Madluska komentáře u knih
A já bláhová jsem čekala nějaké rozumné vysvětlení! :-) Z celé knížky mě asi nejvíc bavil český překlad, když rodina vyrazí k MacDonaldovým apod., to se prostě nezapřel rok vydání. Jinak ale obdivuju Levinovu schopnost vytvořit pěkně hustou a schizofrenickou atmosféru.
Ze Zaklínače nakonec nejsem tak nadšená jako mé okolí, ale přesto Sapkowskému nemůžu upřít jeho kvality, neb dostál svému renomé čtivého autora. Uvidíme, jestli mi další pokračování bude připadat méně šroubované a vykonstruované (zde myšleno v tom méně lichotivém smyslu slova), v tomto souboru prostě některé události sloužily jen jako jakýsi oslí můstek bez kdovíjakého dalšího záměru. Ale což, na druhou stranu jsem se u těžce originálních verzí klasických pohádek dost dobře pobavila, takže jenom hudrat nemůžu. :-)
K Formánkovi jsem se, proč se nepřiznat, dostala omylem při bloumání po knihovně. Zaujala mě anotace: road movie, exercicie, reflexe promlčené viny a edice Revolver Revue - no neberte to! A tak jsem se pustila do čtení. Ne že by knížka strhla tak, že bych se plně soustředila od začátku do konce, na to mi chybí životní zkušenost z doby komunistické totality a na to byl příběh pojat až příliš modelově (včetně "jmen" hlavních postav - Malíř, Majitel + navíc bezejmenný muž s rysy autora). Jako neotřelý exkurz do hlubin navrátivších se emigrantů plných vzpomínek a očekávání, zdravotních komplikací a podivných životních (zlo)zvyků však překvapivě silné. Knihu navíc hezky zhodnotil Kryštof Špidla v A2 (odkaz v záložce recenze).
Nevím, jestli jsem na ten příběh prostě moc stará, nebo jestli mi jen nevyhovovala úprava pro opravdu malé děti, ale zas tak moc mě Petr a jeho kamarádi neuchvátili (skrytý vtípek :-)), ba co víc - místy mi děj připadal až nevýchovný (což mi u pohádek obecně dost vadí). Konečně jsem ale zjistila, jak to bylo s Petrem Panem, kapitánem Jamesem Hookem, vílou Zvonilkou a dalšími známými postavičkami, jejichž osudy mě doteď míjely. Snad se někdy dostanu k původní knize. P.S.: Rozhodně se autorovi nedá upřít fantazie, protože tikající krokodýl nebo novofundlandská chůva se zpravidla na mnoha místech nevyskytují... :-)
Podle mého soudu se jedná o výborný materiál k získání přehledu o životě a díle básníka s jazykem břitčím mohamedánské šavle. :-) Oceňuji zajímavé doplnění Havlíčkových skladeb o korespondenci i srozumitelné zpracování jeho biografie. Prim zde ovšem bez jakýchkoliv sporů hrají kousavé verše, v nichž si autor nebere servítky a metá urážky na všechny strany, přičemž pro ostré slovo nechodívá daleko. A tak to má být. :-) (Snad jen to grafické zpracování se mi nějak nestrefilo do vkusu, co naplat...)
Knížka se díky Shawovu vtipu četla skoro sama a až do závěrečného doslovu nenudila. Onen deskriptivní doslov mi sice dojem z knížky poněkud zkazil, protože veškerá autorova lehkost při líčení dalších osudů postav zmizela jak pára nad hrncem nebo jak způsoby květinářky Lízy, ovšem i přesto už se těším, až zhlédnu filmovou adaptaci tohoto dílka! P.S.: Při charakteristice pánů vědců jsem si představovala paní fonetičku, s níž jsem měla tu čest se setkat. Áááóóóúúú! :-)
Podobných publikací s nápady na vedení mládeže není nikdy dost - některé hry jsou sice obtížně realizovatelné (náročné na čas, případně na rozumovou vyspělost hráčů), ale obecně přínos všemožných podobných aktivit (obhajoba lidských práv, řešení diskriminace, ekologická tematika apod.) převáží možné negativní vedlejší efekty aktivit (zejména asi spory uvnitř herní skupiny). Kniha je ke stažení zde: http://www.mladezvakci.cz/fileadmin/user_upload/publikace/Kompas_manual.pdf
Bohužel, Wellsova novela mě nijak nenadchla, vzdor doporučujícím komentářům okolí. Tak nějak jsem postrádala nějakou větší senzaci. Vždyť přece Griffin byl NEVIDITELNÝ! Co se s tím dá všechno provádět! Chápu, že Wells se snažil poukázat třeba na riziko vědeckého bádání, na skrytou (mno, někdy i celkem zjevnou :-)) zrůdičku v každém z nás, na nezbytnost lidské sounáležitosti... To všechno z toho tak nějak vyplývá, ale pro mě zvolil pro dané téma poněkud neatraktivní obal.
Oněgin v sobě skrývá jakýsi recept na romantickou literaturu - nechybí snad nic: od vyděděného hrdiny přes nenaplněnou lásku až po protispolečenský čin. Spíš než proslulý a všude omílaný Taťánin dopis mě však oslovovaly vnitřní hnutí hrdinů - právě v nich vidím autorova génia, smysl celé básně.
