Maanna komentáře u knih

Kniha se celkem dobře čte, děj odsýpá, i když dialogy nejsou úplně autorovou silnou stránkou. Místy jsou poněkud křečovité a promluvy nejsou dobře propojené - někdy je to ve stylu: Petr řekl: Pavel řekl: Petr řekl:, což mě trochu rušilo. Nicméně základní zápletka mi nepřišla špatně vymyšlená a mytologický rozměr mě bavil.
Větší problém pro mě ale je, že je to na můj vkus trochu přepálené. Hlavní vyšetřovatelka vedle pátrání po odporném vrahovi zažije hned několik otřesů v soukromé sféře, z nichž každý z nich by si říkal minimálně o dovolenou, ne-li o pobyt na psychiatrii. Vrah z minulosti, o kterém se v souvislosti s případem mluví, zavraždil údajně tolik lidí a tak komplikovaným způsobem, že nemohl stíhat spát ani jíst, a nejspíš po něm zůstaly vylidněné oblasti. Způsob provádění vražd také vzbuzuje pochybnosti - ani podle mě by oběti tak dlouho naživu nevydržely. A k tomu jsou tu čas od času editorské chyby, takže například farmář John má na straně 108 čokoládově hnědé oči, ale na straně 247 na Katie hledí chrpově modrýma očima:-) (chyb je mnohem víc, pátrání po nich jsem brala jako doplňkovou hru).

23 27.08.2020

Zápletka zasahující daleko do minulosti nebyla vůbec špatná, stejně jako většina postav, i když mi občas vadily takové ty stereotypy jako "muži sledují fotbal a ženy nechápou, co je na tom baví, ženy chodí nakupovat oblečení." V tu chvíli mi celkem životaschopné postavy začnou šustit papírem časopisu pro ženy. Co se úplně nepovedlo, je průběh vyšetřování, kde policisté vesele vyprávějí o jeho průběhu, na místě činu už po pár dnech courá kde kdo a odnáší si věci, takže žádná pečeť na dveřích, i když policie nejspíš dům vůbec neprohledala, protože odnesená věc by je jistě zaujala a nebyla nijak ukrytá. Policie nezjistí, komu oběť naposledy volala, to napadne až Eriku. Ta si zase rozhoduje, které informace policii sdělí a které ne... Tohle, doufám, autorka v dalších knihách trochu vychytala. Četlo se to dobře, ale s tímhle vyšetřovacím postupem by policie asi moc úspěchů nezaznamenala.

23 04.12.2019

Příběh vychází z evangelií, takže je děj trochu předvídatelný. Nicméně mě kniha potěšila svým bohatým jazykem a popisy míst. Především mě ale zaujaly postavy - snad až na Myrinu, která byla taková až barvotiskově dokonalá - které i přes setkání s Ježíšem zůstávaly lidské a znovu a znovu se plácaly v malichernostech, vracely se ke svým omylům a podobně, zvláště mě zaujaly Marie z Magdaly a Béretu.

23 01.04.2019

S knihou jsem se potkala vlastně nadvakrát. nejprve mi ji doporučila má milovaná češtinářka na střední škole, že by se mi to mohlo líbit. Tehdy se mi v ní tu a tam něco líbilo, ale myslím, že jsem se pořád snažila najít příběh, na jaký jsem zvyklá. Tedy příběh, kde každou postavu vnímám individuálně, hledám její motivy, rozhoduji se, je-li mi sympatická nebo nesympatická... A vlastně jsem tím tak trochu s knihou válčila. Podruhé jsem se k ní vrátila po letech a knize jsem se tak nějak vzdala. A najednou nebylo podstatné, kdo je čí matka, otec, bratr, sestra, strýc nebo sestřenice. Zůstala jedna rodina, v níž se vlastně charaktery a výhry i prohry postav stále opakují, i když se realita kolem nich mění, a kde nakonec nezbývá než čelit prázdnotě na konci snažení. Není to úplně optimistický pohled, ale velmi silný. Nebyla to pro mě ani žádná velká deprese, jen ta drsnější strana naší reality. Třetí současný návrat byl hlavně setkáním se starými známými, ale objevilo se i plno zajímavých motivů, kterých jsem si dříve nevšimla, takže myslím, že se do Maconda zase někdy vrátím.

23 24.08.2016

Kniha, kterou jsem milovala jako dítě a ke které se stále vracím, což jako velmi pomalý čtenář moc často nedělám. Děj už znám skoro nazpaměť, ale i tak mě příběh Anny dokáže pobavit i dojmout.

