Madelisi komentáře u knih
Nádherný příběh o hrůzách druhé světové války, přičemž ty hrůzy na vlastní oči neuvidíte.
Psáno jako akční film. Krásné a odvážné ženy svádí prominentních nacistu. Stopy válečných událostí probleskují ještě v dalších dvou generacích.
Bohužel kniha měla projít ještě jednou korekturou - bydleli v paláci v Jugendstilu, volal Scala z Milána, potvrdila Scalovi do Milána. Toto mi utkvělo v paměti.
Autorce zazlívám zapletení Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka do polského odboje. Proč by je měl schovávat polský odbojář? Proč chce jedna postava v polské nemocnici české noviny? Kde přišla autorka na to, že atentát byl akcí židovského odboje? Ještě mi připadalo, že v jednu chvíli se nemohla rozhodnout, jestli se děj odehrává v Praze, nebo v Krakově.
Pro svižný děj a kvůli tomuto dávám tři hvězdičky. Nebýt svižného děje, byly by kvůli atentátu dvě. Nebýt zakomponovaného atentátu, byly by čtyři.
Minulost zde zaštitují pouze vzpomínky Míny a vyprávění majora. Jinak se plně jedná o příběh z počátku 90. let. Takový jsme ale už dostali v prvním díle.
Kladně hodnotím vtipné glosy - Wehrmacht mi poskytl svatební cestu do Ruska, ale bez nevěst s návdavkem kulky k tomu.
Bohužel kniha oficiálně nenabízí romantický příběh z počátku devadesátých let, kterého se vám ale dostane. Oceňuji, že minulost majora byla popsaná pouze v jeho vyprávění. Tak, jak by ji skutečně někomu sdělil. Bez čtenářského flashbacku.
Panský dům se mi moc líbil, Venkovské sídlo nabízelo život německých vyšších vrstev za války. Tato linie je moc zajímavá, oba synové narukovali, mladší generace doufá, že válka neskončí před jejich zapojením. Starší generace má rozum a doufá, že konec bude brzy.
Do toho se dvě baronesy zamilují do pohledného majora, ten ale kvůli svému angažmá posouvá svatbu, až přijdou Rusové a celá rodina je rozdělena.
Linie z druhé světové války Je zajímavá. Rok 1990 a doba po pádu železné opony rovněž. Restituce šlechtických sídel a transformace východoněmecké ekonomiky má co nabídnout.
Pěkné čtení.
Zřejmě nejnáročnější čtivo od této autieky. Královny neustále zakládaly kostely a potvrzovaly fundace, jako by nic jiného nedělaly. Nicméně za těmito stránkami ožívá jejich příběh, líbily se mi zmínky o stavbách, co znaly, o tom, co se nosilo za oblečení, apod.
Muselo být těžké psát o královnách, zvlášť když se každá až na jednu jmenovala Matylda, navíc to bylo běžné jméno.
Cambridge je nádherné město, to dodávalo příběhu další rozměr. Bylo nesmírně napínavé sledovat, jak se Lacey seznamuje s oběťmi, jak spolu s doktorkou zjišťuje, že asi něco není v pořádku.
Hraní si s psychikou je zlověstné.
Pátá hvězdička chybí za useknutý konec. Víme, že vše dopadlo dobře , ale už není vysvětlena motivace pachatelů, ani co se s nimi stalo. Je fakt, že kniha je součástí série, tak jestli se vysvětlení nalézá v dalším díle,....
Kniha je moc dlouhá. Nicméně tento díl jsem četla jako eknihu, takže vše se četlo nesmírně rychle. Cizinka je jako droga, už se neodehrává v nádherném Skotsku, obsahuje více než malé množství vedlejších epizod, přesto se nedá s ní přestat.
Dojmy z tohoto dílu - pozor na spoilery - návrat Rogera a Brianny. Další díl bych četla už jenom kvůli nim. Jsem ráda, že se jejich problémy vyřešily.
A ta část s únosem - každý z rodiny Fraserů asi si musí vyzkoušet, jaké je být znásilněn.
Dále se mi moc líbila ordinace Claire. Zajímavé byly třenice mezi papeženci a novými presbyteriánskými osadníky. Neuvěřitelný počet Skotů v Severní Americe.
Pro americké čtenáře jeden bonus - pečlivě si zopakují svoje dějiny. Ostatním je,hádám, jako mně jedno, jaké bitvy se odehrály v jejich boji o nezávislost. Nicméně to vypadá, že by se na chvíli mohlo v dalším díle vrátit Skotsko.
Pro fanouška seriálu povinnost - dozví se vše od historických souvislostí po know-how jak točit dobové drama a specifika filmařské profese.
