lucyvase4 komentáře u knih

Příběh dvou dětí, Rickyho, kterému nikdo neřekne jinak než Klíštěk a jeho starší sestry Polly. Tyto děti žijí ve velkém domě a navíc nikdy nepoznaly své rodiče. Obývají několik oddělených místností a stará se o ně chůva. Ta jim říká, že rodiče si pro ně přijdou, až budou starší. Děti samy nemůžou nikam chodit, protože za dveřmi číhá nebezpečí v podobě slídičů. Ty kdysi dávno zabili jejich staršího bratra. Vše se ale tak trochu zvrtne, když se stroje v ubykaci porouchají. Navíc děti zjistí, že chůva byla jen robot. Když přestane téct voda a vypne elektrický proud, nezbývá jim nic jiného než se vydat po chodbách rozlehlého domu najít rodiče. Nic ale není tak jednoduché, jak se zdá. Žijí v domě i další lidé? A je jejich výchovna skutečně jediným místem, kde jsou děti?

Skvělý příběh z pera tohoto originálního autora. Musím říct, že u Mellicka nikdy nevíte, co vás na další stránce překvapí.

Boj o přežití v chodbách starobylého domu, napětí a akce, při boji se slídiči, strach ale i odvaha. Moc se mi líbilo, jak se Polly a Klíštěk navzájem podporovali. I když někdy by jeden druhého nejraději zabil (a to doslova), vždy nakonec vytvořili skvělý tým. Jeden bez druhého by nedal ani ránu. Prostě sourozenci.

Originální postapokalyptické sci-fi s prvky hororu a bizáru. Rozhodně jsem se ani jednu stránku nenudila. Jelikož postapo můžu, přišla mi tahle kniha od Mellicka zatím nejlepší. (Četla jsem od něj ještě Zbouchnul jsem satanovu dceru a Orgie v chomoutu).

Každá Mellickova kniha má obrovský přesah. V příběhu si vždy můžeme najít nějaké moudro a také věci k zamyšlení. Opravdu se dnešní rodiče tak liší od rodičů Polly a Klíšťka? Máme vždy čas na své děti? Nehoníme se příliš za kariérou, penězi a majetkem? Odpověď nechám na každém z vás.

Přiznávám, že jsem čekala trochu jiný konec, ale vlastně ten, který si připravil autor, se mi nakonec líbil víc.

Občas jsem měla pocit, že se některé věci zbytečně opakují.

Hodnocení 4,5/5

1 16.05.2024

Příběh dvou dětí, Rickyho, kterému nikdo neřekne jinak než Klíštěk a jeho starší sestry Polly. Tyto děti žijí ve velkém domě a navíc nikdy nepoznaly své rodiče. Obývají několik oddělených místností a stará se o ně chůva. Ta jim říká, že rodiče si pro ně přijdou, až budou starší. Děti samy nemůžou nikam chodit, protože za dveřmi číhá nebezpečí v podobě slídičů. Ty kdysi dávno zabili jejich staršího bratra. Vše se ale tak trochu zvrtne, když se stroje v ubykaci porouchají. Navíc děti zjistí, že chůva byla jen robot. Když přestane téct voda a vypne elektrický proud, nezbývá jim nic jiného než se vydat po chodbách rozlehlého domu najít rodiče. Nic ale není tak jednoduché, jak se zdá. Žijí v domě i další lidé? A je jejich výchovna skutečně jediným místem, kde jsou děti?

Skvělý příběh z pera tohoto originálního autora. Musím říct, že u Mellicka nikdy nevíte, co vás na další stránce překvapí.

Boj o přežití v chodbách starobylého domu, napětí a akce, při boji se slídiči, strach ale i odvaha. Moc se mi líbilo, jak se Polly a Klíštěk navzájem podporovali. I když někdy by jeden druhého nejraději zabil (a to doslova), vždy nakonec vytvořili skvělý tým. Jeden bez druhého by nedal ani ránu. Prostě sourozenci.

Originální postapokalyptické sci-fi s prvky hororu a bizáru. Rozhodně jsem se ani jednu stránku nenudila. Jelikož postapo můžu, přišla mi tahle kniha od Mellicka zatím nejlepší. (Četla jsem od něj ještě Zbouchnul jsem satanovu dceru a Orgie v chomoutu).

Každá Mellickova kniha má obrovský přesah. V příběhu si vždy můžeme najít nějaké moudro a také věci k zamyšlení. Opravdu se dnešní rodiče tak liší od rodičů Polly a Klíšťka? Máme vždy čas na své děti? Nehoníme se příliš za kariérou, penězi a majetkem? Odpověď nechám na každém z vás.

Přiznávám, že jsem čekala trochu jiný konec, ale vlastně ten, který si připravil autor, se mi nakonec líbil víc.

Občas jsem měla pocit, že se některé věci zbytečně opakují.

Hodnocení: 4,5/5

16.05.2024

Detektiv Carl Dawson je povolán do městečka v severní Anglii, kde se během krátké chvíle staly dvě vraždy. Navíc jedna nese známky vraždy rituální. Městečko Northern Dawn je zvláštní. Nejen, že se nedá najít na mapě, ale navíc, jakoby se tu zastavil čas. Jak spolu obě vraždy souvisí? Najde C.Dawson pachatele včas, nebo bude muset zemřít další člověk?

Tak tohle byla jízda od začátku až do konce. Příběh vás na začátku chytne a na konci pustí úplně unešené a spokojené.

Moc se mi líbí styl psaní autora. Děj je psán hodně věčně, bez zbytečného okecávání a hodně přímočaře. Jak kdyby to psal skutečně detektiv. Žádné popisování emocí nebo detailů tam, kde být nemusí. Je to úplně něco jiného, než jsem zvyklá číst. Po rozvleklých fantasy byl tento příběh příjemným osvěžením. Jsem neskutečně překvapená, a doposud nevím, jak se autorovi povedlo, že přestože nepoužíval moc popisu, viděla jsem všechna místa, jako bych tam byla s detektivem.

