ale neubírá na kvalitě. Právě proto jsem si zvolila přečtení jednotlivých sešitků před ucelenou sbírkou, abych nebyla o žádnou panem Kunderou sebekriticky vyřazenou povídku ochuzena.
Jako u prvního dílu jsem se od čtení nemohla odtrhnout (spánek až těsně před kuropěním = v práci zombie). Jediné, co bych vytkla, je délka. Spojila bych oba díly v jeden a lehce zredukovala. Přeci jen ta cesta, než oběma došlo nevyhnutelné, byla maličko zbytečně natahovaná. To ale nebrání vřele doporučit k přečtení.
Vůbec by mě nenapadlo, že by se mi mohla líbit kniha, která je napsaná čistě jako přímá řeč, bez popisu, bez vyprávění. V této duologii ale opravdu naleznete jen a pouze e-mailovou komunikaci. Rovnou upozorňuji, že se jedná o dva díly a po dočtení prvního je nutnost mít po ruce i díl druhý. A musím uznat, že se mi to opravdu líbilo a před autorem smekám, protože tohle určitě nebyla úplně lehká "disciplína".
Mohu doporučit, a navíc se naprosto perfektně hodí na letošní ČV č.12: Kniha, ve které spolu postavy komunikují přes internet
Příjemné čtení prosycené vůni kávy, nenáročné, nekomplikované. Jako milovník kávy (už zas slintám a musím si jít zapnout kávovar) dávám samozřejmě plusové body za lásku k tomuto životabudiči, která je ze stránek vyloženě cítit.
Jen mě docela mrzí, že u nás vyšly pouze dva díly. Co jsem se dívala, tak autorka jich má na kontě minimálně dvacet. Což je škoda, protože bych se s uvařenou kávou klidně do dalších dílů pustila.
Kdo už má něco v tomto žánru načteno, tak srovnání s jinými autory (především mrkám směrem paní Maas) se prostě nevyhnete. A jelikož paní Maas prostě umí, je těžké nevidět to lehké pokulhávání. Kdo nečeká originalitu, bude spokojený. Kdo čeká originální fantasy, tak u této série si na své nepřijde.
Když ale odhlédnu od výše zmíněného, tak celkově se mi série líbila. Ve druhém díle mě sice malinko unavovalo neustálé sebeobviňování Brie, ale vyvážil to gradující děj a neustálá "akce".
Co hodnotím pozitivně, tak to, že autorka smrskla sérii do dvou dílů, a uměle ji nenatahovala.
3* (kdybych předtím nečetla jiné série, kterými se autorka zcela zjevně inspirovala, tak bych dala 4*, ale za tu neoriginalitu musím dát hvězdu dolů, to by nebylo vůči jiným autorům fér).
Sérii jsem dočetla jen z toho důvodu, že nemám ráda otevřené konce. Druhý a třetí díl už je trochu lepší, co se týče uvěřitelnosti a nepřemožitelnosti hlavní hrdinky, gramatika zůstává stále otřesná.
No do dalších knih od paní autorky se jistě již pouštět nebudu a sérii spíše nedoporučuji, jelikož je spousta mnohem mnohem lepších.
Brooke je novodobý Chuck Norris. Až se trochu divím, že ten had, který ji uštknul, neumřel sám ve velkých bolestech..
Gramatika je opravdu noční můra milovníků češtiny.
Ale když odhlédnu od nesmrtelnosti hlavní hrdinky a otřesné korektury (spíše žádné - mám pocit, že to jen někdo hodil do překladače), tak samotný příběh špatný nebyl. A hlavně stránky letěly jedna za druhou, sic s nevěřícným kroutěním hlavou a počítáním žeber, kolik jich ještě Brooke zůstává nezlomených.
Za mě velmi slabé 3 hvězdičky.
Pár stránek, a přitom tolik vyřčeného... Moc hezky napsaná milostná novela s výpovědí o krutosti války.
Celá série dočtená, až je mi to líto, protože Sabaa Tahir stvořila úžasný a hlavně originální svět. Všechny díly byly skvělé, neměla jsem pocit, že by některý z nich byl vyloženě vycpávkový. Příběh plný napětí, postupného odhalování, nečekaných zvratů a k tomu pěkná romantická linka. Za mě mohu jen doporučit, celou sérii jsem si opravdu užila.
Také souhlasím s tím, že kniha by mohla být kratší. Jinak jsem ale od SB dostala, co jsem čekala – špetka napětí protknutá romantikou.
Za mě spokojenost, protože účel splnila = dva příjemně strávené večery. Povedený psychothriller, který má hned několik překvapivých zvratů, zamotaný, ale promyšlený děj, a nechybí ani překvapivý závěr.
Velmi zdařilý úvod do světa lidu válečníků, stříbrných masek, učenců, domorodců, námořníků... Začetla jsem se okamžitě a rozhodně se pustím do dalších dílů.
Po přečtení prvních stránek jsem si říkala, že to přece neměla být fantasy kniha. Do teď jsem totiž neměla ponětí, že existuje genetické onemocnění, které zbarvuje krev a následně kůži do modra. Byl to opravdu fascinující příběh o houževnaté pojízdné knihovnici s modrou pokožkou - příběh smutný, emotivní, syrový, ale přitom krásný. Mohu jen doporučit.
ČV 2024 - Kniha, jejíž postava pracuje v knihovně
Lehce nadprůměrný thriller (3,5*), který se ale čte dobře. Strohé popisy a úsečné vyjadřování sice nevykouzlí tu správnou mrazivou atmosféru, ale jelikož se jedná o teprve druhou knihu autorky, myslím si, že má určitě potenciál se ještě vypsat. Samotný příběh má hlavu i patu, a co je pro mě důležité, konečné rozuzlení dává smysl a je uvěřitelné.
Děkuji autorce za to, že se nám snažila přiblížit a upozornit na otřesné podmínky, které musely denně prožívat děti s mentálním postižením ve státním ústavu Willowbrook (Staten Island, New York). Doteď jsem o této takzvané škole neslyšela, a jen díky autorce jsem si po přečtení knihy k tomuto ústavu vyhledala více informací. Je opravdu stěží uvěřitelné, co se tam dělo, a že tento ústav fungoval celých 40 let.
Paní E.M. Wiseman opravdu umí vtáhnout čtenáře do příběhu, skvěle vykreslit prostředí, atmosféru a pocity. Určitě si od ní přečtu i další díla.
5* - ČV 2024 - Kniha, ve které se někdo ztratí nebo zabloudí