23 21.05.2016

Eleanor je skvěle vymyšlená a propracovaná postava, se kterou se lze smát i plakat, propadnout spleenu i zachytit paprsky naděje. Škoda jen, že podobné pozornosti se nedostalo Raymondovi, který je takový hodně předvídatelný a červenoknihovní - slušela by mu také nějaká stinná stránka. Ale Eleanor naštěstí dokáže celý příběh utáhnout a její příběh mě naprosto strhl, takže holt nad tím Raymondem trochu přivřu oči. Doufám, že se Elanor bude mít už jen stále skvěleji a skvěleji.

22 04.02.2025

Jak mne povídky obvykle nezaujmou, tyhle se mi líbily moc. Postavy a rodinné vztahy působí velmi reálně a mají svou hloubku. Není tu jedna univerzální pravda, kladní a záporní hrdinové, ale zato snad každá povídka vede k zamyšlení - i o tom, že i když je to kultura té naší na hony vzdálená, některé věci prožíváme všude stejně. Příjemná je i délka jednotlivých povídek. Jsou to takové pestré jednohubky s různorodým kořením.

22 30.07.2024

Lustig není vždy zrovna čtenářsky přístupný, zásadně se nesnaží vše polopaticky vyvětlovat. Jeho knihy vyžadují soustředění a určité odevzdání se textu, protože jednotlivé motivy se postupně skládají a doplňují. Ale pokud člověk na tento styl přistoupí, dostane dílo, které ho nenechá úplně v klidu. Lustigovy knihy na mne mají vždy mnohem silnější dopad než provoplánové ždímačky emocí a opravdu mne vždy donutí o tématech přemýšlet. což velmi oceňuji. Není to lehké čtení, ale na některé věci je důležité nezapomenout a Lustig opravdu dokáže zachytit hlubší roviny holocaustu.

22 30.06.2024

V rámci žánru asi dobré, ale pro mne je to všechno takové barvotiskově placaté a stereotypní. Děti nejsou nikdy protivné. Ústřední pár je naprosto bezchybný a občasní záporáci také takoví příručkoví. Vývoj postav se moc nekoná, akorát obvykle potřebují někoho, aby je popostrčil na tu správnou cestu ke stereotypnímu štěstí... Jen se nemohu ubránit dojmu, že bych se v tomhle sterilním receptu na štěstí za chvíli udusila.
Pro ilustraci: "Byl to jednoduchý muž, přímý, neznal přetvářku a závist, žil pro rodinu, miloval svou ženu, dcery, a nevzdával se naděje, že jednou, možná, jim osud dopřeje syna." Pro mě na té postavě prostě není nic životného.

22 06.01.2024

Orhan Pamuk píše velmi dobře a dokáže v knize skvěle zachytit tureckou společnost a její proměny. Hlavně první část knihy mě velmi zaujala. Autor chtěl přenést do současnosti příběhy o Oidipovi a Sohrábovi a Rostamovi. To ale vytvořilo natolik nepravděpodobnou zápletku doplněnou mnoha náhodami, že z toho výsledný příběh vyšel jako špatně uvěřitelný. Možná by stačilo, kdyby si vybral z obou legend jen jednu. Je to škoda, protože některé části byly fascinující, takže i když u mě první Pamukova kniha, na kterou jsem narazila, nevyvolala bezbřehé nadšení, určitě se k němu ještě vrátím. Ostatně, Rusovláska není obecně považována za jeho nejlepší dílo...

22 28.08.2022

Kniha poskytuje komplexní přehled o problematice, zabývá se členěním poruch, problémy s jejich rozlišením, možnostmi terapie - zkrátka téměř ideální příručka. Jen je trochu čtenářsky nepřátelská. Zasloužila by si lepší jazykovou úpravu i korektury, protože množství tiskových chyb je poměrně velké. Také by nebyl od věci nějaký závěr, zvlášť proto, že poslední kapitolky se úplně nepovedly - rozbory příčin nebo řešení mezinárodního terorismu byly evidentně nad síly autorů a udělali by lépe, kdyby se soustředili jen na přístup k PTSP. Ale celkově je to rozhodně kniha, kterou si v odborné knihovničce ponechám.

22 29.05.2022

Výlet do světa pohádek a legend je pro mě vždy příjemným oddechem od každodenní reality. Autorka je podává trochu stroze, ale i tak to je zajímavé čtení, kde se spojují známé prvky s trochou exotiky. Literární skvost to není, ale i když je to knížka celkem krátká, poskytuje celkem pestrý přehled o tom, co židovské pohádky a legendy mohou nabídnout.

