ludek.n komentáře u knih

Koho jiného představit v první knize Nejmocnějších hrdinů Marvelu než proslulé Avengers? Stan Lee a Jack Kirby nám v úvodním sešitě z roku 1963 ukazují, jak a proč to celé začalo. Narychlo spíchnutá náhražka Daredevila se ukázala nebývale životaschopná, a tak tu jsou s námi Avengers dodnes a stále se mají čile k světu (a nejen ve světě komiksu). Jejich první ještě netýmové dobrodružství je jednoduchým příběhem, poplatným době svého vzniku, jak z pohledu scénáře, tak kresby. Nicméně položilo základy, na kterých všichni pozdější tvůrci Avengers mohli stavět. Kurt Busiek a George Pérez uchopili tento odkaz po svém a stvořili v roce 1999 v rámci třetí sady minisérii s názvem Ultron nespoutaný. A opřeli se do toho pořádně. Jestliže v nultém sešitě, který funguje jako jakási předehra, ještě drží běsi na uzdě, hned v následujícím už do toho jdou naplno a s každou další otočenou stránkou přitahují šrouby. George Pérez se představuje jako megaloman, který se utrhl ze řetězu. Jeho dynamická kresba vás doslova zatlačí do sedačky a jediné, co poněkud kazí dojem je Busiekova upovídanost (Richard Starkings natlačil textové bubliny snad do každého panelu, který mu Pérez předhodil). Příběh ale drží pevně pohromadě a Avengers v něm řádí, jako vyhládlí vlci. Pominu-li některé hvězdné manýry a vrtochy, bavil jsem se od začátku do konce.

5 24.04.2023

Fantastic Four jsou čtveřicí hrdinů, jejichž počátky sahají až do nejranějších dnů společnosti Marvel Comics a současně byli těmi, kdo pomáhal utvářet to, co se dnes nazývá superhrdinský komiks. V jedenácté knize Nejmocnějších hrdinů Marvelu máme tu čest seznámit se s příběhem, nazvaným Pád doktora Dooma. Je to příběh, který vycházel v roce 1978 a jeho kostru tvoří pět sešitů (včetně jubilejního dvoustého čísla) z pera Marva Wolfmana a ilustrátora Keitha Pollarda. Předcházely mu čtyři sešity (Kdo seje vítr, Den démona smrti, Pomsta je má, Dej si pozor na Pátrače), které byly sólovkami jednotlivých členů Fantastic Four - Johnny Storma alias Human Torcha, Bena Grimma alias Thinga a Susan Richarsové alias Invisible Woman. V těchto sešitech se o zábavu starali Roger Slifer a Bill Mantlo coby scénáristé, George Pérez a Keith Pollard coby ilustrátoři. Jejich protivníky jsou Texas Twister, Darkoth, Diablo a robotičtí Pátrači z Atlantidy prince Namora. Celá Fantastic Four se pak sejde až v Pádu doktora Dooma a je to dobrodružství, které prověří jejich schopnosti a sílu soudržnosti až na samou krajní mez. Nenudil jsem se ani chvíli a boj s doktorem Doomem jsem si užil do poslední čárky finálního panelu.

5 24.04.2023

Nejrychlejší muž marvelovského světa Quicksilver má za sebou velice pestrou minulost. Stál po boku Magneta v boji za ovládnutí světa, poté změnil strany a přijal místo v řadách Avengers, aby se záhy objevil u Nelidí, mezi nimiž si dokonce našel manželku. Byl také členem vládou sponzorovaného mutantského týmu X-Factor, aby se později proti němu postavil. Vyučoval v Akademii Avengers, spolu s Magnetem se svého času přidal k Doktoru Doomovi a v této knize ho vidíme v roli vůdce Wundagorských rytířů, a to zrovna ve chvíli, kdy se pod vedením Mistra Evoluce pustili do Exoduse a jeho přisluhovačů. Pět sešitů na střídačku ze série Nájemní hrdinové a Quicksilver, doplněných o speciál z roku 1998, je natlakováno na samou hranici a sem tam dokonce i přes ni. Toho bojování je tu tolik, že v podstatě není místo na nic dalšího, ať už se na to díváte zprava nebo zleva. Kreslíři Paschalis Ferry, Derek Aucoin a Chris Renaud odvádějí mistrovskou práci, a to i přes to, že jim monotónní scénář mnoho prostoru nedal. Fakt zvířecký komiks, ale co je to platné, když mi bylo vlastně jedno, jak skončí.

