Madelisi komentáře u knih
Nádherné, mám pouze výtku k názvu - proč šaty pro královnu, když tu šlo o ty jedny šaty určené princezně?
Moc se mi líbilo, jak se střídalo vyprávění z úhlů Ann, Miriam a Heather. Vše do sebe hezky zapadlo. Pěkné narážky na obdivovatele královské rodiny. Hezké upozorňování starších postav když mluvily o královně - vy ji znáte ale jako královnu matku.
Příběh je zajímavý. V každé kapitole se dozvíme o něco více z motivace jednotlivých postav. Nejvíc propracovaná a zároveň nejsympatičtější je Elsa. S ní se dá souznít. Nicméně kaňku jí dává první společné setkání Uli, Johanna a jí. Jestliže mu nosí jídlo pravidelně, tak proč ho až Uli musí umýt od výkalů, oholit ho a ošetřit ránu na ústech? Vysvětlení chybí.
Uli je produkt své třídy. Jenom se mi nelíbilo, že musela mít psychické problémy. U příběhu mě překvapilo, jak bylo snadné si opatřit náhradní doklady.
Z jazykového hlediska jsem si všimla onikání, když se mluvilo švédsky.
Takhle přesně si představuji romantickou komedii. Hlavní hrdinka Lena je půvabná zmatkářka. Od prvního uvedení Bena na scénu jsem čekala na to, až konečně skončí spolu. On tvoří s Lenou pár ve stylu protiklady se přitahují. Ovšem než oba konečně zjistí, že jsou pro sebe stvoření, tak zažijí dva špatné vztahy a bezpočet hádek. Lena navíc pomůže své vyřešené budoucí švagrové a pomůže kouzelnému dědečkovi. Za to se dočká odměny.
Styl knížky je velmi svěží, velmi jsem si procvičila obličejové svaly od smíchu. Veškeré zápletky na sebe navazují, žádná hluchá místa. Pouze jsem ignorovala hudební doprovod na začátku každé kapitoly. Doporučuji.
S Nejskrytějším přáním připomínající Prázdné místo od Rowlingové jsem měla problém. Jediné, co se autorce povedlo, je udržení napětí, že mě stále zajímalo, jaké tajemství postavy obklopuje. Tedy nebylo mi řešení ukradené.
Bohužel postavy mi k srdci nepřirostly. Bylo mi jedno, co se jim dělo. Vše klouzalo pouze po povrchu. A důvod, proč Zell nešla k lékaři s kolenem, mi přišel naprosto směšný. Čekala jsem nějaký hlubší důvod.
Kniha chtěla být thriller, chtěla být vztahovka, chtěla být psychologické drama. Nakonec nebyla ani jedno z toho pořádně.
Nápad je okouzlující, dívka, která prochází třemi staletími. Spojení s uměním je osvěžující. Navozuje dojem skutečnosti. Ke konci velká jízda. Ta přehlušila předchozí hlušší místa. Styl autorky byl místy až moc lyrický.
Na knize se mi moc líbilo setkání se skutečnými postavami. Mrzí mě, že nebyla více zmíněné dějinné události - revolucí a válek bylo za 300 let dostatečně.
Ještě musím ocenit podobu knihy. Moc ráda jsem ji držela při čtení.
Velmi pečlivě sepsaná kniha, ale nemůžu se ubránit dojmu, že je jednostranně zaměřená. A to proti Meghan a Harrymu. Finding Freedom je podporovalo, vazby autorů na Sussexy jsou veřejně známé. Předchozí silně diskutovaná Válka bratrů se snažila o vyvážený pohled. Když kritika Harryho a Meghan, tak i kritika Williama a Kate. Zde u Pomsty je jediný cíl. Ukázat zlou Meghan a podpantofláka Harryho. Naprosto chybí pohled na druhou stranu. Příkladem může být adorování Cambridgů za to, že letěli komerční linkou. Ve Válce bratrů je zmíněno, že to letadlo muselo zcela neekologicky doletět prázdné do Londýna.
Meghan má svoje chyby. Toho, jak mění svůj životopis, si musel všimnout každý čtenář článků o královské rodině. Zbavování se přátel také o něčem svědčí. Autor má vše podloženo mnoha zdroji. Textu ale chybí onen vyvážený pohled.
Nicméně jsem si z knihy odnesla jednu skutečnost. Thomas Markle není tak divný člověk, jak nám média předkládala.
Smrt má kůru je Od Dvou proti říši další nádherné vyznání hrdinům. Zde je v popředí Adolf Opálka, takže se ke známému finále v kryptě kostela dostáváme jinými cestami.
