Madelisi komentáře u knih
Zajímají mě osudy všech postav. Na jejich příbězích je vyprávěná historie kraje kdesi daleko na severovýchodě.
V jednu chvíli jsem byla překvapená, že postavy jsou Poláci.
Vždy ráda pozoruji JT při práci. Tato zakázka ho dovedla do nádherného Skotska a tamního panství Midsomer. Když si odmyslím mrtvoly, tak by nemuselo být špatné hledat poklad ve starém rozpadlém sídle.
Počet vražd mi připadá až moc. Motiv vrah pěkně vysvětlil a konec je plně vondruškovský.
Pokud si někdo JT opět najme, moc ráda se seznámím s jeho další prací.
Pěkná oddychovka. Ellen si proplouvá životem, sama je napůl šílená případně má ještě šílené okolí. Manžel je navysost tolerantní, ona vypadá, že je na něj naštvaná jen tak, aby se neřeklo. I když kolikrát byla v právu - kterak ji nadával po Vánocích kvůli velké útratě. Dětičky jsou hrozné, Ellen vůbec nemá vztah k penězům. A ke konci jsem ji rozuměla, taky by mi byla zatěžko vzdát se svého domku kvůli takové osobě.
Palec nahoru za to, čím se Ellen živí. Žena v IT oboru není moc častá hrdinka (přestože u mne je to Po jak hacknout zlomené srdce již druhá ajťačka). Taky se mi moc líbilo propojení jména knihy s dějem.
Snad poprvé navazuje na předchozí díl - alespoň si nemyslím, že by se do doby, co pomohl švagrovi Markovi z Vartenberka a tímto příběhem toho mnoho vešlo.
Příběh jako vždy hodně překombinovaný, skutečně se princezna Eliška spojila s představitelem jednoho rodu, aby se zbavila jiného rodu a tím pomohla svému otci? Z hlediska vražd toto bylo pomalu jako Hra o trůny, postava je okamžitě na druhé stránce mrtvá.
Líbil se mi exkurz do Otova soukromí. Je až s podivem, že na to, že je mu zde 40 let, a s ohledem na jeho životní styl, se dosud nemusel vypořádávat s následky milostných nocí. V tomto dílu se mi jeho charakter moc líbil.
V epilogu mnou trochu hrklo, do bitvy na Moravském poli zbývají asi dva roky… Její důsledky by daly Oldřichovi teprve grády.
Pěkná oddychovka, která se četla úplně sama. Ženy v IT je neotřelé téma, více mě bavily části, které se týkaly tohoto oboru. Volný čas hrdinek se nijak nelišil od volného času hrdinek jiných knížek.
(SPOILER) Žánr, který popisuje osudu jedné rodiny napříč stoletím, mám moc ráda. Zde tchýně zažije první světovou válku, snacha, kterou nepoznala, druhou, a vnučka je vězněm své doby. Až pravnučka se za přispění psychoterapie snaží vymanit z okovů.
Četlo se mi v porovnání s ostatními zástupci tohoto žánru trochu těžkopádněji. Chybělo mi, že některé osudy se jen tak načrtly a dál se s nimi nepracovalo. Proč se kulhající sestra Věrka objevila až za několik desetiletí? Co dělala do té doby? Proč se Mírkova sestra zabila? A proč se o ní dále nemluvilo? A záhada největší - proč Jana neměla ráda svoji dceru, ale syna ano?
Tyto nedostatky jsou jenom v mých očích, hlavní fakt knihy nezakryjí. Ženy jsou ty, co jsou silné, na nichž leží veškerá zodpovědnost.
Z mužů známe detailně pouze dva - Mírka a jeho otce. Otec je hnusný tyran, Mírek se snaží částečně dělat věci jinak, ale zřejmě má v sobě až moc zakořeněný otcovský vzor. Všem ženám by bylo lépe samotným, než s takovými muži.
(SPOILER) Celá trilogie mě nesmírně bavila. Nemohla jsem se odtrhnout od čtení.
