luculi luculi komentáře u knih

☰ menu

Rudé svitky magie Rudé svitky magie Cassandra Clare (p)

Stále čtivé a zajímavé čtení. Svět lovců stínů mě nikdy nepřestal bavit a tady v tomto případě navíc autorka využívá díky postavě Magnuse i spoustu humoru a vtipných hlášek. I přes akci a zběsilé cestování po Evropě, a především faktu, že mi schází některé starší postavy a více propracovanosti a dějovosti, se mi kniha rozhodně líbila a užila jsem si ji. Jediné, za co strhávám jednu hvězdu, tak že sice kniha spadá to lgbt tematiky, ale to neznamená, že všechny hlavní či důležitější postavy se tam najednou musí řadit.

24.07.2020 4 z 5


Na hraně temnoty Na hraně temnoty Theodora Stonewall

Opět netradiční fantasy s hlavní postavou, která působí spíše jako anti-hrdina. Tentokrát to jde spíše do hloubky, pravděpodobně nese poselství o lidstvu a chování. Ale záleží na každém čtenáři, jak to pojme. Každopádně je to tak trošku temnější právě díky všem těm myšlenkám a názorům...

06.07.2020 3 z 5


Kráska přichází Kráska přichází Adriana Šindelářová

Příběh zasazený do starověkého Egypta, pěkně promyšlený i zpracovaný, s určitým využitím sci-fi žánru. Za mě překvapení, příjemné čtení a spokojenost.

30.05.2020 4 z 5


V temnu V temnu Lina Bengtsdotter

Výborně popsaná atmosféra s detektivní zápletkou. Spousta náznaků, hledání pravdy a odhalování minulosti. Skvělý díl.

23.11.2019 5 z 5


Osud Tearlingu Osud Tearlingu Erika Johansen

Už po druhém dílu bylo jasné, že tahle série dost upadá a tak se první díl zdá jako nejlepší. Závěr je dost zmatený, nedotažený a nelogický. A ukončení ke všemu ne takové, jaké by člověk po takové době očekával. I když to bylo zajímavé a originální, tak kombinace fantasy a sci-fi v tomto případě moc nesedla...

22.09.2019 3 z 5


Žena v temnotě Žena v temnotě Vanessa Savage

Povedený thriller, který potrápí nejedny nervy. Kniha byla temná, příběh čtivý, ale postavy mi příliš neseděly, hlavně Sarah, která byla jako přerostlé a naivní dítě...

18.06.2019 3 z 5


Pomsta jednooké letkyně Pomsta jednooké letkyně Philip Reeve

Pěkné, čtivé, akční (i když méně než jednička). Opět mě to bavilo a četla jsem jednu stránku za druhou. Některé věci se pěkně zkomplikovaly, ale do konce knihy se to stačilo urovnat, což mám ráda, když se to netáhne dalšími x díly :-D Prostě kniha na oddych jako dělaná :-)

28.04.2019 4 z 5


Hlasy Hlasy Ursula Poznanski

Třetí detektivní případ, který má bohužel i slabé stránky a trošku mezery. I když byla kniha čtivá a zajímavá, bohužel zatím nejslabší díl série...

24.02.2019 4 z 5


Ready Player One: Hra začíná Ready Player One: Hra začíná Ernest Cline

Ano, bylo to dobré a zajímavé, ale některé pasáže byly tak neskutečně encyklopedické a natažené, nudné a nic neříkající. I neustálý příval filmů a her, které člověk nezná, celkový dojem ničil. Kdyby bylo pár škrtů, asi by mě to bavilo více... Ale nebylo to nejhorší.

11.02.2019 3 z 5


Nyxia Nyxia Scott Reintgen

Pro mě naprosto průměrná sci-fi. Děj byl sice nabitý akcí a plný překvapení, ale postrádala jsem hodně logiku, smysl celého toho systému a taky alespoň o trošku více informací k danému tématu. Jinak mi to přišlo jako HG ve vesmíru...