U každé postavy jde vidět, že se jedná o reálného člověka. Myslím si, že by byli potěšeni svým ztvárněním.
Líbilo se mi, že autor používal i krycí jména parašutistů. Skvělé bylo i jejich vzájemné špičkování se. Scénu, ve které se Gabčík s Kubišem ptají, jestli se dostanou do učebních osnov, nezapomenu. Pánové, vy jste víc než pouhé školní osnovy. To vám mohu potvrdit.
Citlivě popsaný pohled z obou stran na odsud sudetských Němců. Skutečně mohlo ono krvavé léto 45 někde v horách vypadat takhle. Zde nevypadá onen německý pojem vyhnání nijak mimo.
Připadá mi, že německá rodina byla představena mnohem sympatičtěji. Titulní Smolíkovi občas vypadali jako blbci, přestože byli velmi milí. Největší charakterový posun nastal u jejich syna Františka. Z naprostého trumbery do tuze rozumného člověka. I když na konci nevíme, co hodlal provést. Pokud neodejde za hranice, tak se obávám, že ho nečekají příjemná padesátá léta.
Román se mi líbil, nepříjemná témata otevírá velmi citlivě. A dnes si můžeme dovolit o nich mluvit.
(SPOILER) Rok 1935. Marie začíná mít problémy, protože má židovského otce a další židovské prarodiče. Vidí nadcházející problémy. Dle mého se rozhodne jednat jako mučednice, aby její původ neovlivnil rodinnou továrnu. Paul naopak vše vidí stále růžově, myslí si, že manželství s ním Marií ochrání.
Skoro 80 let po válce jo můžeme hodnotit coby krátkozrakého, ale on žil v Německu a nevěřil, k čemu všechno muže dojít. Přestože později podle mě je rád, že se Marii a Leovi v New Yorku daří.
Doufám, že autorka dovede Melzerovu rodinu do poválečných let. Zajímalo by mě, co je ještě potká.
Můžeme různě hodnotit skutečnost, že autorka k ukončené trilogii dopsala další pokračování. Já jsem se ale na druhou stranu moc ráda vrátila do Augsburgu.
Postavy už se potkávají s prvními náznaky blížících se pohrom, přestože máme rok 1930. Moc se mi líbil nový manžel Kitty, který má na ní moc dobrý vliv. Navíc je velmi jasnozraký a pomáhá židovským známým se usadit v Americe.
První postavy se už profilují a můžeme hádat, jaké zaujmou postavení v nadcházejícím konfliktu.
Leo mi připadá povahově velmi podobný svému otci Paulovi.
Dokonalost sama. Pět hvězdiček je málo. Stačí se podívat okolo sebe a můžete se být jistí, že cokoliv uvidíte, je v knize zastoupeno a popsáno, jak vypadalo v 19. století.
S každou další kapitolou se člověk dozvěděl informace, které dosavadní stav znalostí převrátily naruby. Tudíž boj špionů, pohrobků studené války, v současném Švédsku je napínavý. Vůbec nevadí, že se jedná o dokonalý guláš s ingrediencemi NDR, SSSR, švédské politické strany, současné Rusko.
Nevadí mi, že není na první pohled zřejmé, jaké strany jsou ve hře a kdo je kdo. To dotváří situaci.
Vadilo mi polopatické vysvětlování toho, co byla NDR. A hlavně moc rychlý konec. Chybělo mi něco na způsob epilogu. A autorská poznámka, na základě čeho se sestává jeho fabulace, by také nebyla na škodu.
Román musím hodnotit ze dvou úhlů. Jak je napsaný a obsahově. Styl se snaží navodit atmosféru středověku, je plný zastaralých a dnes už nepoužívaných slov - příklad za všechny - sestřenec či oděnec. Jen mi do českého středověku neseděli baroni, když se obecně mluví o pánech či velmožích. Bylo nutné se začíst.
Obsahově s knihou nesouzním. Jsem moc ovlivněná Vaňkovou a jejími následovníky. Velkou lásku zde nečekejte.
Komentář Galadwen přesně vystihl můj názor na knihu.
Jan Lucemburský není pouze král cizinec. Hodně o našem přístupu k němu svědci i to, že je pro nás Lucemburský, zatímco pro cizinu je Jan Český. Knížka je rozsáhlá, ale na druhou stranu čtenáři nezůstane mnoho otázek o otci slavného syna. Autorka přiblížila všem, jak vypadala první polovina 14. století v českých zemích.
