lucyvase4 komentáře u knih

Bože, co se to stalo. Doufám, že ještě spím. Au! Kde je naše město, naše zahrada? Proč místo budov vidím jen hustý les? Paní Millerová? Je tu někdo? Zůstala jsem sama? Dopr..., je tohle snad konec světa?

Jedné noci se celý svět změnil. Lidské dějiny se roztříštily, časoprostor se rozpadl a střípky civilizací od pravěku až po vzdálenou budoucnost se znovu složily do prapodivné mozaiky. Vojáci římské legie, bojovníci z patnáctého století, velitel jednotky SS nebo třeba bitevní robot. Tihle všichni se musí s novou situací vypořádat. A mezi nimi musí bojovat o přežití i Toňa. Studentka archeologie z jižních Čech.

Za mne je tato kniha skvost. Ale číst ji, když už máte vytvořené pořadí top 5 knih roku byla blbost. Teď abych ho celé překopávala. Tak pěkně děkuji @nakladatelstviepocha za poskytnutí knihy k recenzi.

Zamilovala jsem si nápad s rozpadem časoprostoru. Přišlo mi to naprosto originální. To, že někdo cestuje časem je časté, že by se ale promíchal čas přímo na Zemi?

Každý hrdina i padouch se s touto situací vyrovnává po svém. Někdo proklíná bohy, jiný v této situaci vidí příležitost chopit se moci a zotročit si stávající svět.

,,Raději jeden den vládnout v pekle než tisíc let sloužit v nebi."

Moc se mi líbily střety jednotlivých civilizací. Autor nám ukazuje, jak lidé ve starověku, středověku žijí, co řeší za problémy, jaká je jejich víra atd. To, jak si autor představuje naši budoucnost, mne dostalo ještě víc.

Není záhodno mít v knize oblíbenou postavu, protože tady se umírá jak na běžícím páse, tedy příhodnější je říct, jak pod pásy rozjetého tanku.
Autor mi, bez mrknutí oka, zabil několik oblíbených postav. Vůbec se s tím nemaže. Slzičky mi tekly proudem a brala bych ještě jeden remake, kde by můj hrdina zůstal naživu.

Vysvětlení proč ke zhroucení časoprostoru došlo mi vyrazilo dech. A neb, za vším hledej člověka.

Za zmínku stojí i úžasné mapy. Ty jsou zahalené a postupně se odkrývají. Takže hned na začátku netušíte, co se skrývá za rohem. Mapu odkrýváte postupně spolu s hrdiny, což evokuje pocit, jakoby jste hráli počítačovou hru.

3 29.12.2024

Neobvyklý vztah Martina a Veroniky odstartoval ve virtuálním prostoru, když si na seznamce vytvořili vlastní místnost s názvem Planeta Krypton. Povoleno je vše, protože si slíbí, že v reálu se stejně nikdy nepotkají. A tak se přes erotické zprávy, pomalu ale jistě, začne jeden druhému otevírat i co se týče soukromého života. Stanou se sobě navzájem majákem v dobách, kdy na jejich cesty zrovna slunce nesvítí. A i když se stanou věci, díky kterým se spolu nebaví, nakonec k sobě opět najdou cestu. Dodrží slib, který si v minulosti dali?

Krásný příběh, který se zaměřuje na traumata z dětství, hledání vlastní identity a nalezení smyslu života. Na to, jak si poradit se sexualitou, láskou i složitými rodinnými vztahy.

Musím přiznat, že kdyz jsem viděla nabídku štafety u @spackovaandrejka nezaujala mne ani obálka ani anotace, ale to, kdo knihu napsal. Vůbec jsem netušila, že Jiří Mádl je i spisovatel. Když jsem to zjistila, rozhodně jsem si musela jeho prvotinu přečíst.

Na začátku jsem byla mírně v šoku. Čekala jsem humornou knížku, ale Martin a Veronika začali pěkně z hurta. Erotické zprávy, které si spolu vyměňovali hned na začátku byli vážně dost peprné a já se u čtení možná i červenala studem. Říkala jsem si, co to ten Mádl kurňa napsal. Čekala jsem cokoli, ale erotiku ne. Pak se ale děj více rozjel a já se začetla do nádherného románu ze života.

Verči i Martina mi bylo místy strašně moc líto. To, čím vším si museli projít... Hlavně u Verči jsem si nedokázala představit, co bych dělala, kdyby se to stalo mně. Doufala jsem ale, že nakonec vše dobře dopadne.

Děj se rozvíjel postupně. Autor nám pomalu odkrýval vše, co stálo za chováním jednotlivých postav. To se mi moc líbilo. Neřekl vše hned a já tak mohla tipovat, proč se chovají zrovna takto.

Martin i Veronika si nakonec oba získali mé srdce. Moc jsem jim fandila, aby si ve světě našli své vysněné a milující místečko.


Emoční nálož, která mne naprosto dostala. I slzičky byly. Je ale pravda, že prvních pár stran mi trvalo než jsem se začetla.

3 26.12.2024

Marsu orbita, úspěšně je dobyta."

Při dobývání vesmíru sehráli zásadní roli i jiné živočišné druhy než člověk. O psech nebo opicích jste už určitě slyšeli. Ale slyšeli jste už o medvědech, kteří byli vysláni na Mars? Že ne? Tak to si musíte přečíst tuhle dětskou knížečku.

Nedvěda a Mišku moje děti, a určitě i ty vaše, znají z televize. Animovaný seriál s názvem Mlsné medvědí příběhy u nás byl na denním pořádku. Obě moje děti ho měly moc rády a doslova hltaly každé medvědí dobrodružství. Když jsem tedy objevila tuhle knihu, rozhodně jsem věděla, že jim udělám obrovskou radost jejím pořízením.

Kniha rozhodně nezklamala. Ani děti, ani mne. Dostala jsem přesně to, co jsem očekávala. Krásný jednoduchý příběh, vesmír, který syna teď hodně bere a krásné animované obrázky, které zase zbožňovala dcerka.

Knížka je určena pro děti od 5+, ale i dcera (2,5 roku) vydržela bez problémů poslouchat.