11.02.2019 3 z 5


Farma zázraků Farma zázraků B. K. Borison

Tak tahle kniha se četla úplně sama. Typická zápletka o dvou dlouholetých přátelích, kteří se kvůli pomoci jeden druhému budou prezentovat jako pár. A to samozřejmě nezůstane bez následků.

Postavy byly hodně fajn, sympatické a pohodové. Mihla se tu i předvánoční atmosféra a takové ty narážky na život v maloměstě, se všemi těmi dobrými stránkami (vzájemná sousedská výpomoc) i těmi špatnými (všudypřítomné drby). Nejednou jsem se v určitých chvílích nasmála.

Stella se snaží zachránit svůj skomírající podnik s vánočními stromky, kde mimo jiné jsou i další zážitky jako kavárna, nějaké ty atrakce okolo Vánoc a podobně. Tak úplně jsem nepochopila, co tam vlastně všechno probíhá a co dělá mimo zimní sezónu. V tomhle ohledu to moc rozvedené nebylo. Luka je její dlouholetý nejlepší přítel, který se jí rozhodne pomoct, protože ona se přihlásila do soutěže a uvedla v ní, že se o svůj podnik stará s přítelem. A jak to tak chodí, jejich vztah nezůstane jen tak.

Samozřejmě tu byly klasické linky, které se dají lehce odhadnout, ale tentokrát mě trošku mrzela ta dramatická část před koncem, protože si myslím, že by se vývoj knihy mohl krásně posunout dál i bez ní a mnohem přirozeněji a nepůsobilo by to tak na sílu. Podle mě vůbec nebylo potřeba té komplikace využít. Nicméně kniha se mi líbila a pokračování si nenechám ujít.

17.11.2024 4 z 5


Slunce a hvězda Slunce a hvězda Rick Riordan

I tato Riordanova kniha mě moc bavila. Bylo v ní spojení všech příběhů, které stvořil. Sice jsou hlavními postavami Will a Nico, ale padaly tu spousty připomínek z minulých sérií, vzpomínky na to, co se stalo. Všechny tyto světy jsou totiž propojené dějem či postavami. Vždy je to takové milé připomenutí toho, co se událo dřív. Ale bohužel nevím, jak přesně chronologicky která kniha následuje a obvykle je čtu tak nějak, jak vyšly. Takže je tu samozřejmě i možnost spoilerů. Jako v tomto případě, kdy se tu mihnuli Percy a Annabeth v době, která nastane, až u nás vyjde v překladu sedmý díl série Percy Jacksona.

Takto kniha je moc hezky zpracovaná. Velká část prochází dvěmi liniemi vyprávění, než se spojí ve společnou. Ta jedna je současnost a ta druhá tak trošku odhaluje budoucnost. Mezitím se v přítomnosti do děje pletou ještě sny, které jsou graficky označené tak, že stránky mají jakoby mlžné šedivé pozadí. Což se mi vážně líbilo, protože to hezky na první pohled oddělovalo pod zbylého textu a bylo jasné, kde se člověk zrovna nachází...

Dřívější autorovy knihy nesly poselství přátelství. To bylo mezi řádky do očí bijící téma, které autor hodně rozebírá. Každá výprava, každá bitva, vždycky se nakonec zdařila díky přátelství, pomoci, dobrým vztahům, díky tomu, že hrdinové otevřeli svá srdce... V této knize je vidět trochu změna a to možná proto, že ji Riordan tentokrát nepsal sám. Celá je v podstatě jen o Willovi a Nikovi, víc polobohů tu nefiguruje (pokud nejde o malý pokec přes duhu). A vyprávění vlastně jede na jedné velké emoční řece. Často se rozebírají pocity, láska, vztahy, co je potřeba někdy obětovat, kdy je nutné se otevřít, předevšÍm přijmout sebe sama, svoji minulost i budoucnost a podobně.

