Madelisi komentáře u knih
S židovskými zvyky se dá běžně setkat ve filmech či v knihách. Z toho důvodu je správně sepsaná anotace.
Kniha vysvětlí jejich původ.
Spoustu nového jsem se dozvěděla.
Kniha je určena jak pro členy náboženské komunity, tak i pro všechny ostatní. Možná by bylo lepší zacílit pouze na jednu skupinu. Osobně mě více bavily faktické pasáže.
Jsem ráda, že jsem na knihu narazila, poskytla mi přehled o židovských zvycích a tradicích.
Katovo poslední přání jsem našla kvůli čtenářské výzvě. Román kombinuje autobiografii starého spisovatele Ivana Ivaka s reakcemi jeho potomků na jeho doznání. Kniha je překvapivě čtivá a nápaditě zpracovaná. Čtenář se tak seznámí s reáliemi Kyjeva a Ukrajiny od zhruba 30. let 20. století, které nejsou obecně známé, ale také s osobním osudem člověka, který se stal popravčím v sovětských orgánech.
Kniha však není bez nedostatků. Dlouho jsem si zvykala na styl memoárů (dva typy třetí osoby plus první osoba) . Zmatení čtenáře je zřejmě záměrem autorky, která klade otázku, co je pravda a co je fikce, ale někdy je to frustrující. Například děti Ivana Ivaka si myslí, že lže, protože se nevěšelo, jelikož z jiných údajů ví, že se střílelo. Montování “nadpřirozených jevů, jako je Ivakova nesmrtelnost nebo jeho schopnost vidět budoucnost, je také zvláštní, i když zde jsem ocenila realistické vysvětlení Ivakova kolegy.
Jelikož je kniha dva v jednom, tak pořádně není vysvětlený ani příběh Ivana, ani současné dění (např. rodinná historie blízké arménské rodiny).
Přesto oceňuji nápaditý příběh, který není určen pro čtení na volné chvíle, ale vyžaduje pozornost a soustředění. Postava, která se pouze zmínila, je důležitá třeba o 50 stránek dál.
Knihou jsem si rozšířila obzory. Hodnotím knihu 3,5 hvězdičky.
Jedno z nejznámějších Čapkových děl kvůli robotům. Je vidět, že mu na R.U.R. velmi záleželo. Bohužel na čtení moc není, spousta filozofických promluv postav. R.U.R. by se mělo vidět na divadle. Mužské postavy se velmi pletou, divadlo by je pomohlo rozlišit.
Jinak jsem ráda, že jsem se s tímto Čapkovým dílem seznámila. Podobenství o tom, jak pyšné lidstvo pojde na své vynálezy. Dílo by mohlo být napsané kdykoliv, nejenom v době Čapka. To svědčí o jeho genialitě.
Černý oheň z Byzance je nádherný dobrodružný příběh z konce vlády Alžběty I., zasazený do netypického prostředí Istanbulu. Kniha obsahuje pěknou grafiku, kde kapitola odehrávající se na lodi má vedle svého čísla obrázek lodi, stejně tak kapitola z Istanbulu má obrázek mešity apod.
Autor prodloužil život několika postavám, což může být pro někoho zklamáním. Oceňuji ale, že tuto skutečnost autor přiznal. Bohužel jiné postavy bez vysvětlení zmizí. Např. o dvou obchodnících není od připlutí do města žádná zmínka.
Plynutí času není zřejmé, kolik času uplynulo mezi jednotlivými scénami, vypadá to, že v Anglii se vše děje paralelně.
Na druhou stranu, autor upozornil na existenci samohrajících varhan a vztahy Anglie s Osmanskou říší. Na hlavních postavách Thomasi a Johnu Flintovi si dal velmi záležet, jiné postavy jsou s vyjímkou španělského vyslance nevýrazné.
Celkově vzato, kniha Černý oheň z Byzance od Dirka Husemanna nabízí příjemně strávené chvíle v Istanbulu koncem 16. století.
Kniha Pražská zima od Madeleine Albrightové má zdlouhavý úvod, za který se však autorka omlouvá neamerickým čtenářům. Po prokousání se úvodem jsem nadšená. Kniha nabízí skvělou kombinaci osobní a národní historie. Líbí se mi poctivá rešerše a zmínění spousty detailů. Je vidět autorčina láska ke své rodné vlasti. Já jsem ráda, že mám s autorkou stejnou rodnou zemi, mluví mi krásně z duše. Od této chvíle pro mě Masaryk, Beneš, Gottwald nejsou postavy z dějepisných knih, ale lidi z masa a kostí.
