Madelisi komentáře u knih
Zpočátku jsem četla pouze kvůli příběhu Charlie a tajemnému Skotovi zaměstnaného u alkoholičky. Příběh z první světové války mě nezaujal. Později se ale i tato časová linie rozjela a po propojení to byla jedna velká jízda. Takže radím vydržet, stojí to za to.
Podle mého osobního vkusu byl očekávaný děj až moc předvídatelný. Méně se mi líbilo napojení na francouzské Lidice.
Oceňuji výskyt historických postav. Titulní velitelka mohla před válkou pracovat i pro Františka Ferdinanda d´Este a jeho manželku.
Kateřina Tučková má dar najít zajímavé téma a čtivou formou ho zpopularizovat. V Bílé vodě použila styl z Žítkovských bohyní, tedy hlavní děj je proložený archivním dokumenty, jako jsou dopisy, deníkově záznamy či zprávy. Autorka si tedy musela osvojit mnoho stylů. Z mého pohledu bylo zpočátku těžší se začíst, dopisy dvou církevních otců byly zdlouhavé a nudné.
Nadpřirozenou část se zjevením Panenky Marie jsem nepochopila - přemýšlela jsem, co se ve skutečnosti stalo. Mám svůj názor (pokud nechcete spojler, tak přeskočte na další odstavec), kdo by mohla být žena Marie.
Komunističtí posluhovači vypadají jako správné karikatury, jak se běžně vykreslují.
Knihu jsem si přečetla kvůli Tučkové, která mi moc seděla v Gertě, Fabrice nebo Vitce. Bílá Voda jsou stylově propracovanější Žítkovské bohyně.
Za mě nápad roku. Líbí se mi vystavění vesmíru, ve kterém máme monarchii a její původ k Hohenbergům a změněné reálie jako je socha prvního novodobého panovníka namísto našeho Masaryka.
Líbí se mi extrémně česká jména jednotlivých postav.
Kniha se čte v podstatě sama. Bohužel z příběhu až moc kouká to, že se jedná o první díl trilogie. Takže vše vyvrcholilo v tom nejlepším a nejnapínavějším. Každopádně jsem zvědavá, co bude dál.
První díl, který jsem přečetla. Doteď jsem pouze viděla seriálovou adaptaci. Toto je tak mnohovrstevný příběh, že si nedokáži představit, jak ho zfilmují.
Vše nádherném rychle plynulo. Příběh každé postavy mě zajímal. Vraha jsem neuhodla.
Báječné. Popisuje Sisi od dětství až do slavného ultimáta manželovi. Srovnává s ostatními princeznami své doby. Je vidět autorčina zkušenost s popisem vídeňského dvora a se životem šlechtičen. Líbí se mi upozorňování na život personálu.
Na základě archivních dokumentů a úředních listin sestavený portrét Sisi.
Jsem ráda, že u nás publikace vyšla velmi rychle po vydání originálu. Doufám, že se tak stejně stane i u pokračování.
Dosud jsem od Folletta znala pouze jeho sérii Pilíře země. Kolo štěstěny má podobný koncept, veškeré postavy jsou vytvořeny podle jednoho vzoru - slabošský dědic, lump vraždící pro své cíle, matka bez zábran či milenci co najdou štěstí až po uplynutí mnoho desítek let. V hlavě mi zůstaly dvě vedlejší postavy - reálný princ z Walesu a vévoda z Kingsbridge. Zajímalo by mě, jestli je to potomek z Pilířů země.
Příběh je zasazený do bankovního prostředí 19. století. Autor báječně popsal fungování bankovního systému, mohl by si vzít na starost učebnici ekonomických dějin. Nedokážu se zbavit dojmu, že o proti Pilířům země zde Follett občas potřeboval Deus ex machina, aby se posunul v ději. Dva příklady - zdůvodnění, proč konkurenční bankéř pomůže zabránit úpadku jedné banky a scéna s padouchem, lodním kufrem a mořem.
Líbilo se mi, jaký je Follett skvělý vypravěč. Příběh nádherně plynul, až bych snesla další osudy všech postav.
(SPOILER) Toto bylo hodně těžké. Na začátku, když starší německá matka přijíždí do Izraele, aby pomohla svému zatčenému synovi, jsem měla pocit, že půjde o nějakou variaci na Najdi Rebeccu. Bohužel když se děj v rámci deníku hledané ženy přesunul do Osvětimi, jsem byla vyvedena z omylu.
Krutost koncentračního tábora je popsaná do nejmenšího detailu (tedy žádný pohodlný pobyt jak navozovala již zmíněná Najdi Rebeccu. Příběhy z koncentráků mají to zoufalství vyvolat.
