Madelisi komentáře u knih
Opět jsem četla se znalostí seriálu. Nicméně ten se už dost odklonil, takže kniha je v podstatě podobné dílo.
Líbí se mi, jak si autorka hraje s historií. Parádní zasazení do našich reálií - to seriál odflákl. Diana dokonce přemýšlí, jak vyslanec Slavata bude vypadat o 20 let starší. Že by příprava na defenestraci? :-)
Jenom v současných linkách mi vadilo, že nevíme, co se dělo před pár měsíci. Postavy to řeší, ale já to vím jenom díky seriálu.
(SPOILER) O hvězdičku méně kvůli menšímu výskytu Beneše.
Zápletka mi připadá částečně opsaná z předchozího dílu, kdy Wolfram řádil jako mstitel kvůli únosu dcery. Proč jenom se ti páni nepoučili?
Teď se Wolfram proměnil v ninju, který tajně po nocích vykonává svoji pomstu.
Konec vypadá jakoby konec celé série. Asi mi budou chybět poznámky o rytířích, co smrdí. Protože o jejich vůni jsem při čtení jiných středověkých románů sama uvažovala.
Šokující informace z tohoto dílu - Eluška Rejčka je nevěrná Jindřichovi z Lipé!
Četla jsem až po seriálu, který se mi moc líbil. Jelikož zde děj z 80 % odpovídá seriálu, tak se mi místy zdlouhavěji četlo, když jsem věděla, co se stane.
Navíc mi neseděl popis čarodějných scén, trochu jsem se v těch všech barvách a bohyních ztrácela.
Klobouk dolů před seriálem, dodali do něj dost scén navíc.
Zde se mi seriál hodil k tomu, že jsem hned věděla, která postava je důležitá.
Závěrem - toto téma mě moc baví. Je to upíří romance pro starší, plus odehrává se to v nádherném prostředí.
Příběh má všechny staré dobré ingredience. Zde však byly navařeny lepším způsobem. Moc se mi líbila ústřední zápletka s popravou.
Veškeré slepé uličky byly dobře zdůvodněné. Třeba ta s tím katem.
Říkala jsem si, že bratranec Vartenberků je pěkná svině kvůli tomu, co chtěl udělat manželce.
A že Ludmila a Marek měli na ni takový špatný odhad?
Finální rozuzlení je báječné, odpovídá modernímu duchu vzepětí žen. I když u Vondrušky to zas tak u Oldřicha z Chlumu nepřekvapuje.
(SPOILER) Záhada minulosti, která vyplyne na povrch v současnosti a musí se vyřešit? Sem s tím.
Cara je až moc rozumná, sama se divím, že má vůči otci stále velký pocit loajality. Ten si ji nezasloužil z toho, jak se k ní choval. Bratr Michael jí zase ani náhodou netrpí.
Líbí se mi její práce návrhářky. Od její cesty do San Francisca vše, co doposud pomale plynulo, získalo spád.
Annie je chuďera. Snaží se utéct od dominantního a násilnického otce a uteče k dominantnímu a násilnickému manželovi. Chápu, že na setkání s dětmi čekala až do smrti manžela. Měla strach, co by mohl ještě dalšího udělat.
Říkala jsem si, že alzheimer je pro něj pěkná odplata.
Dvě pozitivní věci - pečovatelka. Na ni měla Cara skutečně štěstí. Sama jsem jako ona myslela, že by se mohlo jednat o Annie v přestrojení. To by k příběhu sedělo.
Simeon. Bavilo mě, že ho prý matka pojmenovala s překlepem a když to zjistila, nedalo se nic dělat. Ale na druhou stranu, já jsem nepoznala, že je jméno špatně, Simeon se jmenoval bulharský car. Asi se matrikář orientoval podle tohoto spíše než podle francouzské detektivky.
Otázka - na začátku je scéna, jak nějaká žena po vystoupení z autobusu hledá dům Cary a Joea. Kdo to byl? Jestli na to autorka odpověděla, tak mi její odpověď unikla.