Bylo to výborné, staré známé prostředí s trochou novoty. Velice čtivé, akční a poutavé. Pořád ve stejném duchu boje dobra a zla, s humornými chvilkami, nejrůznějšími narážkami a podobně. Tohoto universa se nikdy nevzdám...

12.09.2024 5 z 5


Cesta stínů Cesta stínů Brent Weeks

Anotace mě nalákala na naprosto jinou knihu. Rozhodně na mě nepůsobila jako temná fantasy plná akce. Nebezpečné město plné chudiny a slumů tu sice bylo hezky vykresleno, ale necítila jsem tu správnou atmosféru zbytku knihy. A to nemluvím o tématu nájemných vrahů.

Kniha působila dost neúplně, děj plynul příliš rychle. Během první třetiny hlavní postava skákala ve vývoji o roky, což se asi dalo čekat. Jako čtenáři se s ním seznámíme v jedenácti letech a jelikož cvičí na nájemného vraha, musíme se pohnout z místa rychleji. Nicméně vývoj charakteru ani samotný výcvik mi nedal pocit, že se opravdu učí řemeslu. Moc detailů k tomu nebylo.

V knize je zmíněno hodně jmen a míst a většinu jsem si nebyla schopná ani zařadit. Cizí země pro mě byly jedna velká neznámá, jen název na papíře. Jména postav už na tom byla o něco lépe, ale i tak mi přišlo, že to bylo mnohdy zmatečné. Nepochopila jsem jednání některých z nich, ani nepřítele, když už to musím zmínit. Proč se vlastně některé věci vůbec staly. Jediné osvětlení částečného chování Durzy bylo objasněno na konci, ale jinak jsem nechápala Rotha, ani jeho otce, občas ani Kylara a spoustu dalších.

Závěrečná třetina už byla akčnější. Nicméně mě hodně zklamala a s každou přibývající stránkou můj názor na knihu upadal a upadal. Autor rozjel zbytečně velkou hru, kterou nezvládl. V závěru se toho dělo příliš mnoho, působilo to až přehnaně a překombinovaně, chaoticky, neskutečně, moc komplikovaně. A to nemluvě o tom, že se rozhodl zmasakrovat snad devadesát procent postav.

Ne, takhle se epický příběh nepíše. Od počátku, kdy šlo o výcvik malého kluka na nájemného vraha, přes jeho dospívání až po obrovský puč. Nedávalo to moc smysl. Skákalo se v příběhu sem a tam. Spousta věcí mi přišla nelogická, nedořešená, nesmyslná. Vznikaly příliš velké mezery. Přesto to bylo vcelku čtivé, některé postavy zajímavé. Vůbec nelituji, že druhý díl doma nemám. Zatím jsem se nerozhodla, zda a jestli budu pokračovat.

14.08.2024 2 z 5


Nefritové město Nefritové město Fonda Lee

Svět je postavený na stylu našeho moderního prostředí, kde jsou k dispozici auta, vlaky, zbraně, elektřina, technologie a mnoho dalšího, ale v naprosto vymyšleném místě. Fungují zde klany, které mi zní jako něco mezi gangy a samuraji. Na jednu stranu chrání lidi ve svých čtvrtích, na stranu druhou od nich vybírají "příspěvky". I když popravdě, v případě potřeby klan zaplatil lidem nějaké opravy způsobené bitkami apod. Takže spíš takový oboustranný obchod...

Hlavním prvkem tu je nefrit, surovina, která znásobuje lidem jejich schopnosti. Ne každý ho ale může používat, ať už kvůli tomu, že k němu nemají všichni přístup nebo z důvodu, že na ně nepůsobí. Zvýší rychlost a sílu a někdy přidá i jiná nadání. Nicméně mi přišlo, že častěji spíše škodí. Zvlášť, když není člověk stoprocentně zdravý (stáří, zranění, duševní rozpoložení) a zvykání si na nošení nefritu může trvat měsíce i roky, přičemž v mezidobí může nositel být negativně ovlivněn. Takže proč vůbec něco takového chtít? V tomto bodě mi však chyběl větší náhled do celé situace a do možností, které nefrit dodává a hlavně větší zapojení v příběhu.

