lushi komentáře u knih
Do Alchymisty jsem se pustila převážně ze zvědavosti. Jméno Paulo Coelho znám už dlouho, nicméně bez žádného kontextu. Stejně tak jsem věděla, že Alchymista je oblíbené dílo mnoha lidí - ale už jsem nevěděla proč.
Ani po přečtení jsem nezjistila, proč je kniha tak populární. "Poslání" knihy by kdekdo dokázal shrnout do krátkého článku. Nikdy jsem neměla pocit, že bych potřebovala někoho, kdo by mě "vedl" ke šťastnějšímu způsobu života. V životě jsem na to přišla sama, a to se nepovažuji za hloubavého, oduševnělého člověka.
Nebavil mě příběh, moudra ani hlavní hrdina (absolutní trouba).
[SPOILER] Zvlášť mě vyděsilo, že poklad, za kterým se hrdina celou dobu trmácel, byl poklad v klasickém slova smyslu. Celou dobu jsem doufala, že jde o metaforu a celý příběh nalezením tohoto "pokladu" vyvrcholí.
Vše mi naprosto sedělo - téma, styl vyprávění, místní a časové umístění, různorodost postav. Kniha mě dojala, poučila a donutila i k introspekci. Opravdu skvělé dílo, ke kterému jsem si dlouho hledala cestu. Nyní už se autorovi určitě nebudu "vyhýbat".
Tohle fakt ne. Anotace popisuje knihu mylně, vůbec to totiž není román o proměně Francie po zvolení muslimského prezidenta. Je to román o týpkovi, který se cítí sám a hledá se, je tak trochu mimo a snaží se najít v nevázaném sexu. A do toho probíhá ta změna ve Francii. Popsaná celkem asi na 20 stranách románu...
Doporučuji přečíst si ji dvakrát za sebou. Ten rozsah to umožňuje. Díky tomu se lépe zaměříte na sociální podtext a knihu si lépe propojíte s historickým kontextem.
Příběh Solaris mi přišel hodně děsivý a bála jsem se číst před spaním, hlavně ze začátku. Když si pročítám komentáře, myslím, že na tuto knihu jsem byla nepřipravená. Solaris je podle mě kniha vhodnější pro pokročilejší sci-fi čtenáře. Kniha obsahuje opravdu hodně popisů a "vědeckých" rozborů, které mě jako nezkušeného sci-fi čtenáře zas tak moc neohromily, ale dávaly mi v knize smysl a aspoň trochu jsem je dokázala ocenit.
Já jsem tu knihu na jednu stranu strašně nenáviděla, na druhou stranu jsem se od ní nedokázala odtrhnout a hltala jsem každé slovo.
Já hloupá jsem se na příběh vůbec nepřipravila a tak jsem netušila, co mě čeká. A pak s přícházejícími projevy nespravedlnosti, bezcitnosti a zla jsem se cítila hůř a hůř. Přibližně v polovině knihy jsem se cítila tak nanic, až jsem nevěřila, že dokážu v četbě pokračovat. Bála jsem se, co ještě přijde. Ale kniha je napsaná tak skvěle, že jsem ji nedokázala odložit.
Můj závěr tedy je takový, že kniha je brilantně napsaná, autorčin styl je i mým šálkem kávy, ale příběh samotný byl na mě příliš drsný - něco takového bych si rozhodně už nechtěla zopakovat.
Název knihy skvěle odpovídá samotné povaze knihy. Jde sice o odbornou / populárně-naučnou literaturu, ale dějiny vývoje umění jsou podané tak poutavě a čtivě, že jde opravdu o příběh. Je to jediná kniha o umění, kterou jsem četla, ale něco mi říká, že nad ostatními přehledovými knihami vyniká.
Souvislosti jednotlivých směrů i samotný vývoj jsou vysvětlené opravdu precizně, ve většině případů tak zřetelně, že jsem se nemusela ani vracet k předcházejícím kapitolám.