Červená knihovna a souhlasím s ostatními, že Christopher miloval Rebeccu více. Moc jsem mu fandila, dobrovolně se přihlásit do SS, aby ji našel. Nést riziko vlastní smrti a pak ještě fantasticky bojovat a chránit tamní vězně. Se divím, že nedostal ocenění Spravedlivý mezi národy, byla by to lepší tečka než jaké se mu dostalo.
V dějí se opakují situace použité jinde - záchrana sestry jedné vězenkyně z předsálí plynové komory a zaměstnání v Kanadě (Červená a purpurová), dítě, co přežilo plynovou komoru,...
U spousty událostí jsem si říkala, že to mu nemůže projít, že ho musí chytit,...zřejmě jsem zapomněla, že čtu červenou knihovnu.
Nelíbil se mi skok po válce - konec války by přinesl spoustu emocí, takhle jsme se dozvěděli, co se stalo, pouze v Christopherově rozhovoru pro rozhlas.
Kvituji zasazení děje do Jersey, tyto ostrovy jsou hodně neznámé i dneska, takže tato část byla velmi osvěžující.
Pěkný špionážní thriller, ale po dílech typu Homeland už nemusí mít podtitul z blízké budoucnosti. Kniha má světové parametry.
Nicméně na můj vkus obsahuje až moc odboček mimo. Filozofické úvahy nepatří do čistého thrilleru. A na konci mi přišlo, že plyn byl puštěn nějak moc rychle.
Moc se mi líbilo prokládání textu novinovými úryvky a zprávami ze sledování. Uvažuji, že ke spuštění likvidacím došlo z naprosto hloupé záminky, ale jsem ochotna věřit, že takováto motivace může být reálná.
Hodně se mi líbil kontrast mezi zmrzlou Evropou a Amerikou, Izraelem v pohodě. Dále narážky na reálné osoby - český ministr zahraničí, který vypadal jakoby podřimoval. Hlavní hrdina začal dělat ochranku zřejmě Havlovi, apod.
Dvěma slovy úžasná práce. Extrémně propracovaný román o československých dějinách z pera amerického diplomata. Středobodem všeho dění je Poslední palác postavený v Evropě, kde dnes sídlí americký velvyslanec.
Jeho stavitel Oto, americký velvyslanec Laurence, americká velvyslankyně Shirley a americký velvyslanec Norman pouze krouží okolo hlavní postavy paláce, ve kterém sídlí americký velvyslanec.
Bylo osvěžující poznat své dějiny z tohoto úhlu pohledu. Hodně emotivní byla kapitola o srpnu 1968. Když jsem o knize přemýšlela, tak jsem došla k závěru, že přes přímou řeč vystavěnou pouze podle archivních pramenů se jedná o dílo nabité dějem.
V poslední kapitole, kde se autor už setkává s Klausem, došlo k připomenutí některých postav z jeho kruhu, které plnily novinové články, ale na které jsem už dávno zapomněla.
Moc se mi líbilo zahrnutí příběhu velvyslancovy matky. Jenom lituji, že její návštěva už není zahrnuta v příběhu. Ale moc se mi líbí, jaký pěkný vztah má autor se svoji maminkou.
Nádherně zvládnuté řemeslo. Děj se odehrává na nejhorším místě, které kdy člověk vytvořil, jsme seznamováni s tím, co se tam děje. Ale není to přeexponované, takže se dá číst dál, protože tu jde o příběh Franze a Mileny.
Poprvé jsem viděla, jak se ze člověka může stát esesman, připadá mi, že Franz byl svým způsobem oběť své doby. Stejně tak jeho kamarád Bastian. To ho ale neomlouvá, za to, jak se choval, je plně zodpovědný. Nicméně díky Mileně udělal spoustu věcí, které vyrovnaly veškeré zlo. Jeho
Přiznám se, že celou dobu jsem doufala, že Milena i Franz přežijí, tím, jak se blížil konec války, mé naděje rostly.