Velmi zajímavé. Aneb jak podat výsledky vědeckého výzkumu záživně a jazykem, kterému rozumí lidé mimo úzký okruh vědy.
Velmi oceňuji nápad, zpracování se mi rovněž líbilo. Bylo odlehčené a svěží, plné příměrů k moderní době. Dokážu si představit naprosto totožné popisky při brouzdání po Instagramu.
Hafanů vybrala autorka podle mě více než avizovaných padesát. Někdy mi připadá úloha psa až uměle dosazená do známé historie.
Nicméně se autorce povedlo objevit spoustu zajímavých informací a stručně připomenout jednotlivé události.
Kniha je plná faktů, hodících se do různých Trivia kvízů.
Je škoda, že v textu občas ujely letopočty (očividně se jedná o překlepy). Bohužel jsem v jednom místě objevila i faktickou chybu (autorka zmiňuje, že poslední potomek Napoleona zakopl o mopse a zemřel. Nezdálo se mi to s potomkem Napoleona, tak jsem si danou osobu vygooglila - jednalo se o amerického potomka Napoleonova bratra).
Vadilo mi až přehnané opakování autorky, že běloši a Evropani jsou jedno velké zlo. Takovéto hořekování se objevuje v každé kapitole. Jestli cítila potřebu tento svůj názor prezentovat v knize o psech, stačilo se zmínit pouze v úvodu.
Pavlínu Pořízkovou jsem vnímala jako modelku s českým jménem. Matně jsem tušila, že její rodinný příběh je trochu dobrodružnější než je obvyklé. Vzhledem k tomu, že zde ho Martina Formanová vyprávěla ve spolupráci s Pavlínou, tak věřím, že vše podstatné odpovídá skutečnosti.
Líbil se mi styl vyprávění, kdy se kapitoly člení na jednotlivé dny. Jednotlivé postavy jsou výtečně charakterizovány, známe jejich slabé a silné stránky. My si na ně můžeme vytvořit pouze svůj názor.
Pavlínini rodiče emigrovali a jelikož měli pouze motorku, tak ji nechali doma. Bohužel úřady jim děvče nechtěly vydat, tak tedy zahájili několikaletou odyseu ji získat. Momentů ve stylu Jamese Bonda nebyla nouze.
Z dnešního pohledu je zajímavý epilog, ve kterém autorka prozradila další osudy hlavních hrdinů. Konec manželství s Ocaskem byl hodně propírán v médiích.
Polský napínavý thriller, díky kterému se stanete paranoidními. Sama jsem pár dní po hlavní hrdince musela najít místo ve městě pomocí navigace a necítila jsem se zrovna nejlépe. Tak dobře autor popsal problematiku nebezpečí moderních technologií. Stejně tak prostředí bulvárních internetových plátků. Na internetové galerie už klikám s jiným pocitem.
Styl je klasický thriller s hodně postavami, příběh je poskládán z jejich mikropříběhů. Zpočátku jsem si nebyla jistá, kdo bude hlavní postava. Všechny byly vybrány moc dobře, osobně se mi moc líbil vietnamský policista.
Na této knize je unikátní to, že hlavní hrdinové spolu vůbec hladce nespolupracují, jak je obvyklé jinde. Naopak se moc podrážejí. A nemají čistý morální profil.
Vyvrcholení příběhu je nečekané, spojil jednotlivé indicie (některé postavy se do závěru zdály naprosto bez významu). Motivace pachatele vysvětlena, důvody policie nebo toho, kdo u nich tahá za nitky, již méně. To zase na druhou stranu dodá příběhu na realitě.
Camillu Läckberg jsem zde poznala v jiném světle. Toto není čistě detektivka, nicméně příběh má kriminální pozadí. Jedná se o sondu do života jisté vrstvy švédské společnosti. Ukazuje se, že vše, co se třpytí, není zlato. Postavy, které si mysli, že jsou lepší než druzí, tak jsou největší lidský odpad.
Stylově je knížka velmi svižná, čte se sama.
Příběh slibující matku v trapu, a přitom je podle mě hlavní hrdinkou její zachránkyně Anna. Veškeré postavy jsou svým způsobem hodně šílené, že doufám, že se v reálu nevyskytují.
Líbilo se mi, že jde o český příběh. Do první zmínky českých reálií jsem neměla ani tušení. Tak je příběh skvěle napsaný, že by se vedle jeho světových kolegů nemusel nikde krčit.
Každá postava je napsána tak, že jsem měla pocit, jako by šlo o mé známé.