luculi komentáře u knih

Pro mě asi nejslabší díl. Hodně se cestovalo z místa na místo i mezi časovými liniemi. Z oblíbených postav jsem dostala minimum a mnohé pasáže byly nudné a zdlouhavé. A to, na co se člověk těšil, bylo třeba i na jeden odstavec. Přišlo mi to takové nedotažené a neúplné, jako přípravný díl před závěrem.

4 18.10.2020

Příjemný a překvapivý historický román. Pro mě oblíbený mix politiky, historie a romantiky. Dobová stísněná a temná atmosféra byla cítit na každé stránce. Hlavní hrdinka sice působí dost křehce a naivně, ale pevně doufám ve zlepšení, za to dcera Alys by potřebovala silný výprask. A konec mě velice překvapil. Teď budu netrpělivě vyhlížet pokračování...

4 21.09.2020

Hodně povedený díl, doposud asi nejlepší. Geralt a jeho společnost mají opravdu hodně prostoru a za to jsem moc ráda. Navíc se toho stalo poměrně dost, tajemství, bitvy, nepřátelé na každém kroku. To temno a nebezpečno z toho úplně dýchalo. Zaklínačův svět není zrovna nic růžového. Na druhou stranu jsem se i pěkně nasmála a to především díky trpaslíkům. Tohle mě opravdu bavilo...

4 03.09.2020

Tak trošku jiná fantasy, která kromě akce, bitky a kouzlení nabízí i humor. Alespoň z počátku, než se to přenese k jinému duchu. Jako prvotina opravdu zdařilé a čtivé...

4 16.06.2020

Slabý odvar fantasy pecek, které člověk měl možnost už číst. Je vidět, že se autor inspiroval mnohými příběhy. Je to čtivé, příběh zajímavý, ale je vidět, že jde o prvotinu, protože kniha má spoustu mezer. Jednak přehršel příšer je až do očí bijící. A jednak hrdinové ani za mák nesplňují svoji reputaci... A na to, jak dlouho hrdinové putují a jak dlouhá kniha je, vám ani nepřijde, že by měli nějak strastiplnou cestu... Druhý díl snad autor už víc vypiplá... 2,5*

4 15.03.2020

Třetí díl je trošku slabší. Na jednu stranu tu bylo málo Geralta, na stranu druhou zase vidíme více ze Ciri. Očividně nemůžeme mít všechno :-D. Ale na další díl se rozhodně těším :-)

4 04.01.2020

Trošku slabší díl, který mě nenadchl jako zbytek série. Přesto jsem četla jedním dechem. Výhodou této série je autorčin um získat čtenáře, strhnout ho od začátku do konce a navíc sepsat příběh dostatečně obsáhle a zajímavě, aby se dal i tak přečíst za den.

4 30.08.2019

Nezapomenutelný konec, který vás dostane. Můžu říct, že tohle je jeden z nejlepších závěrů, co jsem v seriích měla. Vše je krásně vypilováno, dořešeno, vysvětleno. Prostě paráda...

4 28.08.2019

Cesta lidskou duší se všemi veselými i tragickými momenty. Spousta emocí a hledání sebe sama, smyslu života a tak podobně. I tak by se to dalo nazvat. Částečně je to (ženský) román, ale pro mě šlo spíše o podstatu příběhu a psychologii.

4 30.07.2019

Výborné pokračování, které se nese ve stejném duchu jako předchozí kniha, přesto mě to bavilo mnohem víc. Konečně jsem se do toho dostala a po dějové stránce to bylo opravdu skvělé. Jakmile si člověk zvykne na autorův styl psaní, rozhodně si tuto sci-fi vychutná. A pokud to budete zkoumat více do hloubky, určitě to člověku má co říct...

4 12.04.2019

Výborné čtení od začátku do konce, u kterého se rozhodně nebudete nudit. Spousta emotivních okamžiků, napětí, doufání... Vcelku smutné, ale i v tom smutku je pořád nějaké pozitivum. Autorka opět ukázala jak těžké mohou být cesty osudu...

4 13.02.2019

Asi začínám chápat, proč je spousta čtenářů zblázněná do tohoto typu čtení. U mě se teda o takovém poblouznění mluvit nedá, prostě tento žánr a knihy beru s rezervou (skepticizmem neromantika), ale byla jsem vážně spokojená. Já to spíš beru jako pohádku v realitě.