5 11.04.2023

X-Meni jsou dnes celosvětový fenomén a jedna z největších marvelovských sázek, která několikanásobně překonala očekávání. Scénárista Dennis Hopeless s Jamie McKelviem a Mike Nortonem v roce 2012 zrekonstruovali původní x-menovský příběh Stana Leeho a Jacka Kirbyho a originální pětici - Cyclopse, Beasta, Icemana, Angela a Marvel Girl - představili novým čtenářům. Ostatně ani pro ostřílené fanoušky série není návrat do Xavierova institutu pro nadanou mládež žádnou pohanou a do nudné epizody má sakramentsky daleko. Na McKelvieho čistý kreslířský styl se navíc moc příjemně kouká. Vedle Premiéry pak kniha obsahuje ještě silný příběh s názvem "Co Bůh miloval, člověk zabil" z pera Chrise Claremonta, jemuž za kreslící podložkou asistoval Brent Anderson. Tento komiks z roku 1982 ukazuje více než přesvědčivě, proč se z X-Menů staly takové komiksové ikony, jakými dnes jsou. Energie doslova stříká z každé dvoustránky, a byť mi Andersonova kresba tak úplně nesedla, považuju tuhle čtyřdílnou odyseu za parádičku par excellence.

5 11.04.2023

Čtvrtá kniha Nejmocnějších hrdinů Marvelu nabízí tři zastaveníčka s Clintem Bartonem alias Hawkeyem, mužem, který na rozdíl od ostatních maskovaných hrdinů nemá žádné speciální superschopnosti. V příběhu Ostrostřelec Stana Leeho stojí ještě na druhé straně zákona proti Iron Manovi, ve Starých pořádcích už ale prozřel a v rámci nápravy se hlásí do týmu Avengers a konečně v čtyřdílné minisérii Marka Gruenwalda se společně s bývalou agentkou S.H.I.E.L.D.U Mockingbird staví na vlastní nohy a bojuje s padouchem jménem Crossfire. Rozdíl dvacet let, které od sebe dělí Leeho a Gruenwaldovy příspěvky, není téměř poznat. Dalo by se říct: najdi deset rozdílů a vyhráls! Jednotlivá vyprávění jsou hodně naivní a přímočará. Jednoduché zápletky si jdou za svým a mnoho prostoru pro zajímavé nápady nenabízejí. Mark Gruenwald jako kreslíř kopíruje styl 60. let, jak ho představují Don Heck a Dick Ayers, takže na první pohled je kniha výtvarně stejnorodá. Neurazí ani nenadchne.

5 11.04.2023

Zbrusu nový Ghost Rider, který v pravém slova smyslu Ghost Riderem vlastně není. Robbie Reyes neuzavřel smlouvu s ďáblem, nejezdí na nadupané motorce a o pomstu neusiluje on, ale jeho alter ego, satanistický masový vrah Eli Morrow. Spojení obětavého a zodpovědného středoškolského studenta, který se stará o postiženého bratra, s duchem mrtvého démonického zabijáka, dává autorům širokou škálu možností, jak na hrdinu nahlížet a do kolika osidel ho zaplést. Poněkud nešťastným se nicméně jeví přeskočení čtyř prvních sešitů po úvodním startupu, neboť čtenář se pak v následujícím pěti sešitovém Odkazu plácá jako moucha v kaluži vody a zoufale hledá souvislosti, které mu unikají tím více, čím se příběh noří hlouběji. Kresba je parádní, ovšem v dvoustránkových kolážích je až neskutečně chaotická a nepřehledná. U některých z nich jsem ani netušil, na co se vlastně dívám, kde mají postavy hlavu a kde patu, o dalších elementech ani nemluvě. Dynamika a drive jsou neskutečné, ale stará pravda "méně je více" tady platí jako vyšitá.

5 11.04.2023

Svět za zdmi detenčního ústavu v Dundalku se podobá peklu. Proto také odtud čtveřice teenagerů z programu Morphin Red utíká, aby to zkusili venku na svou pěst lépe a jinak. Po dvaceti letech se jim jejich minulost připomíná, a není to připomínka kdovíjak příjemná. Tak nějak se mi při čtení Hetešova románu připomněl starý Renčův film Requiem pro panenku, který však byl oproti perverzitám v Dundalku pohádkou před spaním. Petr se ve své tvorbě hrubým a drsným scénám nikdy nevyhýbal (a je to jen dobře), ale u Morphin Red jsem měl poprvé pocit, že je těch krutostí a oplzlostí přece jen příliš a že jsou malinko samoúčelné. Bylo to o to výraznější, že dějová linka se na rozdíl od jiných Petrových knih jen ospale přelévala a k nějakému výraznému cíli směřovala spíše virtuálně, než s pevným odhodláním ho reálně dosáhnout. Hromada flashbacků tuto liknavost podporovala mírou více než vrchovatou, a tak není divu, že jsem byl z finálního rozstřelu hodně rozpačitý a z díla jako celku na rozpacích, co si s ním počít a jak ho ohodnotit. Četlo se to dobře a rychle, ale výsledný dojem uvízl někde mezi žebry, aniž by se dotkl srdce.

