Madelisi komentáře u knih
První kriminálku po přečtení této knihy uvidím jinýma očima. Jestli si pan Mareš trochu nenaběhl, když se tu rozpovídal, že je rád, že si jednoho detailu lidi nevšimli
Moc se mi líbila struktura knihy - přes vraždu, lidi a vyšetřovatele jsme se dostali až ke tvorbě seriálu. A ke spoustě zákulisních informací.
Zaujalo mě, že s odevzdáním spisů vyšetřovatel neztrácí kontakt s jeho aktéry. Poté zde byl vysvětlen rozdíl mezi operativcem a vyšetřovatelem.
V textu je pěkně vidět vývoj. Nedokážu si představit, jaké ty devadesátky s tolika vraždami byli.
Zaujala mě spousta historek - třeba problém s odběrovými tyčinkami na DNA v Německu.
Pan Mareš se podle odpovědí zda jako striktní člověk, ale jak vše vysvětluje, tak se nedá nic než souhlasit.
Knihu doporučuji všem milovníkům kriminálek.
Z tohoto se stává mé guilty pleasure. Příběh je čtivý, ale obyvatelstvo městečka až moc nereprezentativní. Aneb sériový vrah opět v blízkém okruhu hlavních hrdinů.
Osobní příběh Lauren je nedořešen, takže uvidíme, co autorka znovu vymyslí.
Autora jsem poznala přes francouzštinu. Moje první kniha. Příběh se mi moc líbil. Přestože přináší pár otázek - proč se vůbec dostali do stejného bytu, proč začali pátrat a kdo to platí. Odjet takhle narychlo před Vánoci musí stát dost peněz.
Z konce mám smíšené pocity - nečekala jsem ho.
Klenot není jenom cenný předmět, klenot má svoji vlastní historii, během které sesbíral spoustu příběhů ho obklopujících lidí.
Ve Ztracených klenotech jde o sbírku klenotů nalezených v roce 1912. Sleduje příběh toho, kdo je schoval, toho kdo je našel a jeho potomků v současné době.
Příběh je klasické pátrání po tajemství se sympatickým ústředním párem. Bylo by lepší, kdyby autorka stručně vysvětlila šperkařské termíny. Takhle byla část pátrání abstraktní.
Jelikož se v příběhu vyskytuje spousta klenotů, tak mi chybělo lepší vysvětlení, proč se v daný okamžik zajímáme zrovna o ten konkrétní. Stejně tak mi chybělo bližší věkové určení sourozenců Murphyových v roce 1912. Kdy se z Essie v podstatě stala matka jejích sourozenců? Skutečně se Gertie provdala až v roce 1938, tedy o desítky let později než Essie?
Autorka nás navnadila na velký příběh, ale z mého pohledu nechala některé věci nevysvětlené. Dost jiných věcí vysvětlila pouze pomocí náhody, které bylo víc než dost.
Já osobně jsem ráda, že jsem na tento příběh narazila. Patří do žánru, co zbožňuji. Navíc zde je použitý zajímavý úhel pohledu - šperky. Líbilo se ni i zasazení do roku 1912. Dozvěděla jsem se toho dost o době. Bylo skvělé vidět, jak se obě sestry zasadily o změnu v životě žen. Přes veškeré výhrady je příběh Ztracených klenotů skvělá oddechovka, která člověku dovolí snít.
Kniha se mi moc líbila, po titulu jsem sáhla právě kvůli Brnu. Má moc pěkné grafické zpracování, každá kapitola je dlouhá tak akorát. Některé případy si i pamatuji.
Bohužel se do pojmu okolí vlezou i tak vzdálená místa jako je třeba Jihlava.
V textu mi chyběla jedna podstatná informace - vždy jsem musela hledat, kdy k danému činu došlo. Datum je zmíněné pouze v textu. Někdy se ho dozvíme, až při soudním projednávání. Ocenila bych, kdyby bylo uvedeno hned na začátku.
K dataci se váže i má jediná výtka - jsou v nich chyby/překlepy. Pachatel vyjde z vězení v roce 1985, přestože z textu vyplývá, že se tak stalo již v roce 1983. Nebo se zmiňuje amnestie 1982, přestože by mělo jít o tu v roce 2013. Je to škoda, protože to kvalitně sepsaný text trochu snižuje.
Hodně zaujatý románový příběh princezny Diany okoreněný motivační citáty typu, že jedině my si můžeme sami pomoci.
Zpočátku jsem měla dojem, že Diana je naivní hasička, která se za Charlese chtěla provdat ještě než se s ním setkala. Charles a Camilla jsou představeni pouze jako padouši par excellence. Osobně si myslím, že si Charles Dianu neměl vůbec brát a když už si ji vzal, tak se k ní měl chovat slušně, ale zde mu autorka dá lidskou tvář v součtu tak v jednom odstavci. Musela celou dobu myslet na Williama a Harryho a jejich současné (ne)vycházení s otcem.
Co se autorce povedlo, je vykreslení Dianina vývoje. Skutečně jsem si užívala, jak Diana postupem času zmoudřela. Líbilo se mi, jak jsme spolu s Dianou přišly na to, proč a jakým způsobem se věnovat charitě.