Samozřejmě vztahová část je vždycky jasná. Už při prvních stránkách vám bude jasné, kdo se bude párovat. Jen nikdy není jisté, jak ta cesta bude probíhat. Jednoduše nebo s problémy, bude hodně trnitá, jako na houpačce? A tak to vlastně začíná. Holliday (jaký to další zvláštní smysl pro humor dát někomu takové jméno vedle názvů jako Christmas Village, Christmas Rezort, kocoura Frostyho, psa Clause atd.) se zprvu snaží zachránit rezort, kde žije a pracuje, tím, že chce dělat naschvály jeho možnému novému majiteli. Než zjistí, že by měla dělat pravý opak, aby ho přesvědčila.

Potud je všechno jasné. Včetně některých tajemství a zlomených srdcí. Jediné, co vlastně kromě vztahu obou postav budete sledovat, je budoucnost rezortu. Tady si totiž nikdo nemůže být jistý až do samého konce, jak to vlastně dopadne. A že docela překvapivě.

Kniha je velice jednoduchá, s pár stránkami, které zvládnete přečíst za jediný den. Postavy jsou milé a sympatické. Co se vám tu budu nějak rozvláčně rozepisovat. Nikoho asi nepřekvapí jaké oddechové čtení to je. Body navíc pro mě jsou za to, že i když autorka to nevede jako sérii a její knihy na sebe vyloženě nenavazují, její postavy se potulují ve své blízkosti, žijí v jedné vesnici a jejím okolí a tak při čtení můžete narazit na některé staré známé z jiné knihy. A to mě baví...

3 17.11.2024

POZOR, MUŽE TO ZNÍT TROCHU JAKO SPOILER
Musím říct, že tento díl mi přišel mnohonásobně lepší než ten předchozí. Neustále se něco dělo, celá ta záležitost s Asteri a hledání možností, jak se jich zbavit. Nekonečné přesouvání z místa na místo, nikdy nekončící konflikty, problémy k řešení. V podstatě jedna velká akce a pátrání. Ani na chvíli jsem se nenudila.

Jako plusové body můžu tentokrát s čistým svědomím dát za to, kdy autorka propojila tento svět s další svojí sérií a to s Dvory. To se mi opravdu hodně líbilo. Tak nějak mi to k tomu pasovalo a trochu mě to zlákalo k pořízení a přečtení i posledního dílu z pohledu Nesty. A plus získává za druhé i za to, že tentokrát se krotila v množství a délce peprných scén, které omezila na minimum. Působily jako takové zpestření vztahů postav a tolik nerušily.

Příběh se četl na výbornou, postavy mě hodně bavily. Jejich vývoj, charaktery, zapojení do příběhu. Na závěr už to bylo možná moc rychlé, hlavně poslední kapitoly ve stylu epilogu. Myslím, že by si postavy zasloužily lepší rozloučení a uzavření jejich osudů. Autorka jich do knihy vecpala opravdu hodně, ale ne každý se dočkal posledních řádků. Pro těch pár stran navíc už by se svět nezbořil, že...

Sice mě trošku mrzela předvídatelnost a uspěchanost konce a možná bych snesla i trošku dramatičtější a smutnější konec, nějaké rozloučení s některým hlavním hrdinou, aby to bylo reálnější, ale i tak jsem spokojená. Autorka opět předvedla, že ve svých knihách se vždycky prolínají dvě strany, jednak byste jí nejraději děkovali za skvělý příběh a na stranu druhou jí vytkli, že to mohlo být lepší. Ale její knihy fungují i tak a to je přece hlavní...

3 03.11.2024

Autorka píše dobré příběhy, hodně promyšlené a propletené. Rozhodně ví, čím čtenáře nalákat. Ani tady tomu není jinak. Postavy jsou vcelku zajímavé, jiné více, jiné méně. Z počátku jsem nechápala smysl některých z nich, proč tu vlastně vystupují a jestli jich je potřeba. Nicméně ke konci se ukázalo, že každá z nich měla svou roli. I když někdy jen opravdu malinkou.

Knize nejvíc škodí její délka (což je bohužel autorčin neduh, mám u ní pocit, že všechny svoje knihy ráda protahuje a prokládá vatou). Bohužel přes osm set stránek je opravdu hodně a tak většina děje působí jako natahované želé. Některé nepodstatné detaily se daly hodně osekat a kniha by se klidně vlezla na polovinu. Počátky čtení tak byly dost krušné a vůbec jsem netušila, jestli zvládnu dojít ke konci. Pokud se totiž čtení táhne a děje se úplné minimum, dokáže mi to chuť ke čtení neskutečně zkazit.

