Maevie komentáře u knih
Z druhé Olsenovy knížky mám rozporuplné pocity. Kniha je poměrně dlouhá na to, že po celou dobu známe pachatele. Jako čtenář, který rád hádá vraha a užívá si finální rozuzlení a odhalení motivu, mě kniha v duchu „hledáme ztracenou svědkyni a způsob, jak vrahy usvědčit“ na 400 stránkách příliš nebavila. Škoda, protože téma zbohatlické dánské mládeže, která se ukájí týráním a mučením živých tvorů, aby unikla tvrdým požadavkům svých rodin, by byl námět hodný Stiega Larssona.
Další povedené severské krimi, kde má (jak jinak) hlavní detektiv mírně problematickou povahu a několik šrámů na duši. První případ oddělení Q má pěknou dynamiku děje, kapitoly jsou krátké a končí tak, že vás to nutí číst neustále dále. Bohužel zážitek ze čtení trochu kazila skutečnost, že jsem pachatele odhalila ani ne v polovině knížky.
Hlava XXII – geniální výpověď o absurditě války, která vás odzbrojí bizarními dialogy a neuvěřitelnými událostmi, o kterých si dosud myslíte, že se ve vyspělé společnosti plné rozumných lidí nemohou stát. Román je na začátku, převážně pro mnoho postav, které se rychle ocitnou na scéně, těžším čtením. Děj začne být brzy přehlednější, to ale neznamená, že by popisoval události, které by racionálně smýšlejícího čtenáře potěšily. Není třeba se ale bát, na řadu přijde i spousta cynického humoru, který zaobalí ty věci, ze kterých by člověka mělo mrazit, do snesitelnější podoby.
Brilantní sci-fi dílo jako Den trifidů. John Wyndham je mým oblíbeným autorem nejenom pro jeho vědeckofantastické nápady, ale i pro etické a morální otázky a odraz současné lidské společnosti, které každou knihu provází. V Kuklách je řada skutečností neobjasněných, nevíme, co přesně je Utrpení, proč přišlo, ani jak bylo způsobeno. Podle indicií si ale snadno domyslíme, že katastrofu způsobili sami lidé svým neuváženým jednáním. A nerozumné skutky, ničení přírody, strach z odlišností a zaslepenost vůči jiným názorům není lidem cizí ani dnes.
Kniha bohužel vypráví o realitě mnohých mladých muslimek po celém světě. Mladé ženy jsou nuceny do domluvených manželství, omezovány na osobní svobodě, zneužívány a ponižovány na základě pokřiveného vnímání islámu. V případě Hannah se bohužel ke všemu zmíněnému přidalo i lidské zlo. Autorka svou biografii sepsala, aby prolomila hradbu mlčení, vynesla na světlo události, které se dějí v mnohých ghettech muslimských komunit, a upozornila na spirálu hanby a cti, která muslimským ženám brání nalézt pomoc. Osobní výpovědi je vždy těžké hodnotit, v tomto případě jde ale i po literární stránce o velmi zdařilé, emočně nabité a čtivé dílo.
Kratičká novela o špatnostech lidského pokolení, lásce a zklamání postavená na staré německé pověsti. Dykův Krysař je temné vyprávění, kde je tragický konec plodem zoufalosti a nenávisti.
Babička neoplývá dějem, ale bohatě to vynahrazuje barvitými popisy života na českém venkově. Ať už Babičku považujte za dětskou pohádku nebo příběh pro dospělé, je především českým dědictvím připomínající nám naši minulost, zvyky a pranostiky, na které jsme už dávno zapomněli. Díky ní si můžeme vzpomenout na doby, kdy lidé žili v úzkém spojení s přírodou a uvědomovali si neustálý koloběh života a smrti, kterého jsou součástí.
