Maevie
komentáře u knih
Půlnoční koruna
Sarah J. Maas
Calaena se konečně stává tou krutou nájemnou vražedkyní, o které se mluvilo během celého prvního dílu. Chová se ale také jako puberťačka, která ostatním vyčítá jejich chyby, ty své ale není ochotná akceptovat. Její pokrytecká povaha mi bohužel kazí celý příběh. Nezbývá než doufat, že každým dílem se bude autorčino psaní zlepšovat a Calaena dospívat.
Dědička ohně
Sarah J. Maas
Autorka každým dílem zvedá úroveň svého psaní a v tomto díle překvapí hned třemi dějovými linkami. Přesto děj trochu drhne, vyprávění je občas nezáživné a nudné. Celaena sice pomalu dospívá, prakticky po celý díl ale ještě zůstává nesympatickým, útočným a sobeckým dítětem, které odmítá vzít život do vlastních rukou. Přestože tak má série vzestupnou tendenci, u mě se ještě nepřehoupla přes tři hvězdy.
Dvůr stříbrných plamenů
Sarah J. Maas
Z young adult literatury se Sarah J. Maas plynule přehoupla do fantasy harlequinky, která sex rozhodně necenzuruje. Dvůr stříbrných plamenů je tak spíše romantickým příběhem o boji Nesty s jejími traumaty, než o pokračujícím boji Nočního dvora s lidskými královnami. Ovšem skutečnost, že kniha nebude žánrově zapadat do základní série, upozorňuje čtenáře i odlišná obálka. Když se tak člověk oprostí od základní trilogie a bude nový díl posuzovat jako samostatný článek příběhu, nepůjde zas tak o špatné (ovšem čistě ženské) čtení.
Rebelka - Odvrácená strana islámu
Ayaan Hirsi Ali
Biografie je vždy těžké oznámkovat, Ayaan Hirsi Ali má ale co vyprávět a naštěstí našla odvahu svůj příběh svěřit papíru. Díky ní dostáváme autentické svědectví o rodinném a náboženském životě v Somálsku, Keni, Saúdské Arábii a Etiopii i o kulturním šoku po útěku do Nizozemska. Ayaan si nebere servítky a i o takových tématech jako jsou ženská obřízka a násilí na ženách mluví věcně a bez obalu. Díky její otevřenosti, se kterou ukazuje na nesrovnalosti a nespravedlnosti v muslimské víře, získá čtenář další pohled na toto náboženství, bohužel ona sama se tak dostává do velkého nebezpečí.
Mnich, který prodal své ferrari
Robin S. Sharma
Úroveň knihy bohužel snižuje primitivní rozhovor učitele a jeho následovníka, který opravdu neodpovídá dvěma vystudovaným právníkům. Proti udělovaným radám ale nelze říct nic špatného a mnoho z nich najdete i v dalších publikacích o time managementu a osobním rozvoji. Stěžejním tématem knihy jsou životní priority a jejich přeskládání tak, abychom v životě znovu nalezli spokojenost a naplnění.
Příběh Arthura Truluva
Elizabeth Berg
Laskavý příběh o třech lidech, kteří v sobě navzájem najdou oporu během těžkých chvílích samoty a vytvoří tak pozoruhodnou rodinu, kterou sice nespojuje společná krev, je ale plná porozumění, naslouchání a opravdového přátelství. Na podobné téma bylo napsáno mnoho knih a Příběh Arthura Truluva se rozhodně zařadil mezi ty lepší. Jak už tu bylo několikrát napsáno, pohladí po duši.
Do tmy
Anna Bolavá (p)
Na prozaický debut je Do tmy zneklidňujícím, těžkým a depresivním dílkem. Až na poslední kapitolu je celý příběh popisován z pohledu hlavní hrdinky, na mnoho otázek tak nedostáváme odpovědi, z rozhovorů máme jen útržky a situace nikdy nevidíme kompletní. Přesto pomaličku začínáme chápat svět hrdinky, kterou pravděpodobná psychická nemoc a nespokojenost se životem dohnaly až k manickému, sebezničujícímu sběru léčivých rostlin. Velká poklona autorce za popis psychicky nemocné duše a zakomponování plánu sběru, který posouvá celý příběh dopředu.
