Maevie
komentáře u knih
Pavučina
John Wyndham (p)
V Pavučině mě překvapilo, s jakou zaujatostí se Wyndham věnoval evolučnímu popisu a chování jedovatých pavouků. Kniha ale postrádala obvyklou dynamiku a i kletba, která měla údajně zvláštní mutaci způsobit, mi do celého příběhu nepasovala. A pro Wyndhama, který si vždy vybíral takové náměty, které mu umožňovaly ukázat špatné lidské vlastnosti, je téma střetu civilizované společnosti s domorodci a jejich vírou, hodně netradiční.
Chocky
John Wyndham (p)
Chocky patří mezi mé nejoblíbenější Wyndhamovy romány a v mnoha ohledech mě baví více než třeba kultovní Den trifidů. Záhadná existence Chocky, u které zprvu tápeme, zda je opravdu skutečná, obvyklé rodičovské starosti, kontakt s nadpozemskou inteligencí i lidský boj o moc a znalosti je kombinací, která knížce dává i přes její klidné tempo vyprávění šmrnc. Nechybí ani klasický Wyndhamův zdvižený prst, který nás před obdobným chováním varuje.
Soumrak dne
Kazuo Ishiguro
Klobouk dolů, jak Ishiguro vystihl povahu majordoma Stevense a zároveň děj nenápadně posouval dopředu. Čtení příjemně plynulo, a to i proto, že Stevens není jenom špatný, ani pouze dobrý. Najdeme u něj obdivuhodné vlastnosti, které by se daly považovat i za kladné, kdyby se slepě nedržel své úlohy loajálního sluhy až příliš silně. Přesto je postava Ishigurova románu především k politování, kvůli honbě za profesionální dokonalostí ztratil všechny ostatní emoce a empatii a promarnil příležitosti k osobnímu štěstí.
Hora mezi námi
Charles Martin
Po knize jsem sáhla s očekáváním, že mě bude čekat napínavý a dramatický boj o přežití v krutých podmínkách, který doplní nějaká romantika. A ejhle, čekal mě jenom ten romantický příběh a nerealistický souboj s přírodou. Za vyzdvihnutí za mě stojí jen pěkný začátek a závěrečné rozuzlení.
151 dní Pacifickou hřebenovkou – Dobrodružství Holky s bucket listem
Lucie Kutrová
Putování s Goldilocks po pacifické hřebenovce jsem si nesmírně užila. Faktických cestopisů jsem si o této brutální zhovadilosti načetla už dost, Lucčiny osobní deníkové záznamy mi ale daly mnohem více. Nevyhýbají se totiž prekérním situacím, upřímné realitě, která nemusí být vždy růžová, a kromě radostí sdílíte s Luckou špatné i vyloženě špatné dny.
Popravčí
Chris Carter
Ani druhý Carterův thriller mě nepřesvědčil, že by si zasloužil více jak tři/tři a půl hvězdy, a těžko říci, proč se v hodnocení tak liším od většiny čtenářů. Za sebe mohu říct, že mě brutální vraždy nijak nevyvádějí z rovnováhy. Naopak, čím více Carterových thrillerů čtu, tím více se mi absurdní způsoby zabití pletou. Druhý díl je sice napínavější a čtivější než první, opět ale nenabízí nic, co by se už v knihách stejného žánru neobjevilo. A potenciál geniálního detektiva s hlubokými znalostmi psychologie? Naprosto nevyužit.
Dvůr mrazu a hvězd
Sarah J. Maas
Novela potěší všechny fanynky a fanoušky série tím, že jim zkrátí čekání na další plnohodnotný díl. Sama o sobě ale nenabízí žádný dějový posun ani závratnou událost a více než čemukoli jinému se věnuje pocitům Feyre, Rhysanda a Cassiana. Takže jako odpočinková četba s oblíbenými postavami ano, pokud hledáte akci a zajímavý příběh, knížku s klidným svědomím přeskočte.