5 20.02.2023

Tady se něco pořádně nepovedlo. Nejenže se operativec NSA Larry Connelly ocitl v nesprávném těle, ale ještě navíc je to ženské tělo. Brena Shepardová si užívala ničím nespoutaný život vysokoškolské studentky architektury, když jí cestu zkřížil projekt Infico a všechno bylo najednou jinak. Dívčí radosti a starosti (včetně sexu, drog a rock´n´rollu) viděné mužskou optikou aneb Po čem touží mladé ženy v Baltimoru. Tak nějak by mohl znít podtitul Infica. A abychom se nenudili, přihodí nám Petr Heteša k této konfrontační hře na kočkopsa ještě nějakou tu přetahovanou s čínskými agenty, jejichž proradnou činnost musejí naší hrdinové rozkrýt a eliminovat dřív, než bude pozdě. Situace k posrání, ale zábavy kopec. Pokud ne pro zúčastněné, tak pro čtenáře určitě. Jenže funguje to jen napůl a poněkud jednotvárná kočkovaná mezi Larrym a Brenou se postupně omrzí, tím spíš, že není v podstatě ničím vyvážena. Akce je málo, psychologická drobnokresba žádná, nápady by člověk spočítal na prstech jedné ruky, záhady a tajemno také chybí. Čte se to dobře, ale nezanechává to po sobě žádnou stopu.

5 20.02.2023

Bývalý poradce FBI Frank Black se se svou rodinou přestěhoval do Seattlu a hned se pouští po stopě masového vraha, kterého místní prostitutky přezdívají „Francouz“. Jeho schopnost vidět věci za oponou, prohlédnout temnotu, je pro něj darem i prokletím. Elizabeth Handová literárně zpracovala televizní předlohu ke stejnojmennému seriálu Chrise Cartera, aniž by dějovou linku příliš rozvíjela či obohacovala. Odmítla pitvat charaktery jednotlivých hrdinů nebo prozkoumávat myšlenky nad rámec daný předlohou. Díky tomu máme před sebou pádící, od všech zbytečností a okras okleštěnou, temnou detektivku s nádechem apokalyptické mystiky. Je to dílko, které stojí a padá s hlavní postavou - Frankem Blackem (všichni ostatní tu jsou jen jako kulisáci na jevišti a jejich úloha je čistě účelová). Svět Franka Blacka je světem záhadných stínů, ohavností, hrůzy a strachu. To jediné, co mu brání nezešílet, je jeho rodina, manželka Catherine a dcera Jordan, které se snaží chránit za každou cenu. Pro mě je už jednou provždy tato postava spojena s hercem Lance Henriksenem, jenž ji ztvárnil v Carterově seriálu. To mi ale samozřejmě nijak nebránilo si četbu dosytosti užít.

5 19.12.2022

Psal se 28. leden 1986 11 hodin 39 minut východoamerického času, když se před zraky statisíců lidí na pobřeží Floridy a dalších miliónů u televizních obrazovek raketoplán Challenger po vzletu z mysu Canaveral během zlomku vteřiny změnil v obrovskou ohnivou kouli, v jejímž pekelném žáru vyhaslo sedm lidských životů. Nejkratší let v historii americké kosmonautiky trval pouhých 73 sekund a silně otřásl představou Američanů o jejich technické nadřazenosti nad ostatním světem. Dopad na psychiku byl o to horší, že nešťastného letu se účastnila také první civilistka - učitelka Christy McAuleffeová v rámci programu Teacher In Space, která měla z paluby raketoplánu vysílat živé vstupy do amerických škol. Tomáš Přibyl se v knize pochopitelně nezabývá jen zkázou Challengeru, ale mapuje ve zkratce celou historii amerických raketoplánů i s výhledy do budoucna. Na jednu stranu vysoce záslužná technická práce, na stranu druhou je to trochu encyklopedické a bez hlubšího ponoru do tématiky, přičemž to pochopitelně ubírá prostor hlavnímu tématu. Vždyť pro samotnou katastrofu Challengeru (včetně medailonků jednotlivých členů posádky a veškerých dozvuků) stačí autorovi pouhých třicet stránek, a třeba kapitoly jako Jak se stát kosmonautem jsou spíš pro smích, než aby je bral člověk vážně. Z tohoto pohledu mě četba Přibylovy publikace uspokojila jen z poloviny.

