LucyEcstasy komentáře u knih
Poslední úkol pro Gwendy - Stephen King & Richard Chizmar (série Kouzelná skříňka - 3.díl)
Seznámili jsme se s Gwendy když byla malou holčičkou. Propluli jsme s ní jejím dospíváním. V této knize je Gwendy postarší dámou. Opět se tu objeví ona záhadná skříňka s tlačítky a páčkami. Tentokrát je pro Gwendy nachystaná nebezpečná mise, kde jde o všechno. Podaří se Gwendy zachránit svět?
Z této knihy mám rozporuplné pocity.
Stephen King a Richard Chizmar nám opět dokazují, že jsou skvělý tým, který umí napsat poutavou knihu. V porovnání se zbytkem série, je ale tato kniha nejslabší. Je to čistě můj subjektivní názor, ale já se prostě zamilovala do prvního dílu.
Četla se opravdu rychle a příběh je obohacen o prvky sci-fi. Kniha nás zavede dokonce i do vesmíru a popisy autorů vám dodají pocit, že jste sami astronautem. Dále si autoři pohrávají s aktuálními tématy (chvíli jsem se bála, že mne odradí téma koronaviru), ale i s nápady blízké budoucnosti. Vše dohromady funguje.
Navíc přebal se opět graficky vyvedl.
S čím se ale nedokážu smířit je, že prostě naše malá Gwendy vyrostla. Pro mne je to stále to malé děvčátko a ne pomalu důchodkyně. Stále je ale bystrá, sečtělá a velmi empatická žena. Oceňuji, jak si S. King a R. Chizmar prohráli s jejím osudem a s jakou grácií jsme se mohli s Gwendy rozloučit - tato kniha je totiž závěrečným dílem.
Ve finále věřím, že tato série má potencionál a mohu ji vřele doporučit.
Hodnotím 4/5⭐️
Četli jste tuto sérii? Chystáte se na ni?
Děti Halloweenu - Brian James Freeman & Norman Prentiss
Máte rádi Halloween? Dokážete si představit, že se na něj celý rok těšíte a najednou je tu možnost, že se jeho oslavení zruší?
Naylorovi jsou obyčejná rodina, která bydlí v moderním bytovém komplexu. Čím více se ale blíží Halloween, tím více se v celém domě dějí nevysvětlitelné jevy. Zároveň naše rodina zjišťuje, že mají před sebou nejedno tajemství.
Opět tu máme jeden kratší béčkový horor. Jenže tady mám mnohem více výhrad než u Domu u hřbitova.
Kniha je útlá, ale 3/4 děje se neskutečně vleče. Až na nějakých posledních 50 stranách se začíná dít něco strašidelného. Příběh, dle mne, měl navodit znepokojení a autoři nás chtěli napínat až do konce, ale napětí budovali až příliš dlouho, kdy se z toho stala spíše nuda a dotaz “Už se bude něco dít?”. Konec knihy byl pak rychle sfouknutý a než se člověk naděje, tak byl konec. Nejvíce jsem si užila finále příběhu a přepis výslechu. Zajímavým se staly i E-maily jedné ze sousedek Naylorových.
Co se ale vyvedlo je navození prostředí a atmosféry příběhu. Podzim a soužití v bytovém komplexu bylo takřka hmatatelné.
Harris, což je otec rodiny, je zvláštním podivínem, který dělá neskutečné rozdíly mezi vlastními dětmi. Až by se dalo říci, že svého syna poštvával proti sestře. Zároveň se s manželkou tak často hašteřili, až jsem si říkala, proč spolu vlastně jsou. Můj názor na jejich manželství podporovaly i “dopisy” terapeutovi, které psala manželka Harrise.
Děti Naylorových byl opět vyvedený prvek. Dětský svět a charaktery obou dětí se autorům povedlo dovést téměř k dokonalosti.
Celkově kniha je taková, že nenadchne, ale ani neurazí. Takový průměrný příběh s pár vyvedenými věcmi.