Kniha je čtivá, autorka umí. Pocitově je kniha rozdělená na dvě části, kdy člověk neví, co se děje, a poté, co se vše vysvětlí. Zápletka knihy byla předem probírána v médiích, takže pro mě nebylo překvapením, co se stane. Ocenila jsem zakamuflování zneužívání pomocí postavy lesu. Všechny postavy v knize dokážou vyvolat silné emoce u čtenáře. Nejhůře vidím babičku a matky mi je líto. Kvůli jejímu špatnému vedení poté její dcera řeší nastalou situaci tak špatně a fatálně. V podstatě ještě ovlivní život dvou cizích kluků.
Kniha hodně řeší vnější dojem, zdůrazňuje, že pod povrch nevidíme. Celkově se mi kniha moc líbila a zanechala ve mě spoustu dojmů. Jenom mi chybělo vysvětlení, proč otec opustil své dva syny.
Moje první kniha od Kinga (ano, v roce 2023 je v čtenářské výzvě:-))
Je monumentální, v podstatě by se dál příběh rozdělit na čtyři samostatné. Tím trochu celá kniha klame tělem, o atentát začne jít až v druhé půlce. Ale i pak Jack/George neustále sleduje Leeho Oswalda.
Tuto knihu jsem si zvolila právě kvůli cestování v čase. King vytvořil realistický koncept, sice spousta narážek ohledně rozechvívání času a ozvěn mi došla až ke konci knihy. Moc se mi však líbilo, jak bylo vše propojené a jiné verze strun se projevují ve snech.
Musím pochválit i jazykovou stránku. Sice v jedné chvíli se objevilo slovo dýl v onom nesmyslném významu ze spojení přijdu dýl, ale jinak je text plný nádherných výrazů. Já jsem si moc oblíbila Dávnoland.
Kniha se velmi podobá předchozí Bývali jsme bratři. Je tu pouze jeden rozdíl, události z druhé světové jsou vyprávěny pouze prostřednictvím Leny.
Autor neopustil svůj poučující výklad, aby čtenáře seznámil s hrůzou holokaustu. Člověk, který si zvolí tuto knihu, už o něm pravděpodobně v nejrůznějších podobách slyšel, takže nepotřebuje seznámeni odpovídající úrovni základní školy.
Koncept, ve kterém Lena několik dnů vypráví svůj příběh, mi zde přišel už trochu otravný. Proč si spolu pořádně nesednou a vše neřeknou během jednoho odpoledne.
Trochu mě naštval způsob, jak chce autor čtenáře seznámit s existencí polského důstojníka, který se nechal zavřít do Osvětimi. Popíráním hlavních postav a tvrzením, že Lena určitě musí lhát, že to není možné. V této části příběhu vidím nevyužitý potenciál. Odbojová skupina, jejíž součástí byl i Němec?
Další nevyužitý potenciál vidím v postavě Lenina syna. Nepochopila jsem vůbec jeho pohnutky.
Co nemůžu kritizovat, je čtivost. Chtěla jsem znát rozuzlení. Velice se mi líbila scéna, ve které manžel požádal Lenu o ruku. A jisté překvapení na závěr.
Doporučuji komentář cori níže - vysvětlí, o jakém československém odboji je v knize řeč. Představovala jsem si totiž pražské povstání a to mi nedávalo smysl.
Velké zlepšení ve srovnání s prvním dílem. Příběh měl spád, žádná hluchá místa. Děj mě zaujal, líbilo se mi vykreslení rodinného prostředí pána z Lipé.
Co se mi nelíbilo, je dřívější smrt skutečné postavy .
První řada, která je tu nyní předložena v knižní podobě, byla na televizních obrazovkách zjevení. Historie, příběhy potomků šlechty, hrady, zámky,Bohužel s třetí řadou jsem se stala alergická na otázky ohledně výchovy a na prolog, který shrnuje utrpení šlechty. Tyto nedostatky tato nádherná publikace nemá, naopak předkládá chronologický příběh jednotlivých rodin.