Dále oceňuji zahrnutí známých scén z Dianina života.
Bohužel jako celek mi vše přišlo trochu nudnější. Ale nelituji, ze jsem si knihu přečetla.
Kniha je určena i pro zvídavé laiky. A to jsem já.
Téma mě zajímá od doby, kdy jsem se dozvěděla o výzkumu Emanuela Vlčka. Bohužel jeho knihy jsem neměla možnost přečíst.
Autor této publikace byl Vlčkův spolupracovník.
O historických osobnostech se tu hodně dozvíme. Stejně tak i o době - třeba bylo běžné konzumovat stříbro ze zdravotních důvodů či se potírat rtutí. Myslím si, že je i obohacující poznat, jak se provádí jednotlivé testy.
Mrzela mě jenom jedna věc - viditelné nepřesnosti v historické části - František Josef I. je označen za prapraděda Karla I. či se mluví o demobilizaci armády již v roce 1917.
O Eleonoře jsem četla jeden román z pera Alison Weirové. Ta se věnovala ve svém díle spíše jejímu anglickému životu zatímco Aquitania se zaobírá Eleonorou coby francouzskou královnou.
Moc se mi líbilo, jak autorka popsala charaktery Eleonory, Ludvíka a jejich blízkých. Vůbec si nedokážu představit, proč se v budoucnu rozvedou. Zde jejich vztah vypadá velmi pevně.
V závěru autorka píše o použitých zdrojích. Musím říct, že vše zvládla skvěle využít a já jsem měla dojem, že jsem ve 12. století.
S knížku mám jediný problém, uznávám nutnou autorskou licenci. Takže nevidím důvod, proč měnit kvůli ději reálná úmrtí. Nejvíce mi asi vadil původ opata Sugera. Nic o něm nevíme, ale dát reálné postavě za příbuzné další reálné postavy, to mi připadá moc. Ale v ději to vypadalo dobře, což uznávám.
Špatně se nečte. Ale přiznám, že jsem se cítila trochu těžkopádně a část pasáží přelétla. Nicméně musím pochválit první stránku, ta mě do knihy skutečně vytáhla.
Thrillerová část se mi moc líbila. Ta by byla zajímavá sama o sobě.
Jen jsem doufala, že se dočkáme přirozeného vysvětlení nadpřirozena. Ale bohužel.
Příběh, co obvykle známe z ciziny, v našem prostředí. A navíc v Brně. Vše bylo zajímavě a realisticky popsané, člověk musí přestat žít v domněnce, že je ČR nezajímavá země pro vnější hrozby.
Osobně mám pouze jedinou výtku k rozdělení kapitol. Tím, jak se u všech postav mimo Davida Prokopa popisuje celá jejich dlouhá historie, tak se občas dějově předchází s hlavní linií. To mi občas způsobilo menší zaškobrtnutí v plynulosti čtení. A jeden detail, což je můj problém, jsou použitá cizi jména. Občas se mi spletla dohromady a netušila jsem, o kom je řeč.
Jinak jsme byla moc spokojená, David Prokop je klasický akční hrdina poslední doby. A jestli se mi dostane do rukou druhý díl, moc ráda si ho přečtu.
Fajn čtení. Ve své kategorii nadprůměr. Každá postava je unikátní a dohromady tvoří typické panoptikum romantických příběhů.
Líbilo se mi, že autorka nic polopatě nepředkládá. Čtenář si musí pravidelně nějakou událost domyslet, není to ale z následného jednání postav těžké.
Líbila se místu i práce s jazykem. Konkrétně u Malika - haf tu není.
Příběh pěkně pohladil po srdci.
Tato publikace se mi líbí. Vzhledem k tomu, že do dnešní doby nejvíce viditelné úpravy probíhaly za TGM, tak kniha do značné míry popisuje i současný stav. Pro českého čtenáře je mnohem přínosnější než klasičtí průvodci. Je zde spousta zajímavých informací.
Oproti podobné publikaci popisující Hrad v 19. století mi tato bohužel připadá méně přístupná. Bohužel bohatá fotodokumentace není vždy zohledněna v hlavním textu. Stručný popisek u fotografie posiluje zvědavost.
Tento díl se mi líbil více než ten první. Možná je to tím, že je hlavní detektiv již zcivilizovaný. Autorka si uchovala svůj rukopis, často využívá pohledy jiných postav. Připadalo mi ale, že to občas bylo na škodu. Zvláště úplně ten poslední.
Nicméně příběh rychle ubíhá. Je napínavý. Nelíbila se mi ale jedna drobnost. Postavy si nejnovější zjištění nechávaly pro sebe. Z toho důvodu působil závěrečný obrat nedůvěryhodně.
Matoucí pro mě bylo i to, že jsem v ději vyskytovaly dvě školy.
Závěrem chci zdůraznit, že tyto příběhy ze Slovenska mají své kouzlo.
Aneb 27. ledna 1945 nic neskončilo. Hned na začátku mě zaujalo ono prošetřování v osvobozené Osvětimi. Toto téma se moc často nevidí.