Detektivky vlastně vůbec nečtu. Dřív nějakou tu A.Christie nebo A. C. Doyla, ale to je vše. Když ale autor přišel s tím, že je to mysteriózní detektivka, nemohla jsem odolat. A udělala jsem dobře.

Atmosféra, tajemno, temno až vlezlo. Anglické počasí skrz naskrz. Trochu mi to tou atmosférou připomínalo Ospalou díru. (Film, který naprosto zbožňuji). Není tedy tajemstvím, že jsem si zamilovala i Severní úsvit.

Oceňuji celou řadu detailů. Ať už se jedná o krásnou ořízku, kde je runami napsáno Severní úsvit, o perfektní anglická jména a příjmení postav, která dýchají starobylou atmosférou i formulkami, které sekta používala při rituálu. Je vidět, že si autor dal opravdu záležet.

Detektiv je drsný týpek, který nejde pro sprosté slovo a také ránu daleko. Tento povahový rys mi ale vůbec nevadil. Ba naopak seděl mi k němu. Žádný třasořitka by v Northern Dawnu neobstál.

Vrah byl pro mne dlouho záhadou. Nakonec se mi ale má domněnka potvrdila. Ovšem s dalšími překvapivými informacemi.

Oceňuji i celou řadu ilustrací. A vůbec mi nevadilo, že jsou tvořeny Al. Na začátku knihy je i jednoduchá mapa, ke které jsem se během čtení často vracela.

Jediné, co mne malinko zarazilo byla doba, ve které se příběh odehrává. Knihu vřele doporučuji všem, kteří mají rádi záhady.

1 14.05.2024

Poutníku,
zastav své kroky a odpočiň na posvátné mýtině. Zavři oči a nech se unášet do říše snů. Co se dělo v tomto místě, když jsi ještě nebyl na světě? Pohledni s námi do světa minulého. Otevři oči, vidíš Všehomír, Temnoles, mocné bytosti i velké bitvi? Pak vítej. A poslouchej... Poslouchej co vypráví lístky starého dubu, co vypráví skála a co je ukryté v zemi nasáklé krví.

Autor pro nás v knize přichystal rovnou dvě povídky, které sahají do dob našich předků. A ještě naprosto rozdílné. Asi jako noc a den. Příběhy slovanské mytologie a legendy, které naši zem protkávají.

První legenda DRAČIA ŠUPINA vypráví příběh vladyky, který neměl dědice. Vypravil se tedy za strigou v naději, že mu pomůže. A skutečně, striga mu namíchala lektvar, po kterém jeho žena otěhotněla. Nic ale není zadarmo.
Příběh o vytrvalosti, o tom, že bez práce nejsou koláče a o síle lásky. Ať už otcovské, tak i té milostné. Pohádka, která pohladila po duši. Objevují se zde víly, bludičky, rusalky, skřítci, trpaslíci, a dokonce i drak nebo zlovlk.

Druhý příběh V RUNÁCH KLIATBA UKRYTÁ je oproti prvni povídce hodně brutální.
Vypráví o kmenu divokých, který přišel do Všehomíru rozsévat smrt. Rabují jednu vesnici za druhou. Dokáže se jim někdo postavit? Příběh o hledání odvahy a víry.
Místy až morbidní. Znásilňování, dokonce i posmrtně, vraždění i pojídání mrtvých. To vše tady objevíme. Často to bylo nepříjemné čtení, o to víc, když jsem na konci knihy zjistila, že se jedná o skutečnou legendu z Kremnických vrchů.
,,Prevrátil ženu na chrbát, roztiahol jej nohy. Chcel jej civieť do tváre, gniaviť prsia a biť ju. No ona sa ani nepohla. Veselo sa pousmial, obcoval s mrťvou."

Kniha není žádným typickým fantasy, ale úplně něco jiného, než jsem doposud četla.
I když jsem se ze začátku nemohla moc začíst. Kniha je totiž psaná ve slovenštině a navíc ještě takové spíše staroslovenštině. Díky tomu je ale z knihy úplně cítit ta atmosféra let minulých. Což nakonec velmi oceňuji. Autor vás vtáhne do děje a máte pocit, že se nacházíte v Temnolese spolu s Bohdanem.

I přesto, že se jedná o povídky, které často nečtu, tyhle byly naprosto promakané, až do nejmenšího detailu.
Mne více oslovila povídka první, a to díky své hravosti a lehkosti. Druhá povídka je také zajímavá, ale rozhodně není pro citlivé duše.

1 12.05.2024

Píseň čepele: fantasy, kde hlavní hrdinkou je princezna Lesia. Ta se má vdát (v 16 letech) za Kasiána, prince ze sousedního království. Lesia se sňatkem ale nesouhlasí, a tak se rozhodne utéct do Dračích hor. Od mládí touží spatřit draky a teď je dokonalá příležitost. Netuší ale, že Temný lord z Popravčího vrchu sleduje každý její krok. Existuje totiž věštba, dle které může být Lesia dědicem, který svrhne Temného lorda a navrátí moc do rukou dobra. Po cestě potká Siána. Kdo Sián je? A je Lesia skutečně osobou z proroctví?

Že to zní zajímavě? Na sakryš, že jo. Tohle mohla být taková bomba. I když je kniha plná akce, má své draky, princeznu, věštbu, má také své ale...
Autorka knihu psala v 16ti letech. Kniha vyšla samonákladem a navíc bez korektury. A je to prostě hodně poznat. I kdybych pominula velké množství překlepů a pravopisných chyb, nemůžu nezmínit dlouhá souvětí, do kterých se čtenář, (a myslím, že i autorka sama), mnohdy zamotá.

