Lucyiel komentáře u knih

Příjemné a relativně vícevrstevné počtení. Bavilo mě to. I když racionálně uvažující a po faktech toužící morous by mohl říci, že je to plkání o ničem. Já si v tom své našla a ani kousek knihy se nenudila. May i Ellen, byť zcela rozdílné osobnosti, jsou obě sympatické a nelze jim příliš vyčítat. Že společnost v té době byla jedna velká falešná herečka, je holý fakt. Archer byl trošku trubka a choval se jak puberťák, ale na druhou stranu - však jím vlastně ještě skoro byl, tak co? Za mě body plus, že to nesklouzlo do sféry infantilní červené knihovny.

1 15.02.2021

A mě se to líbilo =) Poklidné, lehce napínavé, lehce romantické čtení s nějakou tou lehce záhadnou zápletkou.... No, proč ne? Ten krásně naivní styl vyprávění, kdy je prostě od začátku jasné, jak to dopadne (jelikož unhappy konce mi přijdou doménou až modernější literatury) mi vyloženě sedl v době mrazivé a covidové. Všechny postavy byly sympatické (jasná hvězda Mariana a jasný na nervy jdoucí strýček). Kdo chce relax na pár večerů, nechť okusí toto dílo páně Collinsovo =)

5 15.02.2021

Má třetí kniha od Backmana a na tomtéž místě i v hodnocení (1. Ove, 2. Britt-Marie). Opět laťka hodně vysoko, ale v porovnání s výše zmíněnými pro mě skvělými počiny nedosahuje sláva až hvězd. Všechny postavy za srdce beroucí, příběh dojemný, zábavný, poučný a na duši hladící. Přesto mi tam scházela ta přidána hodnota, která způsobí, že oželím spánek a budu číst do úmoru. Zajímavé pro mne bylo srovnání postavy Brit-Marie. Lépe jsem si poskládala její příběh z další knihy. To, že pohádky vychází z reality života v obytném domě jsem pochopila rychle, ale ne vždy mi ty příběhy k sobě seděly. Možná jsem byla jen málo vnimavá, nevím. Hodnotit knihu samu o sobě, dám jí pět hvězd. Avšak v porovnání s jinými díly od Backmana jsem nucena jednu hvězdu srazit. Přesto doporučuji nezaváhat a na knihu se vrhnout! =)

2 24.01.2021

Klasika, kterou jsem s hanbou přečetla až nyní, když už nějaký ten rok sjíždím X-té gumy =) Nevím, číst to v dobách studií na gymplu, asi by mě to uchvátilo. Měla jsem však pocit, jako by šlo o příliš malý kousek másla namazaný na příliš velký krajíc (zatímco jsem očekávala pořádnou máslovou porci). Hlad z toho sice nemám, ale necítím se spokojeně napucnutá. Psychologie postav jede jen po povrchu, děj mi také přijde jen jako letmé sklouznutí se po malé zmrzlé louži... Výjimečně platí, že film mě na lopatky dostal víc.

1 10.01.2021

Má druhá kniha od Backmana. A opět nadšení! Mě tyhle knihy o neobyčejně obyčejných (nebo obyčejně neobyčejných?) životních cestách baví víc a víc. Je pravda, že Oveho (Muž jménem Ove) jsem si zamilovala hned na prvních stránkách a k Britt-Marii jsem si tu cestu hledala o chvilku déle, ale přirostla mi k srdci, baba jedna hašteřivá. Celý svůj dospělý život se řídím tím, že nic není jen černé nebo bílé. Nakonec se z té (zpočátku se jen černě jevící) babči vyklubala pěkně barevná a zajímavá ženština se srdcem na pravém místě a dokonce i s nějakou tou chlapskou koulí =) Zábavné, dojímavé, inspirativní čtení. Jsem zvědavá na další knihy z pera tohoto autora.

14 10.01.2021

Mám jen velice, ale velice krátký seznam knih, u nichž jsem se při čtení skutečně chechtela. Po dočtení Poslední aristokratky je tento seznam o jeden kousek bohatší. Zhruba první třetinu jsem se v kuse tlemila jako lečo, pak už si člověk na ten absurdní humor zvykne a "jen" se při čtení usmívá. Celkově knihu hodnotím jako skvělou, zábavnou a perfektně relaxační.