Prostředí jako takové a postavy byly dostačující. Fungování ve městě bylo zajímavé a bavila mě ta představa klanů, jejich intriky, územní rozepře a boje v pozadí, které nebyly ihned vidět. Prostě machinace. Co se týče postav, tady jsem se nějak nedokázala s žádnou z nich pořádně sžít a najít si nějakého oblíbence. Přišlo mi, že prostoru mají všichni tak nastejno, charakterově vyrovnaní, nijak vyčnívající. Jak se říká, nikdo mi nebyl vyloženě sympatický a s nikým jsem nesoucítila.

Největším kamenem úrazu ale pro mě bylo vyprávění. Bylo strašně pomalé, nezáživné a neustále se točilo okolo klanů, války, cti, rodinných vazeb,vztahů a podobně. Což sice hezky vykreslovalo dané téma, prostředí a svět a šlo si hezky představit, o co se jedná, ale byly to tak strašně se opakující myšlenky, spousta mluvení a samá nuda. Všechno šlo neskutečně loudavě a chyběl tomu nějaký rychlejší spád a energie. Kromě pár světlejších okamžiků, nedošlo ani k pořádné akci. Vždyť hlavní děj podle zmínek trvá měsíce, ale ten pocit z toho vůbec nemáte. Ani necítíte, že se bojuje, umírají lidé, město je ohroženo. Vůbec nic. Bohužel mám ke srovnání spoustu jiných knih, kde se taky řešila válka. Ale tady to je spíše o politice, plánování a neustálém mluvení, než o činech.

05.08.2024 2 z 5


Vyhnanci Vyhnanci Jane Harper

Nemůžu říct, že by mě to vyloženě vtáhlo do děje. Téma sice bylo zajímavé, ale napsáno to bylo takovým poměrně pomalým tempem a ne s příliš osobním přístupem. Největší problém mi však dělaly vstupy z předchozího roku. Raději bych to měla formou nové samostatné kapitoly (což bylo jen párkrát), než jako zmínky během řeči v rámci současnosti. Byla jsem z toho totiž dost zmatená, než jsem si pokaždé dala do souvislosti časové linie.

Trvalo desítky stránek než jsem se sžila se stylem, jakým je to psáno. Nicméně ještě za polovinou jsem se stále nedozvěděla nic nového. Žádné pořádné vyšetřování. Spíš neustálé opakování již známých faktů, tisíckrát omílaných dokola. Takže jsem začala i tak nějak ztrácet trpělivost se čtením. Na konci jsem zjistila, že tam vlastně ani moc stop k objevování nebylo. Nic s čím by mohl čtenář sám pracovat. Na nějaká vodítka padla zmínka, vypadaly důležitě, ale chyběla spojitost, aby jim mohl být dán větší důraz. Naopak to, co nakonec bylo rozhodující, bylo zmíněno na okraj a jen stěží to někomu mohlo připadat dost podstatné k zapamatování. Což mě dost mrzí.

Všechny ty stránky před závěrem, který to konečně odhalil, byly o rodině a přátelích, o vztazích a minulosti a přestože to zabíralo většinu knihy, tak to v mých očích nebylo v dostatečně zajímavé a poutavé formě. Samozřejmě rozuzlení bylo výborné, pravda vyšla najevo, ale to bylo na knize asi to nejlepší. Padesát stránek z více jak čtyř stovek.

Tak jak jsem byla nadšená z první knihy Sucho, tak z posledních dvou autorčiných děl jsem poměrně zklamaná. Její vyprávěcí styl mi nesedí, je nudný a pomalý, nic mě neudržovalo v napětí či ve zvědavosti, abych byla natěšená na čtení. Tohle pro mě uzavírá kapitolu a od této autorky už raději nic číst nebudu.