Druhá věc, která mi vadila, je hodně nelogických věcí v dějové lince. (Např. Temný lord pomalu nerozdělá oheň, ale jeho dcera ho kouzlem vyčaruje hned? V hostinci je jediný host, kterého zrovna hostinský obsluhuje, ale řekne na celý lokál něco, aby to slyšeli ostatní?) A to je jen pár příkladů.

Ve fantasy moc nevyhledávam romantiku. Nevadí mi, když je romantická linka přítomna, ale ne na sílu. Tady máme hned milostný pětiúhelník. Navíc ty vztahy jsou hodně rychlé. Dva si dají pusu a už spolu jsou. Pak si řeknou že se jim každému líbí někdo jiný, a už spolu nejsou. Chápu, že v 16 letech jsem se na to asi dívala podobně, teď je to na mne prostě až moc YA.

Dialogy mě většinou také příliš nebavily. Autorka často zbytečně moc spěchala a nechala věci nedořešené.

Nápad skvělý.
Doporučuji ale zapracovat na provedení.
Autorku na druhou stranu obdivuji. V 16 letech vydat knihu (navíc o 400 stranách), klobouk dolů.

Nicméně i tak musím hodnotit: 1,5/5 (tedy 30%)

08.05.2024

Když 10. dubna vyplul Titanic na svoji panenskou plavbu, nikdo netušil, že to bude poprvé a naposledy, kdy bude tento obr, brázdit vody Atlantiku.

Říkalo se, že je to nepotopitelná loď. Ale její konstruktér T. Andrews moc dobře věděl, že to tak není. Dokázala mu to ostatně srážka sesterské lodi Olympic s křižníkem Hawke. Po této nehodě, prošel Titanic ještě nákladnou přestavbou.

T. Andrews věděl, že neproslavil nejrychlejší loď. Rychlost pro něj nebyla důležitá. Chtěl postavit loď, kde si i cestující třetí třídy budou připadat jako jinde ve třídě druhé . A to se mu povedlo. Přepych na Titanicu rozhodně vidět byl. Škoda, že se právě díky přepychovému zařízení šetřilo na tom nejdůležitějším, a to kvalitní oceli a záchranných člunech.

Je až s podivem, kolik okolností a náhod proti Titanicu hrálo. Ať už se jedná o to, že tento rok byly ledovce výrazně více na jihu, že v kritickou dobu, kdy Titanic dostával jedno varování o ledovcích za druhým nefungovala radiostanice, nebo, že se těsně před vyplutím změnil kapitán včetně jednoho člena palubní posádky. Ano původně lodi neměl velet kapitán Smith ale kapitán Barlett. Můžeme se jen dohadovat, jak by Titanic skončil pod jeho velením.

Byla v blízkosti Titanicu před potopením další loď? Proč se čluny spouštěly na vodu poloprázdné? Kdo vydal rozkaz, ženy a děti prví?
Na tyhle otázky dostanete odpověď v knize.

Moc povedená kniha. Dozvěděla jsem se mnoho zajímavostí. Ať už o konstrukci lodi, atmosféře na palubě, i o samotné záchraně.

Kniha je navíc doplněna dobovými fotografiemi.

Doporučuji všem, kteří se o Titanic zajímají. Jediné, co mi trochu vadilo, bylo až moc technických popisů, kterým jsme mnohdy nerozuměla. Ale věřím, že pro chlapy to bude čtení jedna báseň. Jinak kniha mé očekávání splnila.

Titanic mám spojen se svou prababičkou. Narodila se rok po havárii a i v 90 letech nám o Titanicu vyprávěla.

POZOR! Australský miliardář C.Palmer staví Titanic 2. Přesná replika se bude plavit u pobřeží Austrálie. Rezervujete si místo?

05.05.2024

Sláva, konečně velká epická bitva. Jen je teda škoda, že Corwin se jí úplně neúčastní, a tak i my sledujeme boj spíše z dálky.
Všechno se vysvětlí. A Corwinův příběh se ukončí.

Druhou pentalogii, kde roli vypravěče přebírá Corwinův syn Merlin, si už nepřečtu. Pět prvních knih mne úplně stačilo.

Neříkám, že se mi knihy nelíbily. Fantasy to bylo pěkné, svět perfektně promyšlený. Ale měly i zbytečně moc odboček od hlavního děje. Zbytečné natahování. Kdyby z pěti knih autor udělal jednu, která by měla cca 500 stran, udělal by podle mne lépe.

Knihy jsem navíc četla ve slovenštině. Což byla velká výzva. A zjistila jsem, že fantasy a sci-fi v jiném jazyce než češtině moc nedávám. Ačkoli mne slovenština v románech nebo thrillerech nevadí, tak tady to bylo prostě hodně znát.

Na tu dobu, kdy poprvé knihy vyšly (rok 1970 první díl), to musela být pecka. Dneska už to takový efekt nemá. Aspoň pro mne. Bohužel.

1 04.05.2024

Corwin se dozvídá konečně pravdu o království Amber a jeho vzniku. Kdo je jeho přítel Ganelon? Kam zmizel jejich otec? A kdo z jeho sourozenců se spojil s Chaosem?
Další díl, kde není moc děje. Jen se všechno pomalu rozkrývá a připravuje na závěrečnou bitvu.

1 04.05.2024

,,Čest je víc než život."
Už jste četli fantasy, kde by hlavní roli hráli minotauři? Já totiž ještě ne. A musím říct, že to byla pecka.