Líbí se mi, že i hlavní hrdinka je tak trochu nekonvenční, s Karlem si před válkou zařídili téměř pohodlný život. Zaujalo mě i Elizino zaujetí měsícem. Bohužel s nástupem Wolfganga na scénu jsem si neustále kladla otázku proč. Proč když ho Eliza před válkou oprávněně za jeho násilné chování ponížila, proč se s ní chtěl v Osvětimi tak stýkat. Proč ji vždy o trochu pomohl, aby jí vzápětí hodně ublížil? Proč si myslel, že mu ona může pomoci z vězení? Jeho matka musela při čtení vzpomínek zažívat peklo a ztratí poslední zbytky iluze, co o synovi měla.
Nelíbilo se mi moc abstraktních popisů. Na druhou stranu se autorovi podařilo dobře vykreslit dvě ženy, které se pomátly na rozumu. Dále se mi nelíbil částečně useknutý konec. Jak se Eliza zachránila a skutečně byla s Wolfgangem těhotná, jak nás autor si nechává myslet již od první kapitoly.
Německa historická rodinná sága. Trochu mi připomněla Panský dům, kde rovněž mají dvě dcery, z nichž jedna je vážnější a druhá klasická zástupkyně své doby, a k tomu jednoho syna, který se z nějakého důvodu vymyká.
Tato sága je zasažena do pro nás exotického prostředí - oblasti, která je ve své době už přes sto let německá, ale pro nás je téměř osmdesát let polská. Hlavními hrdiny jsou ženy ze šlechtického statku. Tedy z něčeho, co se v našich končinách nevyskytuje. Zahrnutí polského boje proti germanizaci je osvěžující a unikátní prvek.
Zápletka je naprosto obvyklá, hned při prvním setkání dvou postav víme, že nějakým způsobem skončí spolu.
Charlottu jsem měla moc ráda, její sestra Alice mě nesmírně štvala. Baldur pro mě nepochopitelně otočil, jeho konec byl šokující, ale bohužel v odůvodněný kvůli pravidlům žánru. Karol byl chvilkami nesmírně sympatický a chvilkami na zabiti. Nicméně se autorce povedlo docílit toho, že vím, proč se ti dva do sebe zakoukali. U ostatních postav jsem ráda četla jejich osudy, ale bližší vztah jsem si k nim nevytvořila.
Jedná se o moc pěknou oddechovou četbu. Vše podstatné je ukončeno, takže další díl není bezpodmínečně nutný.
Název knihy je geniální. Když mi v průběhu čtení došlo, co znamená, tak jsem se, kdy se s ním bude v průběhu děje pracovat. Bohužel jsem se nedočkala.
Příběh je nesmírně čtivý, bohužel zásadní otázky zůstaly nezodpovězené. Co se stalo Antoinettině matce a kdo je její otec. Měla jsem totiž svého kandidáta. Nicméně z epilogu to vypadá, že se asi chystá pokračování. Tolik k mé jediné výtce, osobně by mi tento jeden příběh stačil (nejsem cílovka).
Líbila se mi postava Michaela St Johna a nápad zamilovat se do hlasu a hry na klavír. Fletch se roztomile babral ve svých pocitech.
Dvě sestry, dvojčata, do jedné z nich se zamiluje gestapák, jenomže ta se mu představí jménem své sestry a tím ji učiní hrdinkou milostného příběhu. Nápad se mi moc zalíbil, bohužel jsem si musela každou chvilku při čtení připomínat, v jakém roce se zrovna nacházíme. Popsaná doba plná masových poprav ve mně navozovala tak rok 1942, 1943. Jenomže jsme byli teprve pár měsíců po vzniku protektorátu.
Do oka mě dále praštilo spojení červené trenky ve spartakiádním stylu. Našla jsem si, že první spartakiádu sice komunisti uspořádali již ve dvacátých letech, takže formálně to může být v pořádku. Nicméně mně spartakiáda evokuje až padesátá léta. Tudíž se mi toto spojení nehodí k popisu trenek, které nosí postava z doby protektorátu.
Za zvrat s gestapákem dávám plný počet. Bohužel mi ukončení příběhu připadá hodně melodramatické, ale o to víc se mi dostalo pod kůži. Celou dobu jsem si kladla jednu otázku, proč mluví česky. Kde k této schopnosti přišel? Bohužel bez odpovědi.
Velice se mi líbilo zahrnutí Péráka a to, jak autorka používá místní reálie. Přenesla mě tím k jejím postavám.
Žena s elitním povoláním a syn jejího zavražděného milence se nedobrovolně stanou součástí hry zpravodajských služeb. Okolo nich umírají jejich blízcí, navíc někdo z nich jde proti nim.