22 16.01.2022

Kniha mistrovsky ztvárňuje téma závěru života a srovnávání se s minulostí, přičemž hrdina Fredrik rozhodně není vzorem dokonalosti, a totéž platí i pro ostatní postavy. Všichni v životě udělali plno chyb, s nimiž se musí nějak srovnat, a ne vždy se jim to daří. Autor výborně zachycuje drobné detaily všedních situací, které ale mají hluboký význam - popisy pobytu na ostrově, setkávání s přáteli nebo letní slavnost byly opravdu silné a hned tak je z hlavy nedostanu. Bohužel kniha obsahovala i scény, které jsem vnímala jako dost přepálené, a v nich na mě postavy působily nevěrohodně. Pro mě by bez nich kniha byla ještě silnější.

22 28.11.2021

Trochu autorku podezírám, že poslední dobou využívá jména ke snadnému výdělku - knihy jsou superkrátké a zdaleka ne tak propracované jako její starší věci. Řemeslo nezapomněla. Líbí se mi, jak pracuje s atmosférou, která postupně houstne, a motivací postav. Nicméně je to takové celé moc rychlé. Mnohem více mi ale vadí dvě věci: jednak to celkové klišé o bohatých, kteří za pozlátkem báječného života skrývají jen bídu neuspokojivých vztahů, násilí a neporozumění, jednak je to už druhá kniha autorky, která pracuje s představou, že pokud mi někdo ublíží, mám právo ho zabít, což je pro mě celkově neakceptovatelné. V tomhle je mi mnohem bližší stará dobrá Agatha, která sice často měla pro své pachatele pochopení, ale stále razila jasný postoj, že zabíjet se zkrátka nemá. Myslím, že pokud bychom akceptovali vidění světa podle Camilly Läckberg, byl by to dost průšvih. Zde mi navíc opět vždycky nepřišlo zabití viníka jako adekvátní trest...

22 21.10.2021

Přidávám se k těm, kteří mají pocit, že autorka omylem vydala námět na budoucí román. Ten není špatný, ale chtělo by to nějaké odbočky, dramatické zápletky, propracovanější psychologii postav. Tady je všechno strašně přímočaré, v podstatě odhadnutelné a ploché. Navíc jsem v případě Ingrid vnímala její postup jako značně amorální, znemožnění hříšníka by, myslím, stačilo... Takže v tomto případě jsou mé dojmy více než rozpačité.

22 13.12.2020

Po většinu času putujeme s postavami vánicí a přitom se člověk nenudí. Opět jsem byla nadšená z autorova jazyka (hold vzdávám i překladatelce) a způsobu, jak v několika větách dokáže vykreslit jednotlivé postavy a jejich osudy a každá postava je přitom zcela jedinečná. Už se těším na třetí díl a zároveň je mi už předem líto, že se v něm budu muset s chlapcem a světem, v němž žije, rozloučit...

22 28.07.2020

Nádherný román s barvitým popisem prostředí Londýna 19. století, ať už jeho bohatších nebo chudších částí. Výborně napsané postavy, které člověk chvíli lituje, chvíli jim fandí a chvílemi mu lezou na nervy. Příběh hledání štěstí, kterému brání společenské konvence, vlastní předsudky nebo vzájemné nepochopení. Snad to nakonec alespoň Sugar a Sofii vyjde. Bylo to pro mě krásné dobrodružství a i po 900 stranách mi bylo líto, že je konec.

22 14.05.2018

Čarodějky a jejich hašteření jsou prostě úžasné a vlastně se toho ani nemusí moc dít, stačí jen, pokud cestují dostavníkem, ubytovávají se v nevěstinci nebo se chystají do opery. I když jsou i dějové parodie fajn, u Pratchettových knih mě snad ještě víc baví různé dialogy, drobné narážky a charakteristiky postav - zde například úžasná Kristýna nebo Kateřín Štandlík...

22 10.05.2017

Jeden z mých instantních zlepšovačů nálady.

22 09.09.2016

Vynikající kniha pro profesionály i laiky. Bohužel krom válečných veteránů je téma traumatu a jeho devastujících následků stále málo v povědomí veřejnosti. Tak nějak se očekává, že to oběti přežijí a pro případ potíží tu přece máme všelijaké léky, případně je potřeba najít nějakého vhodného odborníka, přičemž je víc než evidentní, že tito lidé potřebují porozumění, podporu, lidskost a sounáležitost v mnoha dalších oblastech a prostředích. Odborníků nikdy nebude dost, ale lidí ano, tak snad se bude povědomí o traumatu a jeho dopadech šířit tam, kde je třeba.

21 11.06.2024