Hlavní hrdina Nerghan žije na Pláních. Ačkoli je skvělým bojovníkem, který vyhrál mnoho soutěží, sigur (nejvyšší vůdce) ho ještě nepovolal do armády. Nerghan totiž žije ve vesnici se svým zraněným otcem. Minotauři ale slabost netolerují. Pokud už muž nemůže bojovat je vlastně pro klan bezcenný. S tím se ale Nerghan nemůže smířit. Proč by měl být jeho otec pro společnost zbytečný? Nemůže sice válčit, ale učit děti by mohl. Když přijede vyslanec sigura do vesnice, otec požádá u sigura o audienci. Chce narukovat do války a zemřít. To ale nemůže Nerghan dopustit a tak se vydá s otcem sigura přesvědčit, že ne vše, co se doposud bralo jako samozřejmé tak musí být. Že změna je možná, a nejen možná, jako spíše nutná.

Autorka skvěle vykreslila kulturu, způsob života, náboženství a hierarchii národa minotaurů. Vše bylo propracováno do nejmenších detailů. Ve jménech se často objevuje gh, což mi k minotaurům hodně sedělo. Takové vrčení.

Našla jsem si své oblíbence a naopak postavy, které jsem úplně nesnášela. Moc se mi líbilo, že ale autorka ukázala kolikrát i jejich pohled na věc. A my si tak mohli říct, že je vlastně tak trochu chápeme. Ne ale u všech.

Retrospektivní poskládání příběhu je velmi netradiční, hlavně u fantasy se s ním moc nesetkáme. A pro mne to bylo příjemné osvěžení. Znát prvně konec a postupně zjišťovat, co k němu vedlo? To mne moc bavilo.

Kdyby to nebyla próza ale poezie řekla bych, že se jedná o hrdinský epos. Básně se tu s prózou krásně prolínají, a proto mi to ten hrdinský epos asi tak připomíná.

Kniha mne i několikrát rozplakala. Některá místa se vám úplně vpijí pod kůži. A jsou hooodne emotivní. Ukazují nám, že i když se někdo těší slávě a moci může ve vteřině spadnout až na úplné dno.

Za zmínku stojí i dokonalá mapa. Často jsem se k ní vracela a hledala místa, kde se děj odehrává. A musím říct, že jsem pokaždé našla. Škoda jen, že není na začátku, ale na konci. Takže pozor ať ji nepřehlédnete!!!

Pokud nemáte rádi nedokončené série, tady nemusíte mít strach. Příběh by měl sice mít pokračování, ale tato dějová linka je uzavřena. Takže ano, okamžitě chci další díl, ale zároveň mne žíly netrhá, že ještě není.

,,Co jeto za příběh?"
,,O muži, který byl vším, co si lidé jako ty představují. Skvělý bojovníky, moudrý a čestný."

2 28.04.2024

Jestli je život významný nebo bezvýznamný neurčuje počet let.
Máte rádi knihy typu Hvězdy nám nepřály nebo Než jsem tě poznala?
Pokud ano, rozhodně by vás neměla minout ani tato kniha. Tím spíš, když se jedná o autobiografii. Je navíc i zfilmována. A to pod názvem Horizont lásky. Já určitě musím někde sehnat a podívat se.
Tohle byl příběh plný bolesti, žalu, strachu a smrti. Ale i plný naděje, štěstí, lásky, přátelství a života. Hodně emotivní příběh, kde jsem na konci přes slzy neviděla. Nějaká ta slza ukápla i do knihy a navždy tak zanechala svoji stopu, stejně jako ji příběh zanechal ve mně.

Jessica, mladá studentka, která potká Dannyho. Frajera, který si život užívá plnými doušky. S kluky loví čísla holek a sázejí se, kdo jich uloví více. No a Jessica a její kamarádka Vanessa se stanou obětí jejich her.

Na začátku jsme si říkala: ,,No to bude romantika. Machr a šedá myška. Naivka."
Viděla jsem Pomádu jak vyšitou. Jenže chyba lávky.

Jessica se sice jen tak nevzdává a Dannymu se pomalu dostává pod kůži. Zjišťuje ale, že nic není tak, jak se na první pohled zdá. Sebevědomý, pohledný kluk, který se živí modelingem a bojovým uměním, je ve skutečnosti jen jedna velká přetvářka před celým světem. Ve skutečnosti je to hodně zraněná a nejistá osoba, která se bojí. Čeho? Co Danny před světem ukrývá? Proč je tak odtažitý, co se týká vztahů a sexu?

Velice emotivní příběh o tom, že bychom zdraví, rodinné zázemí a lásku našich blízkých neměli brát jako samozřejmost. Kniha, která nám ukazuje, že bychom neměli všechny strkat do jednoho pytle, pokud neznáme každý jeden jednotlivý příběh. Neodsuzovat, když neznáme fakta. A také v neposlední řadě, že máme žít tak, jako by každý den byl naším posledním.

,,Čas zhojí všechny rány. Po každé ráně ale zůstanou jizvy."

SPOILER:
Kniha má ještě další dvě pokračování. Bohužel nejsou přeložené do češtiny. V jedné z nich by měl být popsán příběh Dannyho než ho Jessica poznala. Ve druhé pak příběh jeho kamarádky Tiny.
Při čtení jsem si našla i fotky Dannyho a autorky, abych měla představu, o kom čtu.

Jessico, Danny by byl na tebe pyšný. Žiješ přesně tak, jak by chtěl. A on čeká, tam blízko obzoru. Čeká, až se vaše cesty zase jednou spojí...

3 26.04.2024

Pozor! Emoční nálož.
Chtěli by jste vědět, kdy váš život skončí? Nebo radši ne?