Nicméně nemyslím si, že je správné, že Franz byl (ne)potrestán, tak jak byl.
U Mileny bylo vidět, jak byli lidi naivní, že nečekali, co se může stát a rozhodli se zůstat doma. I když upřímně, nedokážu si představit, co bych dělala sama na jejich místě.
Celou dobu jsem přemýšlela, jestli se rodina její sestry v Maďarsku s ní v Osvětimi setká. Její sestra po své záchraně musela být na tom hrozně zle.
Tento příběh je vskutku neuvěřitelný, líbilo se mi, že spisovatel zmínil i reálný předobraz. Oceňuji jeho přístup, že z úcty ke skutečným hrdinům použil fiktivní postavy. A pro nás je zajímavější, že Franzovo rodné město je Drasenhofen, tedy důvěrně známé místo všem, co přejíždí naše hranice do Rakouska.
Kdybych neznala Panství Farleigh, tak budu hodnotit pozitivněji. Zde byl příběh komornější, v podstatě šlo o otce, který byl sestřelen v Toskánsku, o jeho dceru, která se o 30 let později vypráví v jeho stopách, a o Toskánsko. Všichni ostatní jsou pouze vedlejší postavy.
Některé pasáže byly zdlouhavější. Konec byl přímo o náhodě.
Pozitivně hodnotím, že mě spisovatelka asi dvakrát zavedla do slepé uličky.
Dále se mi moc líbilo, jak si autorka hrála s italštinou. Nejprve řekla, co Hugo nebo jeho dcera řekli, ale potom upřesnila, jak to kvůli jejich znalosti italského jazyka vyznělo. Pěkný nápad, s ním jsem se ještě nesetkala.
Výsledný dojem - dostala jsem chuť na dobré italské jídlo.
Pěkná trilogie, i když oproti Panskému domu je fakt, že mi trvalo pokaždé delší dobu se začíst.
Zde se nemůžu zbavit dojmu, že anotace nesedí, jestli se Franziska bála vzpomínek na válku tak půl kapitoly, tak je to moc.
Spíše se mi tu líbilo zahrnutí Sonjina příběhu, dokreslovalo to vývoj NDR a její popřevratový stav, který se nám tu v celé trilogii předkládá.
V tomto díle jsem si nejvíce oblíbila Ulliho a příběh ze středověkého kláštera. Pokaždé, když se zmínili Slované, tak jsem si připadala, jako by se mluvilo o Vikinzích. Takoví nájezdníci to byli.
Kniha není pouze o Grace, té je tam tak polovina, když to přeženu. Zbytek tvoří Rainier a její děti. Nicméně není to na škodu, informacemi se tu nešetří. Navíc autor vyzpovídal knížete a děti, tudíž veškeré informace jsou podložené. Překvapilo mě, že Gracin Oscar je zmíněn jen tak mimochodem, přitom o filmové kariéře se hodně mluví.
Zde jsem konečně pochopila, jak se Grace a Rainier dali dohromady, to nikdo jiný nedokázal vysvětlit, všude to vypadalo jako spiknutí slavných, tady v tom hraje trochu roli náhoda.
Líbilo se mi, jak Grace neodhadla potenciál Paula Newmana.
Neuvěřitelné, že Monako bylo někdy tak zaostalá země, jak se v knize píše.
Bohužel jsem nepochopila úvodní a závěrečnou kapitolu, zřejmě sloužila pouze k tomu vyvolat ve čtenáři představu, že se nachází v Monaku.
(SPOILER) Pokud někoho fascinuje život žen ve vypjaté době, je toto kniha pro něj.
Hlavními hrdiny jsou “malí “ lidé, co tvořili velké dějiny.
Hlavní Marianna má v sobě ohromnou sílu, dokázala jsem si ji představit i jako muže. Z jí daných prostředků vytěžila maximum. Jediná si užívala status profesionální vdovy.