Kapitoly nejsou moc dlouhé a tak děti vydržely celou kapitolu vnímat. Ani u toho čtení moc nezlobily, což už je u nás pomalu zázrak. Za mne úplně ideální jako čtení před spaním.

Písmenka jsou v knize velká a tudíž jsou vhodná i pro první čtení prvňáčků. Věty jsou psány velice jednoduše, žádné dlouhé souvětí v knize nenajdete. Srozumitelnost textu při čtení je tak zaručena. Čeština, kterou je kniha psána je vážně krásná a plná jednoduchých přísloví a básniček, které jsou i pro děti velice srozumitelné.

Objevujeme zde i slovíčka moderní doby, kterým ale dnešní děti také dokonale rozumí (např.selfie).

No, už se zkrátka moc těším, až mi ji za pár měsíců bude syn znovu číst sám.

Krásný oddechový příběh. I když mne, jako matce, tam chybělo nějaké hlubší ponaučení, které většinou v pohádkách bývá. Dětem to ale vůbec nevadilo.

2 21.12.2024

,,Na tom jak vidíme svět, samozřejmě záleží - ale záleží i na tom, jak svět vidí nás."

Nadnárodní korporace Dianima uzavírá odlehlé souostroví Con Dao, kde se objevil doposud neznámý a nejspíš velice inteligentní druh chobotnic. Bioložka Ha dostane příležitost, která se neodmítá. Musí se ale rychle sbalit, a aniž by to někomu řekla, odjet na ostrov, kde může tento druh studovat. Kromě ní je na ostrově pouze náčelnice ostrahy Altanceceg a Evrim (prvni a nejspíš i poslední android na světě). Dianima ale není jediná, kdo o tento první kontakt stojí. Co vše se může stát ve světě, kde většinu rozhodnutí řídí umělá inteligence?

Velice zajímavá kniha a úplně jiná, než jsem doposud četla.

Myslela jsem, že se děj bude točit hlavně kolem objevení nového druhu a komunikace s ním. Ale to byl omyl. O inteligentních chobotnicích jsme se něco málo dozvěděli, děj se ale točil spíše kolem lidského druhu a androidů, umělé inteligence, nadnárodních korporací a lidských otroků. O světě, který jsme si vytvořili, ale ve kterém jsem se stali otroky pokroku.

Největším hříchem, kterého se lidé v knize dopouštějí, je lhostejnost. K ostatním lidem, ostatním živočichům, ale i k celé Zemi. Každý bojuje jen sám za sebe a své zájmy. Spolupráce je velice ojedinělá a navázat vztah s někým dalším téměř nemyslitelné.

Postavy jsou všechny skvěle vykresleny. Každá měla své světlé i stinné stránky. Žádná nebyla bez viny. Nejvíce jsem si zamilovala Eika. Muže, který se stal otrokem na lodi Mořský vlk.

Až do konce jsem čekala na to, jak do sebe všechny linky zapadnou. A dočkala jsem se. Vše klaplo, jak mělo a dostali jsme ucelený příběh.

Autor dokazuje, že má velice dobré psychologické, intelektuální i lingvistické dovednosti.

Jediné co mi chybělo byla právě ta komunikace s chobotnicemi. Teoreticky jsme rozebrali vše, ale prakticky téměř nic. Ke komunikaci s novým druhem došlo jen velice málo.

,,Navzdory všemu, co jsme s mořem udělali, navzdory všemu, co jsme světu provedli, život si najde cestu."

1 18.12.2024

Máme rádi pohádky?
Ne, že bych retelling nějak vyhledávala, ale sem tam je to pro mne příjemné odlehčení od velkých epických fantasy. A v tento předvánoční čas k pohádkám obecně tíhnu zkrátka mnohem více, než za celý rok. Kniha Pokud láska zvítězí tudíž byla tou správnou volbou.

Jeden svět a čtyři příběhy. Hlavními hrdinkami jsou čtyři dívky. Dívky, které by nemohly být rozdílnější. Demetria je zlodějka, Riley lehkovážná a nezkrotná princezna, Alice je hrdá vesničanka, která se od ostatních velmi liší a princezna Ivy se celý život připravuje na boj o své království.

Čtyři příběhy na motivy klasických pohádek jako: Kráska a zvíře, Malá mořská víla, Červená Karkulka a Šípková Růženka. Retelling na Červenou Karkulku a Krásku a zvíře jsem už četla a viděla jsou i spousta filmů, proto jsem se mnohem více těšila na ty, kde jsem ještě retelling neviděla ani nečetla. Moc mne zajímalo, jak je autorka pojme. A rozhodně mne nezklamala.

Nemůžete čekat žádné propracované světy, ani hodně popsané fantasy příběhy. Všechny povídky jsou velmi přímočaré, a mnohdy dost zrychlené, ale to se vzhledem rozsahu cca 50 stran na povídku, dalo čekat.

Zároveň jsou to ale příběhy plné neotřelých nápadů a překvapení.

Mou nejoblíbenějším se stala povídka Dlužím ti svůj život, na motivy Malé mořské víly. V ní jsem viděla originality nejvíce. I postavy mi přirostly hodně k srdci. Tvrdohlavá princezna, velké tajemství, intriky a obětování.

Moc se mi líbilo, jak autorka všechny čtyři příběhy propojila a vytvořila tak jeden jediný pohádkový svět.

Když jsem se navíc dozvěděla, že jí je teprve devatenáct let, musím před ní smeknout. Věřím, že tyto pohádkové povídky jsou teprve začátkem její kariéry, a že o ní v budoucnu ještě hodně uslyšíme. Já si rozhodně další knihy od autorky přečíst chtít budu.

Pokud hledáte krásné netradiční oddechové pohádky, které se čtou samy, tak rozhodně tuto knihu, jen přes pár malých výtek, doporučuji.

2 15.12.2024

,,Mysl pozná, když potká jinou mysl, se kterou jí kdysi bylo dobře. Věřím, že tehdy se jejich Věčné sny prolnou. A že všichni blízcí...se nakonec jednoho dne opět shledají."