Nejlepší částí knihy se tak stalo asi posledních dvě stě stránek. Začaly se spojovat jednotlivé dějové linky, proplétat osudy postav, jejich cesty a všechno hezky zapadalo do sebe. Závěr byl naopak hodně uspěchaný a naivně vymyšlený. Vzhledem k délce knihy a všemu tomu kolotoči okolo draků, nepřátelství, náboženství, politických názorů a já nevím kde čemu, rozuzlení asi na necelých padesáti stranách mi přišlo absurdní. Nemluvě o tom, že hrůzostrašný drak jmenující se Bezejmenný vůbec tak děsivý nebyl a v podstatě se na konci ani pořádně nezapojil. Jen dokázal vyhrožovat a bojovat se extra nesnažil. Po prokousání se takovou bichlí a všem tom ustrašeném lamentování postav prostě člověk čeká něco jiného.

Kniha s dobrým námětem, tématem magie a draků, za to by byly plusové body. Každá postava měla svůj osud a cestu, jejich střety byly dobře promyšlené a celá pospolitost historie jejich světa fakticky hezky seděla. Mezi řádky to trochu dýchalo předurčeným osudem, ale to mi vůbec nevadilo. Doporučila bych však větší škrty a korekturu českého překladu. Tolik překlepů jsem od nakladatele snad ještě neviděla.

3 12.10.2024

Knihy Ricka Riordana mě doprovází už mnoho let. Dávno jsem odrostla těmto náctiletým hrdinům, i když v žádném případě nejsem dost stará, aby mě tohle téma nezajímalo. Přesto se ráda vracím za tímto specifickým humorem, podivnými narážkami a za nekonečnou studnicí těch nejpodivnějších nápadů.

Percy a Annabeth přežili pubertu, kdy velká část polobohů zemře po útoku nestvůr nebo při nějaké výpravě. Je tedy obdivuhodné, že se chystají na vysokou školu, což se moc často nestává. Ale nemůže to být samozřejmě jenom tak jednoduché. Přežít nestačí. Percy má nyní za úkol, díky všem těm zameškaným hodinám střední školy, sehnat tři doporučující dopisy, aby mohl být přijat. Jenže každý dopis znamená další nebezpečnou výpravu. A tak může zábava (pardon, cesta za smrtícím dobrodružstvím) začít.

Jsem ráda, že se autor posunul i ve věku postav. Doteď totiž obvykle stvořil nový svět jiného panteonu, aby se vždy pohyboval v určité věkové kategorii. Tentokrát však nové příběhy popisují život téměř plnoletých polobohů. Takže se neřeší jen jejich lapálie s božskými rodiči, výpravy či škola, na řadu přichází i otázka dospělosti a budoucnost.

Jako vždy jsem si příběh užila, pro mě je to skvělé odreagování, kde se pobavím a nemusím přemýšlet nad každým zmíněným detailem příběhu. Je to prostě jedna z mých výjimek a srdcovek v ya kategorii. Jediné, co mě na nové sérii mrzí, tak obálky, kde se očividně nepočítá s fanoušky z předchozího vydání a tak mi všechny díly nebudou graficky navazovat...

3 08.09.2024

Malá útlá knížečka o známých českých démonech z nejrůznějších pověstí a oblastí naší země. V podstatě většina z nich je škodící, přesto mohou být i užiteční. Jen vědět, jak na ně. Ale i tak chápu, že tenkrát to muselo být hodně děsivé, něčemu takovému věřit...

Dvanáct z nich je představeno v krátkých kapitolách, které obsahují kresby, stručný popis, informace o jejich chování a také nějaké ty konkrétní případy, o kterých se mluvilo a z kterých oblastí pocházely. Celé je to pěkně zpracované, aby se čtenáři přednesla nejdůležitější fakta. Je pravda, že spoustu z těchto bytostí znám z pohádek, ale nikdy jsem přesně nevěděla, co kdo je, jak vypadá a tak podobně. Jen jsem si vybavovala ten pojem, ale nic za ním. A tahle kniha mi to pěkně osvětlila...

3 21.06.2024

Kosti pod mechem, kniha, která mě zlákala obálkou a tématem minotaurů. Ti se u nás v literatuře nijak zvlášť neobjevují, tak proč nevyzkoušet něco nového? Navíc už jsem od autorky četla pět knih, tak jsem si říkala, že je to sázka na jistotu.