5 01.12.2022

Neortodoxní přístup k řešení kriminálních případů je to, co charakterizuje Jednotku pro vyšetřování neobvyklých zločinů a především dva její hlavní členy, postarší detektivy Arthura Bryanta a Johna Maye. Tentokrát se však Jednotka bude muset obejít bez nich, neboť detektivové si vyrazili na spiritistický kongres, a to zrovna ve chvíli, kdy jižní Anglii zasáhne největší sněhová bouře za posledních sto let. Ostatně pánové se nenudí, ani když uvíznou ve sněhových závějích. Fowler tak rozběhl paralelně vedle sebe tři případy: dva spojené se řeší v Londýně, jeden na zasněžené silnici na okraji Dartmooru. Do toho ještě černý britský humor spojený s návštěvou příslušnice královské rodiny v sídle Jednotky pro vyšetřování neobvyklých zločinů. Fowler si ostatně utahuje i z oněch spiritistických nadšenců, věštců a čarodějek, kteří dokážou vpravdě neuvěřitelné věci. Především díky tomuto přístupu k látce je styl Bílé chodby hodně odlehčený a nikde příliš nevázne. Na druhou stranu jsem při četbě v žádném okamžiku nebyl napnutý a při závěrečném gambitu mi chyběl efekt překvapení. Zklamaný jsem ale nebyl.

5 01.12.2022

Sbírka detektivních povídek Smrt po italsku z pera několika českých autorů je jedním slovem „spotřební“ materiál na jedno přečtení, a to jak z pohledu zápletek a happy endů, tak také s ohledem na literární kvality. Občas se sice blýskne zajímavý nápad, ale lucernou aby ho pohledal a bohužel ani ten neohromí svým zpracováním. Povětšinou tak máme před sebou tuctové jednohubky, které postrádají jakékoliv ambice, snad kromě vyplnění času. Samotné příběhy ničím nepřekvapí, a půjdeme-li až na dřeň, vlastně si od čtenáře nevyžadují ani příliš pozornosti. Nechci tím říct, že jsou úplně hloupé, ale jakási tupá bezradnost a plytkost z nich doslova sálá. Po nějaké napínavosti a dramatické atmosféře jakoby se slehla zem. Jako četba do dopravního prostředku nebo k lékaři je Smrt po italsku akceptovatelná (hned po dočtení zanechat na sedadle pro dalšího nudícího se zájemce), jinak ale ruce pryč.

5 28.11.2022

Tajná organizace Společenství světla už po staletí věnuje své síly tomu, aby napravila chybu stvoření. Její mistři se zabývají výzkumy a experimenty na živých tvorech. Eduard Martin vytvořil v jednom pražském malostranském paláci další ostrov doktora Moreaua, který literárnímu světu představil už někdy na konci 19. století Herbert George Wells. Název Martinova romaneta je ovšem silně zavádějící, neboť upíři v pravém slova smyslu se v tomto dílku nevyskytují. Autor jim nicméně věnoval na závěr jeden z doplňků, v němž nabízí deset způsobů ochrany před těmito krvelačnými tvory (druhý doplněk encyklopedicky popisuje neuvěřitelné bytosti vymyšlené člověkem). Příběh nepřekvapí ani neohromí, zaštiťuje se především tajuplnou atmosférou. Bohužel ani v této oblasti mnoho nenabídne, a díky poněkud nevýraznému a plytkému finále vyšumí do ztracena bez jakéhokoliv zásahu do terče. Jako čtení do autobusu dobré, pro soustředěnou četbu chybí důvod.