Hodnotím tedy 3/5⭐️
Stříbrné oči - Scott Cawthon & Kira Breed-Wrisley (Five Nights at Freddy’s 1.)
Charlie přijíždí po deseti letech do svého rodného městečka na událost, kde se setká se svými dávnými přáteli. Akci pořádají rodiče kdysi uneseného Michaela. Michael byl samozřejmě taktéž kamarád Charlie.
Celá parta se rozhodne oživit si vzpomínky a vydá se do zavřené restaurace, která patřila tátovi Charlie. Netuší však, co vniknutím na toto místo probudí.
Na knihu jsem se moc těšila, protože znám videohry s těmito roboty a očekávala jsem asi příliš.
Kniha je zařazena do YA hororu, což by i odpovídalo. Člověk se u toho upřímně bát nebude. (Ani @veructe)
Příběh měl příjemný svižný rozjezd, kdy mne upoutalo, jak šikovný byl otec Charlie. Co vše pro svou holčičku sestrojil do nejmenších detailů.
Pak ale přišla ohromně dlouhá část, kdy celá parta opakovaně chodí do Freddyho, do té restaurace. Mám pocit, že tady chtěli autoři dát prostor pomalému napětí a tajemnosti, ale bohužel to natáhli až moc.
Ve finále se začne pořádně něco dít až na posledních 30 stranách z nějakých 280. Což je obrovská Škoda, protože by se z příběhu dalo vytěžit mnohem více.
Číst skoro dvě stovky stránek, kde se prakticky nic neděje nebylo nic pro mne.
Kniha na konci skončí uzavřeně tak, že člověk nemá potřebu hned sáhnout po dalším díle.
Co se týče postav, tak jsem si nejvíce zamilovala právě roboty. Tam se autorům povedlo popsat je tak, že je člověk živě viděl před sebou. Zbytek “živých” postav tolik prostoru nedostal, nemohli jsme je poznat více do hloubky, a tak pro mne zůstávají jen partou puberťáků.
To samé bych mohla říci i o prostředí. Cokoli, co souviselo s výtvory otce Charlie či samotná restaurace, bylo popsané bravurně. Zbytek jsme proletěli rychle aniž by šlo městečko blíže poznat.
Věřím, že si kniha najde své čtenáře, ale já se do dalších dílů pravděpodobně nepustím.
Obálka se ale povedla! Je strašidelná a baví mě odlesky písma při pohybu knihy.
Hodnotím 2,5/5⭐️
(SPOILER) Tato kniha je trochu netradiční v tom, že v sobě nese prvky sci-fi.
Sledujeme příběh čtyř přátel z dětství - Petea, Henryho, Jonesyho a “Bobra”. Prolíná se tu jejich dětství s dobou o 25 let později.
Jako děti se hrdinně zastanou postiženého Dadyce a to je všechny navždy změní.
O těch 25 let později je celá parta na lovu v horách. Jonesyho v chatě najde neznámý muž a mluví o jakýchsi světlech na obloze. Po návratu Bobra se společně postarají o toho muže. Nicméně tato noc změní naší čtveřici životy navždy.
Stává se z nich kořist pro bytosti z jiného světa. Podaří se jim přežít?
Tato kniha je celkem bichlička. Má nějakých 600 stran. A za mě by jí vůbec neuškodilo, kdyby měla o nějakou tu stovku stran méně.
Začátek byl plný akce a příběh mě vtáhl do prostředí zasněženého lesa v horách prakticky hned.
Říkala jsem si, jak mám šťastnou ruku na zajímavou knihu, protože tím myšlenka celého příběhu rozhodně je.
Ale zřejmě jsem to zakřikla.
Po nějakých 200 stránkách totiž přišla pasáž, kdy se prakticky nic nedělo a jen se popisovalo, co se děje na vojenské základně. Chápu, že to tam pro úplnost mělo být, ale za mne, by to šlo zkrátit. Měla jsem chuť knihu i odložit, ale vydržela jsem. Vyplatilo se to.
Po prokousání této části opět naběhla dramatická linka, která gradovala do vynikajícího konce.