Fascinovalo mě, jak Alex radil Klausovi před cestou do New Yorku, aby si měl ruce, ať nedostane AIDS. Připadá mi, že kvůli této zápletce musel být syn jedné z hrdinek teplý.
Krásně akční byl útěk Jona a jeho bratra z Východního Německa přes Prahu.
Jelikož trilogie zaobírá celé století, bylo zřejmé, že se budeme v tomto díle hodně setkávat se smrtí hlavních postav. Jelikož téměř všichni byli devadesátníky, tak čtenář nebyl moc smutný.
Jediný šok jsem zažila u těhotné přítelkyně Konstantina, stejně zbytečně mi připadala smrt jeho dědečka Uda v prvním díle. Je neuvěřitelné, že se bavíme o události před nějakými 70 lety.
Souhlasím s názorem níže, chtělo by to volné pokračování. Příběh čtyř přítelkyň a jejich manželů se uzavřel, ale jejich děti, vnuci a pravnuci žijí dál.
(SPOILER) Mám pocit, jako bych četla dvě knihy. Jednu o britském špionovi, který chce nastolit mír, a druhou o švédské matce pracující s utajovanými informacemi v Bruselu. Na to, že Švédové jsou stejní špióni jako v knize vystupující Britové, mi přišli pouze jako céčková či déčková špionská verze.
Oba příběhy jsou nevyrovnané. Jonathan má akční kousky, běhá, cestuje po celém světě a zcela nechutně podvádí manželku. Bentina linka zase působí jako linka pracující matky, která se nemůže spolehnout na manžela.
Chybělo mi vysvětlení úvodní zápletky. Proč britský analytik vynesl tajné dokumentu a proč je předal zrovna Švédům? Vždyť jde o spojence! Jak spojenci můžou chtít naverbovat agenta svého spojence? Asi jsem moc naivní.
Líbil se mi závěr. To Švédi konečně začali špionovat, Bente konečně ukázala, že má výcvik. Bohužel se Švédové dostali na béčkovou úroveň. A Jonathan ztratil veškeré mé sympatie, které kdy získal. Závěrem jsem ráda, že příběh byl ukončen, že se nenabízí prostor k okamžitému pokračování.
Můj objev léta. Lucemburská linie mě nudila, Matouš Rozoumek mě zaujal, asi si najdu jeho předchozí dobrodružství.
Pocitově horší než předchozí dva případy, Plischek se až moc definitivně rozloučil s Králíky. Nicméně na možnost přesunu nás autorka upozorňovala už v předešlém díle, když se řešili manželské trable členů finanční stráže.
Příběh byl opět bravurně seskládán, bohužel mně nesympatický nový obyvatel (tak jsem to pochopila) mi byl nesympatický oprávněně. Bohužel si nikdo nešel kupovat tabák k mému milému trafikantu Mourkovi.
S vykreslením všech postav jsem jako vždy spokojená, v žádném jiném románu jsem se nesetkala s pocitem, že se s nimi nacházím v místě děje jako v této sérii.
Mohu opakovat svá slova z hodnocení prvního dílu. Chci se vypravit do Králíků, ale těch, ve kterých žili komisař Plischek, Johann Bandalowsky, Rosa Bauerová, Václav Mourek a další.
Tentokrát vše začalo hodně tajemně, šperky nesoucí smrt jako by vypadly z jiného žánru. Jazykově bylo pouze jedno řečení s vykřičníkem, takže spokojenost.
Jedinou výtku mám k osobě četnického velitele. Pohybujeme se zřejmě jenom pár měsíců po prvním díle, chybělo mi tudíž vysvětlení, proč předchozí velitel odešel.
Jinak jsem navýsost spokojená, těším se na další výlet do 19. století. U detektivního příběhu koukám, jak vše zapadlo na své místo a jaké se našli souvislosti pro finanční stráž.