Spousta úžasných fotografií.
Už jsem nějaké knihy o seriálech viděla, na této by se všichni mohli učit, jak je psát.
Moc ráda jsem se setkala se starými známými Shardlakem a Barákem. Bohužel toto o nich moc nebylo, takže svým způsobem zrada věrných čtenářů. Pokud si někdo otevře jako první tento příběh, nic se nestane.
Obdivuji autorovo umění nechat jeho postavy stát se součástí dějin, nicméně zde mám pocit, že se zamiloval do Kettova povstání a chtěl ho románově zpracovat. To se mu povedlo, s detailní závěrečnou studií se cítím dostatečně poučena o tom, co se v Anglii v roce 1549 dělo.
Uvažovala jsem o 4 hvězdičkách, není to tak čtivé jako předchozí díly. Přesto je to skvěle zpracované. Bohužel za tu zradu očekávání dávám 3.5 hvězdičky.
Četla jsem velmi dlouho. Za půlkou jsem si dala dlouhou pauzu, pak se k příběhu vrátila.
U Diany se nemůžu zbavit pocitu, že mermomocí chce do příběhu zasadit veškeré zajímavosti, které zjistila, takže má pro nás tisíce stránek, z nichž tak polovina posouvá děj. Druhá půlka je o tom, jak někdo šije, loví, spí,... ovšem dělá to dobově.
Četla jsem, jelikož jsem byla zvědavá, co hlavní postavy dál zažijí a se zestárnutím hlavního dua mám stále raději Rogera, který se úžasně adaptoval na dobu 2 století zpátky a přitom k tomu jako profesor historie vůbec neměl předpoklady.
Ledový dech už na mě čeká, Diana z nás vytvořila závisláky. Chci vědět, co bude dál.
Klasická severská detektivka. Nicméně tato je nádherně propracovaná. Člověk se jen dívá na jednotlivé případy, které spolu vůbec nesouvisí, a nakonec je (opět) překvapený, jak vše do sebe pasuje.
Hlavní vyšetřovatelé jsou typicky seversky postižení, ale žádných extrémů typu nepiju vodu se naštěstí nedočkáme.
Pár dojmů - Hessovi jsem od začátku věřila (asi díky mým zkušenostem z tohoto žánru) a o policejním šéfovi jsem si říkala to je ale pitomec.
Další bonus - moc se mi líbil popis Kodaně a při zmínkách o kruhovém policejním ředitelství jsem si hned vybavila Zločin, ve kterém jsme budovu často viděli. A hle, autor je scénárista Zločinu.
Kdybych neznala předchozí díla, tak bych byla nadšenější. Toto není JT, kterého známe. Zde se děj odehrává pouze v současnosti, není žádná druhá dějová linka v minulosti. Na můj vkus moc mrtvol, nehodí se k příběhu.
Genealogické hádanky jsou opět povedené, autor podnítil a posílil můj zájem o genealogii. Snad další JT bude opět starý dobrý JT a někomu bude tvořit rodokmen.
Vše, co o Václavovi víme, není pravda. Nebyl zavražděn 28., nebylo to v září a ani v roce 935. A ani se „trestní” nestal ve Staré Boleslavi.
Miroslav Ivanov dovedl literaturu faktu do nových výšin, sledujeme vyšetřování dvou penzistů, každý dává k dobru dovednosti ze své profese. Je úžasné, jak se dá všechno rozporovat. A nesmírně napínavé.
Netradiční prolog vyvolal u mě otázku, kdo že to tam byl zazděný. Díky tomu, že série Oldřich z Chlumu není chronologická, jsem ani na okamžik nevěřila tomu, že je tam ten člověk, který byl jmenován.
Děj je překombinovaný, párkrát jsem se musela vrátit, abych zjistila, o co jde. Ale vzhledem k tomu, že jsem četla v MHD, tak je to dobré. Ale jak se přišlo na hlavního padoucha, zřejmě nějakým záhadným způsobem zbyl. Naštěstí nejsem královský vyšetřovatel. Souhlasím s komentáři, že linie vyšetřování ztráty listiny vyšla do ztracena, na to se tam až moc pečlivě hledali svědci.
Zaujal mě Diviš, Aranka a Ota, který se nechoval jako k......k.
Čtení jsem si užila, četlo se samo.
Marlene znám z her o Edith Piaf jako vedlejší postavu. Zde má hlavní roli, je tak popsaná, že čtenář prožívá její život spolu s ní. Spisovatel se do svých hrdinek zamilovává, stejný pocit jsem měla i u jeho Kateřiny Medicejské.