Nesměly samozřejmě chybět ani prvky hororu a tajemné atmosféry.
Líbilo se mi i představa autora o mimozemských bytostí a jejich “návštěvy” na naší planetě. Byrus a ostatní názvy jsem si později i googlovala a určitě to doporučuji prozkoumat.
V knize jsem se i zasmála. A to u vysvětlení SSDD a Bobrových hlášek/nadávek.
Z knihy jako celkové mám ve finále smíšené pocity. Za mne patří do kategorie “nenadchne ani naurazí”.
Hodnotím 3,5/5⭐️
Tato útlá kniha vám přinese velmi napínavý a temný příběh, odehrávající se v České republice.
Hlavní hrdinkou tu je dospívající Sofie, která vede, za mne, stereotypní život. Dokud se ale nezačnou dít kolem ní zvláštní věci. Začínají se ztrácet spolužačky její sestry Alice. Vyvrcholí to zmizením její sestry.
co ale způsobilo tento sled událostí? (Ne)obyčejné zrcadlo, které si koupila Sofiina matka a vyvěsila ho v jejich domě.
Sofie začne pátrat po původu zrcadla a zjistí, že zrcadlo má strašlivou minulost.
Zachrání svou sestru?
Já vám toho nechci moc prozradit. Mohu ale říci, že příběh opravdu stojí za to.
Autorka umí čtenáře udržet v napětí a hororové pasáže se jí povedly vykreslit tak, že čtenář čte se zatajeným dechem.
Proto je kniha na jedno odpoledne. Já osobně doporučuji večer, aby se vám lépe spalo.
Oceňuji i vysvětlení, proč se kniha jmenuje právě Oko čarodějnice. Respektive, že název knihy má přímou spojitost s příběhem.
Sofie byla typicky dospívající dívka, hledající sama sebe. Tak trochu ztracená, ale zároveň člověk, co bojuje za svou věc.
Celou dobu jsem měla představu, kam se bude vyvíjet příběh, ale to jsem se naprosto spletla, a proto jsem byla překvapena, co dokázala autorka vymyslet.
Dokázala bych si osobně představit příběh delší, ale i tak jsem byla velice spokojena a rozhodně po knize mrkněte. Ať už kvůli samotnému příběhu, tak na podporu českých autorů. Protože zrovna tahle kniha se může rovnat světové konkurenci.
Knihu řadím mezi top knihy tohoto roku a hodnotím ji 5/5⭐️.
Wow! Tohle byla jízda!
Kniha,která si prohrává s tématem kanibalismu a to do takových detailů, že jsem občas zůstala koukat s otevřenou pusou.
Nesmí chybět ani proces zpracování masa a vše je popsáno neuvěřitelně realisticky.
Mně osobně tyto knihy s drastičtějšími náměty nevadí,nicméně jedna scéna tam trošku se mnou zamávala. Ale taky patřila k jednomu velkému paradoxu.
Nevím jak ostatní, ale já si nedokázala oblíbit žádnou postavu.
Finále bylo ale jedno velké překvapení!
Koneckonců knihu mohu doporučit. Ač je to kniha extravagantní, čte se skvěle a stránky ubíhají pod rukama.
Hodnotím 4,5/5⭐️
Kniha sama o sobě se mi četla skvěle. Nepatří k žádným bichlím, a proto ji budete mít za krátko přečtenou.
Děj se odehrává v prostředí, které jsem si dokázala lehce promítnout. Sám autor tvrdí, že se děj odehrává v blízké budoucnosti, nicméně spousta témat v knize je aktuálních. Nejvíce jsem si užila druhou polovinu knihy, která je mi blízká kriminální částí. O zvraty není nouze. Kniha má pozvolný rozjezd až ke stránkám nabitých akcí.
Celá kniha ve mne vyvolala až nenávistné emoce,ale kniha je tak psaná a tak je to v pořádku.
Neskutečně jsem si knihu užila a můžu ji s klidným srdcem doporučit.