Greyson zemře. Místo toho, aby to byl konec, je to teprve začátek. Probudí se totiž na neznámém místě, plném neznámých lidí. Lidí, kteří si říkají Hvězdorození. Žijí na místě připomínající ráj. Tento ráj jim ale nevybral Bůh, nýbrž vyspělá mimozemská inteligence. Greyson zjišťuje, že žádný ráj není bez poskvrny. Dokáží Hvězdorození zachránit svůj nový domov před zkázou?

Když jsem si četla anotaci byla jsem nadšená. Při čtení jsem bohužel už takové nadšení necítila.

Musím přiznat, že jsem autorovi dávala dlouho šanci. Říkala jsem si, že nejprve musí dobře představit svět, ve kterém se Greyson ocitl, a že si připravuje půdu pro úplně perfektní příběh. První akce jsme se tak dočkali až po 240 stranách!

Posledních 60 stran se nese ve více akčním duchu a autor pro nás připravil i dost zajímavých odhalení. Vzhledem k tomu, že začátek je tak pomalý, mi konec naopak přišel hodně zrychlený, a až na sílu tlačený do akce.

Postavy mi k srdci moc nepřirostly. Většinou jsem v nich viděla jen partu znuděných lidí, kteří pořádají párty, polštářové bitvy a kopají se do pr...nudou.

Oceňuji autorovu představivost, jeho vymyšlená slova, fyzikální znalosti a filozofické otázky, které nám v průběhu příběhu klade. Tohle vše pozvedá knihu na vyšší úroveň.

Bohužel si myslím, že kniha je chybně zařazena do YA a fantasy. Já osobně viděla hodně sci-fi. Navíc jsem mnohdy měla problém pochopit všechny autorovi plány a myšlenky. Bojím se, že děti a mladiství by byli ještě více zmateni.

Upřímně v půlce knihy jsem to chtěla vzdát. Nakonec jsem ráda, že jsem knihu dočetla. Konec není uzavřený. Co bude dál, to je ve hvězdách.

Zajímavý nápad, ale provedení malinko pokulhává. Věřím, že se autor časem vypíše a další jeho knihy budou skvělé od začátku až do konce.

2 12.12.2024

,,V lidech je vždycky víc zla než dobra. A čím slabší budeš, tím víc budou tíhnout k tomu své zlo použít."

Z jednadvaceti krajin jich zůstalo pouze deset.
Erenézie i Adalon však čelí horším hrozbám než je rozvrácené království.

Sledujeme tři hlavní linky příběhu.
V Erenézii se vše hroutí Darovi pod rukama. Ten nemá ani sílu, ani kuráž své problémy příliš řešit. Největší zálibu má v chlastu a dě*kách.

V Adalonu se setkáváme s novou postavou. Oldenik je tlustý rozmazlený chlapec. Po smrti svého otce, který padl při boji s Rohatými, se stává pánem Železného listu. Bohové ale umí být krutí. Zatímco doposud byl jeho největší problém dosyta se najíst, teď začíná skutečný boj o přežití v těch nejtěžších podmínkách. Rohatým je jedno jste-li bohatí nebo chudí.

A nakonec je tu Iko. Nadaný lékař, bylinkář a učitel.

Musím říct, že tohle fantasy je naprosto skvělé. Úžasný svět, skvěle vykreslené postavy a děj, který rozhodně stojí za to. Z vašich oblíbenců se v mžiku mohou stát pokrytci a z postav, které jste nemusely, se nakonec můžou vyklubat skvělé osobnosti. Jejich vývoj je neskutečný.

Autor má vše dokonale promyšlené a cestou nám nechává drobečky, jako Jeníček na cestě k perníkové chaloupce. Některé drobečky odhalíte hned, ale na většinu si musíte počkat.

Bylo úžasné, že jsem knihu mohla číst ve společném čtení s holkama. Tolik teorií a možných variant, jak bude děj té nebo té postavy pokračovat, co jsme vymyslely, by snad ani autor nevymyslel. I po druhém díle mám hodně otázek. Neskutečně se ale na jejich odkrývání těším.

Nebudu knihu připodobňovat k GoT, i když hodně čtenářů to takto říká. Pokud ale máte rádi GoT, Tolkiena nebo jiné velké epické fantasy plné intrik, politiky, ale i bitev a velkých zvratů, budete tuhle sérii milovat stejně jako já.

Autor má neskutečně barvitý jazyk a přirovnání, které používá povětšinou sedí jak hrnec na pr....

Rozhodně bych české fantastice přála více takových Hamouzů, protože tohle rozhodně stojí za to.

2 10.12.2024

Magickým Prachem je pokryta celá zem, ovšem jen hrstka nadaných umí ovládnout jeho zvláštní moc. Jedním z nich může být i Marcus Leneth. Mladý talentovaný chlapec, který byl velmi pečlivě vybrán, aby se stal učněm Akademie. Zde se studenti učí magii Prachu ovládat. Naučí se Markus s Prachem pracovat včas? Za hranicí Akademie se totiž objevil mocný čaroděj, jehož činy nenechávají nikoho chladným. Kdo to je? A co ho pojí s Akademií?

Krásná oddechová YA fantasy z pera začínajícího českého autora.

Děj plyne velice poklidně. Autor nám dopodrobna vysvětluje magii Prachu a její fungování. Předměty, které se studenti učí, učitele, kteří je mají na starosti. A hlavně všechny studenty prvního ročníku. Věřím, že pro někoho to může být až zdlouhavé. Ale já si právě tohle užívala. Díky podrobnému popisu jsem dokázala podstatu Prachu dokonale pochopit.

Je vidět, že fungování světa a magie má autor do detailu promyšlené. Což velmi oceňuji.

Kdo má rád akční fantasy, spokojený moc nebude. Akce je v knize poskrovnu. A když už se konečně objeví uvítala bych i já, kdyby byla více popsána. Přišlo mi, že jsme se těšily na akci a pak bum, bum, je to vyřešeno, jdeme dál.

Postavy byly skvěle popsány. Každá byla jiná a dohromady tvořily krásný celek. Nejvíce jsem si zamilovala Noeho. Věděl přesně, kdy má co říct, abych se musela usmívat. Jeho sarkastické poznámky krásné oživily děj.

