Madelisi komentáře u knih
Příběh Zdeňky a hlavně její doby. A hlavně toho, že příjmení zavazuje. Pro dnešního člověka je zde spousta věcí nepochopitelných - proč má sirotek za poručníka cizí osobu, když existují mužští příbuzní ze strany matky i otce.
Hodně jsem se dozvěděla i o Havlíčkovi.
Jde o velmi zajímavou knihu.
Krásné ukončení série. Nejprve odpovím autorce na její na shledanou v doslovu. Ráda bych se se všemi royals setkala třeba u příležitosti svatby jednoho z nich.
Postavy mám všechny moc ráda. Jako obvykle, očividný padouch není padouch a platí pořekadlo tichá voda břehy mele.
Chtěla bych vypíchnout Alberta a Viktorii. To byly mé nejméně oblíbené postavy, ale zde nastal obrat o sto osmdesát stupňů. Na každý jejich výstup jsem se těšila. Líbilo se mi, jak byly psychologicky propracovaní.
Děj je ukončen, bavilo mě hledat inspiraci ve skutečných událostech ze světa skutečných royals.
Autorka svoji trilogii napsala velmi napínavě, text je návykový. Zkrátka jsem musela vždy číst dál.
Neunikla mi v textu jedna republika, přestože je země monarchií
Pěkná edice dopisů Františka Josefa a Kateřiny Schrattové. Autorka s jejich pomocí vypráví příběh císaře a jeho přítelkyně. Moc se mi líbily i ukázky z deníku Marie Valerie. Zde jsou zasazeny do kontextu. A velmi zajímavé bylo vidět i dopisy, co psal FJ své manželce. Vidět srovnání obou typů dopisů. Vidět, že manželce psal o přítelkyni a naopak. Hrál roli prostředníka mezi oběma dámami.
V této knize se čtenář dozví hodně i o vztahu císařských manželů.
Líbilo se. Až se divím, jak jsem vstoupila do autorčina světa, obvykle se totiž dost vztekám, když se ze skutečných postav stanou padouši. Zde lituji postavu J.L.
Myslím si, že v tomto fiktivním světě člověk poznal charaktery hrdinů národního obrození.
Detektivní zápletka je spíše katalyzátor děje.
Vše je vtipné. Velmi mě pobavili Havlíčkovy glosy.
A taky Neruda jako jedenáctiletý kluk, toho mám totiž v paměti pouze jako starého důstojného pána díky jeho známému portrétu.
Velmi citlivě popsaná tragédie jedné vesnice. Autorčino přání se splnilo, Životice nebudou zapomenuty.
Velice čtivé a napínavé. Všechny postavy sympatické.
Padouši málo vysvětleni - zvlášť ten, co pracoval v letadle. Kde vzal peníze?
Mám jenom jedinou výtku - dva piloti se jmenují Bill a Ben. Z počátku jsem se musela soustředit, kdo je kdo.
Je vidět, že autorka zná reálie.
Na tohle je pět hvězdiček málo. Kniha z roku 1958 je nesmírně čtivá. Sice některé pasáže jsou až moc politicko-faktický popis reality, skvěle vykreslují dobu.
Nechápu, jak se po druhé světové válce mohli Britové chovat k židům tak, jak se chovali. Na druhou stranu autor očividně fandí své straně, z pera někoho jiného by to vypadalo určitě jinak. Ale nás můžou těšit kladné zmínky o Československu.
Vadily mi zde pouze dvě věci - všechny postavy byly sympatické, ale když už se o nich psalo, tak málo. Chtěla bych o nich vědět víc.
A ocenila bych historický komentář - co je pravda a co si autor upravil.
Příjemně čtivá krimi oddechovka. Mrtvoly se tu už neválejí po tuctech, Laurel a ostatní už jsou mnohem více lidi.
Velmi čtivě popsaný vztah Habsburků a peněz. Plno zajímavostí. Velmi doporučuji. Vyvrácení mýtu trpící rodiny posledního císaře.
Tři hvězdičky za čtivost. Zápletka je zajímavá, ale Adam ze Zbraslavi mi přidal s prominutím jako blbec. Aby se musel dozvědět až v cizině, že Jan Parricida je synovec Václava II. mi k němu nesedí. Zvlášť když má blízko k opatu Konrádovi.
Oslovováni královská výsosti či fakt, že snad každý tu umí číst a psát ani neřeším.
V mých očích tato série zaostala za svým potenciálem.
(SPOILER) Čtivý thriller. Ovšem nedokážu se ubránit pocitu, že je plná klišé. Ne jenom jedna, ale hned dvě extrémně inteligentní osoby, co šly na vysokou o deset let dřív.
Neusazená agentka FBI a místní sexy duševně rozháraný příslušník místní policie.
Vražd se tu během chvíle událo tuze moc. Nedošlo mi, jak ba padoucha přišla. Tomu to zase vše prošlo až moc snadno.
Spousta nevysloveného a nedovysvětleného.
Pěkná čtivá klasická detektivka. Moc se mi líbila velká skupina pátračů, když se každý z nich vydal prozkoumávat svou část.