Pro mne byl první díl lepší. Rozjelo se to pořádně až v druhé půlce knihy,ale jinak to čtivé bylo. :) I tak doufám,že u nás vyjde i třetí díl :)
Dnes dočteno a musím říct, že kniha je úžasně napsána a takovou fantazii a představivost jsem ještě nikde neviděla. Skvělé je i to, že původní hlavní hrdinka nakonec není tou co má být a NeLondýnu pomůže defacto cizí člověk. :) Bohužel i na druhou stranu některé vymyšlené věci v knize byly až příliš.
Celkově se mi ale kniha líbila. :)
Temnoty hlubin - Kateřina Ševčíková
Volné pokračování Přízraků noci. Přízraky byly hezky uzavřené a neměla jsem pocit, že bych potřebovala sledovat linku rusalky i nadále. Ale dala jsem tomu šanci a jak to dopadlo?
Ne moc šťastně.
Určitě tuhle knihu nečtěte, pokud jste nečetli Přízraky noci. Vyzradíte si spoustu důležitých momentů a zvratů. A především závěr předchozí knihy.
Autorka tu udržuje stále stejné tempo děje. Vleklé, líné a ne moc akční. Tady mi to ale tolik nevadilo, protože se tu objevila minulost Henryka, potkala jsem mavku či slibku a víc se ponořila do magického světa. Nejvíce mne udržovaly při čtení právě tyto poznatky z bájí a pověstí. Dočkala jsem se tu i menší romantické linky. Dokonce se tu inspirací byla jedna známá lidová pohádka.
Postavy tu projdou velkou změnou. Najednou jsem měla pocit, jako by to byl někdo jiný, ale Jael s Noou jsou tu otevřenější, pracují na sobě a drží při sobě za každé okolnosti.
Ač se hodnocení může zdát pozitivní, tak musím přiznat, že Temnoty jsou opět takový průměr. Až na magické bytosti je hlavní linka slabší a opět jsem se málem nutila do čtení. Pokud ale máte rádi něco nového, tak to bude váš šálek kávy.
Sukuby - Edward Lee
S jednou rodinou jsem si udělala výlet do městečka Lockwood, kde Ann vyrůstala. Jede se tam rozloučit se svým umírajícím otcem. Něco tu ale nehraje..
Tohle je neotřelá a originální kniha. Začínáme u děsivých snů se se*uálním nábojem, přesuneme se k uprchlíkům z psychiatrie, kdy jeden je náruživý sociopat a skončíme u údjně vymřelého národa žen s velice vybranými choutky.
Hodně mi to stylem připomíná mého oblíbeného autora - Carltona Mellicka III. Místy je to totiž stejně bizarní jako jeho díla. Ale Edward Lee se drží ještě jednou nohou na zemi, takže se jedná o běžnější děj, pokud mohu srovnat tyto dva autory.
Sukuby jsou čtivé, napínavé, zvrácené a udrží čtenáře v pozornosti. Myslela jsem si, že dovedu odhadnout, jak příbeh skončí, ale velmi jsem se zmýlila a tak závěrečný zvrat byl jedno velké wow. Líbil se mi i prvek staroangličtiny, který byl přijemnou změnou.
Psychologie postav je tu dostatečně propracovaná natolik, abych si udělala obrázek o každé výraznější osobě. Paradoxně jsem si nejvíce oblíbila uprchlého Erika, kterého do blázince zavřeli za to, že mu hlasy říkaly, aby v lese zakopal několik těl.
Kniha má rozhodně mé doporučení.
Annie a Berlepsové - Vendula Borůvková
Láká vás navštívit Tibet či Singapur?
Annie je 13 let a cestuje za svou maminkou do Singapuru. Velmi se na ni těší, ale trochu jí to pokazí Karel, který s nimi zničehonic cestuje taky. Při jednom výletu ztratí její maminka vzácný talisman a Annie se ho rozhodne zachránit. Při záchraně potká tajemné berlepsy, kteří ji vezmou na dobrodružnou výpravu.