14.07.2024 3 z 5


Vzpomínky na Sherlocka Holmese Vzpomínky na Sherlocka Holmese Arthur Conan Doyle

Další povídková kniha o Sherlocku Holmesovi. Dávám tedy přednost úplnějšímu delšímu zpracování, jako byl například Pes Baskervillský. Tyto malé střípky jsou jen taková ochutnávka. V momentě, kdy to začne být zajímavé, příběh končí. Proto mám raději, když jsem napnutá a zvědavá o něco déle. Nicméně je to alespoň větší přiblížení detektivovy postavy, o její práci, myšlení a podobně. A jako Holmesův fanoušek jsem ráda za každé zpracování...

10.07.2024 5 z 5


Odvaha Odvaha John Gwynne

U takto velkých epických fantasy je vždycky nejhorší časový rozestup mezi díly. Proto oceňuji, když na to autoři myslí a udělají na úvod nějaké shrnutí. A tady jsem ho opravdu zoufale postrádala. Prvních zhruba dvě stě stran pro mě bylo těžce matoucích ve všech těch jménech a místech. Neustále jsem koukala na úvodní mapku a seznam postav přiřazených k jednotlivým zemím. Alespoň tím jsem se snažila je nějak rozeznat. Pravda, chvíli mi to trvalo, ale nakonec to přišlo samo a tyhle nápovědy už nebyly třeba.

Příběh mě tak naprosto pohltil. Nejen svojí komplexností a rozsáhlostí, ale i tím, jak je všechno propletené, a že to autor bral do hloubky. To množství stránek jsem si neuvěřitelně užívala, sledovala jsem všechny ty lidičky a jejich osudy, bitvy, smrt a bolest, ztráty, útěky a hledání útočiště. Pomalé postupné odhalování pravdy a budoucích plánů. Co to všechno obnášelo a kam to vedlo. Pro některé to byla jen bitva mezi králi a královnami o moc a území, ale pro zasvěcené to byla válka bohů, válka mezi dobrem a zlem. A to je teprve začátek.

Pár věcí se mi podařilo odhalit během čtení, něco bylo okatě vylíčeno s jasným záměrem a cílem, něco na druhou stranu mělo zmást čtenáře nebo jim udat jen poloviční směr. Druhou polovinu jsem zvládla za den se zatajeným dechem a se strachem z toho, co přijde. A je to tu. Jsem zničená a tak natěšená na pokračování. Tohle je čtení dle mého gusta, které doporučím všem milovníkům fantasy!

08.07.2024 5 z 5


Spolubydlící Spolubydlící Beth O’Leary

Občas potřebuji od všech těch sérií, kronik a neskutečných bichlí pauzu. Oddechnout si, přečíst něco, u čeho nemusím tolik přemýšlet. Prostě příběh, který dostanu jednoduše naservírovaný a zvládnu ho přečíst během dne. A tak jsem si vybrala tuto knihu s poněkud zajímavým tématem.

Ona se rozešla s přítelem a potřebuje se dostat z jeho bytu a proto shání levný podnájem. Ale peněz mnoho nemá. On má byt, kvůli penězům pracuje převážně v noci a jeho situace vyžaduje další zdroje k zaplacení jistých nákladů. A tak hledá spolubydlící. Zdá se to jako dobrý nápad. Až na to, že jde o malé místo s jedinou ložnicí a jedinou postelí. Ona tam bude přes noc, on přes den. Tak co by se mohlo stát?

Samozřejmě nic není tak jednoduché, jak se může zdát. Jejich soužití nesoužití se mění v přátelství díky vzkazům, které si nechávají. Do toho se začnou zamotávat komplikace rodinné, pracovní i vztahové a hned je o čem psát. Bylo to oddechové čtení s tématy ze života, s romantikou, s ranami osudu a o tom, jak se se vším vypořádat. Od každého něco. A myslím, že můžu říct, že jsem dostala to, co jsem očekávala.