Autorka je navýsost fundovaná situovat svůj detektivní román do prostředí finanční stráže v pohraničním městečku v polovině 19. století. Má dar živého popisu, že bych se chtěla do Králíků sama vypravit. Ale asi bych byla zklamaná, když bych na náměstí nenašla Mourkovu trafiku, v blízkém domě vetešnictví Rosy Bauerové a Otylku u kašny s nejnovějšími informacemi.
Při čtení mě do oka trklo několikrát použité spojení říct něco s vykřičníkem. Poprvé bylo osvěžující, po několikáté už trošku otravnější.
Děj svižně plynul, vše do sebe krásně zapadlo. Jednou jsem se nechala svézt na scestí zdůrazňováním těžkého života místního písaře. Zde již zmíněný citát “Nerad to říkám, ale tenhle případ vlastně způsobily, ale i vyřešily ženské.” si zaslouží připomenout.
V době vydání se o Baletkách hodně mluvilo, díky tomu jsem na ně narazila.
Prostředí baletu je fascinující samo o sobě, zde má popisovat školení budoucích baletek.
Po čtení mám toho v hlavě ještě spoustu. Malé holčičky žijí životy o několik let starších divokých dívek. Být v deseti sama v Praze je hodně náročné. Jak je možné, že z naprosto příšerné životosprávy (žádné jídlo, drogy a alkohol) nemají zdravotní problémy. Postupný úbytek studentek, protože jsou moc velké, mají prsa, mikroskopických přibraly. Bratr, co chce být sestrou.
Tématicky je tato drobná knížka bohatá. Z počátku jsem si musela zvyknout na psaní ve druhé osobě, proto jsem začátek čtení chvíli odkládala. Bohužel toho baletního prostředí zde mnoho nebylo. Balet se spíše prolíná životem hlavní postavy. Sama bych upřednostnila klasicky psaný příběh.
Na knize se mi nicméně líbilo, že částečně může člověku zprostředkovat bolestivou cestu k nádherném představení.
Trest za nic bez konce. Blíže se seznámíme pouze se třemi dívkami, z nichž jsem u jedné přemýšlela, proč pro ni neexistovala jiná instituce, a u druhých dvou mi přišlo padlé na hlavu, že se do Magdaléniných prádelen dostaly jako hříšné kurvy a přitom byly panny. Tedy nevinné ve smyslu obvinění, co je do kláštera poslalo.
Příběh je psaný velmi poutavě, mnohokrát jsem měla strach, aby se Taegan nebo Nora nevzdaly a nestaly se z nich ženy bez vlastní vůle. Obě dvě a vlastně i Lea měly smůlu na muže ve svém okolí. Jediný kladný muž byl pouze Taeganin kamarád Cullen a její strýc Harold. A to bylo ještě zdůrazněno, že jeden je protestant a druhý žid.
V druhé řadě Španělské princezny mě Markéta zaujala mnohem více než Kateřina. Má potenciál, kladu si otázku, proč je tedy tak opomíjená? Odpověď jsem se tu nedozvěděla, ale dostala jsem nádherný příběh.
Díky členění knihy mi zůstanou v hlavě důležití Skotové své doby. Upřímně nechápu, proč se oba Markétini muži zachovali naprosto stejně. Jejich chování nebylo zdvořilé vůči ní, ani vůči jejich partnerkám. Ke konci jsem už ani nerozuměla samotné Markétě.
Spisovatelka sepsala její příběh velmi čtivě, doporučuji.
Hlavní hrdina není moc obvyklý - kolaborant za Protektorátu a zároveň utajený mstitel, který má strach, kdyby se na něj přišlo.
Nikdo nevíme, jak bychom se zachovali v jeho situaci sami, přesto mi Marková postava připadá až moc ublíženecká.
Kniha je kratičká, přesto zahrnuje poměrně velký časový úsek. Na první flashback ve flashbacku jsem se musela naladit, s dalšími už nebyl problém. Jenom se mi nelíbí jejich grafické rozdělení, kurzívové části je až moc.