Sofiin svět
Jostein Gaarder
Spojení beletrie a filozofické učebnice dělá ze Sofiina světa neobvyklé a netradiční dílo, které nabízí jednorázový čtenářský zážitek i možnost dlouhodobějšího studia. Přiznám se, že i já jsem se jako většina čtenářů nechala na začátku strhnout příběhem, jakmile ale došlo k rozuzlení a zároveň se filozofie přehoupla do modernější doby, bylo pro mě stále těžší se knihou prokousávat a držet v paměti všechna jména významných myslitelů.
Knihu ale nechávám na čestném místně v knihovně, teď když už mě příběh nenutí číst rychle dál, se mohu totiž v klidu pohroužit do dějin filozofie.
Dvojitý kříž
Chris Carter
První setkání s Chrisem Carterem a jeho detektivem Robertem Hunterem ve mně nevyvolalo žádný „wau“ efekt ani zděšení nad vyšetřovanými činy. Pomyslně jsem tak Dvojitý kříž zařadila do kolonky průměrně vydařených thrillerů, které se dobře a rychle čtou a nabízejí detektiva, který je, i přes své problémy, sympatický. Škoda jen že pachatel byl poměrně zřejmý.
Sarajevská princezna
Edo Jaganjac
Edo Jaganjac je lékař, ale také zdařilý vypravěč. Jeho výpověď o bombardování Sarajeva je osobním pohledem na situaci, která drasticky ovlivnila jeho osobní i pracovní život. Jako chirurg je oproštěn od etnické nenávisti a politických pletich, jeho cílem je záchrana lidského života. Přesto se dostává do kolotoče mezinárodní byrokracie a odhaluje absurditu jeho fungování.
Po literární stránce by se Sarajevské princezně dala vytknout řada věcí, samozřejmě ani úhel pohledu není objektivní, nabízí ale autentický pohled na válku v Bosně a Hercegovině a takovému obsahu by se měl dávat na literárním poli prostor.
Pán much
William Golding
Krátký román s dětskými hrdiny, který nás všechny a především dospělé čtenáře nutí položit si otázku, zda by se děj knížky opravdu mohl stát i ve skutečnosti. Je možné, aby v krizové situaci zvítězily zvířecí pudy nad zdravým rozumem? Odvrhneme tak jednoduše návyky a chování získané v civilizovaném světě?
Pán much je psychologickým románem, u kterého je jasný autorův zájem, přesto mě jako mnoho jiných čtenářů zamrzely chybějící informace, nepropracovanost příběhu a zjevné nedostatky, kvůli kterým dostal příběh trhliny a snížila se tak jeho uvěřitelnost.
Dvůr křídel a zmaru
Sarah J. Maas
Pokračování série ztratilo trochu ze své čtivosti a dynamičnosti, kterou nabralo ve druhém díle, jako by před velkým finále docházel autorce dech a množství postav ji neumožňovalo pořádně rozehrát ani jednu dějovou linku. Postava Feyre upozadila k velké škodě všechny ostatní, včetně Rhysanda a Tamlina, jehož příběh by v tomto díle rozhodně stál také za pozornost. Přesto všechno jsem si třetí díl opět nesmírně užila.
Dvůr mlhy a hněvu
Sarah J. Maas
Po jednoduché romantické pohádce v prvním díle rozehrává autorka v pokračování opravdový hluboký příběh plný citů. Už nevyužívá žádnou předlohu jako berličku, ale pouští se do budování vlastního kouzelného světa, pomalu odkrývá pozadí celého příběhu, který se na začátku zdál tak jednoduchý, a z černobílých postav dělá skutečné bytosti plné záporných i dobrých vlastností. Po prvním díle, který tak pro mě byl odpočinkovou pohádkovou romancí, je tento příběh plný emocí, ke kterému se ráda vrátím.