Tahle kniha mi nejvíce připomněla stylem psaní cestopis pro dětské čtenáře. Annie se ze Singapuru dostane až do Tibetu, kde nás s berlepsy přiučí místní kultruře. Autorka tu předvedla znalost místních zvyklostí, stravovacích návyků či míst, kde se děj odehrává.
Annie řeší ve svém věku nejeden problém. Tím nejvážějším je rozchod rodičů a odchod otce od jejich rodiny. Není to ale jediné trápení. Máme tu naservírované (řekla bych až denní) životní starosti a možnost, jak s nimi pracovat, aby to co nejméně pocítilo dítě a byly spokojeny všechny strany. Annie je na svůj věk velmi vyspělá, inteligentní a odvážná slečna.
Celkově se jedná o milý, vtipný a dobrodružný příběh, doplněný o zajímavé ilustrace. Dovedu si představit, že bude bavit nejenom malé čtenáře. Annie a berlepsové je poutavý titul s ponaučením.
Ani za nic! - Beatrice Alemagna
Těšili jste se do školky?
Tahle knížka je naprosto skvělá volba pro rodiče nebo lidi, kteří mají ve svém okolí děti. Všichni totiž známe období vzdoru, strach z prvního dne ve školce. A k tomu nám může pomoci tento příběh. Paskalínka je totiž netopýří holčička, kterou čeká nástup do školy. Má velký strach a nepomáhá žádný argument či utěšování. Akorát se rozzuří a nikam prý nepůjde. A co se stane rodičům, na které Paskalína křičí? Scvrknou se. A taky se ocitnou v kapse a jdou do školky s naší netopýří holčičkou.
Autorka tu s humorem naservírovala problém s příchodem školky. Citlivě, vtipně a s nadsázkou ukázala, jaká může být školka a že se dítě nemusí bát. Dovedu si představit, že by titul mohl působit i jako lehce terapeutický a pomoci se dítku vyrovnat se jeho emocemi, pocity a strachy.
Ani za nic! je kategoricky zařaditelná pro ty nejmenší čtenáře. Není tu mnoho textu, příběh je díky tomu napínavý a udrží děti při čtení. Ilustrace působí tlumeně, podzimně až lehce tmavě a jedinou kontrastní barvou je neonově růžová, kterou nosí Paskalína.
No a Paskalína je prostě boží.
Celkově se jedná o povedenou originální knížku, která by neměla chybět v dětské knihovničce.
Baví vás zahradničení?
Seznamte se s partou dětí - s Lotkou, Biankou a Tomíkem. A spoustou dalších lidí, kteří se rozhodli přeměnit starou zahradu, která chátrá, v komunitní zahradu.
Tahle kniha je naprostá pecka. Mimo hlavní děj, kdy se z pozemku stane prostor plný úrody, tu čtenář řeší v závěrečné části i detektivní linku ukradených pivoněk. To ale není vše. K tomu všemu tu jsou postřehy a informace ze životního prostředí. Děti se tu seznámí s kompostováním, uhlíkem či mikroorganismy v půdě. Naučí se správně pečovat o půdu či jaké plodiny je vhodné spolu sázet. I já jsem se přiučila, takže tyto stránky doporučuji i dospělým.
Vše se točí okolo postupu zahradničení a ekologie. Prakticky není prostor pro rozvoj postav. Přesto jsem si dokázala nějakou tu představu o každém vytvořit. Bylo by krásné, kdyby takhle svět fungoval. Všichni si pomáhají, podporují se a jsou tu jeden pro druhého. Zároveň je tam ale okrajově vloženo i téma ztráty a pochopení druhých. Aneb nehodnoťme nikoho, pokud neznáme jeho příběh.
Ilustrace nejvíce připomínají kombinaci kresby tužkou, pastelkami a vodovkami, tudíž malým čtenářům mohou být velmi blízké.
Celkově Zahradnící ve městě jsou titul, který poukazuje na aktuální témata a lehce a jednoduše je předkládá těm nejmenším. Parádu s tím uděláte i v rámci čtenářských lekcí.