Jsem nadšená z rodokmenů, ty se dají doslova zkoumat hodiny.
Jediné, co mi vadilo, bylo používání titulů pro současné členy rodu. Pak dochází k takovým paradoxům, kdy je hrabětem pouze tady a do ciziny si jezdí od náročného “hrabětování odpočinout. Myslím si, že když už je uvádět, tak to stačilo pouze jednou při první zmínce jména.
Tato publikace je velmi pěkný doplněk k první sérii, informace jsou aktualizované. Takže čtenář ví, kdo z účinkujících již není mezi námi. Tímto celá série odvedla moc dobrou práci, když zaznamenala jejich vzpomínky.
Úplně se divím, že mě to bavilo. Četla jsem totiž díky aktuální čtenářské výzvě. Vesmír, scifi, budoucnost - to všechno obvykle není můj šálek kávy.
Nicméně tady jsou tyto ingredience tak poskládané, že jsem si vůbec neuvědomila, co čtu. Tedy věděla jsem, že čtu nesmírně zajímavý příběh.
Hned na začátku nás autorka hodí do děje, odpadá zdlouhavé vysvětlování zákonitostí vesmírného světa. Naopak udržuje napětí tím, že čtenář přemýšlí o souvislostech. Postavy jsou sympatické, dokáži si představit, že bych se s Rakeovou, Cavalonem, Jackinem, Puckem, Griffithem,...moc ráda setkala.
Součástí tohoto žánru je věda. Netuším, jestli vědecké popisy dávají smysl. Tyto pasáže byly ty, které jsem rychleji prolétávala.
Příběh je pouze první díl, nicméně je plnohodnotně ukončen.
Tímto jsem si zkompletovala Elsberga. V Helixu se podíval na zoubek genetickým modifikacím. Nepřestává mě udivovat, co všechno si autor pro své čtivé romány musí nastudovat. Má dar nechat si čtenáře myslet, že taková je realita.
Postav tu máme dost, ty hlavní dvě na straně dobra jsou velmi sympatické. U některých vidím nevyužitý potenciál. Příkladem je bodyguard, jenž vypadá důležitě, ale který se do děje vrátí pouze v citovaném novinovém článku. Jiné postavy mě nesmírně štvaly.
Zklamal mě konec, autor se jím snažil svůj příběh uzavřít. Hlavní ideu jsem pochopila, jenomže zůstala spousta otevřených mezipříběhů.
Závěrem se přes to všechno nebojím označit jakoukoliv Elsbergovu knihu za sázku na jistotu. Je totiž skvělý vypravěč.
Velmi milá publikace o rodu Kinských. Vskutku se jedná o ságu. Je neuvěřitelné, že na pár stránkách dostaneme informace o prvních členech rodu až po ty současné.
Autor dobře do svého beletristického textu zařadil historické události.
Vytkla bych pouze dvě věci.
Chybí mi uvádění jednotlivých zdrojů již v rámci textu.
Rodokmen by se rovněž hodil.
Knihu doporučuji k přečtení. Dá dobrou představu o chlumeckých Kinských, takže když se poté dáte do některé odbornější publikace, tak již víte, s kým budete mít tu čest.
Na první pohled mě zaujalo zasazení příběhu do Japonska, navíc do tak specifického právního prostředí. Neuvěřitelné, že nejaponský autor provedl tak extenzivní rešerše z tolika oblastí.
Příběh je velmi nápaditě napsaný. Sice obsahuje zdlouhavější pasáže plné myšlenkových pochodů, ale stále nechává dost napětí. Třeba já osobně jsem celou dobu uvažovala o justičních omylu a rovněž jsem se nechala svést na scestí zmínkou o popravě.
Máme tu pětici hlavních postav - Rinu, Keie, Satóa, Rinina otce Jošiho a dceru Sumiko. Ženské postavy jsou takové čisté duše utvářené muži. Rina se rozhodla pro svůj život, tak její dcera Sumiko naplnila Jošiho ideální představy. Joši je intrikán v pozadí, který je přesvědčen, že má nárok,aby vše bylo po jeho. Jinak vyjádří nelibost. U Keie jsme mohli vidět jeho světlé stránky, ale Sató je mu dost podobný, ovšem bez těch lepších vlastností.
Jsem překvapena, jak příběh skončil. Rozhodně nejel v zažitých mustrech.