Pokud máte dobře následovaného HP, některé podobnosti uvidíte i v knize Dustword - Znalost. Je vidět, že autor se malinko HP inspiroval.

Na závěr dostaneme překvapující informace, a zjistíme, že nejde o čistokrevné fantasy, ale i postapo, možná malinko sci-fi.

Jediná věc, která mi vadila, kromě nepříliš popsané akce, byla občasná arogance hlavního hrdina a jeho sebevědomí. Vše chtěl zvládnout sám.

Doufám, že ve druhém díle, který mimochodem vychází právě teď, bude akce malinko více, a že nás autor překvapí i mapkou Starého města.

1 04.12.2024

Vítejte zpět na Luzné. Jistě si pamatujete na našeho Kazimíra Nezbedu. Sraba, jehož druhé jméno mohlo znít: Kdo uteče vyhraje. Jenže Kazi už není srab. Teď je šelma, a zároveň náš velitel. Šelma, která má instinkty zabijáka a nebojí se nás nasadit do těch nejhorších akcí. V boji je jako šílený a my začínáme mít strach, co se s ním děje. Takhle se přece nikdo nezmění za pouhých pět pozemských dnů. Musíme přijít na to, co za změnou stojí včas, než nás bez obav nasadí do akce, že které se už nevrátíme.

POTOKY KRVE A HROMADY MASA! HLADOVÉ RYBIČKY, NETOPÝŘI, HADI, PAVOUCI A KROKOPSI! MASOMLEJNEK PRO KAŽDOU FOBII!
Že fobii nemáte? Na Luzné si tu svou určitě najdete.

Opět skvěle dílko. Bavila jsem se moc, i když oproti předchozímu dílu je v knize menší množství legrace a mnohem více akce. Vlastně jdeme z akce do akce. Stránky ubíhají pod rukama a ani si nevšimnete, že se blížíte konci.

Oddechové části mi celkem chybí. Když už vás autor nechá od boje na malou chvilku odpočinout, tak najdete erotické se*uální lesbické scény s prvky BDSM, které mnohé chladnými rozhodně nenechají.

Kazi se nám mění doslova před očima. Roste mu nejen sebevědomí, ale i svaly. Jeho vývoj je až nereálný. Vše má ale své vysvětlení. Nic nelogického v knize nenajdete.

Každá postava je jiná, všechny jsou ale dokonale popsány. V prvním díle jsem měla ráda Kaziho. V tomto jsem si oblíbila jiné postavy. Kazi byl pro mne místy až nesnesitelně arogantní a sebestředný. Se slávou roste zkrátka moc a objevují se charaktery. Mými oblíbenci se tak stali Dabl a Andy.

Obdivuji autora za představivost tvorů, kteří na Luzné žijí. Opice s hadí kůží, dikobraz s jedovatými ostny, které může vystřelit jako šípy, ale nejvíce mne asi zaujalo stvoření podobné naší krávě, jen s obrovskou tlamou plnou ostrých zubů.

Za konec bych autora opět zabila. Vždy děj utne v tom nejnapínavějším. A já se tak nemůžu dočkat dalšího dílu.

Oceňuji skvělou mapu, která v prvním díle nebyla a opět nádherné ilustrace.

4 02.12.2024

Texas, Ford Worth, 16.červenec 1956.
V kanceláři texaských rangerů zazvoní telefon. "Bože, prosím, pomozte mi!", rozezní se celou služebnou hystericky ječící ženský hlas. Z telefonátu muži zjistí akorát to, že žena volala z telefonní budky poblíž malé zapadlé vesničky s názvem Dead Cow City. Když se konečně k místu dostanou, naskytne se jim příšerná podívaná. Všude je krev a tělo ženy je ve strašlivém stavu. To samé platí i o druhé mrtvole, kterou rangeři naleznou ve staré stodole. Vypadá to, že v Texasu řádí opravdový psychopat. Vypátrají Texas Rangers, včele se svým šéfem Travisem, vraha? Travis bohužel svádí boj nejen s vrahem, ale i se svými vnitřními démony.

Jedná se o první knihu, kterou jsem od autora četla. Velmi jsem se tedy těšila na to, co mne čeká. A už po první kapitole jsem věděla, že tohle bude skvělá jízda. Brutální vražda, hon na pachatele, to znělo vážně úžasně. Jenže po první části se autor začal věnovat více Travisovi a jeho démonům, než samotné vraždě. A my tak začali číst úplně jiný příběh.

Neříkám že se mi kniha nelíbila, i přestože jsem čekala, že se děj bude ubírat jiným směrem. Děj byl svižný, četl se sám a stránky ubíhaly pod rukama jako nic.

Miluji autorův styl psaní. Moc se mi líbilo, jak střídal květnatou spisovnou mluvu s vulgarismy a drsnějším stylem. Ten mi hodně sedl k Texasu, Rangers a Divokému západu.

Upozornění, že kniha je vhodná od 18 let je zcela na místě. Násilné scény totiž autor mnohdy popisuje až do nejmenšího detailu.

Když jsem knihu dočetla byla jsem vážně hodně naštvaná. Travis je postava, která rozhodně umí vyvolat emoce. U mne byly vesměs negativní a dlouho na tuto postavu nezapomenu. Ďábel s odznakem a coltem u pasu.

Konec příběhu byl hodně nepředvídatelný, musím ale říct, že by se mi víc líbil předvídatelný konec. Dále mně mrzí, že vraždě, které byla na začátku, a kterou příběh začal, se nakonec autor příliš nevěnoval. Travis zkrátka všechno přebil.

SPOILER: Čekala jsem, že za jeho činy přijde adekvátní trest. Ten ale v této knize nenajdete. Spravedlnost si tu zrovna vzala dovolenou.

Hodnotím 3,5/5

2 27.11.2024

,,Když vám ze srdce spadne balvan, vaše křídla vás znovu mohou nést."