Vůbec ne tak děsivé, jak by se od povinné četby očekávalo. Přes až pohádkové směřování příběhu (nepřipomíná vám snad osud Esmeraldy nikoho?) zde nechybí napětí a zajímavé zvraty, nicméně prim hraje Hugův vypravěčský styl, on totiž Victor dovede vyjádřit i sebebanálnější skutečnost neotřele a s citem pro detail.
Možná jsem od Kedrigerna čekala víc, než mi mohl nabídnout, byť je to čaroděj takřka nedostižný. Morressymu rozhodně nelze upřít vypravěčský talent a lehkost, s jakou rozvíjí děj, je příjemná a osvěžující, navíc jeho svět skýtal mnohé podněty k vytváření zvratů. I přesto se mi celý příběh zdál poněkud... Málo propracovaný? (Když je někdo čaroděj, pak si může dovolit takřka cokoliv - z každé polízanice se nakonec dostane, protože si vzpomene na nějaké to kouzlo, že?)
Zajímavá studie srovnávající pojetí nacionalismu (zejména v 19. století) v českých učebnicích dějepisu. Autor upozorňuje na nedostatky, s nimiž se několik českých učebnic potýká a z nichž možná mohou pramenit potíže českých školáků s nacionalismem. Čaněk vidí problémy ve vytváření jakési mýtické představy národa jako živoucího organismu, pomíjení stinných stránek vzniku moderního nacionalismu v 19. století a opomíjení menšin v učebních textech. Když se nad tím člověk zamyslí, má autor ve všech bodech pravdu, tak nezbývá než doufat, že jednou někdo napíše dokonalou učebnici zbavenou všech polopravd a mýtů (i když všichni víme, že taková nikdy vzniknout nemůže :-)).
Hlavní význam knížky vidím ve druhé části, která obsahuje náměty na protipředsudková cvičení, tam mohou učitelé (ale nejen oni, kniha může pomoci i vedoucím zájmových kroužků apod.) načerpat cennou inspiraci. V úvodní teoretické části ale nečekejte žádný výklad a jasné definice, autoři o uváděných pojmech uvažují, přemítají a docházejí k závěru, že jsou jevy těmito pojmy označované značně komplikované. Takže abych to shrnula: teorie spíše úvahová bez jasných závěrů, praktická část velice zajímavá.
Jakkoliv se nám při hodinách literatury snaží učitelé knihy znechutit, Dickens si své čtenáře stále nachází. Myslím, že zásluhu na tom nese zejména jeho vypravěčské umění: od něj i jinak nudné popisy oblečení mají něco do sebe. :-) Nechtělo se mi ani věřit, že se do tragického příběhu o sirotkovi vejde tolik vtipu. Čtivé, zajímavé, zábavné.
Minimálně pro hlavní myšlenku celé trilogie si knížka 3* zaslouží, protože úvahy o moci změnit svět jsou stále aktuální. A tak spolu s autorkou připomínám: "Jenže tu moc mají všichni živí tvorové, kteří si můžou vybrat mezi dobrem a zlem a kteří si zvolí to první. Možná že právě proto jsi tak důležitá." :-) Bohužel, Víc mě knížky nezaujaly, protože celý Kožešinčin svět, kde se prolínaly dávné věky a lidská realita, mi připadal poněkud nepřehledný (snad nepropracovaný?), díky čemuž se autorka nemusela tolik snažit při konečném rozuzlení - právě to mě ve všech třech dílech spíš zklamalo. Své klady sága má, bohužel však vidím i mnoho negativ.
Myšlenka zajímavá, zpracování (alespoň pro mě) nikoliv. Několik trefných postřehů a poznámek nevyváží ten (slovy zdejšího obsahu) "lapidární" zbytek. Závěrečné stupňování napětí se Rážovi docela povedlo, ovšem úplný konec mi celkový dojem spíš zkazil. Kdepak, příště raději sáhnu po jiné knize...
Nechť se na mě milovníci Thomase Hardyho nezlobí, ale i přes veškerou snahu byl pro mě Starosta doslova "hard" (zvláštní slovní hříčka, že? :-)). Jednání postav mi připadalo nereálné, popisy rozvleklé, zápletka se mnohdy povážlivě blížila ke klišé (několikrát jsem si troufla odhadnout další vývoj událostí a dříve nebo později se můj úsudek naplnil) a celkově jsem u knihy trpěla (ovšem nikoli pro soucítění s osudem zmítanými protagonisty). Škoda...
Ve své podstatě je to knížka o chlapíkovi, který se rozhodne zbohatnout na chovu slepic, a proto její četba neslibuje žádný velkolepý zážitek. Ovšem jméno P.G.Wodehouse dodává dílku docela jiný rozměr a jeho slovní hříčky a smysl pro situační komiku dělají i ze zdánlivě nudné látky zlatý důl. Pro přívržence britské humoristické literatury je to laskomina. :-)
Maugham zde s typickým britským humorem bohužel docela šetří a užívá jej zejména při charakteristice literárního prostředí. Právě v této obžalobě (nejen) spisovatelské společnosti dle mého soudu spočívá jádro knihy. Samotná zápletka kolem Růženky už tak zajímavá není.