První část knihy (kapitola) působila dost stroze a odbitě. Vyprávění bylo takové holé a navíc během necelých sedmdesáti stránek bylo shrnuto dění za tři roky. Což mi přišlo zmatečné a moc uspěchané. Navíc tento 'epilog' prozradil příliš mnoho, což bych se mnohem raději dozvěděla až na samotném konci, kde by mě to emočně víc srazilo.

Dále už to bylo o něco lepší. Příběh byl zajímavější. Vrátil se na začátek a poskočil o nějakou dobu zpět, před první kapitolu. I další části knihy se přesouvali v čase sem a tam. Takže nešlo o ucelený jednotný příběh od začátku do konce. Nicméně už se alespoň četl lépe. Postavy byly sympatické, rozhodně jsem si oblíbila záporáky i klaďase. Samozřejmě nejlepší byl Nerghan, jak jinak. K postavám nemám co vytknout, zahrnovaly všemožné charaktery. I když jejich vztahy byly víceméně hodně jasné, bez většího vývoje nebo hloubky.

Čtení mě hodně bavilo, daný svět a minotauři mě neskutečně oslovili a zaujali. Trošku mi to připomínalo severskou mytologii. Veškeré zmínky o cti, boji, přátelská klání, bitvy s nepřáteli, klanové rozepře, jejich zvyklosti, rozdělení světa na lidi a nelidi, to jsem si vážně užívala. V mých očích však knize ubíralo pár věcí na kráse.

Jednak mi moc nesedělo časové rozpoložení a skoky sem a tam, včetně úvodní kapitoly. Musela jsem dávat pozor, abych si to správně poskládala dohromady. Tohle obvykle ocením jen, když jde o vyprávění více postav z různých dob. Jinak jsem raději, když děj plyne chronologicky. Nelíbily se mi ani velké posuny ve vyprávění o celé roky. V podstatě se všechno bralo hodně po povrchu a přitom by si tenhle námět zrovna zasloužil podstatně větší rozpětí a hloubku.

Bylo to příliš rychle vyprávěné. Mnohem víc bych si užila dvojnásobnou bichli, která by mi více přiblížila život minotaurů a především Nerghanův. Abych se do příběhu opravdu vpravila a vcítila. Takhle z toho mám pocit, jakoby šlo spíše o spojení několika povídek v jeden celek. Líbilo se mi to, ale raději bych nějaký hlubší a plnější obsah...

3 29.03.2024

Vkládám do Nedočtených, protože tohle prostě nebaví. Jo, je to takové temné, postavy hodně drsné. Ale pro mě absolutně nezáživné...

Z počátku série mě to hodně bavilo. Bylo to něco nového, s mocným zaklínačem, čaroději, elfy... A navíc s blížícím se seriálem jsem se těšila dvojnásob. První díly jsem si užívala, protože jsem ještě nemusela do hlavy cpát tolik informací. Vůbec mi nevadilo, že je to rozdělené spíše jako povídky, hodně se skákalo mezi místy i časovými liniemi sem a zpátky. Ale stále jsem dokázala udržet v paměti vše, co bylo třeba.

Jenže postupně jsem zjišťovala, že i když se série jmenuje Zaklínač, z něj osobně je tu neskutečně málo. Přibývalo postav, zvratů a detailů a já se cítila čím dál víc ztracenější. Mám dojem, že ani polovina věcí nebyla vysvětlena tak, jak by měla a polovina nebyla vyřešena, jak by si zasloužila. A jak jsem byla z počátku nadšená, tak to postupně opadalo. Davové šílenství ostatních mi nešlo do hlavy. Možná, že sérii si užívají především fanoušci her, kteří tento svět znají ještě víc...

Zklamání se zvětšovalo, až jsem došla k poslednímu dílu, který jsem v podstatě četla jen ze setrvačnosti, z pocitu, že jsem dosáhla cíle. Najednou se mi zdál příběh nudný, nezajímavý a už tak neskutečně zamotaný, že jsem při čtení vlastně ani nevěděla, v které části jsem. Jak jsem se tam dostala... O to víc mě to mrzí, protože jsem doufala v něco velkého, co se nesplnilo.

Možná, že kdyby to autor sepsal chronologicky, více se tomu věnoval a psal knihy jako plnohodnotný příběh a ne jako nějaké neúplné úryvky, bylo by to lepší. Spíše mám pocit, že sepisoval akorát útržky svých myšlenek, než aby se pořádně pustil do uceleného vyprávění. Co ho zrovna napadlo plácl na papír a vůbec neřešil jaký chaos tvoří. Absolutně nevyužitý potenciál a zabitý skvěle vytvořený svět. Netuším, čím to, že předchozí knihy se mi líbily víc. Byly lépe napsané? Zajímavější? Poutavější? Už je to moc dávno a detaily se mi z hlavy dávno vypařily. Teď jen vím, že tento díl se mi nelíbil, nudil mě a ničím nenadchl. A také vím, že k této sérii už se nejspíš nikdy vracet nebudu, protože na úplném počátku jsem přece jen očekávala mnohem více...