Marie Curie: Vědkyně, která získala dvě Nobelovy ceny - Victor Lloret Blackburn
Seznamte se s Marii Curie. Věřím, že mnoho z vás ji zná, ale pár věcí o ní napíši. Marie byla vědkyně, která získala Nobelovky za fyziku a chemii. K jejím úspěchům patří třeba teorie radioaktivity a objevení 2 chemických prvků radia a polonia.
A o tom je vlastně tahle kniha. Mapuje život této cílevědomé ženy v době, kdy věda byla “pouze pro muže. Marie si šla tvrdě za svým, potom potkala muže, který ji v tom podporoval a podívejme se, co dokázala.
Věkově bych si dovedla představit knihu již od 6-7 let. Textu není mnoho, protože sledujeme ty nejdůležitější momenty v jejím životě. Začneme narozením a končíme onemocněním s varováním ohledně práce s radioaktivitou. Navíc to vše vypráví sama Marie v ich-formě.
Ilustrace jsou barevné, výrazné a vhodné pro nejmenší. Na konci najdeme časovou osu s významnými roky a medailonky o úspěších. Jsou tu také reálné fotky z Mariina života. Celou knihu může čtenář zakončit krátkým kvízem, který prověří pochopení textu.
Já jsem moc spokojena, že vychází literatura, která dětem přiblíží vědu, techniku a další obory sympatickou a zábavnou formou.
Výzva sluneční královny - Nisha J. Tuli
Lor žije od 12 let ve věznici. Proč? To si přesně nepamatuje, jen to, že to má něco společného s jejími rodiči. Jednoho dne se ale objeví v soutěži o místo Sluneční královny a budoucí ženy krále.
Už od prvních kapitol mi bylo jasné, jak tento první díl může dopadnout. Máme tu slečnu, o které se nepředpokládá, že by mohla být hrdinkou, ale samozřejmě se postupně propracovává na přední příčky. Je prakticky nedotknutelná, ale vzhledem k tomu, čím si musela projít ve věznici ji to dopřeji a odpustím. Co mi ale vadilo více, tak Lor byla drsná, nedůvěřivá a cílevědomá žena, ale během hry jako by na vše zapoměla a jediná cílevědomost ji zůstala. Je škoda, že autorka neudržela původní podstatu Lor.
Já osobně jsem měla potíže začíst se do první třetiny knihy a čekala jsem na tu pořádnou akci. Samotné výzvy byly jednou nahoře jednou dole. Jedna překážková dráha, potom trochu magie. Na konci ale přišel moment, který mne drží v tom, že i když nejsem plně nadšena, tak mne zajímá, kam povede série dále.
Uvnitř najdeme mapku, která vyznačuje ty nejdůležitější prostranství v ději. Oceňuji i varování před násilím, smrti a zabíjení.
Celkově tahle kniha v sobě nese několik námětů, které se v literatuře již objevily, ale zároveň má pár odlišných prvků. Za mne spadá do šuplíku "nenadchne, ale ani neurazí".
Mise mimo čas - Stefanie Hasse Julia K. Stein
Kdybyste mohli cestovat časem, kam byste se podívali?
12 letý Max se ve svém životě nudí a chtěl by změnu. To se mu splní díky podivné obálce, kterou rodiče před ním schovávají. On se k ní přesto dostane a zjístí, že se jedná o pozvánku do Akademie času, včetně zprávy, že by tam mohl najít svou roky pohřešovanou sestru.
Tohle je skvělá kniha pro seznámení nejmenších čtenářů s žánrem sci-fi. Máme tu téma cestování čase a školy, která žáky připravuje na různé mise. Svět je tu propracovaný úměrně věku dítěte. Akademie času je doporučena od 9 let. Já sama jsem se tu dozvěděla spoustu informací například z výuky historie módy či jsem poznala antigravibal. Tady mi to trochu připomínalo Enderovu hru. "Hřiště", kde nefunguje gravitace a máte proti sobě týmy? Obdobnou věc právě najdete v této sérii. Nicméně autorky si tam přidaly i něco svého.