Chybělo mi detailní vysvětlení všech otevřených otázek. Co dělal poustevník ty první dva roky, jak se šenkýři dostaly do rukou ony pergameny. Že se Oldřich spokojí s tím, že pravdu už se asi nedozvíme, je tak trochu zklamání.
Jinak všechny nové postavy se mi moc líbily. Matocha byl moc skvělý.
Milý příběh popisující vývoj v USA od konce druhé světové války do války ve Vietnamu. Boj za rovnoprávnost, restituce, demonstrace proti válce, atentáty na Kennedyho, Martina Luthera Kinga, silné ženské hrdinky z privilegovaných vrstev.
Čtivý příběh, ale když se nad ním zamyslím, tak mám pocit, jako by se v něm vůbec nic nestalo. To způsobuje onen až pohádkový způsob vyprávění.
Pokračování Dvou hrstí života. Jak předchozí knížka rychle skončila, tak zde jsme měli zopakování předchozích událostí. Dozvěděli jsme se mnohem podrobněji, co vše předcházelo svatbě Felixe a Gisely. Moc se mi líbilo, že se ti odehrává v Německu padesátých let.
Příběh postav je velmi čtivé. Já jsem zde ocenila historické reálie. Autorka nám ukázala prostředí studia práv, tvorbu módy, pašování na Východ, ale hlavně rozdíl mezi životem na Západě a Východě. Zaujalo mě, že lidé po odchodu z východního Německa dostali v SRN odškodnění za vyvlastněný majetek. Nebo že žena potřebovala souhlas manžela pracovat nebo jenom cestovat. Tyto reálie se v románech moc často zatím nevyskytují.
Závěrem chci říct pouze to, že tato kniha dát čtenáři dvě věci. Velmi zajímavý příběh a seznámení se s poválečnými reáliemi.
Němci tento typ příběhu umí. Člověk se dozvěděl, jak se žilo, i možné důvody, proč se někteří zfanatizovali. KdW je ona pověstná třešinka na dortu tohoto příběhu.
Autorka přiznala, že popisuje život svých babiček. Zajímalo by mě, jaká část je zde fikce.
Líbilo se mi, že byl v ději použit název knihy.
Obdivuji nápad u této publikace a oceňuji práci, kterou si s ní autor dal. Popsal Brno z mnoha úhlů a nebojím se říct, že i oborů. Vše je doloženo mnoha fotografiemi. Když jsem třeba viděla tu na obálce, tak mně hned evokovala přeplněné vlaky mnoha některé asijské země.
Bohužel si myslím, že bohatému obsahu chybí forma. Autor popisuje jízdu i linkami, které už dávno nejezdí ve svých tratích. Tedy člověk si nemůže představovat jízdu současnou tramvají. Zde by pomohlo dodání mapky na začátek každé kapitoly, ve které by byla zaznačena současná trať a ty popisované historické.
Kvůli bohatosti textu by neuškodilo vložit po stranách podnadpisy. A jelikož se Brno popisuje z tramvaje, tak bych ocenila technickou kapitolku o pojmech používaných v textu.
I přes tyto chyby si myslím, že kniha stojí za to. Velmi jsem si užila části popisující změny v okolí náměstí Svobody. Ty byly velmi zdařilé. Ale na konci čtení jsem obecně velmi bohatší o spoustu zajímavostí o mém městě.
Zklamání, bohužel nešlo o můj šálek kávy. Zůstává ve mně pocit, že Alice je velký chudák a Lucy nevýslovná manipulativní mrcha. Obě by měly být v sanatoriu.
Moc se mi líbilo místo děje. A základní kostra příběhu taky není špatná.
Nesmělo mi zpracování.
Některé kapitoly jsou nevýslovně dlouhé. Chybělo mi tam To, abych byla zvědavá, jak vše dopadne. Chvilkami spousta nejasností (způsobené popisem). Občas se děj vlekl.
Dočetla jsem kvůli výzvě a tomu, že nerada odcházím od nedočrených knih.
Druhé Havlovo dílo, se kterým jsem se seznámila. Potěšilo mě, jak se dobře četlo. Sice si ho může každý vyložit jak chce (asi jako každou hru tohoto žánru), ten konec byl už na mě moc.
Audience mi připadá nadčasová, mohla by se odehrávat kdykoliv.
Moc pěkně sestavená publikace. Vzhledem k tématu jsou zde samozřejmě obsažené známé informace, ale i novinky, na které jsem jinde nenarazila. Doporučuji hned první komentář Sisssi.
Obrazový doprovod je bohatý, ten mě přesvědčil ke koupi knihy. Líbily se mi kopie císařovniných šarů.
Co nejvíce oceňuji, je uvedený seznam pramenů.
Zaprvé - nevím, proč to má nálepku psychologický thriller. Jednalo se o jednoduchou detektivku.
Pozitivně hodnotím, že vše plynulo velmi rychle.
Vadilo mi používání o místo e v přivlastňovacích zájmenech - např. v Buddovo kanceláři místo Buddově.
Na druhou stranu bylo jistým způsobem osvěžující mít tu nepřechýlená ženská příjmení.
Závěrem - fajn oddychovka.