Na dnešní poměry by byla babička v knížce Boženy Němcové nevzdělanou ženou a některé její zvyky by byly více než úsměvné. Je ale nutné knížku posuzovat s ohledem na dobu, kdy vznikla, tedy na dobu, kdy lidová moudrost, poctivost a praktické dovednosti v péči o domácnost a dobytek byly cennější než dnešní teoretické znalosti. Důležitější je zaměřit se na hodnoty, které babička vyznávala a díky kterým prožila spokojený a naplněný život.
Ke Kytici, jakožto jedné ze dvou nejznámějších českých básnických děl, je těžké napsat něco, co již nebylo řečeno. Jako na mnoho ostatních čtenářů na mě Erbenovy básně působí tísnivě. Lidová moudrost v nich obsažená následuje bez výjimek po ukázce špatného lidského chování nebo po provinění proti mravním zásadám, přírodním zákonům a mateřské lásce. Přestože Erben popisuje děj neúplně, občas pouze zkratkovitě, způsob, jakým používá jazyk, dělá z Kytice nesmrtelnou ukázku krásy českého jazyka.
Dnes už klasický dobrodružný příběh vyprávěný z pohledu jednoho výjimečného psa. Je zajímavé, že London přepsal Buckovi myšlenky do lidské řeči, jeho jednání a pohnutky ale ponechal ryze psí. Zatímco Buck se tak zaměřuje především na své pudy, objevuje dávno nepoužívané schopnosti a události přijímá jako nevyhnutelnou skutečnost, je na čtenáři, aby si uvědomil, jaké důsledky má lidské chování ve spojení s nelítostným zákonem přírody.
Dojemný příběh o etických otázkách vědy, touze zapadnout do společnosti a být milován i pocitu osamělosti. Charlie Gordon nám ukázal, že vysoká inteligence umožní řešit komplikované matematické vzorce a dorozumívat se v několika cizích jazycích, nepřinese ale automaticky spokojenost a lásku. Ba naopak, výjimečně vysoká inteligence ho odtrhla od ostatních lidí a jejich emocí, posunula ho do roviny, kdy pro ostatní byl neuchopitelný. A je horší být hloupý nebo osamělý? Máme litovat spíše hloupého pro jeho malou inteligenci, nebo chytrého pro jeho osamělost? Růže pro Algernon bude ještě dlouho nestárnoucím dílem o lidské existenci, které nám přinese více otázek než odpovědí.
Agatha Christie je nepřekonatelná spisovatelka detektivek a Deset malých černoušků je oprávněně zařazováno mezi světovou klasiku. Skvělá zápletka vám roztočí v mozku všechna kolečka, nutí vás neustále číst dále, být v pozoru a hádat, nejenom kdo je vrah, ale také kdo bude další obětí. Knížka je literární chuťovka, ve které atmosféra houstne, napětí graduje, úzkost pohlcuje jednoho návštěvníka ostrova za druhým a pravdu se čtenář dozvídá na posledních stránkách.
Kouzelné vyprávění dobrodružství Medvídka Pú a jeho přátel, kde děti ocení vzrušující příhody všech zvířecích hrdinů a dospělí pocítí nostalgii nad dětskou fantazií. Je neuvěřitelné, že po medu neustále dychtící Medvídek Pú, ustrašené Prasátko a jejich velký kamarád a zachránce Kryštůfek Robin brzy oslaví sté výročí svého prvního vydání. Myslím si však, že Milneho ikonické zvířecí postavičky budou pro svojí líbeznost a laskavost součástí dětských knihovniček ještě hodně dlouho.
Hvězdy nám nepřály je kniha smutná, vtipná, drsná, nespravedlivá a má předem jasný konec v podobě smrti. Je tedy přesně jako skutečný život, a přestože spadá do kategorie Young Adult, dotknout se musí každého. Ať už se čtenář zaměří na Hazel a Augusta, kterým osud nepřihrál přívětivé karty, nezáviděníhodnou situaci rodičů nebo různé reakce okolí na nemocné dítě, nahraje mu kniha řadu témat na přemýšlení. Není přitom důležité, že příběh obou postav končí smrtí, ale to, že nenechali rakovinu vyhrát předčasně.