,,Vůbec jsem se na něj nepodívala. Před tou operaci jsem se podívat bála. No a teď mi zase každý den připadá posvátný, bez ohledu na to, jak dlouhý provázek jsem dostala. Nechci propadat smutku nebo o tom všem pořád přemýšlet, to bych jen ztrácela čas. Stačí být vděčná. A žít naplno."

Začátkem března se před každým vchodem, kde žijí osoby starší 22 let, objeví záhadná černá krabička. Je popsána jménem adresáta a také záhadným vzkazem: Uvnitř se nachází míra vašeho života. Co to ale znamená? Mnoho lidí krabičku ze zvědavosti otevře a zjistí, že v krabičce jsou provázky. Provázky různé délky. Brzy se vědcům podaří určit, dle délky provázku věk, kterého se dožijete. A svět se začne rozdělovat na ty krátké a dlouhé.
Kniha sleduje osudy 8 obyčejných lidí. Většinou mají provázky kratší. A světe div se všechny příběhy jsou vzájemně propletené.

Moc se mi líbilo, jak autorka zachytila tu paniku z neznámého. Od počátečního strachu, hysterie, lítosti až po agresivitu.

Kniha je plná mouder a nutí nás se často zamýšlet nad samotným životem. Udělali bychom něco jinak, pokud bychom věděli, kolik máme času? Měla bych děti, kdybych věděla, že je neuvidím vyrůstat? Nebo kdybych věděla, že na jejich výchovu zůstanu sama? Vdala bych se za někoho s krátkým provázkem? Dělám ve svém životě vše tak, jak chci? Nebo bych měla něco změnit?

Vážně hodně filozofie a emocí. Brečela jsem nejméně 5x. Musím říct, že konec mne dostal tak moc, že i děti se mně ptaly, co se stalo.

Charaktery postav jsou vykresleny dobře. Autorka nám odkryje život každého před i po objevení krabiček. Najděte si zde své oblíbence i osoby, které budete nesnášet. Ale nic není černobílé.

Autorka skvěle zakomponovala do příběhu i politiku. Konkrétně boj o prezidentský mandát. Co všechno jsou schopni lidé udělat pro moc? Jak umí využít strachu ostatních?

Hodnocení: 4/5 za občas táhlejší kapitoly a také za neobjasnění, kde se tu ty krabičky vlastně vzaly. Nikdo neřešil proč a jak. Všichni to vzali jako hotovou věc.

1 23.04.2024

Na začátek bych chtěla říct, že jsem překvapená. Takovéhle hororové sci-fi napsal Čech?
Příběh je světové kvality a umím si představit i zfilmovanou verzi. To by byla pecka.

Keneth Hudson, oceánolog a potápěč, se rozhodl opustit život na Zemi. S týmem dalších vědců a astronautů se mají účastnit mise odehrávající se pod ledovým krunýřem Jupiterova měsíce Evropy. Za úkol mají hlavně zkoumat vesmírný život v ledovém oceánu. Ten má, dle informací, zahrnovat pouze malé organismy. Je ale všechno tak, jak jim to vůdci prezentují? Proč se první základna pod ledem nedostavěla? A co znamená šeptání vojáků o tom, že v ledové vodě číhá ďábel?

Vesmír není laskavý, dobro se krčí v norách, zlo tvoří vrchol potravního řetězce.
Tohle pocítí naši hrdinové na vlastní kůži.

Bylo to vážně skvělé. Začátek vypadá tak idylicky. A pak se dostaneme do bodu, kdy pohodu vystřídají temné a hororové scény. Pro mne místy dost těžké na čtení. Představa dvoumetrového bílého pavouka, který vám chodí po skle. Fuj. Arachnofobici pozor. Není to nic příjemného. Na druhou stranu Vám to zase umocní ten hororový vjem. Nejnechutnější scénou pro mne bylo napadení dvou členů týmu pijavicemi, které se uvnitř těla obětí začaly nekontrolovatelně množit.

Chování členů týmu bylo velmi realistické. Moc jsem jim všem fandila. Oblíbencem se pro mne stal Diego. Jeho humor byl příjemným osvěžením jinak beznadějné situace.

Autor je biolog a tak všechny vědecké a biologické věci byli naprosto reálné. Věřila jsem mu každé slovo.

Kniha je tak napínavá, že jsem musela číst neustále dál a dál. Moje zvědavost, jak to celé dopadne mně pomalu nedala ani spát. Konec byl vážně hodně nepředvídatelný. I když jsem si myslela, že kniha dopadne jinak, ke konci nemám vlastně žádnou výtku. Naděje stále žije....

SPOILER:
Autor se s postavami vůbec nemaže. Většina jich misi nepřežije. Což oceňuji. Nemám ráda nesmrtelné hrdiny.

11 20.04.2024

Bare, jestli to, cos viděl, mělo modré vlasy připomínající žížaly a tři červené oči, pak jsme to našli."

Kniha Ledové peklo je rozšířenou verzí povídky ,,Kdo je tam?". Jedná se vlastně o původní příběh, který autor sepsal. Díky kritice ho ale následně upravil, a to právě do zmíněné povídky. Dílo J.W. Campbella patří do zlatého věku science fiction literatury a je známo především díky filmovému zpracování, s názvem Věc.

Na začátek musím říct, že jsem před Ledovým peklem film neviděla, ani jsem nečetla zmíněnou povídku.

Příběh vypráví o skupině vědců, kteří díky magnetické anomálii v oblasti jižního pólu narazí na kosmickou loď a jejího pilota. Věc , jak mimozemskému živočichovi začnou říkat, je uvězněna v ledu a naši hrdinové se domnívají, že již nežije. Jaké je ale jejich překvapení, když po rozmrazení Věc uteče. A co hůř, začne napadat členy výpravy.
Kde je? Je nebezpečná? A můžou být polárníci sami před sebou v bezpečí?