30.06.2024 3 z 5


Železný polibek Železný polibek Patricia Briggs

Dostala jsem se k dalšímu dobrodružství s Mercedes Thompson. Tentokrát se ale opravdu dějí věci. A navíc se mění i spousta životních osudů a momentů a dochází k velkým změnám. Tedy, alespoň já bych řekla, že jsou zásadní, což ovšem potvrdím až dalším čtením :-D

Je s podivem, že Mercy dokázala tak dlouho přežít. Ale na druhou stranu, jak sama často v knize přímo zmiňuje, její život se obrátil naruby teprve před rokem. A za tu dobu stihla tolik průšvihů, potyček, zachraňování kůže své i ostatních. A v tom asi nejvíc vězí ten problém. Mercedes si dělá spoustu přátel (nepřátele nebudeme komentovat) a obvykle je ochotná pro ně hodně riskovat a to taky dělá. Proto maléry na sebe nenechají dlouho čekat. Díky tomu vzniká opravdu nepřeberné množství možností, co všechno se může pokazit.

V minulém dílu, jak jsem v předchozí recenzi zmiňovala, došlo k nějakým těm vztahovým peripetiím a tady naštěstí už byly nějaké náznaky a dokonce bych řekla, že i konečné potvrzení, že tato situace bude rozlousknuta. Takže naštěstí žádné otravné protahování, jak to bývá zvykem v jiných knihách. Tedy alespoň doufám, přece jen mě čeká ještě pár dílů :-D.
Jinak stále platí to, že kniha byla čtivá, akční, napínavá, stále měla co nabídnout. Moc jsem si to užila, pro mě jsou to obvykle jedno či dvou denní jednohubky, takže nic náročného, co by čtenář musel neustále analyzovat. Takže vesele pokračuji a jsem zvědavá, co autorka nabídne i nadále...

03.05.2024 5 z 5


Psí štěstí Psí štěstí Petra Schier

I tentokrát jsem zvolila román. Melanie je kvůli životu své matky dost uzavřená a antisociální, dalo by se říct. Žije jen pro práci, nemá přátele a dokud nepřijde bomba v podobě nežádoucího dědictví, má dojem, že jí nic nechybí.

Po smrti její pratety má zdědit její dům a obchod. Musí proto zajet do jednoho malého městečka, spíše vesnice, ve které kdysi strávila dvě léta. Nejenže musí zjistit, jak naložit s dědictvím a se svým životem, navíc znovu potkává lidi ze svého dětství, což ji dost ovlivňuje.

Zjišťuje, co všechno jí v životě chybí a tak má pár týdnů na rozhodnutí o své budoucnosti. Oproti předchozí knize, kterou jsem nedávno četla, jsou tu krásně vykresleny rozdílné charaktery postav, i když ty přátelské duše jsou tu samozřejmě opět přemnoženy. Jakoby v dnešní době stále znamenalo maloměsto jednu velkou rodinu. Nicméně jsem se dočkala i toho, že Melanie je dost komplikovaná osoba a nenechá se jen tak ovlivnit a změnit. V podstatě jsem do poslední stránky netušila, jak se nakonec rozhodne ohledně své práce a místě bydliště. Misky vah byly dost vyrovnané po celou dobu.

Líbilo se mi, jak drobné změny v jejím chování a názorech přicházely velmi postupně, takže to budovalo i trochu napětí. K tomu krásné maloměsto, idylka, čtyřnohý psí parťák s občasnými vlastními průpovídkami, vývoj vztahu Alexe a Melanie (samozřejmě seznámení jasné od začátku) atd. Bavilo mě to, bylo to čtivé, nebylo to tak naivní, ale hvězdičky strhávám za ten epilog po třech měsících. To mi přišlo příliš rychlé. I když chtěla Melanie změnit sama sebe a svoje rozhodovací procesy, tohle bylo až moc.

22.04.2024 4 z 5