Základní teze je velmi jednoduchá, může se odehrávat kdekoliv. Osvěžující je skutečnost, že problém hlavních postav není alkoholismus, ale zdraví. Osobně mi vadilo místy nelogické chování Eliase (ale ten má na ně v podstatě nárok). U scén v Sarajevu nebylo poznat, v jaké době se kniha odehrává. Vyvolaly ve mně dojem, že jde o dobu krátce po válce. Tedy, že je rozbitý stav země až moc přibarvený. Hlavní zápletku rámcově chápu, bohužel detaily jsou až moc sofistikované.
Závěrem si dávám body za to, že jsem správně odhadla podezřelé. Oceňuji, že hlavní příběh se uzavře, takže člověk nemusí číst pokračování, aby věděl, jak vše dopadne. Další osudy postav mě nezajímají.
(SPOILER) Příběh je až moc dokonale zasazený do reálných kulis. S tím, co pravidelně čteme v novinách o Švédsku, není nepředstavitelné, že nějaký Carl vytvořil svou skupinu. Jeho postava mi do značné míry připomínala Breivika.
Jak je v tomto žánru běžné, sledujeme tři samostatné příběhy, které se protnou. Autorovi se povedl uvést na scénu Ibrahim. Hned v první větě sdělil, že za měsíc nechá vybuchnout svůj taxík. Jenomže jak se s ním více seznamujeme, tak bychom ho chtěli mít za souseda. Je švédovitější než rodilý Švéd.
Madeleine je kariérista jdoucí přes mrtvoly, rovněž u ní dojde k šokujícím obratu.
August je tvrdý týpek. Bohužel u něj jsem většinu času přemýšlela, kde přišel k příjmení Novak. To mi přehlušilo i krvavé akce, jejíchž byl účastníkem. V podstatě je to klasický severský hrdina s o něco víc temnou minulostí než je obvyklé.
Na můj vkus zde bylo až moc krvavých akcí a umírání. Odchod každé postavy zamrzel díky tomu, jak jsme se s nimi dříve seznámili. Má naděje, že někdo může přežít, většinou zůstala nevyslyšena. Jak je celý příběh propracovaný, tak mi v něm unikla jedna informace - kde udělal Carl chybu, že na něj přišli?
Obsahově nijak unikátní, snaha uchovat tajemství z počátků křesťanství tu byla už mnohokrát. Jestli se jednalo o originální zápletku v roce vydání originálu, nedokážu posoudit.
Nikterak nevybočuje z žánru, hrdina ženoucí se po pomstě procestuje polovinu Evropy. Do toho se schovává před policií a padouchy.
Mám jenom jeden menší problém se začátkem - proč si nikdo ani na okamžik nemyslel, že obětí první vraždy měla být přítelkyně hrdinové sestry a ne jeho sestra?
Dále mi vadily nepřesnosti v reáliích.
Nevěřím, že se do Velké Británie kdy mohlo dostat bez kontroly pasu a že kdy bylo v Itálii obvyklé, že většina obchodů má v neděli otevřeno.
(SPOILER) Z počátku jsem měla problémy se smířit s tím, že vše vypadá jako Mornštajnová, ale jí vystavěný příběh není příběhem z historie. Přesto tak vypadal.
Fiktivní svět, ve kterém se listopad 1989 nevyvedl, tu běží dál vedle Západu, kde dochází k událostem, co známe. Osobně nejsem přesvědčená, že by došlo ke všem teroristickým útokům. Ve světě Mornštajnové se ignoruje role východního bloku na africké diktátory a na Blízkém východě, tedy na oblasti, které jsou zdrojem nestability současného světa.
Příběh o sobě je klasická Mornštajnová, zde pouze se dvěma postavami, zbytek jsou jen komparzisté. Zaujaly mě konsekvence s obrazem Panny Marie.
Vše skončilo tak, že bych potřebovala druhý díl, abych si potvrdila moji domněnku, že se kolo dějin vrátí do své trajektorie.
(SPOILER) To se četlo úplně samo. Rozuzlení naprosto originální. Že něco není v pořádku mě na rozdíl od postav napadlo, až když byla použita třetí osoba. Ale skutečnost mě vůbec nenapadla.
Fakta a reálie jsou pěkně zasazená do děje, všechny postavy jsem si oblíbila. Každá z nich je plně plastická, i naprostí hajzlíci. Jako sympaťák mi přišel doktor Grueber.
Slova obdivu pro Helenu. Načíst si střelbu a pak ji ukázat v praxi. Smekám.
Po přečtení musím kladně zhodnotit nápad, propracované současné postavy - i ten budoucí exmanžel Ralph je tak nemožný, až je dokonalý.