Čtyři dohody – Kniha moudrosti starých Toltéků
Don Miguel Ruiz (p)
Čtyři dohody jsou mým největším (nejenom) knižním zklamáním za poslední rok. Každá kniha o rozvoji osobnosti mě musí za prvé přesvědčit kvalitou svých rad a dokázat mi jejich pravdivost a původ. Hned za tímto následuje srozumitelnost, se kterou je učení předáváno čtenářům. Ani v jednom Čtyři dohody nebodují. Doporučované rady jako „nehřešit slovy (tzn. neubližovat ostatním ošklivými slovy)“ a „nevytvářet si domněnky“ vnímám jako obecně přijímané vzory správného chování, které podsouváme už dětem ve školkách.
Zajímavé je se podívat i na samotné Toltéky, jejichž moudra autor údajně předává. V knize se o nich příliš nedozvíme, čtenář tak musí zapátrat po informacích sám. Možná by mnoho čtenářů překvapilo, že řada vědců jejich existenci zpochybňuje a jejich učení připisuje vlně duchovních a myšlenkových směrů New Age.
Ztracený symbol
Dan Brown
Dan Brown nezklamal a Roberta Langdona opět zapletl do řešení tajného rébusu plného symbolů, který má odhalit skutečnou pravdu o bohu. Přestože ani tentokrát nejsme ochuzeni o mystickou atmosféru a převratná zjištění dle Brownova stylu, celý díl působí uhnaně a přemrštěně. Autorův vypravěčský talent sice z knihy dělá čtenářsky chytlavý thriller, jeho závěr je ale tak přepísknutý, že i fanoušek Brownových konspiračních teorií musí pozvednout obočí.
Želary
Květa Legátová (p)
Vyprávění ze zapadlé horské vesnice, kde stále přetrvávají tradiční zvyky, léčitelství pomocí bylinek a silná víra v Boha a kde jsou obyvatelé tvrdě zkoušeni drsnými životními podmínkami. Kniha nabízí řadu lidských příběhů – tragických, komplikovaných ale vždy lidských. Navíc v kulisách lyricky popsané přírody.
Jozova Hanule
Květa Legátová (p)
Jozova Hanule je ucelenějším pokračováním povídkové sbírky Želary, které se čte mnohem snadněji a rychleji. Doba druhé světové války a nacistického pronásledování je čtenářovi také mnohem bližší, než vyprávění z venkovského života během první republiky. Přesto je odlehlá dědina opět důležitým prvkem novely. Těžké podmínky vzbuzují v lidech jak dobré, tak špatné vlastnosti, pobízejí k pospolitosti a dávají vyniknout tomu, co je v životě nejdůležitější. Pochopí to i hlavní hrdinka, která se v zapadlé horské vesnici stane jiným člověkem.
Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
Heřmánkové údolí vás vezme zpátky do československé historie a připomene vám příkoří, kterým museli čelit obyčejní lidé, pokud se nesklonili pod tlakem režimu. Díky vzpomínání hlavní hrdinky (a neuvěřitelně silné ženy) si prožijete ekonomické, rodinné i společenské problémy minulých dob a uvědomíte si, že vaše jedna malá pomoc může pro druhého znamenat nesmírnou podporu a úlevu.
Přestože patřím mezi mladší ročníky, díky autorce jsem měla pocit, že jsem si poválečnou dobu v Československu i nástup socialismu sama prožila. A to přesto, že v knize nejsou zmíněny žádné historické události, ani vysvětlen jejich kontext. Autorce stačilo pracovat s postavami, vtisknout jim ty správné názory a chování, aby dobu vykreslila.
Temné hlubiny
Robert Bryndza
Z Dívky v ledu jsem příliš nadšená nebyla, ale Temné hlubiny mi zabrnkaly na tu správnou notu. Holt případ z minulosti, kde není pořádný podezřelý ani dostatek stop, a je nutné ho pomaličku rozplétat, má svoje kouzlo. V kategorii oddychových detektivek se zajímavou zápletkou jasné čtyři hvězdy.
Sběratel kostí
Jeffery Deaver
Protože hodnocení Sběratele kostí píšu s malým zpožděním, mohu potvrdit to, čeho jsem se už při čtení obávala. Pamatuji si, že kniha byla čtivá, mezi hlavními hrdiny probíhalo jakési romantické jiskření, ale kdo byl vrah a proč se jím stal, bych dohromady už nedala. Naopak si jasně vzpomínám na prakticky zázračnou dedukci Lincolna Rhyma a vyšetřovací metody, nad kterými musel zvednout obočí snad každý. Suma sumárum, detektivka by si odnesla tři a půl hvězdy, pokud by to šlo.