3 16.02.2024

I u třetí knihy došlo k dalšímu velkému časovému posunu. Konec Světatvůrců znamenal začátek války, opravdové velké války. A Klíčotepci se posunuli na dějové lince o celých osm let. Bitvy dávno zuří, tisíce lidí jsou mrtvých nebo zotročených. A naši staří známí žijí ve vlastní zemi, která zní trošku jako utopie. Ale taková idyla to zaručeně nebude. Jak to tak vypadá, někdo stále musí chránit ostatní lidstvo a snažit se o nápravu.

Trošku mě mrzí, že autor skáče po takových úsecích a vynechává tím docela zásadní vývoj, jak v příběhu, tak v postavách. Rovnou skočí tam, kde potřebuje, ale ten mezičlánek přitom vynechá. Díky tomu mám pocit, že o spoustu věcí přicházím, jelikož se k nim nedoberu postupně, ale dozvím se je jen tak mimochodem při nějaké zmínce. Navíc ztrácím pocit blízkosti s postavami, když velká životní rozhodnutí padla v době, která byla vynechána.

Jako další je tu ta zvláštní metoda spojení 'Sanciiných lidí'. Přijde mi to už trošku přehnané. Nedokážu si představit komunitu tisíců lidí, kteří žijí tímto způsobem a komunikují takhle navzájem. Vždyť tím ztratí veškerou možnost nějakých tajemství, vlastních osobních myšlenek, téměř svobody. Jako nápad dobré, ale hrozně naivní myšlenka, která by podle mě nemohla fungovat. Autor to sice trochu i vysvětluje, ale i tak to není moc reálné. Během čtení se to jeví jako jeden ze způsobů, jak by mohlo lidstvo přežít, nebyly by války a nepřátelství. Zní to moc hezky, ale všechno má i svou stinnou stránku.

Velká část knihy se poměrně vlekla. Dlouhé popisy, pomalý postup při výpravách. Hrdinové stále chrlili jeden nápad za druhým, jeden bláznivější než druhý. Chápala jsem jejich pohnutky, jen ten proces byl poměrně pomalý. Chvílemi jsem ztrácela sílu číst, protože jsem měla pocit, že se nic velkého a zásadního neděje. Když přišel nějaký nápad, byl hrdiny dost detailně vysvětlován, včetně procesu, jak k tomu dospět. Jenže ne vždy jsem tento tok myšlenek dokázala sledovat a chápat. Do toho všechny souboje a problémy, které museli řešit, se popisovaly doslova na hromady odstavců. Takže jsem ztrácela nadšení i chuť číst. Jako bych četla stále to stejné, jen různě popsané. Po nějaké době a po třech knihách to poměrně omrzí.

Stále je to dobrý fantasy příběh, s něčím novým a neokoukaným. Bavily mě postavy, námět, nápad se skriby, který často zněl už trošku jako sci-fi, i to, jak to bylo místy napínavé. Bylo ale dost mezer v dlouhých nudných popisech, v časových skocích, které čtenáře obraly o sblížení s hlavními hrdiny. Nejlepší byl první díl, který byl něčím novým, co mě chytlo opravdu od začátku do konce. S dalšími knihami však napětí klesalo a čtení mě nedokázalo tolik pohltit. A některé pravdy, které postupně vyplouvaly na povrch ohledně Kraseda, Klefa a Valerie, mě v podstatě napadly už dřív, takže to nebylo takové překvapení. Asi víc než o příběh jde o poselství, o to, že lidstvo se svými vynálezy a nápady samo ničí. A zvlášť, pokud je u moci někdo, kdo to může všechno zneužít...

Z posledních stránek, kdy už se začalo všechno vysvětlovat, uzavírat a byl z toho cítit konec, jsem měla největší radost. Konečně se to dělo. Šest set stran trvalo dojít k tomuto bodu. Určitá část mě potěšila tím, jak vlastně skončila, ale poslední stránky už bylo silné kafe. Smutné, depresivní a epilog už na moji hlavu trošku moc. Ale jo, stálo to za to...

3 11.02.2024