Dvůr trnů a růží
Sarah J. Maas
Na tuhle sérii jsem se chystala od té doby, kdy jsem její druhý díl viděla na Databázi v žebříčku nejlépe hodnocených knih. Angína pak byla skvělou příležitostí, kdy sáhnout po dívčí fantasy z netradičního světa víl, i když jsem jednou tak starší, než je u téhle knížky cílovka. A hle, neobvyklý svět víl – krásný, krutý, romantický i komplikovaný, mi naprosto učaroval. A přestože byla inspirace Kráskou a zvířete do očí bijící, dokázala autorka do příběhu vložit řadu nových zápletek.
Stmívání
Stephenie Meyer
I přes ten mírně trapný pocit v metru, jsem si čtení téhle knížky užila i ve svých třiceti letech. A upřímně řečeno: být mi dvanáct, přibyla by v hodnocení ještě jedna hvězda. Koneckonců, Stmívání je vzrušující romantická pohádka pro dospívající dívky, je zbytečné za ním hledat nějaké hluboké dílo.
Sedmilhářky
Liane Moriarty
Knižní Sedmilhářky mě bavily stejně jako ty seriálové. Díky tomu, že jsem znala zápletku i závěr, mohla jsem se soustředit na popisy všech tří hrdinek, vedlejších postav a jejich vztahů. Ty jsou i v seriálu to nejdůležitější, ale v knižní podobě dostávají přece jenom více prostoru. Ještě více se tak vybarvily toxické vztahy mezi matkami školkových dětí, komplikované poměry v patchworkových rodinách, traumata z minulosti i utajovaná společenská tabu.
Černobílý svět
Kathryn Stockett
Může barva kůže rozhodnout o tom, jakým směrem se bude ubírat váš život? Román Černobílý svět vám dokáže, že ano. Tahle excelentní kniha patří právem mezi nejúspěšnější americké literární počiny posledních let a hned po přečtení získala své právoplatné místo v mé knihovně. Napadá mě jen málo knih, které by rasismus dokázaly přiblížit tak čtivou a zajímavou formou, bez zbytečného patosu a poučování, ale naopak s pořádnou dávkou černého humoru a důrazem i na jiná témata – lásku k dětem, soudržnost, přátelství a odvahu.
Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
Přečtení téhle knížky jsem oddalovala několik let. Možná to bylo tím, že, přestože se pravidelně objevuje na seznamech „knihy, co musíte přečíst, než zemřete“, není úplně dobře hodnocená. A po pár stránkách jsem pochopila pryč. Tak za prvé styl psaní napodobuje mluvu klasického teenagera. Pokud jste tak trochu pintlich na češtinu, nutí vás to vzít si červenou fixu a udělat textu vlastnoruční korekturu.
Druhým důvodem je, že kniha je jakési putování, kde ale nejsou důležitá navštívená místa, ale jednotlivá setkání s lidmi i skutečným světem. Kdo chytá v žitě tak není knihou, která vás zaujme fantastickým dějem nebo precizním jazykem, velice přesvědčivě ale představí jednoho dospívajícího chlapce, který se plácá mezi dětským a dospělým světem.
O myších a lidech
John Steinbeck
Na stránky skromná knížka s příběhem, který překoná leckteré bichle. Steinbeckova známá novela je založena na dialozích, samotné místo konání je spíše jakýmisi kulisami, bez kterých by se čtenář neobešel. Na několika desítkách stránkách nám Steinbeck ukazuje, co vše mohou způsobit předsudky, rasismus i absence lékařské péče, ale i do jakých situacích a morálních dilemat nás může přivést přátelství.
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Jen málo knih otevírám s takovým očekáváním jako právě Svědectví z KLDR. Přece jenom – knih, které by nabízely skutečné lidské příběhy z tohohle temného kouta světa, tolik není. A ještě méně knih pak zavírám s tím, že mé očekávání splnilo. Nině Špitálníkové se ale povedla nevídaná věc – navázat s uprchlíky ze Severní Koreje vztahy, díky kterým jí prozradili mnohé ze svých životů. V knize je jenom sedm svědectví, ale i tak dohromady dávají zajímavou mozaiku lidských životů, které drtil komunistický režim.