Na konci knihy Podívej se podruhé začne Oldřich Linhart psát svou další knihu. Tentokrát inspirovanou tím, co se mu skutečně stalo v osobním životě. A tak vlastně vznikne kniha Nadechni se potřetí.
Kniha vypráví o mladé mamince Miriam, která se rozhodne se synem Lukáškem utéct od svého manipulativního a násilnického muže. Na cestě za vysněnou svobodou nalézá útočiště v krásné krajině v Podkrkonoší. Je možné, aby tam nalezla i svoji novou lásku? A bude tu opravdu před svým mužem v bezpečí?

I když mi autorka říkala, že knihu lze číst i samostatně, musím říct, že jsem ráda, že jsem před ní knihu Podívej se podruhé přečetla.
Rozhodně doporučuji číst knihy jako sérii. Jinak vám unikne pointa, proč knihu píše Oldřich a ne Dagmar.

Je ohromně zábavné a nápadité, jak to autorka vymyslela. Vydala vlastně knihu o knize. Jenže pokud nečtete předmluvy, ani byste to nezjistili. Strašná škoda. Za mne by v knize mohlo být např. pár vstupů Oldřicha, jako autora, do příběhu. Nebo aspoň epilog, který by patřil právě jemu.

Příběh se četl, jako každý autorčin příběh, skvěle. Byla jsem napnutá, jak to celé dopadne. Fandila jsem Miriam, aby konečně našla své štěstí. Nadávala ji, když se hrnula do dalšího průšvihu. Místy jsem si říkala jak je blbá...jenže bohužel vím, že to reálné je. Když člověk miluje snaží se dlouhou dobu některé věci přehlížet nebo bagatelizovat.

V této knize jsem vlastně nenašla postavu, kterou bych si bez výhrad zamilovala. Na každé mi něco vadilo. A je to tak první kniha od autorky, kde jsem oblíbenou postavu neměla.

Konec mne maličko zklamal. Chápu, že život pokračuje dál, a tak uzavřený konec nemůžeme čekat, ale nějaký dovětek, co bylo např.za pár let, by se hodil.

Ačkoli příběh byl opět zajímavý a plný závažných témat. Přesně tak, jak to autorka umí, za mne byl trochu slabší, než knihy, které jsem od ní doposud četla.
Knihu, ale rozhodně doporučuji. A těším se, až od autorky přečtu další její knihy

2 23.11.2024

,,Co je videohra? Je to zítra a zítra, zítra, zítra, zítra. Je to možnost nekonečného znovuzrození, nikdy neutuchající spásy. Myšlenka, že dokud hraješ, můžeš vyhrát. Žádná prohra není navždy."

Jenže opravdový život žádné další zítra mít nemusí. To zjišťují naší hrdinové Sadie a Sam hned v dětství. Když se náhodou potkají v nemocnici propukne mezi nimi přátelství. Hrají spolu Super Maria, střílejí virtuální kachny a rozebírají nejrůznější věci, které jim pomáhají poprat se s nelehkým osudem. Přátelství je ale záhy přerušeno prvním nedorozuměním. Jejich cesty se na dlouhou dobu rozdělí. Když po několika letech uvidí Sam Sadie v metru, nedá mu to a zavolá na ni. Ona nejprve dělá, že ho nevidí, pak se ale otočí a hra může opět začít....

Když se mi kniha dostala do rukou byla jsem hodně nadšená, ale zároveň jsem se trochu bála. Videohry ve mně vyvolávají vzpomínky na dětství, ale číst o nich by mohla být i nuda.

Moje obavy se ale rozplynuly po pár přečtených stránkách. Kniha není jen o videohrách, ale převážně o přátelství, rivalitě, slávě, štěstí, zradě, osobním i pracovním životě, úspěchu i tragédii. Zkrátka o běžném životě každého člověka. S malým rozdílem, a to tím, že tento je ozvláštněn tvorbou a propagací videoher.

Milovala jsem Sadie, Sama i Marxe. Každého svým způsobem a každého jinak. Všechny postavy v knize byly popsány naprosto reálně, a já tak měla pocit, že je všechny znám.

Střídala se i dynamika děje. Kde bylo potřeba, aby se táhl, tam se táhl jako žvýkačka namotaná na prstu. Místy naopak letěl jak namydlená střela. Tyhle změny nenechaly člověka chladným, naprosto ho vtáhly do děje.

I slzy jsem několikrát ronila. V knize se objevuje vážně hodně emotivních scén.

Dílo je to naprosto originální a úplně jiné, než cokoliv, co jsem doposud četla. A já miluji každé slovo, každou čárku, kterou autorka napsala.

Většinu her, které kniha zmiňuje, znám. Takže pro mne hodně velká nostalgie.

Obdivuji, že se autorka vyhnula obvyklým klišé, které jsem od začátku knihy čekala. Takhle je to nečekané a mnohem, mnohem lepší.

2 20.11.2024

Samá voda, všude je samá voda.
Svět se změnil. Pevnina už není hlavním místem života. Tu přebral po potopě světa oceán. Většina přeživší populace lidské rasy žije na Lodích svobody nebo na malé ploše, pracně vysušené pevniny, s názvem Jericho. V tomto městě žijí i dvojčata Aphelion a Perihelion. Zatímco první z nich se přidá k sektě s názvem Kult Černé hvězdy, která údajně za potopou světa stála, nechá si do těla vpravit symbionta a začne se měnit v rybu, aby mohla žít pod vodou, druhá se přidá ke společnosti Nekonečno. Ta tyto lidské ryby loví a podrobuje výzkumu. Následně vytváří vlastní hybridy lidí a ryb. Celý příběh navíc ještě obzvláštní skupina androidů.
Je silnější sesterská láska nebo touha po uznání a moci?

Takhle to možná zní jako hodně velká šílenost. Ale světě div se, fungovalo to naprosto skvěle.

Postapokalyptický svět s neotřelou zápletkou. Kam Chapadla Černé hvězdy zařadit? Za mne to rozhodně není typické fantasy. Obsahuje i hodně prvků cyber punku a sci-fi. Rozhodně má hlubší přesah a řeší i mnoho morálních dilemat.

Sestry Aphelion a Perihelion spolu nemají pěkný vztah. Jedna na druhou žárlí, myslí si, že rodiče měli radši tu druhou, že jen jedna z nich se musela neustále té druhé přizpůsobovat. Ve skutečnosti to tak ale často nebylo. Když se tedy v dospělosti jejich cesty rozdělí, ani jedna si z toho nic nedělá.