Hrozná představa, že Cilka přešla z jednoho vězení do druhého. Toto je na tomto příběhu unikátní. Jelikož jsem již četla něco odehrávající se v gulagu, tak mohu říct, že tato část příběhu je popsaná standardně.
Knižní Cilka mi přišla občas jako robot, moc si chvílemi zahrávala. A lékařka Jelena jak anděl shůry. Obecně mi přišlo, že nejbližší okolí postav bylo moc šlechetné, žádné podrazy. Vše zlé se dělo jen ve spojitosti s muži. Může to tak být, ale tím Cilčiny obavy něco o sobě prozradit vypadají tak trochu nereálně.
Jsem ráda, že jsem se s tímto příběhem seznámila, autorka si dala na rešerších záležet a na knize je to vidět.
Vyvrcholení děje jsem hodně dlouho zpracovávala. Bylo velmi akční. Den stavby zdi jsem takhle popsaný ještě neviděla. Zaujalo mě, že dům měl jeden vchod na Východě a jeden na Západě. To, jak jeho obyvatelé prchali ve dvanácté hodině, byla pro mě novinka.
Na příběhu obou dívek se dozvíme hodně o reáliích poválečného Německa. Bohužel se nemohu zbavit dojmu, že se vše až moc soustředí na dvě hlavní hrdinky. Tedy spousta věcí je nevyřčena. Namátkou - proč se fotograf pohádal se svojí matkou? Proč Kristýnin bratr přijal tak moc socialismus?
Nicméně to je jenom maličkost. Příběh je velmi čtivý a poutavý.
Tuto publikaci jsem objevila náhodou. Je to nádherné a hlavně přístupné čtení o Pražském hradě v 19. století.
Mě tu nejvíce zaujaly informace o pobytech monarchů - třeba francouzského Karla X. Hodně stránek je věnovaných i korunnímu princi Rudolfovi a císaři Ferdinandovi I. Zde jsem se dozvěděla, kde konkrétně bydleli. V jiných publikacích je pouze stručná zmínka, že žili na Pražském hradě bez jakýchkoliv detailů.
Velká část je věnovaná i rekonstrukcím a dostavbě sv. Víta. Bylo zajímavé vidět, co všechno musel císař ve Vídni schvalovat.
Na závěr knihy je vložený přehled po rocích.
Jsem nadšená, doporučuji každému milovníkovi historie. A Prahy.
Šikmý kostel je poklad. Smekám před úžasnou prací autorky.
Moc se mi líbilo poznávat tento kraj prostřednictvím Ženky, Wojtka a jejich příbuzných a předků.
Postavy jsou tak živé, že je považuji za své známé.
Přestože jsem už zapomněla dost z minulých osudů, tak oceňuji, že autorka u každé postavy neodvyprávěla její příběh. Minulé děje byly zmíněny, když si na ně postavy vzpomněly.
Co to je ten konec? Takový cliffhanger…Rozhodně by mě zajímalo, co ti naši obrozenci mohli vymyslet za nové dobrodružství.
Dvojku národního opruzení jsem si moc užila, líbila se mi ještě víc než první díl. Je skvělé, jak autorka vkládá fiktivní děje do reality. Až mě mrzí, že tohle ti obrozenci vůbec nezažili.
Kniha je vtipná - moc se mi líbila obrozenecká telenovela kdo s kým a finále “Nerudo, přiznej se, koho miluješ!
Bohužel jsem v jednom místě nepochytila počet mrtvol. Jedna mi tam oproti napsanému počtu scházela. Ovšem to jde na mě, protože jsem si děj užívala a možná nedávala dost pozor.
David Meizner je takový slovenský Harry Hole. Akorát ho neničí chlast (tomu se ale nevyhýbá), ale promiskuita. Hlavní hrdina této východoslovenské krimi tedy odpovídá všem policejním klišé. Těch je tu dost - hodný parťák, nadřízený pitomec, problémové rodinné vztahy,…
Na druhu stranu se mi líbí, jak se do hlavního hrdiny autorka žena dostala. Toto považuji za pozitivum.
Osvěžující byly i další úhly vyprávění z pohledu oběti a podezřelých. Zvlášť se mi líbilo jejich skládání dohromady.
Zápletka popisovala klasické policejní vyšetřování, žádná šílená akce. Nicméně častému čtenáři detektivek můžou tito policisté připadat jako pitomci.
Jsem ráda, že jsem si Dívku v mlze přečetla. Budu pokračovat dalším dílem.
Velmi vážné téma. Ava měla štěstí v existenci svého tajného ctitele a jeho rodinných možností. Hodně jí tím pomohl.
Přesto mi ctitel připadal až moc jako rytíř na bílém koni. A veškeré jeho problémy byli jen na oko, aby nebyl moc dokonalý.
V druhém plánu se čtenář dozví informace o americkém školním systému. A v další vrstvě vidí domýšlivou nadřazenost některých členů privilegované vrstvy s dostatkem financí.
A v neposlední řadě si uvědomí, že se problémy váží s jinými problémy.