První co mne zklamalo byla předmluva. Neříkám, že nebylo zajímavé číst, jak se vlastně příběh našel, ale na začátek, bych to nedávala. Nejen, že obsahuje spoustu spoilerů. Ale upřímně, jako čtenář chci otevřít knihu a číst příběh nikoli 37 stran předmluvy.

Děj má za mne ledovou až mrazivou atmosféru. Miluji prostředí jižního pólu. A tady je vážně barvitě popsáno. Takže na mne ta atmosféra krásné dolehla. Nevadilo mně ani hodně technického popisu. Což k sci-fi patří.

Co mi ale už vadilo, byla absence hlavního hrdiny a velké množství jmen. Po prvním útoku Věci a následné panice v táboře, jsem se ztrácela a mnohdy nevěděla, kdo je kdo.

Ani příběh nešel nikterak do hloubky. Některé věci se vysvětlily úplnou náhodou (např. snem). Což si myslím, že by v sci-fi být moc nemělo. Přece jen by se autor mohl snažit vše vysvětlit vědecky.

Kniha mne ale i tak navnadila ke shlédnutí filmu.
Co ještě musím vyzdvihnout, jsou krásné ilustrace.

Moc děkuji nakladatelství Fobos, kde jsem knihu vyhrála v soutěži.

Hodnocení : 3,5/5

3 12.04.2024

Zatím největší zklamání roku 2024.

Čekala jsem hororové povídky plné mýtů a jezerních příšer. Bohužel v celé knize se jezerní příšera objeví jen jedna a navíc je ještě mrtvá. Naproti tomu se zde vyskytuje celá řada jiných bytostí jako jsou vlkodlaci, upíři nebo padlý andělé. Ale především se autor zaměřuje na monsta, která se mohou skrývat v každém z nás. A za vypuštění těchto monster většinou může nějaká náhoda nebo nehoda.

Většina povídek v knize má potenciál. Příběh se rozvíjí slušně, baví vás a těšíte se, jak to celé dopadne. Jenže tady nastává problém. Autor vám většinou žádný konec nedá. Příběh utne v půlce a vy jen nepřítomně obracíte stránky mezi prsty a přemýšlíte, kam sakra ty další schoval. Na mne prostě useknuté vždy hodně předčasně. Domýšlet si půlku příběhů mne nebavilo. A mnohdy jsem v příběhu nenašla asi ani to, co chtěl autor sdělit.

Povídky se čtou jinak pěkně. Styl psaní je poutavý, barvitý a místy až poetický plný metafor. Stránky vám ubíhají pod rukami. Ale po pár povídkách jsem si začala říkat. Fajn, čte se to dobře, ale proč to vlastně jinak čtu?

Povídky které se mně líbily a viděla jsem v nich nějaké poslání jsou nakonec tři.

1. SS - příběh chlapce, který se stará o svou matku. Ta přišla o nohy při autonehodě. On kvůli tomu musí skončit se školou a začít pracovat.

2. Pod náporem slunce - příběh o chlapci, který našel ve sklepě svého domu upíra. Chce, aby ho upír proměnil a za to mu slíbí krev matčina nového přítele.

3. Dobrý manžel - příběh muže, který přihlíží sebevraždě své ženy.

Další povídky se mi líbily buď zčásti nebo vůbec.

Neříkám, že kniha je špatná. Myslím, že spousta čtenářům se bude líbit. Já jsem zjistila, že nejspíš nejsem povídkový typ. Ani hororové mi to bohužel moc nepřišlo. Vůbec jsem se nebála.
S autorem jsem si příliš nesedla. I když, knihu jsem dočetla před 3 dny, stejně se v mysli k některým povídkám ještě vracím a přemýšlím o nich. A tak se ptám. Nemohl tohle být třeba autorův záměr?

2 10.04.2024

Jste lékař?"
,,Ne, ale mám vám dát injekci."
,,A já ji odmítám, na to mám plné právo. Co vy na to?"
,, Že vám ji píchnu i tak."


Hl. hrdina Corwin se probouzí po nehodě v nemocnici. Zjišťuje, že tu ale něco sakra nehraje. Proč mu lékaři píchají injekce, které ho mají oblbmout? A proč má obě dvě zdravé nohy v sádře? Rozhodne se tedy jednat a utéct. Naštěstí při útěku natrefí na kancelář ředitele. Ten mu, i když ne moc ochotně, poskytne adresu jeho sestry. Corwin se tedy vydává k ní domů v naději, že mu pomůže vzpomenout si. Nebude to ale tak jednoduché. Musí si před ní dávat pozor a hlavně nemůže prozradit, že si nic nepamatuje. Jak mu dojde mohlo by ho to totiž stát život. Pomalu zjišťuje, jak se věci mají. I to, že je jedním z devíti princů Amberu. Jak se ale do Amberu zpět dostat a získat trůn, který má nyní v moci jeho bratr Eric?

Musím říct, že kniha se četla dost obtížně. Tím, že Corwin se tváří, že všechno ví, i když ví úplný prd, se ani čtenáři nedostává tolik informací, kolik by mělo. Upřímně jsem myslela, že knihu nedočtu. Asi do 3/4 knihy jsem se nemohla zorientovat. Pak se ale příběh rozjel, a nakonec to byla úplná bomba. Pohltilo mne to a nepustilo.

Svět jako takový je úžasně promyšlený. Amber (symbolizující řád) a Chaos jako jeho protipól. Tohle jsou jediné skutečné světy. Ostatní, včetně naší Země, jsou pouze stíny, které Amber a Chaos vytváří svým působením na sebe. A mezi těmito Stíny, i jejich alternativními realitami, mohou princové a princezny Amberu a Chaosu, jako jediní, cestovat. A to pomocí Vzoru. Takže promyšlené úplně skvěle. Jen malinko těžší na pochopení.