Kniha má skvělou dynamiku. Neustále mění pohled z Afi na Peri a obráceně. A my si tak musíme vybrat, na čí straně stojíme. Já tedy sympatizovala více s Peri. Nicméně tyto rychle se měnící pohledy nám odkryly minulost obou hlavních hrdinek. A já si tak nakonec zamilovala i Afi.

Při čtení se rozhodne nemáte čas nudit.

Autorka se s příběhem nepárala. Zabila mi hned několik oblíbených postav, které jsem náležitě obrečela. Fakt děkuji.

Konec byl nečekaný a wow, tohle chtělo sakra koule udělat. Zůstala jsem s otevřenou pusou dokořán koukat na prázdnou stránku.

Smekám před autorčinou fantasií, o které mne přesvědčila již potřetí. Takto naprosto originální příběhy vtěsnat na tak málo stránek, to umí snad jen ona.

3 18.11.2024

Bando prašivá.
Jo, myslím Vás sebranko. Sesedněte z koní a přijměte naše skromný pohoštění. Neděste se názvu naší putyky. Vím sám, že Ďáblův chřtán nezní zrovna mile, ale po pár pivech Vám to už bude úplně fuk. Jen račte, račte, přijměte místo u stolu. Hej Dorothy! Nalej pánův pivo a dej jim nějaký kus žvance. Já se jim zatím postarám o koně. Ale počkat, co to moje uši slyší? Blíží se k nám dostavník. A ještě něco? Bouřka! No, dneska večer to vypadá na příjemnou společnost.

Jedna velká bouře, která náhodou svede dohromady různé skupinky pocestných do kupecké stanice s názvem Ďáblův chřtán. Jenže ve skutečnosti jich je tam náhodou jen pár. Vše ostatní je promyšlený plán. Tahle stanice se ale, vem to ďas, nachází na místě, kde se rod Boistureů paktoval s pekelnými silami. A ač se to zdá nemožné, ti, co si jdou na začátku po krku, se budou muset chtě nechtě spojit, proti něčemu mnohem horšímu.

"Hodní, zlí, oškliví. Smrt je pohltí bez vyjímky." (J.Hoza) Tento citát knihu dokonale vystihuje.

Po knize Jako sama smrt, kterou od autora miluji, jsem měla hodně velká očekávání. Sochaři masa byli také skvělí, ale Jako sama smrt zůstává dál mým favoritem.

Příběh je hodně temný, plný brutalit, které jsou dopodrobna popsány tak skvěle, že se mi místy zvedal i žaludek. U autora s tím ale počítám, patří to k jeho signatuře. Stejně jako naprosto skvěle popsané šermířské souboje. Je poznat, že sám autor se šermu věnuje. Scény jsou totiž naprosto reálné.

Oproti Jako sama smrt jsem v této knize postrádala Hozův skvělý černý sarkastický humor. Sochaři masa hrají celou dobu na vážnější notu.

Většinu knihy nevíte, co si o sebrance v putyce myslet. Kdo je hodný? Kdo zlý? Jaké pohnutky každého z nich pohání? Moc se mi líbí, jak Hoza opět pracuje s minulostí každého přítomného. A díky tomu víme, co je k jednotlivým činům vedlo.

Námět ze začátku připomíná film Osm hrozných. Pak ale přijde do hry nadpřirozeno, a tím se vše mění.

Konec mi přišel malinko překombinovaný, ale jinak jsem spokojená.

Hodnotím 4,5/5

4 15.11.2024

Zamiluješ-li se na první pohled, podívej se podruhé.

Oldřich vede vcelku spokojený život. Je úspěšným spisovatelem, který právě dokončil další díl svého detektivního příběhu. Žije v malém bytě a kromě psaní se angažuje i ve vedení rodinné firmy. Jediné, co by mu mohlo ve 36 letech chybět je partnerka. Když tedy potká o 9 let mladší Hedu, naprosto si ho získá. Doposud osamělý spisovatel nemůže uvěřit svému štěstí a hluboký cit, který ke své milované chová ho přiměje přestat naslouchat i svému alter egu Xaverovi. Nakonec Oldřich ztratí chuť a inspiraci tvořit úplně, psaní tak odsouvá na druhou kolej. Nejdůležitější je pro něj Heda.
Nic není ale tak růžové, jak na začátku vypadá.

Wow, tohle byl hodně silný příběh. To, že autorka psát umí ví každý, kdo od ní četl aspoň jednu knihu. Noc špatných polibků byla fajn, ale Podívej se podruhé ve mně zanechalo mnohem hlubší pocity.

Příběh z prostředí knih a jejich vzniku nám dává nahlédnout za oponu tvorby příběhu i do duše spisovatelů. Ukazuje nám věci, o kterých my, co by čtenáři nemusíme mnohdy vědět. Co všechno musí autor podstoupit, aby se jeho kniha dostala na trh? Jaké úskalí na něj společně se slávou čeká?

Emoce mnou při čtení této knihy nezmítaly, ale doslova se mnou třískaly z jedné strany na druhou. A když už to vypadalo, že je vše na dobré cestě, tak přišla další rána pod pás a v začarovaném kruhu jsme se motali dál.

Charakteristika postav byla přímo skvostná. Takovou mrchu, jakou byla Heda, jsem ještě díky bohu nepoznala. A Oldřich jí byl manipulován na výbornou.

Oldřichovo alter ego Xavera jsem naprosto milovala. Jejich rozhovory, kdy Xaver pojmenovával věci pravými jmény, i když Oldřich to slyšet nechtěl, byly vážně dokonalé.

SPOILER: Myslím, že tento vnitřní hlas má většina lidí, kteří zažívají to, co zažíval Oldřich. U každého ale trvá různě dlouho, než si uvědomí, že ten hlas říká jen a jen pravdu.
Při čtení této knihy jsem si vzpomněla na spisovatelku Simonu Monyovou.

Moc děkuji autorce, že o těchto věcech mluví. Prosím víc takových knih.