Vražda v Orient-expresu
Agatha Christie
Kultovní detektivka s Herculem Poirotem nechává čtenáře odhadovat vraha do poslední chvíle, a že je z množství postav na výběr. Agatha Christie je mistryně ve vyprávění a v dialozích a nejinak je tomu u Vraždy v Orient-expresu. Hercule Poirote opět boduje díky svému pozorovacímu talentu a umění komunikovat s lidmi a nám se odkrývá mozaika lidských příběhů, motivů a pohnutek.
Mráz
Bernard Minier
Mráz se od ostatních momentálně vydávaných detektivek liší nejenom počtem stran, kterých je úctyhodných 620, ale také poctivou detektivní prací. Děsivě naaranžované vraždy jsou vyšetřovány pomalu, ale smysluplně, autor si nevypomohl žádným „deus ex machina“ ani převratnou moderní technologií, která najde usvědčující důkazy. Jednoduše pořádná čtivá detektivka, ve které je detektiv prezentován jako obyčejný člověk, nikoli geniální osobnost.
Prokletý kraj
Michaela Klevisová
Příběh s ponurou atmosférou vymírající vesničky a krimi zápletkou o hledání dávné rodinné pravdy mě nebývale zaujal. A o to více, že autorkou je Češka, která zatím unikala mé pozornosti.
Pro rozplétání složité rodinné historie si nemohla autorka vybrat lepší místo. Jelení Hora je šumavská pohraniční vesnice, kde takzvaně chcípl pes. Zůstává tu jen pár odolných domorodců, kteří si poctivě chrání svá údajná příkoří zděděná po prababičce a jen velmi neochotně si do svého světa pouští cizinku z pražské metropole, která se příliš vyptává. Navíc když historie samotné vesnice rozhodně není jednoduchá – nejdříve ji potkalo nucené vystěhování Němců a poté nastěhování „Rumunů“.
Styl autorky je velmi čtivý, opředený napětím a nostalgickou, melancholickou atmosférou. Hlavními hrdinkami jsou jen ženy, ale díky jejich odlišnosti to vůbec není mínus. Škoda jen složitých vztahových propletenců, ve kterých je snadné se ztratit.
Meč osudu
Andrzej Sapkowski
Druhá povídková kniha je ještě o chlup napínavější a barvitější než ta první. Působí také celistvěji a mnohem více vypovídá o charakteru a morálnosti Geralta. Je nám dovoleno více poznat i další ústřední postavy budoucího příběhu – Yennefer, Ciri a Marigolda. Mezi stěžejní příběhy bezpochyby patří Meč osudu a Hranice možností, ve kterých se střetává svět lidí se světem ostatních tvorů a kde Geralt, sám uvězněný někde mezi, musí volit dle svých morálních zásad.
Tajný život stromů
Peter Wohlleben
Naučná literatura, která se čte jako román a ještě ke všemu dobrý román! Peter Wohlleben povýšil námi často přehlížené stromy na hlavní hrdiny své knihy a biologické procesy na dějové zvraty. Kniha je psána neuvěřitelně čtivou formou a kupodivu naprosto postrádá latinské názvy a nudnou faktickou řeč vědy. Pomocí krátkých kapitol a zaujatého vyprávění nám autor/lesník předává nejenom informace o životě stromů, ale také svůj pohled a názor, podle kterého nejsou stromy jen kusy dřeva, ale inteligentními živými tvory schopné komunikovat a vytvářet společenství.
Poslední přání
Andrzej Sapkowski
Po dlouhé době návrat k téhle skvělé polské fantasy. Sapkowského bájný svět není černobílý ba naopak, těžko se v něm žije lidem, trpaslíkům, elfům a samozřejmě i všem prapodivným monstrům, kteří navzájem bojují o svůj prostor k životu. Křehkou rovnováhu se snaží jakž takž udržet i bělovlasý zaklínač Geralt, speciálně vytvořený mutant přizpůsobený k boji s nestvůrami, který ale sám bojuje se svými lidskými pocity.
Sapkowského svět je plný vymyšlených příšer, zvláště evropským čtenářům bude ale povědomě známý. Inspirace polskou přírodou je nezpochybnitelná, vtisknutí lidských charakterů, potřeb, slabých a silných stránek všem postavám je dokonalá. Geralt jako hlavní postava není bezchybný ani nepřemožitelný a nejinak je tomu u všech postav.