Benita - vidíme ji pouze očima Marianny, ne jejího manžela Connieho, takže stejně jako Marianna nevím, jaké bylo jejich manželství. Připadá mi nejslabší ze tří hlavních hrdinek, bohužel ji dějiny uznaly, nedokázala se prorazit.
U Anie jsem měla celou dobu pocit, že něco nesedělo, zde se autorce povedlo skvěle zamaskovat její předchozí nacistický život. Zde mě řešení její zápletky nenapadlo.
Z mužů se tu mluví o manželovi Marianny, ten je nejméně plastický, je skrytý v nánosu patosu, kterým ho jeho žena obestavěla. Oproti tomu Connie se mihne jenom na pár stránkách, přesto díky Marianninýmu nadšení je největším hrdinou. Pomáhala Marianna odboji kvůli svému přesvědčení, nebo že chtěla udělat dojem na svoji platonickou lásku? Škoda, že Benitina zmínka o tom, že Connie nazval Mariannu krutou nebyla více vysvětlena.
Poslední významný muž je Herr Müller, aktivní imiciátor, ale i oběť války.
Jazykově se mi moc líbilo používání německých výrazů v textu. Třeba otázka amerického důstojníka, jestli má hledat všechny ženy, co mají před jménem Frau. Co mi naopak vadilo, byly některé pasáže, které se snažily vysvětlovat morální a etické problémy. Zde drhla jindy bezproblémová plynulost románu.
Jošt tvořil velké dějiny a je pohřben v Brně. Naštěstí za jeho moderní sochou alegorií odvahy je i jedna klasická.
Určitě je správnou postavou pro román. Žasnu, jak je jednoduše napsaný a jak nenásilně se do něho vklínily fiktivní postavy.
Bohužel mi místy přišel jazyk až moc moderní, nedokáži si představit, že by markrabě z konce 14. století oslovoval svoji manželku Madame.
Naopak oceňuji množství děje a vysvětlené politiky. Na tomto by se mohl
vyučovat dějepis na školách, zvlášť když Morava, markraběcí války a římský král pohřbený v Brně jsou opomíjenými kapitolami.
Souhlasím s komentářem pode mnou. Nápad super, mohlo se z toho hodně vytěžit. Bohužel zpracování je zdlouhavé a nudné, nedělalo mi problém přeskakování odstavců, abych se dozvěděla, jak vše dopadne.
Bohužel ústřední dvojici nevypadá na osudově zamilovaný pár, nemyslím si, že by byl Max pro Stellu nějaká výhra. To primář Arne je jinačí kategorie.
Plusové body - kniha německé autorky. Na prvních stránkách jsem byla překvapená, že je tu přemíra německých jmen. A v Hamburku bych se šla ráda podívat do hotelu Atlantik, pokud tedy existuje:-)
Napínavost a čtivost se nedá upřít. Stejně tak překvapivý zvrat. Bohužel děj, poté co se přesunul na farmu, mi přišel až moc psycho a halucinogenní, že jsem sem byla ráda, když se objevil mrtvý muž a vše vypadalo opět normálně.
A ještě otázka na závěr. POZOR SPOILER Skutečně je možné žít a pracovat ve Francii bez dokladů? Hádám, že daná osoba asi neřekla, jak se jmenuje, když se tam skrývala.
Kniha má rozporuplné hodnocení. Jedni vynáší do nebe, pro druhé zklamání. Já zůstanu má zlaté střední cestě.
Zklamal mě konec, ale jenom protože jsem si myslela, že další dva díly tvoří volnou sérii, ne pokračování. Takhle jsem celou dobu čekala, kdy konečně Aubrey ukončí předmět a oba se budou moci veřejně přiznat ke svému vztahu. Dále si myslím, že katalyzátorem událostí nemusel být definitivní odchod jedné studentky.