Na druhou stranu musím autorovi přiznat velké plus za prozrazování jednotlivých informací. Vždy mě to trklo krátce před tím, než autor chtěl, aby se čtenář danou informaci dozvěděl. Jedinou věc ale neprozradil - proč se Tonda tajemník tak stará o Pavlu, přestože je ženatý.
Matice vystřelené z praku jsou hodně krvavá zbraň.
Závěrem chci říct, že mě mrzí, jak Marek dopadl. Sama jsem doufala v soud. Snad si k němu alespoň Pavla o 15 let později najde zprostředkovaně cestu.
Zde bylo nejtěžší si uvědomit, že hrdinky, mladé dívky z minula, už jsou v podstatě důchodkyně.
Štafetu tu pozvolně přebírá mladší generace.
Líbí se mi, jak je reálná historie zakomponována do děje. Hamburské záplavy si doteď budu pamatovat.
Jsem zvědavá, jak to všechno dopadne.
Báječné. Připadá mi, že německá hyperinflace je strašák pouze v našich zdrojích. Zde si ji člověk téměř ani nevšiml.
Pěkné, lehké čtení. Každá postava mě bavila, sice někdy jsem měla pocit, že se občas chovají jako blbci, nebo že seznámení některých postav bylo pouze zásahem autorky, ale to mi vůbec nevadilo.
Kateřina Parrová je vděčné téma, ale zatím nepatří mezi top z tudorovské éry. Přesto bylo nutné ho uchopit svým způsobem.
To se myslím povedlo. Kateřina je tu reformátorkou z náhody, Jindřich je očividný všežravec, při kolika opulentních hostinách jsem přemýšlela, jak může tolik jídla vůbec sníst. Zkrátka tu autorka až moc extrémním způsobem ukazuje, že Jindra už dávno není princ Krasoň, nýbrž je tyranem. Tyranem, který má rád lidské šachy.
Dále si myslím, že v dějí bylo obsaženo moc náboženství. Mohla to být tehdejší priorita číslo jedna, ale my už jsme se jako společnost posunuli, tomuto problému tehdejších lidí nerozumíme. Bylo by pěkné, kdyby se v ději toto téma trochu zředilo s běžnými lidskými starostmi, třeba s tím, kolik mít v domácnosti svíček. Mimo to mě ve čtení rušili nestejně dlouhé kapitoly. Dále lituji, že kniha začíná pouze zásnubami, nevíme, co bylo dříve.
Na závěr chci zmínit pár věcí, co se mi obzvláště líbily.
- postupné šíření strachu ze zatčení a Kateřinino podvolení se strachu, sama jsem si připadala, že nic nevím jako ona
- téma tvorby tudorovského obrazu, zde vidím velký podraz na Kateřinu
- Thomas Seymour je tu úžasná postava. Jak je popsán, to je úplná rehabilitace jeho budoucích skutků. Líbilo se mi, jak se rozhoduje pro Alžbětu. Za nejsilnější scénu považuji, když vyzval své city královně. Jak jí sdělil, že má strach o její život.
Další román, z kterého má člověk pocit, že čte dějiny. U každé postavy známe její rodinné zázemí z několika generací i to, co ji později potká. To vše díky pár větám. Nabízí se srovnání s Mornštajnovou, která je nejvýraznější představitelka tohoto žánru.
Důmyslně popsaný nástup antisemitismu, jak s ním postavy souhlasily i nesouhlasily zároveň.
Osobně bych chtěla vědět podrobnosti, proč se Erich Fuchs cítil vykořeněný. Na hlavní postavu máme celkem málo informací, v porovnání s ostatními. Nelíbil se mi konec, kdy se vnučka rozhodla skončit s pátráním po minulosti, přestože v ruce držela dopis od osoby nesoucí příjmení, která zasáhla do osudu obou učitelem na vesnici.
Přes useklý konec oceňuji netradiční pohled na Němce a téměř absenci válečných zvěrstev.