3 12.11.2024

Tři svatby.
Tři pohřby.
A trojnásobná vdova s děsivým prokletím.

Alessa je vyvolená. Její sílu jí propůjčili bohové, aby mohla ochránit svůj lid před armádou démonů, která se již po staletí objevuje u jejich ostrova. Jenže to má háček. Allesa dokáže pouze posílit moc dalšího obdarovaného. Musí tedy svého muže vybírat dobře. Zatím místo toho, aby dokázala moc svých vyvolených posílit, dokáže jediné, a to pouhým dotekem své vyvolené zabít. A zdá se, že dokud se nenaučí svůj dar ovládat bude je zabíjet dál.

Když do invaze zbývá už jen pár dní, lidé začínají propadat panice. Povstání buší na dveře a Allesa se právem bojí i o svůj život. Najme si tedy na svou ochranu pouličního rváče Danta. Ten ale skrývá nebezpečné tajemství.
Stane se Dante její spásou a nebo prokletím?

Nádherné YA fantasy se skvělou zápletkou, neotřelým dějem a sarkastickým humorem.

Kniha mne chytla hned od první stránky. Sice chvilku trvalo než jsem pochopila všechny souvislosti, hodnosti, hierarchii, ale i přesto jsem ji milovala hned.

Vztah mezi Allesou a Dantem byl dokonalý. Plný popichování, sarkasmu, ale zároveň velkého respektu a taktu. Jejich přátelství nebylo nijak povrchní, jak bychom u YA titulů mnohdy právem čekali. Vše bylo perfektně propracované. Ostatně jako všechny vztahy v knize. Tohle autorka zkrátka umí na jedničku.

Moc se mi líbilo, že hlavní hrdinka nebyla žádná naivní hloupá husička. Je pravda, že občas propadala beznaději a skepsi, ze které ji přátelé museli tahat, ale za své činy se dokázala postavit a obětovala i to nejcennější, co měla. Na to, že jí bylo náct působila až dost dospěle.

Každá kapitola začíná příslovím a odečítáním dnů, které zbývají do invaze. Tím autorka velice chytře stupňuje napětí. Tyhle detaily zkrátka dílo pozvedly ještě výš.

Konec byl velmi strhující a zároveň nečekaný. Z velké části je příběh ukončen, zbytek se snad dozvím ve druhém (posledním) díle, který právě vychází.

Za zmínku stojí i nádherná obálka s vystupujícím reliéfem a mapa.

1 07.11.2024

Muž, který chce zemřít.
Kočka, která hledá domov.
Dojemný i veselý příběh o jednom neobyčejném přátelství.

Potom, co Richard Gold ztratil svůj smysl života celé dny chodí jen v županu a starém klobouku. Jednoho dne se ale jeho život otočí o 180 stupňů. A je to přesně ten den, kdy potká Frankieho. Kocoura žijícího na ulici, který mluví deseti jazyky. S vidinou hory jídla, měkkou postelí a největší televizí, jakou Frankie kdy viděl, se rozhodne ke Goldovi nastěhovat. Toto zcela jednostranné rozhodnutí musí člověk chtě nechtě akceptovat. A tak nám začíná přátelství mezi člověkem a kočkou, tedy kocourem.

Zní to jako celkem skvělý námět. Když se mi kniha dostala do rukou čekala jsem vtipnou knížku podobnou těm, které miluji z dětství. Něco jako Z deníku kocoura Modroočka nebo Já, Baryk. Ale možná právě tímhle očekáváním mi Frankie až tak k srdci nepřirostl.

Kniha řeší závazná témata. Ztrátu smyslu života, beznaděj, psychické problémy, téma sebevraždy a další věci, nad kterými je vhodné se zamyslet. Příběh je ale odlehčen tím, jak nám autoři tyhle věci podávájí skrze kočičí pohled. Kocour vlastně nechápe, co člověk řeší a vznikají tak velice vtipné momenty. Při zamyšlení už ale tak vtipné nejsou.

Frankie často ve své mluvě používá i vulgarismy. Což mně malinko vadilo. Přišlo mi to zbytečné a hodně za hranou. Chápu, že autoři chtěli knihu odlehčit, a to se jim i místo dařilo, ale já bych radši uvítala buď čistě humorný příběh nebo naopak vážný. Toto prolínání mne dost rušilo. A díky tomu, jsem si příběh nemohla užít úplně naplno. Dokonce ani slzy se nedostavily, a to jsem téměř profesionální plačka.

Jsem ráda, že jsem knihu mohla přečíst. Hlavní dějová linka se mi moc líbila. Poselství jsem v knize také našla.

Když se všechno ve vašem životě hroutí je důležité mít aspoň jednoho pravého přítele, který vás podrží. Co na tom jestli je to člověk, pes, kočka a nebo třeba kocour s ukousnutým uchem.

Hodnotím 3/5

2 06.11.2024

Devora nemá právě na růžích ustláno. O svém dětství a domově nemůže říct nic moc pěkného. A tak utíká do opuštěné továrny, kde se schází s dalšími kamarády. Ti se tak stávají její jedinou rodinou. Tam potká i muže, do kterého se nakonec zamiluje. Ačkoli teď už vypadá, že bude vše jen krásné, osud tomu chce jinak. Jedna pohroma střídá druhou a Dev se znova ocitá úplně na dně. Jenže ta největší katastrofa se teprve probouzí a ona, která se má po dlouhé době sejít s chlapcem z dětské party, se ocitá přímo ve středu pohromy. Dokáže přežít to, co většinu lidí zabilo?

Skvělé postapo se superhrdinkou, která bude bavit jak mladší ročníky, tak i nás nad 30+.

Začátek knihy není tak akční, autorka nám ale podrobně popisuje hlavní hrdinku. Vše, čím si musela projít, co ji formulovalo i to, proč je taková jaká je. I když akce moc není, přesto se stále něco děje a nutí vás to číst dál a dál.