Emoce a city postav v knize nenajdeme téměř vůbec. Oberon, vládce Amberu, otec Corwina a jeho sourozenců, jednoho dne zmizí. Nikdo neví kde je a trůn zeje prázdnotou. A tehdy začíná boj o moc. Kdo bude jeho následovníkem? Všichni jsou proti všem, nikdy nevíte komu můžete věřit. A každý ze sourozenců se stará pouze sám o sebe a o to, aby že souboje vyšel, co nejlépe. Emoce zda zkrátka nejsou na místě. A zrada střídá zradu.

Moc se mi líbilo, že sourozenci se mohou mezi sebou kontaktovat přes karty nebo že mají schopnosti regenerace. Neregeneruji se ale příliš rychle. Což je velké plus. Žádní úplně nesmrtelní hrdinové.

Hodnocení: 3,5/5
Těším se na další díl.

1 10.04.2024

,,Musíte jít s námi."
,, Nerozumím, co jsem provedl?"
,,Vy velice dobře víte, co jste provedl."

To Vám jednou takhle večer zaklepe na dveře policie. A aniž by jste věděli proč, dají vám na ruce želízka a odvedou vás do auta. Teprve až v autě se dozvíte, že vám hrozí 18 let za mřížemi. A proč? Měl jste se dostavit na svatbu. Svou svatbu. O které jste samozřejmě nevěděl. Žena, kterou si máte brát je navíc s vámi těhotná. A jelikož vláda nemanželské děti netoleruje, jste nucen si ji vzít. Co na tom, že to byl jen úlet a o roli otce nestojíte? Teď už je dítě na cestě a vy se buď musíte postarat nebo si odsedět trest. Rozmyslete si dobře, jak se zachováte. O to víc, když je vaše budoucí žena Usagi a jmenuje se Dokura.
Každé rozhodnutí může mít nedozírné následky.
Co je ale důležitější? Život vašich nenarozených dětí nebo váš? Co vše jste ochotný pro blaho své rodiny obětovat?

Myšlenka světa, kde je rodina a rodinné hodnoty důležitější než právo jednotlivce. Kde volit mohou jen lidé se 3 a více dětmi, kde je nezákonné mít nemanželské dítě nebo se rozvést, mi přišla jako fajn nápad.

Samotný příběh byl na jednu stranu hodně temný, ale pokud ho berete s nadhledem, tak i hodně úsměvný.

Hlavní hrdina mi vůbec nepřirostl k srdci. Floutek, co si užívá života, ale odpovědnost za své činy převzít nechce. Ješitný, egoista, bez kterého by se nemohl točit svět. Na druhou stranu se ale neustále spoléhá na svého kamaráda. Sám pro svou záchranu neudělá vůbec nic.

Hodně se mi líbila postava Dokury. Která má naopak ve všem jasno. I postava jeho matky. Na ní se jasně ukazuje, jak některé ženy vidina narození vytoužených vnoučat zblbne.

Musím říct, že kniha Zbouchnul jsem satanovu dceru, kterou jsem četla od autora jako první, se mi líbila malinko více. Byla více milá, hravá a dětská. Tohle byl oproti tomu temný a nechutný bizár. Navíc s prvky sci-fi.

Hodnotím: 3,5/5

,,Jsem žena, již se odevzdáváš. Tvá láska bude patřit mně a jen mně, tvé tělo bude patřit mně a jen mně, tvoje duše bude patřit mně a jen mně. Staneme se jedním tělem, abychom spolu zplodili mnoho potomků."

3 07.04.2024

Kniha mne velmi bavila. Hned při jejím otevření jsem si říkala, že to bude pecka.

Mapa a seznam postav. To vše najdete hnedka na začátku. Seznam postav se vážně hodil. Hodně mi pomohl zorientovat se v ději. Nadšená jsem byla i z mapy. Bohužel více na začátku než v příběhu samotného čtení. Tady jsem zjistila, že mapa neni moc podrobná a v tomto díle spíše zbytečná.

A.Ryan má silný vypravěčský talent. Jeho dlouhé opisy pocitů, emocí hl.hrdiny, myšlenek a úvah. Pro mne super. Tohle mám ráda, dokáži se pak lépe vcítit do postav a děje. Pro někoho to ale může být až moc. Dokazuje to ostatně i naše společné čtení. Někteří tuhle knihu po pár stránkách vzdali.

Pokud máte rádi fantasy plné magie a nadpřirozených bytostí, tady je nenajdete. Jedná se spíše o historický svět plný rytířů , zbojníků, politiky s pouze malým náznakem nadpřirozena.
Tento svět je ale skvěle vykreslený. At už se jedná o politiku, bitvy, rasy lidí, kteří tu žijí, víru. Akce a napětí se střídá s nudnějšími popisnými pasážemi. O zvraty ale není nouze. Nikdy si nemůžete být jistí, kdo bude dalším mrtvým. Na tohle má Ryan talent podobně jako G.R.R. Martin.

Moc se mi také líbilo, že konec není tak moc otevřený. Pokud by jste tedy nechtěli číst další díl, nemusíte. Autor pěkně uzavřel jednu kapitolu Alwynova života. A co mu přinese další je zatím ve hvězdách. Já se na to ale moc těším.

Kniha je plná úžasných citátů. Za zmínku stojí např.:
"Válka není nikdy spravedlivá, ať dopadne jakkoliv."
"Falešná přísaha nemá žádnou váhu a jediné, co ti přinese je nedůvěra a nepřátelství druhých. Takže, když dáš své slovo, dodrž ho."
"Každý jde svou cestou, každý potká svůj osud."