Danielovi se dá rozumět, proč se chová, jak se chová, osobně mě štvala Aubrey tím, jak ho v jednu chvíli podporovala a v druhou chtěla, aby porušili vlastní stanovená pravidla. Je vidět jejich věkový rozdíl.
Celkově jde o příběh zakázané lásky mezi dvěma lidmi, co mají rádi Shakespeara a z rukávu sypou jeden jeho citát za druhým. To tento příběh spolu s citáty uvozujícími kapitoly dělá výjimečným. Plusem je i nástin kanadského vysokoškolského života.
Na milostný příběh je tento příběh také vpodstatě cudný. Ráda jsem ho přečetla, vše rychle ubíhalo, jenom nejsem správně zvědavá, co se stane dál. Ale na druhou stranu to znamená, že vše bylo ukončeno a to je také umění.
Zde se musím sklonit Baronetu, když se objevily první zprávy o této knize, nečekala jsem, že se bude moci tak brzo přečíst v češtině.
V prvních dvou kapitolách se seznámíme s Meghan a Harrym před tím, než se poznali, zbytek je cesta jejich společným životem od léta 2016 do března 2020. Krátký časový úsek, ale naplněný informacemi.
Zmiňuje se, co se psalo v novinách, některé kauzy si vybavuji i z našeho tisku. Touto optikou dává smysl Harryho boj proti bulváru, nerozumím, proč se o Meghan psalo tak špatně. Zvlášť dvojí zacházení s Kate a Meghan nedává smysl, proč v případě Kate palác uvedl nepravdy na pravou míru?
Rovněž nechápu tolik úniku informací za zdmi paláce. A jak to, že se ví, jak proběhly soukromé rozhovory třeba mezi Harrym, Meghan a Williamem, když tito na knize oficiálně nespolupracovali? Napadá mě, že v místnostech musí být asi stále mlčící lokajové, jak za časů královny Victorie.
Harry a Meghan jsou zde za hvězdy, což není problém, protože ostatní členové královské rodiny mají své hvězdné chvíle na stránkách jiných publikací.
Na knize mi vadila neexistence rejstříku nebo alespoň soupisu postav. Každá osoba byla představena celým jménem a funkcí pouze při prvním objevením se, později se už používalo pouze křestní jméno. Takže jsem při čtení netušila, o koho jde, a neměla jsem prostředek, jak si snadno osvěžit paměť.
Jinak knihu doporučuji kvůli tomu, že se člověk seznámí s dalším pohledem na již známé události a může si udělat vlastní názor. Protože britskému bulváru se minimálně v případě královské rodiny dá věřit maximálně tomu, že ví, jak se jejich plátek jmenuje.
Velmi čtivé, silně mi připomínalo Ztracené světlo. Musím dát autorce body k dobru, v jednu chvíli mě zmátla s tím, kdo je otec.
Emily tu má podle mě všechno, ale nechová se k lidem fér, není k nim upřímná. Drewovi i Gabovi na ní záleží, zasloužili by si vědět, jak si stojí. Jenom Emily neví, co chce. Má pravdu, když o sobě tvrdí, že je zbabělá.
Líbilo se mi prostředí New Yorku a práce ve Světovém obchodním centru.
Zklamal mě konec - celou dobu vše směřovalo k shledání po letech, byla jsem zvědavá, co Emily lidé, kteří ji znali, řeknou. Ale vše je ukončeno vstupem do dveří.
Podle mého tu Oldřich nebyl sám sebou. Moc mu to nemyslelo. A na svůj standard stavěl moc špatných hypotéz.
Diviš se oproti tomu vyznamenal při honění lupičů, jak jako jediný zaznamenal jeden detail. Navíc má plusové body za to, že se zajímal o vraždu na Bezdězu (skutečně to bylo Oldřichovi a Otovi jedno?).
Ale Ota - konečně žádné sklepnice, pomiloval snad jenom jednu dívku a nesmírně mu to pálilo.
Příběh - plně ve stylu Midsomeru.