11 26.12.2020

Před Vánoci se vždy snažím číst odlehčené knihy. Po této jsem sáhla, aniž bych o ní věděla více, než že se na její motivy teď točí/točil (?) sranda film. A byla jsem moc mile překvapena. Přečtené stránky letí jedna za druhou, kapitoly mají ideální délku pro čtení před spaním. Bavila jsem se a všem čtyřem chlapům fandila. Karel a Prvok jsou jednoznační sympaťáci, s nimiž není problém názorově souznit a dle mého názoru táhnou celou zábavnou nit knihy. Hodnotím to jako velmi příjemných pár hodin čtení na vyčištění hlavy.

7 14.12.2020

Chtěla jsem v předvánoční čas oddechovku. A opravdu jsem si přečetla oddechovku. Jako bonus k tomu, jsem dostala příležitost se zamyslet. Kniha je psána velmi čtivou formou. Hned od začátku mi bylo jasné, že mrzouta Oveho budu zbožňovat a po scénce, kdy Ove při cestě do obchoďáku vyškolí frajera v luxusním autě, se stal mým No. 1! Nepamatuji si, kdy jsem se nad knihou naposledy tak smála. Zábavné, milé, lehké, bez sáhodlouhého trápení čtenáře nepřekonatelnými obtížemi postav... A ve výsledku vše vlastně i "dobře" dopadne. Doporučuji.

8 14.12.2020

Z celé série Les Mytág mne tato kniha oslovila nejvíce, snad tím, že hlavní hrdinka je ženská. Co jsem již stihla z ostatních dílů vypozorovat - u Holdstocka se člověk nesmí snažit pochopit děj knihy s každým přečteným písmenkem. Je prostě třeba číst dál a dál a nechat pracovat tu podprahovost předestíraného děje, ono si s tím to naše podvědomí poradí samo. Zejména v tomto díle se mi stávalo, že jsem vůbec nepobírala, o čem čtu, ale když jsem to přestala řešit, tak se to vše nějakým nevědomým způsobem samo vyložilo.

Kniha je pro mne exemplárním příkladem toho, jak měl Jung pravdu s tezí o kolektivním nevědomí. Fascinuje mne, jak mi tato kniha brnkala na struny, o jejichž existenci jsem neměla ani tušení. Není to lehké čtení, není to oddechovka, ale rozhodně je to pecka. Vždy si mezi jednotlivými díly musím dát oddech v podobě jiného - "lehčího" čtení. Minimálně proto, abych se vyhrabala z hlubin melancholie až deprese, do nichž při nich vždy spadnu.

Nevím, jak ostatním, ale mě se běžně stává, že když čtu knihu z této série, tak mám pak sny, jako bych celou noc žvýkala lysohlávky!

Stručně řečeno - přečetla jsem to. Žádný WOW efekt se nedostavil, ale nudné to také nebylo. Na knize je hodně znát doba, kdy byla sepsána (naivnost postav, styl podání, rozhovory i děj). Místy jsem až uvažovala, jde-li o dílo vážné nebo o nějakou skrytou komickou frašku. Přes co jsem se těžko přenášela, byl styl diskuzí mezi postavami. Vždy, když mělo dojít k nějakému klíčovému sdělení, tak se postavy navzájem přerušovaly a odbíhaly tématicky až někam za humna. Nejvíce mne bavilo odhalování zamotanosti příbuzenských vztahů.

23.11.2020

Čím jsem starší, tím je tato kniha lepší! Dlouhá léta patří mezi mé nejoblíbenější knihy ze všech. Je v ní prostě všechno - láska, cynismus, historie, celospolečenská kritika, mystika, otázka komplikovanosti morálky, a mnoho dalšího. Aktuálně přečteno potřetí (a jistě ne naposledy). Pokaždé mě dostane na lopatky a pokaždé to je v trochu jiné, kvalitnější nuanci. Mé cynické já zbožňuje Wollanda, Korovjeva, Azazela a zejména Kňoura a mé romantické já vzhlíží k Markétce a Mistrovi. Mít možnost přát si cokoliv? Vzít si trošku zlatého krému spolu s Markétkou a rozjet pořádnou party na smetácích, s nimiž bychom vymetli kdejaký kout města, lesa, bažin i hor :-)

14 18.11.2020