Celkově se autorkám povedlo komplexně pokrýt každý detail jejich příběhu a nemá díry. Zatáhly dovnitř i témata rodinného pochopení, příátelství, tajemství či nebezpečí. Jedinou chybou je vazba. Je to paperback, ale velmi chatrný a obávám se, že jeden svazek nepřežije více čtenářů. Velmi se podobá kvalitě reading copies. Ale jinak Misi mimo čas mohu doporučit.
(SPOILER) V této knize není nic nemožné. Najdeme tu nadzvukovou želvu, poníka, který umí kreslit obrazy jako Picasso nebo si můžeme ochočit medvěda.
David Williams je známý svými ztřeštěnými, bláznivými knihami. Jsou i velice originální, barevné a plné ilustrací. Jinak tomu není ani u Nejhorších mazlíčků.
Uvnitř se skrývá 10 prazvláštních i (ne)obyčejných mazlíčků, kteří nějakým způsobem vyčuhují z běžné zvířecí terminologie. Zda v dobrém či špatném, zaleží na čtenáři. Rozhodně se ale nebudete nudit.
Jazyk je tu velmi jednoduchý a nenajdeme tu ani příliš mnoho textu. Osobně bych knihu viděla od 7/8 let. Každá kapitolka je krátká a i font písma se tu obměňuje.
S knihou si hezky nakladatelství Argo graficky vyhrálo a je to pastva pro oči. Já mohu Mazlíčky doporučit, pokud hledáte něco vtipného a oddechového.
(SPOILER) Tento příběh nás zavede k Babie hoře a oravskému folklóru. Náš hlavní hrdina se vrací do vesničky svého dědy, který záhadně zmizel. V chalupě najde jeho deníky, kde objeví kresbu, kde cosi s lebkou jelena stojí mezi stromy. O co se jedná?
Upřímně první čtvrtinu knihy jsem trochu trpěla, protože mi nešlo se začíst a pomalu jsem netušila co čtu. Ale od doby příjezdu do vesnice to bylo něco jiného.
Postupně nám tu graduje napětí, nepříjemná atmosféra a nevysvětlitelné jevy. Mrazení v zádech je tu na místě. Autor si s tímto aspektem parádně vyhrál a číst knih u v noci byla výzva i pro mě. Navíc inspirace ve folklóru? Miluju.
Postav tu není mnoho a troufám si říci, že některé vás i překvapí svými zvraty. Já bych možná ocenila, kdybych měla možnost poznat hlavní protagonisty více do hloubky. Byli fajn, ale nevytvořila jsem si s nikým žádné pouto, jak jsem je poznala pouze povrchově.
Jedna věc mi ale trošku nesedí. Jedna oslava se odehrává těsně před Dušičkami a ve vesnici sněží. Děti al při té události vesele běhají bosé. To bych označila za takové malé mínus, protože si to nedovedu představit.
Hodně mi styl psaní a celkový dojem z knihy připomíná pana Kariku. Pokud tedy máte jeho knihy rádi, určitě sáhněte i po Adamu Kováčikovi. Já se určitě podívám i po zbylých knihách autora.
Je tu volné pokračování románu Dáma a tučňáci, který byl kouzelný. Očekávání jsem tudíž měla vysoké a narazila jsem.
Opět se tu setkáme s Veronicou, jejím vnukem Patrickem a Terry. Všichni zůstávají takoví, jaké si je pamatuji z předchozí knihy. Tady sledujeme několik osudů a cest, které se později propojí.
Kniha je čtivá, Veroničin humor je super, ale už to prostě není ono. Některé pasáže a vývoj děje mi přišel "na sílu" psaný. Rozuzlení celé knihy mi přišlo jako jedno velké klišé.
Co jsem si užívala, tak byl popis prostředí, kdy jsme se ocitli u tučňáků. To se povedlo. Dále taky linka, kde se objevovala Daisy a byla ukázána dětská nevinnost a pozitivita.
Celkově jsem byla mírně zklamaná a za mě je to prostě průměr. Bohužel.