Nejlepší kniha série. Další pokračování bych nejraději měla z pohledu mladší generace. Prostor by tu po vzoru Dcer nové doby byl.
Nedokonalosti by se našly - extrémní naivita Marie, že devět let bez manžela nic nezmění.
Chybělo mi tu zdůraznění, jakému problému by čelila, když by zůstala v Německu. My z dnešního pohledu víme, že udělala dobře. Jenomže její dcera židovským původem ovlivněna nebyla. Paul vůbec nebyl přinucen se s ní rozvést. Stačil by pohled na nějakou podobnou rodinu, protože s vysvětlením, že nad nimi pan von Klipstein držel ochrannou ruku, je nedostatečné. Proč stačila Marie v cizině? Působení synů panského domu ve Wehrmachtu mi připadá až jako velká náhoda, zvlášť v porovnání se zaměstnanci.
Před tyto drobnosti se mi šestý díl moc líbil. Vše skončilo úžasně sladce, tedy tak, jak od ságy tohoto typu očekávám.
P.S.:Body navíc za Lea a Dodo. Ti se Paulovi a Marii moc povedli.
Velmi nevyvážená místy zdlouhavá kniha se samostatně stojícími vtipnými momenty. Z anotace jsem a první kapitoly jsem měla dojem, že hlavní hrdinka nastoupila svoji osobní vendetu proti všem mužům. Bohužel ve druhé kapitole tomu tak nebylo.
Jsem překvapená, že taková matla je úspěšná v pracovním životě.
Nápad s dopisy se ji moc líbil. Jenom jimi byla tak posedlá, že mi úplně uniklo, kdy se rozhodla pro toho správného muže, kterého si předním vůbec nevšímala.
Četla jsem jako letní oddychovku, účel to splnilo.
Toto jsem měla číst na vysoké, když jsem všechny ekonomické teorie měla v malíčku. Tento ekonomický thriller byl velmi napínavý, obsahuje všechny Elsbergovy znaky.
Jednotlivé linky se opět propojily, přesto pár výtek bych našla. Třeba poskok, co všechno zorganizoval, byl moc nevýrazný. Z postav se mi moc líbil Fitzroy. Z hlediska hlavních padouchů (vykonavatelů) musím připsat autorovy bod - celou dobu jsem čekala, kdy obrátí. Dostala jsem celkem zvrat.
Velice živě napsaná kniha. Člověk se cítí jako další anglický zajatec okolo Billa a Izy.
Jediné, co mě zamrzelo, je smyšlenost příběhu. To nicméně dokládá autorčiny kvality.
Nápad zajímavý. Bohužel přehršel skupin - prezidentská, ochranná, Freeme, Zero a lidé okolo Cynthie. Vedlo to k tomu, že jsem se ztrácela v tom, kdo je kdo.
Nemohla jsem se zbavit jedné logické nedostatečnosti - Cynthia půjčí své brýle dceři, ta je považuje za extra a půjčuje je svým kamarádům. Jenomže z děje vyplývá, že brýle jsou velmi rozšířené.
Chybělo mi vysvětlení pár zápletek - namátkou členka Zera na toaletě či důvod esemesek IT experta v blízkosti Cynthie.
Tři hvězdičky dávám kvůli tomu, že se vše dobře četlo. Přestože z dnešního pohledu šlo spíše o alternativní realitu. Tato Elsbergova kniha dost zestárla.
Čtivé čtení o vlastní historii se nikdy neomrzí. Podobný příběh už zpracovali jiní, Vondruška k němu dodal svůj rukopis. Třeba tím, že zdůrazňoval, že rytíři jsou jisté úrovně (to mnohokrát zmiňuje i v detektivkách). Zmínil i nebezpečí porodů. Toto se mi na Lucemburské epopeji moc líbilo, na známé látce autorský rukopis.
K příběhu - je skvělé, že Eliška Prěmyslovna nepůsopí jako zabedněný mezek. K Jindřichovi z Lipé, Elišce Rejčce, Janovi i Karlovi přistoupil trochu jinak než ostatní, takže jsem se nenudila na jejich stránkách.
Nejraději jsem ovšem měla Landštejna. Scény, ve kterých vystupova on a české panstvo, mě moc bavily. Mrzelo mě, že ke konci se stal už spíše vedlejší postavou.