mabell
komentáře u knih
Runy osudu
Christina Courtenay
Jediné co jsem v knize opravdu postrádala, je mapa. Celou jejich cestu jsem se musela koukat na mapy do mobilu, kde přesně ti vlastně jsou.
Mimoňka
Sarah Andersen
Jednohubka k obědu, ale není dobré u toho jíst, protože riskujete, že vám zaskočí smíchy :) Nejlepší jsou ty pravdy o kočkách!
Fotografovy hřbitovní procházky
Richard Ulman
Předchozí dvě mě zaujaly více, nicméně opět zajímavý výběr.
Epitaf - nenápadná ozdoba hřbitova
Richard Ulman
Knížka, která člověka přiměje se zamyslet a pobaví. Ne každému to sedne, ale u nás v rodině to sedlo. Osobně chodím na hřbitovy moc ráda, a když potkám zajímavý epitaf, tak si ho taky zapíšu.
Inkoust
Alison Belsham
Něco tomu tentokrát chybělo. Asi jsem čekala víc o tetování, nevím. Každopádně jsem se dozvěděla několik zcela nových informací, třeba že tis má listy a také jsem byla překvapená, že u sebe Francis nosí dolary.
Sofie, Smrťák a já
Thees Uhlmann
Zase tak moc vtipných dialogů jsem nepotkala. Ale nakonec jsem se docela bavila (a tím myslím posledních 30 stran).
Sejdeme se v knihkupectví
Amy Meyerson
Na můj vkus to bylo moc roztahané. O sto srtánek méně a byl by to prima příběh. Takhle jsem se muslela nutit do čtení, protože jsme chtěla vědět, zda to dopadne podle očekávání.
Verše pro mrtvé
Lincoln Child
Skoro tak dobrá jako bílý oheň. Byla jsem opravdu potěšena, že jde opět o samostatný příběh. Sice tam mohlo být trochu více pendergastovské mystiky, ale jinak super!
1793: Vlk a dráb
Niklas Natt och Dag
Čekala jsem, že nadchne víc. Nejsem vyloženě zklamaná, příběh i rozuzlení bylo super, ale místy jsem se knihou musela hrozně prokousávat. Opravdu bavit mě začala až od poloviny třetí části.
Dokonalá smrt
Helen Fields
A tak nebylo to tak zlé. Trochu slabší než předchozí dvě, ale zase dostaly víc prostoru postavy, které už jsou čtenáři známé a to mě velice bavilo.
Růže bílá, černý les
Eoin Dempsey
Knihy s válečnou tematikou nemám ráda, ale tahle mě upoutala obálkou a tak jsem si řekla, že to zkusím. Četla se mi moc dobře, příběh jako takový se mi taky moc líbil, ale kdyby skončila přesně o šest vět dříve dala bych jí o hvězdu víc.
Anglický pacient
Michael Ondaatje
Tohle je asi jedniný případ, kdy se mi film líbil víc než kniha. Kdybych film neviěla, tak bych knihu asi a ni nedočetla. Na můj vkus byla poněkud zmatená. Víc jak dvě třetiny jsem se do čtení opravdu nutila a až ke konci mě začala bavit.
Dej mi své jméno
André Aciman
Četla jsem ji když bylo venku přímo nechutné vedro a lepší knihu jsem si nemohla vybrat. To horko jen podpořilo úžasnou letní atmosféru v knize - letní ospalou Itálii, měla jsem pocit, jako bych tam, byla s nimi a z povzdálí celý příběh pozorovala.
Syn
Jo Nesbø
Nesbøho jsem začala Netopýrem a vůbec se mi to nelíbilo. Pak mě kolegyně přesvědčila, abych si přečetla Lovce hlav, protože o tom chtěla diskutovat, to bylo trochu lepší. Ale Syn! Ten mě dostal. Přečteno jedním dechem. Možná dám Nesbømu ještě šanci ;)
Sama sebou
Jojo Moyes
Tak tohle na mě bylo už moc. Druhý díl se mi líbil mnohem víc a přišel mi i mnohem živější. Tohle bylo takové utahané.
Stačí jen dotyk
Colleen Oakley
Kdyby kniha skončila na straně 340, vysloužila by si místo v mé knihovně. Ale tím koncem mi to autorka celý pokazila...
Švadlena
Rosalie Ham
Namlsaná knihou jsem se pustila do filmu. Kniha byla boží, film mě velice zklamal. Knihu jsem přečetla jedním dechem a u filmu jsem jen čekala na konec.