5 28.11.2022

Hledání ztracené popové hvězdy ve městě, které kromě obyčejných lidí obývají i zvěronoši. Ti s sebou musejí všude vláčet své zvířecí pomocníky jako nepopíratelný symbol jejich zločinného provinění. Beukesová ve slumech Zoo City stvořila noirovou sci-fi krimi, která by se bez uzardění dala zařadit i do škatulky urban fantasy, místy koketující dokonce s drsným kyberpunkem. Nechat se svazovat žánrovými omezeními však Beukesová rozhodně neměla při psaní románu v úmyslu, takže rozvíjí zápletku zcela svobodně a volně všemi směry, který se jí zrovna hodí do krámu. Tahle neohraničená svoboda na jednu stranu nabízí nepřeberné množství možností, na straně druhé nutně nechá spoustu slibných a úžasných prvků bez hlubšího využití. Také cíle a úsilí mnohých postav jsou poněkud mlhavé a ukrývají se v oparu záhad, které ani po svém odkrytí nedávají příliš velký smysl. Díky těmto premisám není vůbec jednoduché se s moderním Johannesburgem a jeho obyvateli sžít, natož jim fandit. Zoo City je vynalézavá přehlídka neortodoxních nápadů, která mi však přes všechnu svou magičnost srdce nerozehřála.

5 28.11.2022

Pět hlavních postav v megalomanském dialogu, který je vlastně pěti izolovanými monology, předávanými formou korespondence či deníkových záznamů. Ne každému může tato podoba románu vyhovovat, a zpočátku není jednoduché všechno to vylévání citů a frustrací akceptovat. Je nicméně překvapivé, jak Alba de Céspedes dokáže zaujmout a své čtenáře připoutat k tématům o kterých vypráví. Najednou cítíte spříznění se všemi těmi de facto odtažitými problémy pětice aktérů, které vám zpočátku byly lhostejné. Stojíte jím po boku, přestože jsou vám možná nesympatičtí, nebo nechápete jejich činy a postoje. Citová odtažitost na straně jedné a podivné milostné vzplanutí na straně druhé je v obou případech jakýmsi útěkem od reality, strachem před druhými i sebou samými. I když se to nezdá, pomalu se stupňuje i napětí až k finálovému rozmítání, které sice možná neodpoví na jedinou z otázek, zato nenechá kámen na kameni. Výčitka je čtení tiché, nenápadné, ale zajímavé.

5 14.11.2022

Uznávaný lékař Georg Letham je za vraždu manželky odsouzen k doživotní deportaci do trestanecké kolonie, která je shodou okolností místem, kde může plně uplatnit své bohaté znalosti z oblasti bakteriologie. Může zde odčinit svou vinu, pokud se mu podaří zvítězit nad žlutou zimnicí. Pro Ernsta Weisse je Lethamův zločin odrazovým můstkem pro zkoumání duše rozervaného a pochybujícího člověka, snažícího se odčinit svou vinu. Ta sama osobě by nicméně nestačila probudit Lethamovo svědomí, které se už vzdalo veškeré naděje. Silou, ponoukající ho odhalit původce smrtelné nemoci, je až utrpení, které si nevybírá vinné či nevinné, chudé či bohaté, mladé nebo staré, zabijí totiž všechny bez rozdílu. Jeho zpověď je stejnou měrou dobrodružná jako dušezpytná. Někdy uhání s větrem o závod, jindy stojí na místě a velkohubě drásá, trhá, cupuje a odhaluje nejvnitřnější Lethamovy myšlenky. Tahle morální katarze je bezpochyby očistná, přesto mi v některých okamžicích přišla až příliš přepjatá a exaltovaná. Reflektovat ji bylo nad mé síly a já se nudil. Naštěstí je dějová linka natolik pestrá, aby tyto prohřešky eliminovala.

5 14.11.2022

Nad smrtelnou postelí šestaosmdesátileté Elizabeth Hunterové se scházejí její dvě dávno dospělé děti, divadelní herec Basil a v manželství nepříliš úspěšná Dorothy, ne proto, aby jí ulehčili poslední dny života, ale s cílem odstěhovat matku do domu s pečovatelskou službou, neboť se jim zdá její stávající zaopatření - tři ošetřující zdravotní sestry, hospodyně a uklizečka - až příliš bohémské. Vždyť umírající stará paní už vlastně utrácí jejich peníze, ztenčuje majetek, který považují za své zasloužené dědictví. Laureát Nobelovy ceny Patrick White se však nesoustředí jen na onen odvěký problém vztahu dětí k rodičům a rodičů k dětem, ale jde mnohem hlouběji a odkrývá podpovrchové vrstvy v myšlení člověka, egoistického, na sebe soustředěného a omlouvajícího své chyby chybami ostatních. Jednotlivé reminiscence ukazují celý život Whiteových postav v celé jeho nahotě. Tam, kde by měl být soucit, vděk a láska, je často jen přetvářka, krutost, vypočítavost a chladná lhostejnost. Přes vysokou intelektuální a myšlenkovou hodnotu, propracovanou kompozici a sugestivní jazyk je Oko uragánu neohraničeně monotónní a apokalypticky depresivní. Dokonce ani finále nenabídne žádné rozhřešení či usmíření, proto je potřeba přistupovat k tomuto learovskému dramatu už dopředu připraven a obrněn.