Díky těmto popisům jsem si Dev naprosto zamilovala. Litovala jsem ji, nadávala ji, brečela, když vyváděla blbosti a fandila ji, když se chtěla změnit. Stala se z ní taková moje imaginární kamarádka, kterou jsem na jednu stranu chápala, ale na druhou vůbec. Závislost na muži, který ji srážel sebevědomí, smýkal s ní jako s hadrovou panenkou jsem doslova nesnášela. Jednu takovou kamarádku mám i v reálném životě, takže vím, že i tohle je bohužel možné.

Pak přišel jeden obří zlom a kniha začala nabývat na akčnosti. Bylo zajímavé sledovat, jak se z obyčejné dívky Devora doslova mění před očima na superhrdinku a sebevědomou ženu, která se sebou nenechá manipulovat. Fandila jsem ji, aby si tu nezávislost udržela. Jenže to nebylo vždy lehké.

Na začátku jsem se hodně bála. Nečetla jsem totiž předchozí knihu Nel. Na děj to ale nemělo téměř žádný vliv. Nel se sice i v této knize objevila, ale nijak závratné to nebylo. Přesto chci znát i její příběh, který v Dev prozrazen nebyl.

Jediné, co mne mrzelo bylo jméno padoucha (osobní důvody), a také velké množství překlepů, ale ty příběh 100x převážil.

Hodnotím 4,5/5

1 04.11.2024

Hlavní hrdinka Anna se ocitá před nelehkým rozhodnutím. Vyřeší své problémy v manželství razantně nebo je ještě šance, že se se svým mužem usmíří? Než ale k rozhodnutí dojde, odstěhuje se i se svým tříletým synem zpět ke své matce do obce Lomná. Tam na ni nečeká jen její rodina, ale i památka po babičce. Chaloupka, kterou Anna před lety zdědila. A v ní záhadný pytlíček mateřídoušky, která Annu dokáže přenést do doby před druhou světovou válkou. Zde odkrývá příběh své prababičky Věry. Čím vším si Věra musela projít se dozvíte v knize. A není to vůbec lehké čtení.

Nádherné originální dílo, ve kterém se snoubí historie s dnešní dobou. To mám strašně ráda. Nejen, že se dozvím informace, které bych jinak nevěděla, ale tahle předválečná a válečná doba, kterou Věra zažívala mne dostala zpět do období, ve kterém žila i moje prababička. A o kterém mi hodně vyprávěla. Úplně jsem si tím oživila vzpomínku na ni. Čtení mi tak přišlo ještě více emotivní.

Věru, Adama a vlastně celou tu dějovou linku jsem si naprosto zamilovala. A vždy se na ni těšila. Při čtení jsem si často říkala, jak si dneska dobře žijeme, a že si nemáme vůbec na co stěžovat.

Děj ze současnosti se mi také líbil. Anna řešila situaci, kterou bych si s ní rozhodně neměnila. V hloubi duše jsem ale přemýšlela, jak bych se zachovala já. Myslím, že teď co mám děti, bych to udělala úplně stejně. Navíc Anna je mi i věkově velice blízká.

Příběh, u kterého se někdy budete bát i dýchat a číst dál. Přesto víte, že dál číst musíte.

Samotný epilog jsem celý probrečela. Takhle emotivní závěr. Teda, co mi to @miriam.blahova děláte.

Rozhodně to není poslední kniha, kterou od autorky přečtu. Dlouho jsem se jejím knihám vyhýbala v domnění, že to není vůbec můj žánr. Teď si můžu jen nadávat, jak jsem byla hloupá.

Jediné, co mi nesedělo, byl závěr linky Anny. Inke tam spadla jak anděl z nebes. Tomu jsem zkrátka nějak nemohla uvěřit.

Musím ocenit i bonusový materiál. Ten ukrývá videa a také jednu bonusovou kapitolu.

Hodnotím 4,5/5

5 01.11.2024

Astronauti, mariňáci nebo třeba kněz. Ačkoliv každému z nich osud rozdal jiné karty, všichni hrají poker o to nejcennější, co mají.
Deset naprosto originálních povídek. Deset příběhu z mrazivého vesmíru, ze kterých mnohdy bude mrazit i Vás. Deset hrdinů, se kterými byste za žádnou cenu svůj život neměnili.

Tak tohle byla pecka. Ano, vážně to říkám já, která nemá povídky moc v lásce. Po knize jsem sáhla díky doporučení pod mým příspěvkem k recenzi Přístav u řeky Styx, kterou rovněž napsal Pavel Fritz. A jelikož Přístav naprosto miluji, tuhle sbírku povídek jsem si zkrátka ujít nechat nemohla.

Nebudu říkat, že jsem se malinko nebála. Přece jen 500 stran na povídky, je trochu moc. Po prvních dvou povídkách jsem ale knize naprosto propadla a na konci jsem si říkala, že by kniha mohla být i delší a obsahovat ještě pár povídek navíc.

Nejedná se úplně o krátké povídky, takže autor má dostatek prostoru na vykreslení postav, prostředí i skvěle promyšlený příběh. Nejkratší povídka má 17 stran a nejdelší 162. Obecně musím říct, že jsem si zamilovala spíše ty delší.

Téměř v každé jsem zaznamenala nějaký wow moment. V některých případech jsem záměr a vývoj příběhu odhalila, většinou jsem ale byla překvapená, co si to pro nás autor připravil.

Autorovu představivost vážně obdivuji. Netuším z jaké studny čerpá inspiraci, doufám však, že jen tak nevyschne, a já on něj brzy přečtu něco dalšího.

A teď k povídkám, které jsou za mne nej.

Čau zítra - pokud máte rádi film Na hraně zítřka s Tomem Cruisem budete určitě nadšení.

Kam plují harmy - velká záhada jedné mimozemské civilizace, která beze stopy zmizela. Podaří se našemu hrdinovi zjistit kam, než začne válka o planetu, která je teď prázdná?

Bestie - jak se naši hrdinové ocitli v tajuplném labyrintu? A najdou z něj východ dříve, než je uloví bestie?

Celkově si myslím, že kniha je vhodná jak pro fanoušky sci-fi, tak pro čtenáře, kteří chtějí tento žánr zkusit. Povídky jsou skvělou variantou i v případě, že nemáte moc času na čtení.

Hodnotím:4,5/5

8 27.10.2024