Bohužel na začátku mi drhlo zpracování. Do půlky jsem si říkala, zda příběh dočtu. Pak mě začal bavit.
Nicméně si myslím, že jednotlivé časové úrovně jsou nevyvážené. Dlouho jsem si říkala, jaký má španělská linka význam, když se v ni příběh přestal odehrávat. Když do Španělska dojela postavy z Anglie, tak jsem poslala španělské známé a došlo mi, že se u nich něco stalo. Vysvětlení se dozvíme až v současnosti o 40 let později. Pro tuto linku bych měla ráda ještě jednu kapitolu v minulosti. Na to, jak se pečlivě rozvíjela, tak byla moc rychle useknutá.
Ke příběhu nemám co dodat, klasická vícegenerační slaďárna. Moc se mi líbilo finální vysvětlení. Autorka k němu pomalu dávala náznaky, ale přesto bylo šokující.
A nechápu název knihy.
Dobrá kombinace s Ochlazením. Nejhorší na těchto příbězích je to, jak si v dnešní době člověk dokáže snadno představit, že rozhodně nejde o sci-fi.
Obdivuji poctivé rešerše, které ale nicméně udělaly příběh méně stravitelným. Stránky s technickým popisem problému jsem jenom tak běžně prolétla. Postav bylo hodně, jejich vzájemné vazby začaly dávat smysl až od druhého nebo třetího dne. V případě rodiny Bollardových mám pocit, že nedával jejich popis občas smysl.
Přes to všechno se příběh četl moc dobře, hlavní Ital Piero je sympaťák. Upřímně doufám, že blackouty, které nám dle odborníků hrozí, nezpůsobí takovou apokalypsu.
Anotace je tak trochu klamáním spotřebitele. Kniha nepopisuje pouze jaggelonskou dobu, ale začíná pohřbem Ladislava Pohrobka. Následuje hledání nového vladaře, poprvé se ozve polský král, protože “jeho sestra byla ženou zesnulého českého krále Ladislava”. Škoda prohození slov.
Nicméně s vládnutím je na řadě Jiří z Poděbrad.
V knize se vyskytuje mnoho postav, par mých postřehů:
- královský syn Hynek z Poděbrad byl skvěle vykreslený, taková postava by mohla mít vlastní knihu
- Poláka Jacka jsem si ke konci moc oblíbila, mrzelo mě, že se jen tak z děje vytratil
- zajímavý důvod proč neměl Ludvík s Marií děti. Tento důvod taky znamená, proč bych nemohla být autorkou historických románů se skutečnými lidmi.
Jaggelonci mi nikdy v dějepise k srdci moc nepřirostli, musím říct, že po tomhle románu se na jejich dobu dívám jinak. A o tom by historický román měl být.
Vévoda je darcyovský typ a opět tento koncept funguje. Oproti originálnímu konceptu zde máme milostné scény se vším všudy, jsou ale v celku cudné a zde skutečně rozvíjí děj.
Prostředí viktoriánské Anglie je super. Vystupuje zde i samotná královna. Ta nemá hlavní roli, takže není za největší klaďasku.
Moc se mi líbil obrat mladšího vévodové bratra k lepšímu.
Příběh z prostředí sufražetek jsem četla poprvé, netušila jsem, že jejich boj obsahoval i něco jiného než všeobecně volebni právo. Budu si pořad pamatovat, jak Annabelle krásně usadila jednoho konzervativního starého šlechtice, když ji citoval článek jedné ženy, která napsala, že ženský mozek neumí správně myslet.
Bojím se jedné věci. Hlavní pár mi tu přirost hodně k srdci, ostatní ženské postavy na mě tak moc nezapůsobily. Tudíž nevím jak se mi bude líbit další díl, ve kterém je jiný ústřední pár.
Kniha byla často zmiňována v recenzích u Němců, nemyslím si, že je lepší: pouze se soustředí na tři postavy, všechny ostatní mají životopis pouze na půl odstavce.
Židovský původ do značné míry napověděl čtenáři, co se stane se Zuzanou. Nicméně její koncentrákové osudy nepatří mezi moc časté. Přemýšlela jsem, jak to, že vše přežila.
Stejně tak jsem musela celou dobu počítat, kolik let bylo její matce, když se narodila. A později jsem uvažovala, jak bylo možné se dostat z protektorátu až do Anglie.
Na knize se mi líbil zlom, kdy si Zuzanina rodina žije bez problémů, nic si nepřipouští a pak už je pozdě. Příběh stále víc graduje. Osobně by se mi líbil o trochu rozšířený konec, ten je s bohatým předchozím obsahem hodně chudý. Zuzana se vzepřela a chytře vymyslela, jak se z svit tyrana. Zajímalo by mě, zda jí to prošlo.