Sazba textu a obrazového materiálu je taky perfektní, ve většině případů je reprodukce díla na stejné dvojstraně jako doprovázející text.
Kniha si tu obrovskou oblibu na sociálních sítích opravdu zaslouží, nejde jenom o marketingový tah, kniha je opravdu skvělá. Za sladkou obálkou se skrývá skličující příběh, za obyčejným českým jménem tolik utrpení a příšerná vina a sebelítost.
A protože pocházím z Valmezu, čtenářský zážitek byl pro mě o to silnější, některá místa jsem si představovala do detailů a tak nějak mi ta místní souvislost opravdu sedla.
Radovat se ze života a nenechat si ho utéct! Překrásná kniha s tím nejlepším poselstvím, které by jen dětem mohla předat. Takhle kniha v naší knihovně určitě zůstane a ráda se k ní ještě vrátím.
Já jsem ohromená, úžasně čtivá a působivá prvotina. Ano, nejde o veledílo, ale to by snad ani nikdo nemohl očekávat, ne? Navíc autorka umí krásně kreslit a pravděpodobně bude velmi schopná i ve svém oboru. No prostě pecka, autorka si rozhodně zaslouží obdiv.
Hovorová čeština mě ze začátku zaskočila, ale později jsem se na ni už tolik nesoustředila. Myslím si, že právě použitý jazyk pomohl té plynulosti, knížka se fakt četla jako po másle.
Jen mě mrzely chyby v textu a škoda toho rodokmenu (bratr Kawašity je v graficky zpodobněném rodokmenu uvedený jako strýc).
Přečetla jsem si kousek rozhovoru s autorkou, a mám pocit, že kniha bude v mnohém autobiografická. Tak jsem zvědavá, jestli přijde ještě s nějakou knihou, a jestli dokáže vystavět postavy i bez všech těch (auto)biografických prvků :)
Děsivá, velmi poučná pohádka. Příběh jako takový jsem znala z dětství, ale originál mě dlouho míjel. Podle mě by si ji člověk neměl číst jen o Vánocích, není o tom, jací bychom měli být o Vánocích - nýbrž pořád.
Devítiletí kluci nejsou takto hloupí a natvrdlí. Fakt ne. A dřív taky nebyli.
Téma je super, zápletka a vyvrcholení taky, ale zásadní problém je v obou hlavních hrdinech - hlavně v Brunovi.
Ten kluk vyrůstal ve válce, ale nevěděl, že nějaká válka probíhá, žil v Berlíně a na večeři k nim chodil Hitler, a v životě neslyšel nic o Židech, za ostnatým plotem viděl strádající lidi v hnusném pruhovaném oblečení a nedošlo mu, že tam nebyli dobrovolně, a tak dále...
Dětská naivita by šla, ale tohle je prostě nesmysl.
Tato kniha pro mě byla neuvěřitelným zážitkem, bylo mi líto, že je vlastně docela krátká a že jsem ji zhltla tak rychle - ale jinak to nešlo. Až do konce nemá čtenář jasnou představu, jak Gileád vznikl, kdo vlastně za ideologií stál a proč nastala změna politického i společenského režimu. Vše se odkrývá postupně tím, jak se rozvíjí příběh.
Samotná filozofie Gileádu mi i teď přijde trochu nejasná a potřebovala bych si přečíst ještě nějaké rozbory, nicméně knize nemůžu vůbec nic vytknout.
Když jsem Tuláka četla poprvé (cca před 5 lety), byla jsem nadšená, milovala jsem ho, říkala jsem, že je to jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy přečetla.
Teď při druhém čtení jsem nechápala, co mě na něm tak nadchlo. Už nejsem tak spirituálně laděná, jsem více skeptická k tomu, co čtu. A Tulák je prostě... nuda a žvásty.