2 04.04.2024

Válka se dá vyprávět na tolik způsobu: celý spor by se dal shrnout do jediné události. Jeden muž se rozhněvá kvůli chování druhého, například. Celá válka, celých 10 let se dá vystihnout takhle. Ale je to i válka žen, patří jim stejně jako mužům, a básník musí vidět jejich bolest - bolest žen, které vždycky odsouvali na okraj eposů, bolest obětí mužů, pozůstalých po mužích, otrokyní mužů. Čekaly už dost dlouho, až na ně dojde.

Všichni známe Homérovi eposy Ilias a Odysseia. A muže, kteří v nich vystupují. (Odysseus, Achilleus, Paris, Priam, Meneláos, Hector nebo Agamemnón). Znáte ale příběhy jejich žen?
V knize Tisíc lodí se autorka Natalie Haynes zaměřuje právě na ně. Vystupuje zde hlavně Kassandra, Pénelopé, Hekabé, Andromaché, Klytaiméstra a Polyxené. Tohle je ale jen malý seznam. Kniha vykresluje mnohem více osudů.

Příběhy žen, které jsou obětí války stejně jako muži. Mnohdy i více. Však co může být horšího než padnout do otroctví s vědomím, že váš muž ani syn už nežije? Co může být více beznadějné než čekat deset let na manžela, který se nemusí z války vrátit domů? Vidět jak Vás syn vyrůstá z nemluvněte, aniž by otce spatřil?

Autorka vdechla starým příběhům nový život. Hrdinky jsou velice lidské a každá bojuje se svými nejistotami a pocity. Ať už se jedná o hašteřivé bohyně. Penelopé, která má pochybnost o věrnosti svého muže. Andromaché, které je odhodlaná vzdát se své hrdosti, jen aby zachránila svého syna, až po Helenu, která je sebestředná a ješitná.

Všechny tyhle příběhy mne moc bavily. Prožívala jsem s postavami každou jejich emoci. Pocit naděje a lásky ale hlavně frustraci, beznaděj, touhu po pomstě, nenávist a zlost.

Pokud máte rádi Staré řecké báje a pověsti, Ilias nebo Odysseiu, určitě si knihu přečtěte. Uvidíte Trojskou válku z jiného, ale hodně zajímavého pohledu. A jelikož je autorka historička se znalostí právě antických pramenů, máte se vážně na co těšit.

Některé příběhy bych si přála ještě delší a víc vykreslené. Hrdinky se až moc často spoléhají na Bohy, než aby vzaly osud do svých rukou. To ovšem dělají i muži. Za nápad autorce tleskám. Naprosto skvělý a neotřelý. A já se dozvěděla zase něco navíc.

Za knihu k recenzi děkuji Knihy Dobrovský.

2 02.04.2024

(SPOILER) Jedná se o moje první setkání s autorem. Ačkoli je báseň často připodobňována k Havranovi. Já moc velkou podobnost neviděla. I tak mne ale báseň bavila.
Trpká hodina vypráví příběh muže, jehož láska nebyla opětována, a tak si vzal život. Jeho láska se po letech vrací na místo skonu, tohoto muže a tíží ji svědomí.
Báseň plná žalu, bolu a utrpení. Oproti Havranovi je hodně přímočará. V textu se dozvíme vše podstatné a nemusíme nad verši tak hluboce hloubat. Verše jsou doplněny i nádhernými ilustracemi, které ještě umocňují dojem beznaděje

2 30.03.2024

Simon je kluk, který si užívá života. Má partu kamarádů a svou velkou lásku Tildu. Ta ale nezvládne situaci. Začne brát drogy, opíjet se a podvádět ho. Nakonec se se Simonem rozejde. Ten se ale nechce jejich lásky vzdát. Pak se ale stane něco, co úplně všechno změní. Simon přijde o všechny kamarády a navíc je podezřelý z vraždy. Tehdy se potkává s Lucindou. Dívkou, která už před oznámením konce světa bojovala s rakovinou. Dva odlišné životy se protnou a navíc mají stejný cíl. Objasnit vraždu, ze které je Simon obviněn, než nastane konec světa.

Když jsem knihu viděla poprvé, myslela jsem si, že půjde o sci-fi. Pak jsem přečetla anotaci a zjistila, že tohle sci-fi moc nebude. Spíš YA román. Že se jedná o YA je cítit z lehké naivity hlavních postav, ale upřímně v 17 letech jsme naivní byli všichni, a kdoví, jak bychom se chovali 4 týdny před smrtí. Takže mne tato skutečnost vůbec nevadila.

Moc se mi líbilo jak autor dokáže popsat emoce všech postav. Jak se chová žena, která čeká dítě, které nikdy nepřijde na svět, jaké pocity má matka, jejíž syn je obviněn z vraždy, jakou bezmoc zažívá otec dcery, která trpí rakovinou?

Pocit beznaděje umocňuje odpočítávání času. Kniha začíná kapitolou 4 týdny a 5 dnů a každá další má o jeden den méně. Poslední kapitola se jmenuje Poslední noc. Víme tedy, jak nezadržitelně rychle se konec blíží. Neustále jsem si říkala : ,,Takhle to neskončí. Určitě přijde zvrat a přijdou na něco, co Zemi zachrání."

Kniha plyne rychle. Úplně mne strhla. Vlastně nejde ani tak o ten konec světa, ale o chování lidí, jež vědí, že se konec blíží.

Hodně se zde řeší i víra. Jedna ze Simonových matek je totiž kazatelka. Ano, jedna z matek. Simona totiž vychovává homosexuální pár.

Tak co, už víte co by jste dělali vy před koncem světa? Jak a s kým byste trávili svůj poslední den?

Hodnocení: 4,5/5

2 27.03.2024