5 14.10.2022

Dvě nejúspěšnější novely Jana Suchla v jedné knize a obě řešící stejné téma - lásku a smíšené manželství, ze dvou odlišných pohledů. Zatímco Ida Funkeová-Kyznarová se v Milencích na celý život brání sudeto-německému nacionalismu a zradě, kterou by musela spáchat na svých spoluobčanech, pokud by se přihlásila ke svému německému občanství, Ellen Wernischová-Kostková se v Sázce na lásku musí vypořádat s poválečnou nenávistí ke všemu německému, která po skončení války zcela pochopitelně zachvátila všechny Čechy bez rozdílu vyznání i postavení. Suchl zpracovává milostné téma bez jakýchkoli skrupulí a vystavuje obě manželství nelítostnému tlaku okolností, s nimiž se musejí vypořádat, chtějí-li žít plnohodnotné životy. Odpuštění se nekoná v jednom ani ve druhém případě. Jen čistý charakter a nezdolná morální síla dovolí hrdinům překonat všechny překážky a najít své osobní a jedinečně štěstí. Suchl píše prostě a jednoduše, přesto se dokáže dotknout hluboko zasutých emocí v každém z nás. Jejich rezonance s vyprávěnými příběhy pak vyvolává chvění, kterému je velmi snadné podlehnout.

5 12.10.2022

Dal Richard III. odstranit své dva synovce Edwarda, prince z Walesu a Richarda, vévodu z Yorku, aby mu nepřekáželi na jeho cestě k anglickému trůnu, nebo byl jen obětí pomlouvačných intrik svého nástupce Jindřicha VII, který chtěl takto legalizovat své uzurpátorství? Důstojník Scotland Yardu Alan Grant a jeho pomocník Brent Carradine se snaží čistě deduktivními prostředky a tříděním dochovaných dobových materiálů dobrat pravdy. Josephine Teyová nám tak formou detektivky holmesovského střihu předkládá svou verzi historie a hned na úvod bych si dovolil podotknout, že to dělá zatraceně dobře. Pro čtenáře neznalého onoho dějinného období, o němž je v románu řeč, bude z pochopitelných důvodů trochu problém se zorientovat ve všech těch jménem, funkcích, příčinách a následcích. Teyová je nicméně natolik zdatná vyprávěčka, že dokáže tento handicap, když ne zcela eliminovat, tak alespoň zmírnit natolik, aby její příběh strhl člověka s sebou a vrhl ho ze současnosti přímo doprostřed oněch bouřlivých let, kdy v Anglii vrcholila Válka růží a trůnu se zmocnil rod Tudorovců. Rozhodně kniha, která stojí za přečtení.

5 04.10.2022

Toho pošmourného dne, přišel Angelo Passetto blátivou cestou do údolí, kde stálo rozpadající se stavení Sunderlanda Spottwooda. Pro Cassie Spottwoodovou, která se už dlouhá léta stará o svého zcela ochrnutého manžela, byl jako pochodeň s bílým plamenem, který ani déšť nemohl uhasit. Warrenova kniha zpočátku vypadá jako baladický příběh lásky z amerického Tennessee, kulminující od extatických vznětů až k hořkému prozření, kdyby se do tohoto citového vzplanutí nezapletl akt násilné vraždy. V tu chvíli se celé vyprávění proměňuje ve společenské drama, hledající odpovědi na otázky okolo spravedlnosti a bezpráví, viny a trestu. Zčista jasna tu máme justiční vraždu v celé její obludnosti. Kdo zvítězí, kdo prohraje a jakou cenu má pravda? Warrenova básnická lyrika se snoubí s bezohlednou surovostí života. Tady se nezkoumají jen jeho povrchové vrstvy, nýbrž se jde do hlubin sebepoznání. Drásavé reflexe odhalují všechnu tu osamělost lidského konání a bezmocnost vzepřít se osudu. Byla-li na začátku jen jedna stárnoucí žena, nemohoucí manžel a cesta plná bláta, na konci máme dilemata, která si zasluhují, aby o nich člověk přemýšlel.

5 28.09.2022