Ani tak nemám problém s tím, že hlavní hrdina odpoutával svou duši od těla a cestoval do svých minulých životů, to může být možné, né že ne. Ale takový bullshitting, že byl vždycky jedním z nejdůležitějších mužů (mužů!) dané epochy, to bylo na mě prostě příliš. Ano, vždycky byl muž, protože jak v závěru skvěle popsal, žena by takové síly nebyla nikdy schopná, jeho silný duch by přece nikdy nemohl být přízemní ženou.
Och pardon, já jsem vlastně žena, se svou neschopností abstraktního myšlení knihu nemůžu nikdy pochopit, že ano.
Kniha se ke mě dostala úplnou náhodou a teď po přečtení nechápu, jak je možné, že jsem o ní nevěděla dříve. Nádherné vyprávění o vlcích, intimní popis dvou let života jedné smečky.
Po přečtení mi ale rozhodně nebylo lépe, právě naopak. Závěr knihy mě totiž zavedl k přemýšlení o tom, jak potupné je být součástí lidské rasy, být biologicky stejná jako ta hovada, která vraždí zvířata pro zabávu. Respektuji zvířata, bojím se člověka.
Opravdu nevím, jak napsat k této knize komentář, aby nebyl plný spoilerů. Omlouvám se tedy těm, kteří knihu ještě nečetli, můj komentář prosím přeskočte. Ignorujte ho.
Oukej. Objevený (+ vyrobený, wtf) obraceč času? Hovadina, ale dokážu se přes ni přenést. Co mě ale vytáčelo nejvíc, bylo cestování hluboko do minulosti. Opakované. A v závěru zcela nelogické. Ne, opravdu. To, jak manipulovali s časem, absolutně nedávalo smysl. Hrát si v knihách / filmech / hrách s časem je hrozivě riskantní. V Prokletém dítěti jakoby se nad tím ani nezamysleli.
Každopádně. Příšernost s cestováním v čase jsem dokázala překousnout. Při četbě jsem se pořád bavila a příběh mě zajímal. Ale ke konci se to zhroutilo. D. že je dcera V. a B.? WTF?! Fanfiction hadra. Levný kýč, ze kterého se mi chce blít. Rowlingovou obdivuji a respektuji, ale nedokážu pochopit, že tohle schválila nebo dokonce vymyslela. Prostě ne. Takové věci se nedělají.
V závěru se rozhoduji mezi 3 a 4 hvězdičkami. Kniha mě totiž opravdu bavila a mám chuť si ji hned přečíst znovu, ale to, že kniha zase navazuje na V., mě hodně zklamalo. Byla bych spokojenější, kdyby D. byla prostě obdivovatelka černé magie, nový zloduch. Nemyslím si, že geny V. a B. byly k jejímu stvoření nezbytné... Takže 3 hvězdy.
Skvělá kniha, jejíž podstatou není příběh, ale hrozivá atmosféra, to jak působí na city, vede člověka ke vděku za to, že žije a jak žije, a volá po respektujícímu přístupu k planetě a ostatním bytostem.
Jedna z nejlepších sci-fi knih, které jsem četla. Neustále vás udržuje v napětí, není snadné přestat číst a věnovat se něčemu jinému. Autor pouze nevypráví, ale taky vytváří pauzy na uvažování o morálce a (re)konstrukci společnosti. Do příběhu mi zpočátku nepasovala (vysoce nepravděpodobná) lovestory, nicméně právě ona vytvořila dobré pozadí pro další vyprávění a vývoj událostí.
Stepní vlk mi spadl do klína v době, kdy jsem ho nejvíc potřebovala. Prožívala jsem velmi těžké období, z něhož mi Stepní vlk značnou měrou pomohl. Stejně jako autor píše v dovětku, i pro mě je Stepní vlk kniha o uzdravení, ne o ničivé síle deprese.
Překrásná kniha, přestože se zabývá tíživými tématy (holokaust, odloučení od domova a rodiny), je neuvěřitelně pozitivní, myšlenkové bohatá a dodává sílu.