Kratičká divadelní hra s mistrnými dialogy plnými ironie a sarkasmu, břitkým humorem a promyšleným dějem. Na začátku je jeden vychytralý nápad v podobě Bunburyování, který vyvolá sérií zábavných a absurdních událostí, které jsou tak vtipné a úsměvné, že by si člověk také hned pořídil nějakého Filipa. Prostě pětihvězdičková klasika z pera geniálního Oscara Wildea, která nikdy nezklame.
A hory odpověděly není jeden ucelený příběh, ale celá mozaika bolestných lidských příběhů, do kterých zasáhl Afghánistán. Khaled Hosseini využil svou rodnou zemi poznamenanou válkou a chudobou, aby otevřel otázky o rodině, volbě a různých formách lásky a obětavosti. Jeho postavy jsou přitom opět dokonalé, vymyšlené do posledního puntíku, uvěřitelné a přirozené.
Pohodový cestopis, ve kterém se prolínají zajímavosti z navštívených zemí a osobní zážitky, přesně jak to mám ráda. Táda se nebojí přiznat nepříjemnosti a komplikace, které ho na cestě potkaly, čímž je cestopis ještě sympatičtější. Jeho cesta za svobodou a sebepoznáním je tak plná komplikací s vízy, zažívacích problémů, zoufalostí nad nekončícími defekty na kole i příjemných chvil strávených vedle milých lidí v krásné přírodě.
Smutný příběh o rodinných vztazích, nereálných představách a nesmyslných požadavcích, které rodiče často nakládají na bedra svých dětí. Autorka skvěle zachytila myšlení dospívající dívky v jednom z nejcitlivějších období, které by se dalo obecně charakterizovat jako „jedna velká nejistota“ ohledně těla, kolektivu ve škole, rodičů i sama sebe.
Matčin pohled na chování dcery pak jenom zvyšuje tíseň z celého příběhu a ukazuje problémy, o kterých se ve společnosti nemluví. Tedy o tom, jak těžké je nepromítat do dítěte svoje vlastní normy, přijmout jeho individualitu a nenadržovat potomkovi, který je mi svou povahou bližší.
Krásný pohádkový příběh pro starší děti, který při předčítání nabízí příležitost otevřít taková témata jako spravedlnost, fake news, chudoba nebo odvaha postavit se za své názory. Kniha je možná někdy až příliš drsná, počet úmrtí v ní také není úplně malý, nicméně věřím, že dnešní děti ji bez problémů zvládnou. Navíc díky tomu kniha umožňuje srovnání s reálným světem.
Jedna citace na závěr: „Když na ně budete zlí, narodí se jim děti, které budou mít v sobě ještě víc zloby.“
Vydat pokračování kultovní série o Harrym Potterovi v podobě scénáře, který logicky bohatý a rozmanitý svět čar a kouzel poměrně hodně okleští, je odvaha sama o sobě. Obzvlášť pak tehdy, když divadelní představení není nejlepší. Příběh postrádá uvěřitelnost, nápaditost a ztratil prakticky vše z propracovanosti světa Rowlingové, který budovala patnáct let. Prokleté dítě je pouhou skořápkou – příběh vyprávěný mezi bradavickými kulisami a se známými postavami, kouzlo ale už vyprchalo.
Relikvie smrti uzavírají příběh Harryho Pottera a Voldemorta se vší parádou. Neuvěřitelná gradace děje a postupné odkrývání jednotlivých dílků skládačky nenechávají čtenáře oddechnout. Není to ovšem finální střet Harryho s Pánem zla, který dělá knížku tak skvělou. Vždyť se taky tento závěr očekával od prvního dílu… Nebyla by to také Rowlingová, aby neukázala, jak perfektně si umí hrát s charaktery postav, a nepřidala několik překvapujících informací o postavách, o kterých jsme si mysleli, že je po šesti letech v Bradavicích dobře známe.