A další bonus - na YouTube jsem si musela pouštět videa s Marlene. Chtěla jsem vidět, co Marlene tvořila.
Jízda od začátku do konce. JT se naučil pátrat v německých matrikách a vystačil si bez znalosti němčiny. A to ani nepotřeboval znalost kurentu.
Ovšem ta kriminální část, ta byla na mě až moc. Už by konečně mohli ti nacističtí superpadouši vymřít.
Unikát. Čtivou románovou formou se dozvíme faktické informace a to, jak se vytváří historické hypotézy, a co jsou důležitá fakta. Navíc vše rámuje příběh Kuksu a známých soch. Jedna z nejlepších knih.
Kapitola o Jaromírovi ujasnila, kdo s kým a proti komu. Po ní už není v 11. století binec.
Nejobsáhlejší kapitola byla o vraždě Václava III. Moc pěkně se vyvrací, proč daný podezřelý nevraždil. Až ve mně úplně hrklo, když se mezi podezřelé dostala i Eliška Rejčka.
Ve stručnosti se okomentovala smrt krále Rudolfa a obšírněji rekonstruoval životopis Dalibora. Zaujala mě představa, že vyváděli vězně ven, aby si vyžebrali jídlo. Jinak romantický hrdina Dalibor zůstává jen v našich představách.
Část o Ladislavu Pohrobkovi má dnes už význam pouze jako vysvětlení jeho doby, protože díky exhumaci jeho ostatků, která byla skutečně v kapitole navržena, víme, co se stalo.
Albrecht z Valdštejna byl pěkný oportunista. Zde mě zaujalo, jak si exulanti mohli pravidelně jezdit do Čech.
Hrob Jana Amose Komenského je pěkná perlička na závěr. Doporučuji přečíst každému před návštěvou Naardenu.
Byly části, ze kterých jsem byla nadšená. Ty ale vystřídaly slabší pasáže - převážně Jakeovy vzpomínky a úvahy. Místy jsem nesnášela Alici. Nelíbilo se mi, jak se chovala.
Konec nekonec - oceňuji ukázání hlavního padoucha, Jakeovo negentlemanské gesto - "koneckonců nejsem její manžel", napětí, co se stane. Ale nakonec vše bylo překombinované a nelíbí se mi, že nevím, jak vše dopadlo.
Učebnice současného světa. Faktické informace se střídají s osobními zážitky válečného reportéra. Dělat bych ho nemohla, je v kontaktu s místními bezpečnostními složkami, které jimi přestanou být po změně strany u moci.
Líbilo se mi, jak armády nechávají novináře nakupovat pod pokličku.
Na nějaké události jsem si vzpomněla ze zpravodajství.
Co se mi nelíbilo:
- hned v první kapitole bylo moc Palmisanů, později v ději se zmínili asi jenom tři. Bohužel popisování závěrečné historie 20 lidí je pro čtenáře těžké na zapamatování, uvažovala jsem, že bych moc ráda měla v knize rodokmen.
- pasáže nesouvisející s dějem. Skutečně tam celá kapitola byla jenom o tom, že v různých koutech zahrady kvetou různé květiny
- souvislost s prologem. Proč se ti dva manželé vůbec do Bellorotonda v roce 2012 vydali?
Nicméně i přes tohle všechno mě kniha vtáhla do Itálie první poloviny 20. století. Úvodní mapka mi ukázala, že se vše odehrává úplně v nejjižnější části Itálie, dozvěděla jsem se spoustu věcí o tom, jak nehostinný kraj to byl. Z toho, co se stalo v Bari, mám úplně pachuť v puse.
S příběhem postav jsem spokojená. Rodinná sága přesně podle mých představ. Souhlasím s předchozími komentáři, že se dalo čekat, jak to mezi Giovannou a Vitantoniem dopadne. Přála jsem jim to a s tím jsem četla každou kapitolu. Mrzelo mě, co se stalo Donatě v Bari. Stejně jako postavy jsem netušila, proč je všude cítit česnek.
Dostala se mi do ruky právě kvůli pidtitulu Rod Záviše z Falkenštejna. Pana Polácha znám jako autora pěkných románů, více se mi zde líbila část, ve které se jmenoval osudům jednotlivých členů rodu. Kapitoly o pečetích a majetku mi přišly nudnější.
Oceňuji, jak se ze dvou tří informací dá rekonstruovat příběh. Kniha dala autorovi enormní práci, jsem ráda, že jsem ji objevila.
Pro faktické zhodnocení doporučuji přečíst si recenzi s odkazy. Dozvěděla jsem se tam další zajímavé věci.